Ivana napsal(a):

Já se narodila na samém sklonku 50. let a moje dětství bylo pohodové. Je pravda, že jsme museli topit v kamnech a nakupovali jsme u řezníka, v mlékárně, v pekárně a v zelenině a když vedle v domě udělali samoobsluhu, babička tam nechtěla chodit, že je to takové neosobní a dál chodila za paní Černou do mlékárny, která s každým zákazníkem hezky promluvila. Byla jsem jedináček, mamince bylo už 36, když jsem se narodila, což byla v té době rarita a měla o mě strach, takže mě nepouštěla ven samotnou a sama do Lužánek, což byl velký park v blízkosti našeho domu, jsem mohla až od 6. třídy. A taky jsme každou neděli jezdili za babičkou a dědečkem na Vranov a mně bylo vždycky hrozně zle v autobuse, ale na to se nehledělo, musela jsem to prostě vydržet. Navlékli mě do silonových šatiček, lakýrek a bílých ohrnovacích ponožtiček a nesměla jsem si hrát s Lovkem, což byl babiččin pes, abych se nezamazala. K nejkrásnějším mým zážitkům z dětství ale patří každoroční prázdniny na chatě mojí tety v Beskydech, kde jsme celé dny lítali po venku, stavěli hráz na potoce, bunkry v lese, chytali ryby na silon s háčkem a chodili na houby. Dopisy od maminky mi vozil pošťák na mopedu a kolikrát jsme potkali shrbenou babku ze samoty, jak si jde s holí a batohem několik kilometrů nakoupit do vesnice. Když přijeli na návštěvu v neděli bratrancovi rodiče v naleštěné oktávce, byl to svátek a chodili jsme občuchávat auto. A každý večer místní zvonička zvonila klekání a my museli do chaty, aby nás neodnesla Klekánice. Když pršelo, leželi jsme na verandě na gauči a četli si staré úžasně zajímavé časopisy 100+1. A sousedka chodila každý den kolem nás na pastvu s krávou Milenou, která moudře koukala velikýma očima a nechala se hladit po čumáku.
Nejkrásnější zážitek za 60. let byla ale naše dovolená v roce 1969, kdy jsme letadlem (!) letěli do Bulharska, bydleli tam v hotelu (!) a na pláži se váleli pod slunečníkem. Když jsme jeli na výlet podél pobřeží do Balčiku, chlapi málem převrátili autobus, jak se nahrnuli na jednu stranu, když nám průvodkyně hlásila, že projíždíme kolem dámské nudistické pláže. Bylo to překrásných 14 dní a už žádná dovolená u moře nebyla to, co tahle první.
Ve škole jsem ještě zažila pracovní soboty, ař v páté třídě byly pracovní jen každých 14 dní a pak se zrušily úplně a byly volné soboty (!), to blaho! Spousta děcek od nás ze třídy tehdy ještě bydlela ve starých pavlačácích, kde se z pavlače šlo rovnou do kuchyně, za ní byl jeden pokoj a v tom bydlela celá rodina. Voda a záchod byly na chodbě. Ve svém bytě s koupelnou a telefonem (starým černým, hranatým) jsem si připadala proti nim, jak na zámku. Pamatuju, jak naši přišli odpoledne z práce, babička jim uvařila kafičko a oni seděli v obýváku v hlubokých rozměrných křelech a poslouchali na velikém gramofonu staré desky a přitom si povídali, co bylo v práci a já jim povídala, co jsme zažily s babičkou a babička jim povídala, co sousedky a co paní Černá z mlékárny. Neměli jsme televizi a večer jsme poslouchali rádio a maminka pletla a babička u toho šila a táta pokuřoval cigaretu, o nichž se tehdy ještě nevědělo, že je z nich rakovina, a proto úžasně voněla. Ach jo, naivní dětství!

ACH JO TOJE KRÁSA ! ÚPLNĚ TO VIDÍM.

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

Taky si pamatuji vůni krmení pro zvířata. Śrot voněl nádherně. Nevím, jestli se dobře pamatuji, ale housatům se k tomu ještě přidávaly mladé sekané kopřivy, pak to bylo dokonalé. Jo a malá kuřátka, která byla v takové ohrádce v kuchyní. Měli tam žárovku, krásně štěbetali. A babička měla na půdě takové velké dřeběné bedny plné zrní. Tam jsem ráda chodila a v tom zrní se přehrabovala.
Taky pamatuju, jak nás taťka učil plavat. Topil nás jak koťata. Až za čas jsme zjistili, že on vlastně vůbec plavat neumí....

Modroočko, já pamatuju v Brně na Svoboďáku takovou strašně dobrou cukrárnu. Bylo to myslím kousek za Pipiglrilem směrem do středu náměstí. Nevím, jak se ta cukrárna jmenovala, ale říkalo se tam myslím U mamlasa. Tam byly tak vynikající zákusky, že jsem lepší nikde nejedla. Fakt. A do mlíčňáku pak na koktejl.

Judyna napsal(a):

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

No nekecej...jí musim mít..

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník

Kiara napsal(a):

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník

No punčocháče jasněěě,živá představa,když mi bylo pět a babička mi je oblíkala tak ,že mě do nich narvala a pak říkala.."teď napytlujem.." a za tu gumu v pase mě chytla a natřásala ve vzduchu... a Vitacit..mňááám,přímo z dlaně..
a igelitky s fotkou nějaký holky v pravejch riflích,co se daly sehnat jenom v Tuzexu..ta se dala koupit na pouti a my jsme jí pak nosili  jako školní tašku..to byl vrchol!!!

Upravil(a) Revliba (14. 11. 2011 23:27)

Judyna napsal(a):

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

Jo, Jesenka a Piknikmlíko, obojí v tubě, mňamózní.
Judy, je to cukrárna U Mamlasů, je tam pořád, ale už to dávno, dávno není ono.
Ať je to jak chce, ale dřív bylo jídlo a věci vůbec, kvalitnější.
Judy, ještě si pamatuju, jak na Svoboďáku na jednom baráku je to na rohu s ulicí Českou, nahoře na střeše byly na střeše ty světelný noviny, měly tam obrovskej panel a na tom běhával text, v tom baráku byla nějaká redakce. To se mi taky líbilo, jako malá jsem stála, zvedala hlavu a díbala se, jak tam běhají ty písmenka a Sputnik, tam měli dole taky bufet a nahoře v patře byly hotovky. Taky prodej textilu Výběr, líbilo se mi, jak tam měli ty schody ze dvou stran. Maminka tam chodila kupovat nějaký oblečení. A co mám ještě spojený s dětstvím, tak mléčnej bar naproti nádraží, měla tam takovou zdobenou zeď a malinký židličky pro děti, byl to hned zkraje takovej dětskej koutek. Tam jsem chodili na kakako a loupáky, když jsme jeli s našima na výlet do Prahy.
Jo, jo, to dětství, je spousta krásnýho, na co vzpomínám a tohle téma ve mně těch vzpomínek vyvolává spousty. A jsou to fakt nádherný vzpomínky.
S dědou jsem chodila do lesa na houby, každou neděli jsem chodila s babičkou a dědou po obědě na vycházku, doma jsem si pak dali buchty, babička a děda si dali kafíčko, já čaj. Dnes už takhle skoro nikdo nechodí, leda do shopingceter. Jo a babička mi v jednom místě v lese ukazovala, kde bydlela Julinka s Lojzíčkem, to byly vymyšlený děti, který v tom lese bydlely. A děda mi vyprávěl o kamenném stole v lese, kde rokovávali myslivci. Jé, to bylo krásný.

A pro Aprill, měli jsem na základce učitelku a ta říkala vždycky o všech svých kolegyních jen "paní učitelka". A my jsme říkali "souška" ne soudružka. Ono slovo soudruh mělo původní význam jiný, dnes má tohle slovo pejorativní nádech.

Modroočka napsal(a):

aprill napsal(a):

spletla ses, byl to soudruh učitel

Nespletla, holka, nespletla, u nás na vesnici se opravdu říkalo pan řídící

chodila jsem do vesnické školy a opravdu jsme měli soudruha učitele, teda soudružku

Krásné téma, některé vzpomínky jsou fakt krásné.

Jsem husákovo dítě a ročník sedmdesát, takže o mém dětství vypovídá píseň.
Na dětství vzpomínám ráda, měla jsem hezké dětství.
Sice jsem panelácký dítě ale před našim panelákem byla velká neobydlená zahrada s domem, takže tam jsme trávili čas, lezli po stromech, pamatuju si, obrovská třešen a my tam seděli ve větvích hodinu a ládovali se. Pak tam byl starý autobus, v tom jsme se taky vyblbli.
S klukama jsem hrála fotbal.
Jednou jsem dostala tuzexovou nádhernou igelitku a pak ji vyměnila za 15náct céček. (právě začínaly)
Sídliště se množilo a my lezli do rozestavěných paneláků, jezdili v loužích na kusech polystyrenu.
Když jsem se nudila, dokázala jsem dlouho jen tak čučet za oknem a malovat okolí.
Mamka mi párkrát upletla svetříky, takže jsem byla in.
V sedmičce jsme se učili šít (už nevím jak se jmenovala ta látka - praporovina? Fakt už nevím) tak jsem si ušila jednoduchou halenku rovně - takže rukávy spadly (jako kimono).
Jednou mě málem zajel ruský tank, vjel až na chodník.
Jo dovolená ROH - pět rodin , pět aut, ze severu Čech do různých míst naší krásný vlasti - za sebou jak štrůdl, zastavovalo se, čekalo  - byla legrace.
Ale myslím, že se mé dětství neliší od dětství mých dětí. 

Upravil(a) dusička (15. 11. 2011 7:47)

aprill napsal(a):

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří

No tak tiše doufej, že se jich dožiješ.

už jsem se jich dožila, ale že bych až tak radostně hýkala na určitými věcmi .

Tak nehejkej - původne se hejkat stejně podle mojí představy nemělo