Když tě nebudou zvát, asi to nebudou opravdoví kamáradi. Vypadá to, že ty je máš víc ráda, než oni tebe. Je to skvělé, že jsi to poznala teď. Někdo to pozná až za mnoho let a mezi tím zbytečně promarní další báječné příležitosti k seznámení. Platí to jak o partnerech, tak o kamarádech. Časem si najdeš jinou skupinu, pravděpodobně bude jiná, ale kvalitnější. V nouzi se totiž opravdoví přátelé neopouští.
Já mám zkušenost, že nejlépe funguje, když má každý z partnerů své vlastní kamarády, i když se mohou vzájemně znát.
Nechci se opakovat, ale až tě rozchod přebolí , poznáš, že není čeho litovat. Pravděpodobně bývalý partner své chování zopakuje i v budoucnu, až potká další neokoukanou slečnu. 
Drž se!

Ak nežiješ na lazoch alebo niekde na pustom ostrov,e tak asi máš okol oseba ľuidí... *Skús si nájsť medzi nimi takých, ktorí budú oporou, ramenom na vyplakanie a vŕbou - ale aj spoločníkmi do radostných chvíľ - LEN tebe, nie tvojmu exovi. Vieš, tá partia by ťa podľa mňa logicky len sťahovala do minulosti - asi je lepšie, že budeš nútená pozerať sa skôr do budúcnosti a hľadať si nových ľudí, nezaťažených spoločnou minulosťou. Ja som sa po rozchode  s bývalým sama dobrovoľne prestala stýkať so spoločnou partiou, aj keď oni mi naopak dávali najavo, že sú na mojej strane... ale mňa drásalo, že mali furt chuť rozoberať jeho, mňa, náš vzťah, jeho koniec... pol roka sme sa točili furt dokola a potom som sa s nimi prestala kontaktovať, našla som si dve iné partie a bolo dobre.

JanaBu napsal(a):

Ahoj,
píšu sem, protože jsem v neuvěřitelné depce a potřebuju to ze sebe nějak dostat, trochu upustit páru...

Ostatní z party se chovají jako kdyby nic, maj je rádi a oba jsou mnohem společenštější než já. .... Fakt se snažím to všechno překousnout, ale čím dál tím víc vidím, že to prostě nedávám.

...... Možná mi chcete napsat, že za to nestojí, ale tak to není a já už se skutečně nemám moc čeho dalšíh opřichytit. Trávili jsme s nimi tolik času a zažili tolik pěkných akcí. Vůbec se s tím, že jsem přišla o přítele nemůžu srovnat a to, že je s ní je v podstatě jen podružné. A teď se nemůžu už vůbec srovnat s tím, že celá ta skupinka mě sice zatím ještě na některé akce zve, ale vzhledem k tomu, jak to nezvládám, tak už mě moc zvát nebude a vzhledem k tomu, jak mě totálně ignoruje ta holka, tak už se nedá moc dlouho čekat ani to zvaní...

Stalo se vám někomu něco takového? Co s tím? Asi nejsem dost silná osobnost na to zvládnout to se vztyčenou hlavou a čím dál tím víc vidím, že to moc nedávám ani se skloněnou. Díky za cokoli.

To, že tě nezve ta dívčina, to je pochopitelné, ne? Představ si, že bys sbalila kluka, ktrý předtím chodil s holkou, kterou tak nějak znáš. Zvala bys ji? Těžko. Myslela by sis, že je na tebe naštvaná, nevěděla bys dost dobře, jak se v její přítomnosti chovat a ruku na srdce, ani bys nečekala, že se ona od tebe někam nechá pozvat.......
Tví staří parťáci to vidí a vidí taky, že ti to působí bolest, že, jak sama píšeš, nezvládáš, uvažují, co bude příjemné tobě ia jim ......
Jo, stalo se mi to. Nějakou dobu jsem vůbec neměla náladu se s našimi společnými známými vidět. Krom smutku a studu i rozpaky jejich i mé........ S nikým z nich jsem se ale nerozešla, natož ve zlém. Jak se správně zpívá - čo bolí, to prebolí - když to přebolelo, vrátila jsem se. Vracela jsem se se strachem a rozpaky, vesměs zbytečnými, spíš jsem musela rozpustit rozpaky jejich. Pokud to jsou skutečně kamarádi, zajedeš jak do bačkor .
Nedělej si násilí, není sranda se rozejít, po takové době zvlášť ne. Nečekej od sebe žádné sociální supermanství. Zalez a počkej. O dobré kamarády nepříjdeš, špatné odfiltruješ ........

To je smutné... nemáš nějaké kamarády kteří nejsou vaši společní? Zkus posílit tyto vztahy.  Ono tě to musí napřed přebolet a to chce opravdu moc času...