Kiara napsal(a):

............
Jj, haiel Jsme stejný ročník a co se týče fyzických trestů, tak si pamatuju, že to bylo bohužel v té době úplně normální. Moje kamarádky bývaly bity, já jsem doma také bývala bita (vařečkou, hadičkou na stáčení vína, matka o mě jednou přerazila tu velkou prádelní vařečku na vytahování prádla atd. atd.). V dnešní době by taková matka měla problémy se sociálkou, tenkrát když dítě dostalo vejřez, tak se to bralo jako "výchova" a pokud dítěti nebylo nijak vážně ublíženo, nikdo to moc neřešil

I když se bavím se svými vrstevníky nebo s lidmi o něco málo staršími, výchovu s pravidelným používáním tělesných trestů měli doma všichni

Hadičkou na stáčení vína dostával můj soused,já jsem dostávala vařechou nebo rukama. Ta prádelní u nás byla zlomená taky, ale nepamatuju, jestli o mě nebo prádlem. A ve škole nás mydlili taky. Ještě v první třídě – pamatuju, že jsme dostali ukazovátkem na zadek a klečeli v koutě. V družině prý dostávali výprask taky, ale tam jsem nechodila. Nemusela jsem mít všecko

Nojo, v koutě! U radiátoru, v našem případě. Pamatuju si, že mi to přišlo strašně ponižující - jednak to, že klečím, ale hlavně spíš to, že jsem zády.
ale to byl asi účel.

Co mi přijde divný dneska je to, jak děcka vůbec nejsou venku - natož samy U nás v ulici je 5 chlapečků ve věku od 3 do asi 10 let - ještě jsem je neviděla hrát si na ulici......

lupina montana napsal(a):

Nojo, v koutě! U radiátoru, v našem případě. Pamatuju si, že mi to přišlo strašně ponižující - jednak to, že klečím, ale hlavně spíš to, že jsem zády.
ale to byl asi účel.

Co mi přijde divný dneska je to, jak děcka vůbec nejsou venku - natož samy U nás v ulici je 5 chlapečků ve věku od 3 do asi 10 let - ještě jsem je neviděla hrát si na ulici......

Ĺupčo, já vyrůstala v Praze a sama jsem mohla chodit ven cca od deseti let. Ono něco jiného byla vesnice nebo maloměsto a něco jiného byla Praha. Navíc jsem bydlela v malé uličce, ohraničené z jedné strany dvouproudovkou na Plzeň a z druhé strany dvouproudovkou do centra, po Plzeňské jezdily v obou směrech tramvaje, takže samotné malé dítě by nikdo ven nepustil, maximálně v doprovodu staršího sourozence, kterého jsem ovšem neměla.

Čtvrť, kde jsem bydlela, byla navíc plná nepřizpůsobivých občanů a později - v 80. letech i feťáků a podobných líbezných existencí Dneska?!? U dětského hřiště, kam jsem si jako dítě chodila hrát zabili nějakého Bělorusa a na dětském hřišti prakticky nevídám pobíhat bílé dítě Nad hřištěm je totiž přírodní kopcovitý park, kde bivakují bezďáci a narkomani, kteří to mají odtamtud na Anděl jen pár minut (pro mimopražské - Anděl je pražská křižovatka s nákupními centry, kde se nejvíc v podvečer a v noci scházejí podivné existence).

Tam, kde jsem bydlela, to nikdy nebyla žádná selanka, ale dneska už je to tam v noci fakticky "o hubu"

Kiar, pravda je, že bezďáci nebyli a feťáci se schovávali doma ale selanka to teda taky nebyla. já se přistěhovala prakticky na Václavák v roce 70 a můžu ti říct, že chodit tam v noci bylo tehdy némlich takový, jako dneska - spíš horší, tehdy jsi tam o policajta nezavadila.

lupina montana napsal(a):

Kiar, pravda je, že bezďáci nebyli a feťáci se schovávali doma ale selanka to teda taky nebyla. já se přistěhovala prakticky na Václavák v roce 70 a můžu ti říct, že chodit tam v noci bylo tehdy némlich takový, jako dneska - spíš horší, tehdy jsi tam o policajta nezavadila.

Já mám pocit, že za mého mlada bylo víc exhibicionistů . Ale oni mají tito pánové asi taky své preference a každé se neukážou .

Holčino, to jste šťastná víska - my jsme taky vesnice, ale asi nebezpečně blízko Prahy, nebo co

holcina napsal(a):

U nás na vesnici děti lítají venku, teda spíš kluci, jezdí na kole, vyrábí si kárky, bunkry, stejně jako jejich otcové. Myslím, že děti ve městě to mají v tomhle těžší, hrozí víc nebezpečí. My taky lítali, kolem potoka, na kole, pořád v trapu:-)))

Tohle bylo na dětství super, u nás na vesnici to kluci taky dělali, ve městech to ale kluci neměli možnost dělat ani za mým dětských let, já jsem ročník 69.
To byly časy, když jsme si jako děcka užívaly té bezstarostnosti. U nás se v zimě jezdívalo, krom sáněk, na igelitových pytlích naplněných senem, to byla naprostá bomba. Jenže jsem musela jezdit tajně, pytel jsem měla u prababičky, protože maminka šílela, že se zmrzačíme, babička to taky neviděla ráda, ale prababička, ta mi dovolila kdeco. Jo a taky vzpomínám, jak jsem chodili skákat do stohu slámy, marně mi maminka říkala, že jak zapadnu někde uprostřed stohu, že se tam zadusím a nikdo mě nenajde. Chodila jsem tam s děckama skoro denně, celej podzim, doma jsem tvrdila, že ne, že jsem tam nebyla, maminka to poznala a nadávala mi, jednak, že tam chodím a pak, že jí lžu. Jasně, že to poznala, když jsem měla zbytky plev a toho bince až v kalhotkách a v ponožkách. Ale bylo to něco úžasnýho, to skákání z výšky do měkkýho, paráda.

Mně občas propleskla jenom mamka. Taťka nikdy. Nebylo to často, ale dodnes si to ponížení pamatuju a spíš ten hrozný pocit, co jsem měla vůči ní...No a klečení v koutě, pěkně v chodbě, v rohu. Já klečela daleko dýl, než jsem musela, abych jako ukázala, že mě to vůbec nevadí. Po mnoha letech mi mamka říkala, jak vždycky čekala na to, že příjdu a omluvím se, abych jako nemusela klečet. Ale to se nestalo.

Jsem z malého města a děcka u nás ještě po venku lítají, i když ne tolik, jako my.

A když jsem byla u babičky, pamatuju, jak jsme chodili s klukama z vedlejší vesnice pást krávy. To byla fakt idylka.

Proboha, co mohlo být na Slaměným klobouku nepřístupnýho?

Jejda tuto hlášku taky moc rádi u nás v rodině používáme " No já ti nevím Karle, přivezou to uhlí nebo nepřivezou, co myslíš??

Pamatuji si na maďarský film Výdech, byl od 18 let, v polovině filmu
byly vidět ženské nahaté ve sprše asi na 1/2 minuty, pak už nic. Nacpané vyprodané kino ani nedutalo.

lupina montana napsal(a):

No já ti nevím, Karle.....tenkrát mi kdekdo říkal, že "Václavák? V noci?? Pro mladou holku???"
Jo, exibicionisti, vlezlí otrapové, opilci....kdekdo.
A těch exíků - co jich bylo druhů! Jojo, to se dneska už nevidí, pani

Upravil(a) jitřenka (16. 11. 2011 23:36)

Modroočka napsal(a):

a ještě jsem si vzpomněla, na Gagarince, dříve a teď opět ulice Kobližná, byla taková hračkárna a měli tam takový úhledný sáčky velikosti A4 a v tom byly zbytky látek, stálo to 10 káčé a bylo toho tam docela dost, maminka mi to kupovala a my jsme pak s holkama šily na panenky, seděly jsem u mají babičky před barákem na lavičce, roztahaný šití a švadlenily jsem o stošest. To nás bavilo, měly jsme tolik oblečků pro panenky, nebo jsem si tam taky kreslívaly. Jéžišinku, já tady za chvilku napíšu celej román vzpomínek

Mne sa urobilo smutno za bratislavksým Mliečnym barom na Korze... dne sje tam McDonalds.
Moji starí rodičia učili v takej dedinskej škole, deduško bol riaditeľ a učil ročníky 3.-4., babička učila 1. a 2. ročník. Niektorým deťom občas podstrčili desiatu , a deti z mnohodetnej rodiny, ktoré doma spávali po 4 na jednom gauči , nechali vyspať sa v lavici - čo bolo asi najviac, čo mohli pre ich vzdelanie urobiť. Ja som mala pekné detstvo asi hlavne vďaka svojej flegmatickej povahe, láske ku knihám a potom aj vďaka starým rodičom. Všetkým 3, okrem starého otca, ktorý bol už 22 rokov mŕtvy, keď som sa narodila. Ja som strávila detstvo zahrabaná v knihách, vyliezla som odtiaľ len občas na jazykový kurz alebo medzi kamošky.

Judyna napsal(a):

Taky si pamatuji vůni krmení pro zvířata. Śrot voněl nádherně. Nevím, jestli se dobře pamatuji, ale housatům se k tomu ještě přidávaly mladé sekané kopřivy, pak to bylo dokonalé. Jo a malá kuřátka, která byla v takové ohrádce v kuchyní. Měli tam žárovku, krásně štěbetali. A babička měla na půdě takové velké dřeběné bedny plné zrní. Tam jsem ráda chodila a v tom zrní se přehrabovala.
Taky pamatuju, jak nás taťka učil plavat. Topil nás jak koťata. Až za čas jsme zjistili, že on vlastně vůbec plavat neumí....

Moja babička štopala husi a kačice - chytila ich násilím, dala si ich medzi kolená  a rvala im kukuricu do gágora - a pritom im ju tam tak utlapkávala a uhládzala... No úplná tyranka ...

dusička napsal(a):

My jsme na severu dostávali ve škole svačiny - mlíko v pytlíku
A vzpomněla jsem si na první magneták - s pěti oranžovými gumovými čudliky.
A naučila jsem se jezdit v první třídě na velkým dámským kole a později táta propašoval z NDR zelenou skládačku. Uf, donedávna jsme jí měli ještě v kůlně - a já se divím, jak jsme na tom mohli jezdit v kopcovité krajině.
Taky ráda vzpomínám, že jsem šlapala zelí, to bylo pak u babičky ve sklepě a já v neděli dopoledne chodila pro zelí se sklenicí a cestou domů ujídala - mňam.
A taky si pamatuju, jak chlapi co stavěli sídliště měli tu bunku na převlíkání a my jsme se chodili dívat s dětma za jedno okno bunky - tam byl stůl a pod sklem stolu byli fotky s nahatýma ženskýma. Byli jsme z toho tenkrát paf.
Jo a taky jako naše děti jsme se s jinýma dětma navzájem ukazovali.

Ja som si na prvý kazeťák 5 orkov šetrila - zbierla aosm dovjkoruny a päťkoruny do veľkého plastového prasaťa. Potom som is pyšná kúpila kazeťák značky JVC - a on sa mi furt kazil.... Keď mi otcov známy z Kanady tento kus reklamoval u výrobcu (mohol napísať z Kanady priamo), dozvedel sa, že náš štátny PZO Kerametal kúpil sériu výrobkov, ktoré pri preprave spadli do mora... a vykúpali sa v slanej vode. Nám ich, samozrejme, predali  v- Tuzexe - za plnú cenu, ten môj stál bratku v prepočte 5,500 Kčs (bony boli tuším po 5 Kčs kus).