helena napsal(a):

Možná by sis nejdřív měla vyřešit zaměstnání... jestli zůstat - ano nebo ne, jestli ti případná změna nebude dál komplikovat ne/chtění mít dítě atd.
Ale přístup partnera "Nadseny nebyl, ale rekl mi, ze kvuli me to udela" by mě varoval. On je přece jen spíš ve věku dědečků, než novopečených otců - a spíš, než batole, by asi přivítal klid. Skutečně byste si měli promluvit... a pozor - "kvůli tobě" by taky mohlo znamenat, že dítě bude hlavně "tvoje", protože "tys ho chtěla".

Jéé, to je hezky napsaná reakce, hlavně v tom, že "to pro Tebe udělá". To mi můj bývalý manžel taky říkal a správně jsem usoudila, že by to skončilo tím, že dítě je "moje" a jemu do toho nic! No a moje řešení: Někdy kolem 30 jsem řešila úplně stejnou otázku, zda není náhodou nejvyšší čas si dítě pořídit. Varováním byl přístup manžela, který by to pro mne udělal :-) a navíc by si mne tím pojistil. Tak jsem se na to vykašlala, neměla jsem nikdy žádné velké touhy, spíš jsem viděla negativa zejména v narušení mé osobní svobody a jiné.
No a dnes mi je 38, děti nemám a po zralé úvaze ani neplánuju, když vidím ten cirkus kolem děcek, tak se bez něj obejdu. Věnuju se práci, svým koníčkům a jsem naprosto spokojená.

Báro, každá to máme jinak.
Já taky vidím ten cirkus kolem dětí, ale... bez toho "cirkusu" by mi bylo smutno a nenaplnil by se mi život.

jak studeného ? já v tom cítila spíš takovou nějákou štiplavost, že se bez toho cirkusu obejde. však může mít dítě a cirkus kolem toho nedělat, ne
trochu mi to připomíná řeči kolegyně, která sama děti nemá - ne proto, že by nechtěla - ale teď prostě posuzuje všechny děcka okolo moc přísně, je z ní taková trochu megera, když to řeknu škaredě.
jinak já mám děti moc ráda - ale teď už tak ze dvou metrů ..
fakt je, že mi kolikrát lezou na nervy nejen děti, ale hlavně jejich blbé matky, puberťáci a tak, tak jak tak koukám, ta megera už je ze mě taky

Upravil(a) PPavlaa (5. 2. 2012 13:44)