No já to s tím oblečením pochopila tak, že když si to nepřipraví večer, tak ráno prudí, protože je rozespalá... a nic nechce, tohle triko je hrozný, tohle divný a tohle už vůbec... to jí škrtí u krku... To se nedivím, že chce kerin, aby měla věci nachystané, protože to je jen kousek k tomu, aby se člověk zhádal už ráno. A to ani nemusí člověk určovat, co si maj vzít. My máme komodu plnou nenositelnejch hadrů, když nemá kočička náladu.
Já jsem ráno už v rachotě, čili dobrý. Když mám dovču a jsem u toho.... no zlatá rachota.
Původně jsem to pochopila, že si musí věci připravit hned, jak přijde ze školy. To se mi zdálo přehnané, večer to chápu. Pokud jsou ráno spolu.
Moje holka tahá nejoblíbenější džíny... už jí čuměj kotníky, ale ty nový jsou děsný )nevim, proč jsem tuto informaci neslyšela už v obchodě při koupi )... tak to mi stačí i odpoledne jí vidět a jdou na mě mrákoty. Jako chápu, že ty nový nemaj tak oužasnou díru na stehně... ale si vždycky vzpomenu na Holubovou - nemusí každej vědět, jak na tom jsme...
A rada ohledně táty - každej jsme nějakej a táta to má holt tak, že tě má strašně rád, ale věnuje se ti, jen když má čas. Neuděláme s tím nic, musíme to tak brát, i když nás to může mrzet. Kdyby byl s námi - a když byl - fungovalo to stejně.
A co se týká tatínkovi přítelkyně... na tohle téma bych mohla napsat knihu. Nejlíp vaří... tohle ví... tahle bylinka je na kašel - věděla jsi to?, takhle to dělá teta... teta umí... Kdybych si to měla brát. Ale víš co, už jen to, že tohle doma řeknou je pro mě indikátor toho, že mám k tomu dobrej přístup. Kamarádky syn nikdy doma neříkal, co u táty a tety... děti toho spoustu vycítí. Ale na druhou stranu zas nevím, jestli u táty a tety nebásněj o tom, jak jsme jeli na výlet, jak jsem byla s nima pouštět draka... jak jsme budovali v děckým pokojíku... jak jsem šikovná... to by mě mrzelo, kdyby si někde - a je fuk na který straně - musely dávat pozor na pusu.
Já tenkrát a pak i několikrát musela dětem vysvětlit, že máme s tátou jiný přístup k životu a proto nemůžeme být spolu. A když jsou u něj, ať si to užijou na plný kule. Je mi fuk, že tam nemají povinnosti. Doma i s těma povinostma máme bez táty pohodu a u něj jí maj taky. Dohromady to nešlo, takže jsme na tý situaci vlastně všichni vydělali. A to je hlavní.

Kerrin, myslím, že je třeba mluvit, mluvit, mluvit. A lísat se.
Třeba i pro sebe, budeš před holkou za tichého blázna (teda spíš hlasitého), ale povídej si… a když nechceš mluvit jen tak, mluv na vašeho pejska.
A veselým přístupem taky nic nezkazíš - hele , třeba holčina přijde ze školy, mrskne taškou do předsíně, zapráskne za sebou dveře svého pokojíku a ticho… Ty tam za chvilku nakoukneš a vidíš nafučenej kyselej ksichtík, řekneš "Co se stalo?" A nafučnej ksichtík utrousí "Ale nic…“
A ty: "Jak nic, proč se tak tváříš?" A ksichtík "Já se netvářím… „ A ty "Tak když se nic nestalo, tak si jdi napsat úkoly“… v tu ránu uvidíš nafučenej ksichtík na n-tou
Lepší reakce je " a jejda, jsme zase načuřený, podívej se pejsku náš, jak to má ta holka se mnou těžký, no nic, my jí uděláme něco dobrého k papů a pak spolu napíšeme úkoly, ty to určitě zvládneš líp než já, to víš, já stará máma nablblá… Ale tuto řeč musíš směřovat na psa, nikoli na dceru. Taky je dobrý kanárek nebo morče…
A pak, nezapomeň jí objímat a líbat. Takové mámino přitulení nevynahradí sebemladší, sebekrásnější a sebenovější tátova přítelkyně nikdy!

Upravil(a) Jessika (29. 11. 2011 13:05)

Jessiko, u mý holky platí jediný - nechat vybublat a pak dát najevo, že i když to má teď hormonově těžký, tak ji stejně miluju. Dokud má hubu nataženou... je fuk co dělám. Vždycky je to blbě. Protože v tu chvíli jsem blbá - ať mluvim na psa, sousedku nebo do kastrolu... ona podvědomě ví, že se chová jako pako... ale nemůže s tím dělat nic. To je jako těhu, šestinedělí nebo přechod... tak to beru. Ale dá to zabrat...
No, to je za mě... já měla stejnou pubertu. Přešlo to mě, přejde to i jí... A nemá to jen směrem ke mě... nějak to z ní tryská ať je kde je... čili je otázkou, kdy se projeví i u tatínka. Tam se zatím drží, to je fakt.

Kerrin, ty se bráníš myšlence, že je potřeba k ní přistupovat jako k menšímu dítěti?  Ale ve svém popisu řešení to přece děláš?! Výpomoc s paní učitelkou a úkoly v tvé přítomnosti, to je přesně ono. Takhle je to myšleno. A je dobře, že to funguje. Přijde ti myšlenkově starší? A je taková a nebo bys ji takovou ráda měla? Nenavážím se do tebe, jen přemýšlím.
Na druhou stranu tvoje chystání oblečka na druhý den chápu. Ty tanečky u holek bývají sem tam děsivé  a mít rituál chystání oblečení večer není vůbec nic špatného.

ALe jak už tady padlo, je třeba, abys osvětlila dceři svůj vztah k BM. ta holka v tom má hokej. Tátu vidí v pohodě, ty jsi možná (?) utahanější. Je třeba aby věděla, že s ním prostě nemůžeš žít, ale že ona ho jako tátu neztrácí. Může mít ten pocit. MOžná se ptá, proč to všecko je. A trocha chování a tulení - děti chováme abychom vychovali že. Vzpomínám si že i v šestnácti jsem se ráda přitulila, když mě máma nechala a já zrovna nebojovala proti celýmu světu včetně nemožných rodičů. Budu ti držet palce. Je vidět, že ti na tvých vztazích záleží a přemýšlíš o nich.

S tím oblečením, nechala jsem jít a odpoledne mrzla
A dobře´s udělala
Vždycky je lepší, když dítko dojde k názoru "jsem blbá, měla jsem si vzít svetr" (i když ho samozřejmě nahlas nevysloví ), než aby si stěžovala kámoškám, jak je ta matka nemožná, když jí zatrhla to nový letní triko v prosinci...
Někdy pak v tom amoku vykřikla, že jistě jsem ho něměla ráda...
To je něco jako obrana... proti tomu, že táta - ten báječnej, skvělej táta - už s ní není doma. Když je tak skvělej, přece by svoji holčičku jen tak nevopustil... za tím něco musí bejt... A ty jsi nejblíž jako "vhodnej důvod".

Zdravím všechny,

tak jsem tady zase....situace....nic moc, ji ak bych sem nepsala, ale zase čím více rad, náúpadů,tak se z toho dá těžit.

Byla jsem s dcerou nejprve v pedagogicko-psycholog. poradně (unor). Závěr byl v tom, že dcera těžce nese odchod svého táty od rodiny a i současně jeho novou rodinu (kde je ještě 14 dcera přítelkyne)a vybíjí si zlost na mě.Nejednotná výchova (což vím, ale je mi to asi k ničemu, když se ex manžel k tomu nestaví s vážným přístupem).
Dále jsme byli i u dětského psychiatra a bylo to jen potvrzeno a dohoda na další kontrole.Máme sjednanou terapii u klinického psychologa na doporučení PPP to ale čekáme až do června.
Problém mám ten, že jsem neštastná z chování mé dcerky ke mě, že je oštěklá, na vše má svou odpověd,at se zeptám na cokoliv.... v zápalu vzteku dokáže říct cokoliv a slova si nevybírá....nejhorší je, že nevidím radost ze života sama i řekne, že má "hnusnej život", že má nejraději tátu, tátu. Pak když je jakoby po boji, tak řekne, že mi to řekla jen ze vzteku, že to tak nemyslela.
Navíc se i občas poškozuje...(zase jen když je v tom svém vzteku)...škrábání do obličeje, mlátá hlavou do zdi, kouše polštář.

třeba poslední scena vznikla tak, že bylo před pul 10 , čas kdy chodí spát.... řekla jsem jí, že pujdeme spat a malá, že si chce něco dočíst, chvilku jsem jí nechala,ale zase, tak má reakce byla, že jsem se tedy sebrala sama a šla jsem do ložnice k sobě, ale v tom byl strašný výbuch, že jsem hrozná, kam jdu no a dál ani nemluvě.Nechtěla jsem zase dělat obecenstvo, ale dcera se nedala a rozpoutala hádku, začala za mnou chodit a předemnou se vztekat (zbytečně), ale je k nezastavení.prostě toto není normální, hledám stále co je kde špatně,už jsem v koncích.
Pedagogicko psychol poradna moc nepomohla. Jednak neměli čas, at tam chodíme na konzultace, tak jsme se musely objednat ke klinickému psychologovi , ale jak jsem psala tak čekat ještě měsíc.
Ex manžel se ptal dcery proč to dělá, sama přiznala, že ho nemá doma a že kdyby tady byl, nedělala by to. Jenže nejsme ani první ani poslední, to ví, ale jak dál?
Když nereaguji.....špatně, když to rozeberem a bavíme se o tom, tak dcera chápe, uzná, ale pak změna žádná.Prostě na sebemenší podnět reaguje nepřiměřeně, podrážděne, vztekle......je mi ze všeho strašně smutno.
Kdysi pro mne bylo těžké se vyrovnat s rozchodem, ale jak ta malá , jak jí mám pomoci, aby pochopila situaci.....nevím jak dál...

pozn...ex manžel mi ted začne říkat,že se s dcerou  ńebaví, že jsem to měla řešit dávno, že to mám dělat asi jinak....sám nikdy neviděl to co se děje, on je sám v pohodě, klídek...jen se stavit, pujčit, vrátit.¨Děkuji za rady a tipy, píšu tak na přeskáčku, ale snad se v tom vyznáte.

Kerrin, dlouho se to kazilo, tak nečekej, že se to rychle spraví. nespraví. Všechno má svůj čas. Pokud je to u tvé dcer takový problém, zkus pro příští rok okouknout sportovní, dramatický nebo výtvarný kroužek, keramiku. Ačkoli se to nezdá, tyto typy kroužků, pokud nejsou orientovány na výkon a jcou kvalitně vedeny, mají velký terapeutický vliv na dítě.

Počkej na psychologa. Určitě vám pomůže, ale počítej s během na delší trať.

Kerrin napsal(a):

Zdravím všechny,

tak jsem tady zase....situace....nic moc, ji ak bych sem nepsala, ale zase čím více rad, náúpadů,tak se z toho dá těžit...

Kerrin, chtěla jsem napsat už dříve, ale asi bys mi nevěřila. Takže, vykašli se prosím na všechny ty tzv. odborníky z různých poraden. To neznamená, že bys to neměla zkoušet, jen nespoléhej, že dojde k nějakému zázraku. Já si tím taky prošla a škoda mluvit. Mi dokonce v podobné situaci jako jsi ty dělal psycholog nemravné návrhy a pak byl na mě nechutně sprostý, když jsem ho vyděšeně a "taktně" odmítla. Nakonec -  dověděla ses od těch odborníků něco, co sama nevíš???
Věř, že pomoc musíš najít v sobě. Prostě dcera je jaká je, ty jsi jaká jsi. Obě máte svůj život, kdoví jak dlouhý, tak to neprošvihněte. To, jak se dcera chová, je její vizitkou a zodpovědnost za svůj život má ona, ona už i v těch deseti letech buduje svoji budoucnost, tzn. nedělá nic kvůli tobě, ale jen a jen kvůli sobě, tomu musí moc dobře rozumět. Vidí v tobě slabost, tak to zkouší, de facto trénuje pro další život.
Hlavu vzhůru, spočti si počet dnů do jejích osmnáctých narozenin a odpočítávej, veřejně, třeba je to právě ten druh "krutosti", který ten malý tyran pochopí.

A tady jsem ti vykopírovala něco o rodičovských povinnostech:
Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností:
- při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
- při zastupování nezletilého dítěte,
- při správě jeho jmění.

Takže nezapomínej na své povinnosti určené zákonem a tyrana nechej, ať se vzteká bez obecenstva.
A pokud to nepomůže, každý den jsi blíže k jejím osmnáctinám a svému Osvobození.

A ještě několik dalších vykopírovaných řádek:
Kam se ztrácejí princezny?
Kde najednou je vaše doposud pilná a snaživá holčička, která vás plně respektovala? Podle psychologů přešlo vaše dítě z vývojové fáze snaživé píle do stadia hledání identity. Nejdříve hledá své místo ve společnosti – rodiče jsou najednou pamětníky druhohor, vzorem je parta. Tam chce vyniknout.

Hlavu vzhůru & keep smiling.

Upravil(a) Ela007 (30. 5. 2012 18:05)