Evo, 36
ha, ha, taková baba v práci...já mám aspoň samostatnou kancelář, tak mám kam zalézt. Nestěžuji si, v práci fajn, ale jsou  lidi, co si tady furt stěžují, co mají práce, a přesně jak píšeš, já tu budu do 6...tak buď, když to holt nestíháš v pracovní době....to si tedy myslím, nahlas jsem neřekla, protože to nemá cenu, tak jen pokyvuju a říkám: já zase po ránu toho zmákla dost ( jsem v práci mezi prvnmi-o půl hoďky dřív, ne že bych šplhala, nebo byla tak aktivní, ale jezdí se mnou ráno syn- přibližuju ho k městskému busu, tak aby stíhal školu.... jinak bych s příchody měla asi problémy...
Co zkoušky?OK?

To:Eva36.Je to asi o organizaci.Dělají pode mnou vesměs ženy,na dopravě muži.Když jsem nastupovala,svolala jsem si je a dala jim na vědomí že nestrpím při mé směně žabomyší války.Pravda,občas se vyskytnou,a smůla je v tom že dost žen si přinesla zvyky z dětství a dodnes mají tendence chodit žalovat.Neumějí své problémy řešit
a spoléhají že si toho vedoucí síla všimne.Nevšimne,nemá na to čas! Je ale také pravdou že za dva roky jsem lidi naučila šlapat,že na pracovišti nedochází ke střetům a že ženy pochopily že jsou v práci na práci a ne na flákání.
Myčku za 150/hod bych honem proškolila na uklízečku za 45/hod.Ale tyhle manýry o kterých píšete lze provozovat jen v kanceláři.

To Anka: Žalovníčky taky miluju. Taky tady máme jednu takovou, bohužel na manžerském postu. Donáší, co může a hlavně - vymýšlí si u toho. Takhle jsem se oklikou dozvěděla, že já nic neudělám, co ona po mě chce, že na ni já donáším řediteli a říkám o ní drby po fabrice...no klasická projekce vlastního chování do druhého člověka...Nejlepší je, že když se jí člověk zeptá přímo, tak ona se skoro rozbrečí a začne říkat, že dobře ví, že proti ní od začátku něco mám.....chuděrka jedna....je to na facku.....já třeba po svém šéfovi vůbec nechci, aby řešil můj "problém" s kolegyní. Jednak on je srab, takže by jí stejně nic neřekl a jednak je tu na jiný věci, než poslouchat, jak já ji miluju....tak já si čas od času postěžuju takhle bokem a jsem ráda za každou reakci. To je moc fajn pokec. Občas mám totiž pocit, že snad normální jsou "oni" (jako ti neschopní v práci) a já jsem blázen.....a pak se mi tady potvrdí, že to moje hodnocení až tak od věci není....a hlavně - uleví mi to. Je to lepší, než tu pak načučeně na kolegyni 8 hodin zírat. Ostatně - i ona je jen člověk s chybama, nedělá mi to naschvál, je jen tak neskonale tupá....tak proč jí za to nenávidět, co?...to horší je to s tou manažerkou, tu já bych rázem proškolila na osobu nezaměstnanou. Ona dokáže mezi lidi vnášet takovou nevraživost tím svým žalováním, naštěstí ji ale většina prokoukla, jen pan ředitel bohužel ne...(ona totiž hraje volejbal a on je velký sportovní fanda a nějak přehlíží, že pod jejím vedením se s...re celé oddělení a problémy narůstají....ach jo...on už asi senilní nebo co)...

Jo, kočky, mně už je taky "sát" a můžu vám říct, že ono už fakt občas něco zabolí, k tomu klimakterické potíže (zobu bobule, ale občas ani ty nezaberou). Možná, že ten brekot souvisí s tímhle, nevím. A co se análního horolezectví týče, já jsem ho sice ušetřená (musím zaklepat - ťuk, ťuk, ťuk), ale dovedla bych si představit, že budu v tomhle věku "pár let do důchodu" někde sedět a třepat se, jestli mě někdo z tý židle nevykouše a kde budu co shánět, když baby nikde nechtějí... Každý se k tomu staví jinak, já vím, že to s nima asi není jednoduchý, ale zkuste si představit sebe na jejich místě. Moc nového se asi učit nechtějí (nebo nezvládají, anižby si to přiznaly), měnit místo = za horší, pokud vůbec najdou, ale bez tý práce prostě zůstat nemůžou, protože v tom důchodu by se tak akorát šly pást. K tomu možná nějaký ten problémek doma... taky si občas říkám, že kdybych nedejpámbu přišla o místo, tak je to na mašli.

Helena: rozumím, rozumím, ale někdy mě ten rektální alpinismus prostě dostane. Moje drahá kolegyně mi třeba zatajila, že náš šéf má narozeniny, sama mu koupila dáreček (dárkový golfový míček, p. ředitel je blázen do sportu) a šla mu gratulovat....normálně, když někdo něco slaví, tak mi to řekne (ona má ty narozky jako sekretářka tak nějak v hlavě), jen u našeho společného šéfa nějak zapomněla....no to je prostě hnusná schválnost...i když chápu, že se třeba klepe o místo, tak tohle já bych nemohla. (Aspoň doufám,....jé, abych na tom za pár let nebyla stejně!)

Dastinka: Ono to, že se nebavíš o soukromých věcech, jim leze na nervy. Lepší je říct něco na způsob "No jo, já to mám taky děsný....moje máma má plíseň na nohou a sousedi nás už po druhý vytopili....jak já to teď zaplatím ach ach ach"...je to teda manipulativní, ale nevěřila bys, jak je to potěší, cizí neštěstí....Moje kolegyně má taky pořád problémy - nedivím se- klimakterium, silná nadváha, silná kuřačka, sedavé zaměstnání 10-11 hodin denně, doma jen TV, procházky nezná, na kole jezdit neumí, u gynekologa byla naposledy před třemi lety,....nedivím se, že má potíže. Ale nelituju ji (i když naoko občas jo), může si za ně sama. Když se k sobě někdo chová takhle macešsky, tak proč by ho měl někdo litovat...Nedávno se skoro plazila v práci, bolely ji záda (a dost, řekla bych). Tak jí povídám, ať si zůstane doma, že tady 14 dní taky vydržím dělat přesčas, aby byla hotová i její práce. Myslíš, že zůstala? Nikoli, to radši chodila dál a vzdychala tady a skoro brečela, jak jí to bolí. Když už kňučela moc (a dělá to schválně u otevřených dveří šéfa), tak jsem pak za šéfem zašla a řekla mu, že jsem jí nabízela, ať je doma a jak reagovala....Nebaví mě pořád vypadat jako ta neochotná, který by za kolegyni nehnula prstem......

No jo, to se holt musí umět "Moje" mladší kolegyně je také VŠ, ale s PC také moc nekamarádí pokud se práce týká. Je ochotna počítat desítky čísel na kalkulačce místo v excelu , říká, že to má rychleji . Když jsme jí kdysi radili, ať si udělá poznámky a bude po problému, tak odpověděla, že si to zapamatuje. No a zapamatovává si to již pět let...I když pamět určitě dobrou má - různé klepy, zpěváky, co kde kdy si opravdu pamatuje, to tedy klobouk dolů ! Ale na druhou stranu - je to taková křehká blondýnka, takže na šéfa udělá oči a hned ji s prací pomohou když "hoří" Asi také půjdu do blond
P.S. Omlouvám se všem přítomným blondýnkám, vím, že to není o barvě vlasů, to byla jen momentální asociace !!!

Jo všude je něco, já hledala dlouho nějaké místo ve vztahu k lidem na pracovišti, aby mne uznávali jako šéfa a nebyla jsem jenom bestie, po pěti letech jsem zřejmě snesitelná šéfová, všichni dělají , co mají a když ne, řeknu jim to a potom jsem zase zlá, ale na pracovišti je klid, jsem vlastně vyvrhel jako každý šéf a s vedoucími jiných firem na stejné úrovni se nemůžu přátelit, konkurence leze i do soukromí, takže svou práci miluju a dík za internet- moji kamarádku.

Evo 36,
mě ta práce  vůbec neštve......tohle si říkej, štve tě jen ňáká baba, ne?Ostatně já strašně ráda rozebírám poštu, asi protože jsem zvědavá....

Michaela.43: Ty jseš dobře nad věcí, kdes vzala ten nadhled? Ale je fakt, že nemít kam jít, tak ten nadhled možná taky najdu a zůstanu s manželem asi v tom stylu, jako je ten tvůj. S tou angličtinou můžeš zkusit ještě třeba poslouchat v autě kazety, CD nebo si vzít diskmana/walkmana, jestli čekáš někde na autobus, na vlak a pouštět si...když člověka nechají děti dívat na televizi, tak se taky dá půjčit nějaký ten film s titulky - dobrý je pustit si film anglicky a k tomu ty titulky, ale taky anglicky. Jakmile to jde v češtině, nenutí to člověka myslet...a s tou prací to je pravda. Štve mě jen "baba", i když dneska to docela ujde, musím říct....prostě jen občas musím někde vypustit ten přetlak, co se ve mně nashromáždí...a pak jsem zas celkem v klidu...jo - já jsem taky zvědavá. Můj BM dokonce říkal se smíchem, že jsem strašně zvědavá. (Tak strašný to zas já nevidím, zkrátka normální ženská snad.)

Helena: Mýho šéfa zajímá všechno a nic. On se vrtá do všeho a naprosto ztrátí pozornost. Nedávno jsem četla v Moderním řízení (taková brožura pro manažery), že existuje porucha "syndrom ztráty pozornosti". Taky tam bylo, co se s tím dá dělat...tak tohle přesně má můj šéf. Já ho neotravuju s ničím, jsem zvyklá si svoje starosti řešit sama, jemu to vyhovuje. Jen občas ho popadne učitelská manýra, když třeba mimořádně po mně chce graf nebo tabulku.....až se musím skoro usmívat, jak mi vysvětluje, jako žáčkovi v první třídě. Ale k dobru mu je, že to nečiní s tím, aby mě ztrapňoval. Já spíš myslím, že pro něj to je tak složité, že si ani neumí představit, že někdo jiný by s tím problém neměl, tak se mi snaží pomoct...Škoda jen, že z řízení lidí on neví vůbec nic. Nebo spíš on má takové volní vlastnosti, které ho zrovna nepředurčují k tomu být šéfem. Nesnáší konflikt a nerad rozhoduje...to ovšem vyhovuje našemu zahraničnímu vedení, kterému on potom zobe z ruky, že....jenže člověk je pak často svědkem toho, jak se mu manažeři hádají u nás v kanceláři o hovadinách a on je nezarazí, jen tam tak stojí, usmívá se a čeká, až si snad dají přes hubu....navíc se všichni tři ztrapňují před podřízenými....jo a taky jsem si všimla, že jakmile můj šéf někomu řekne "Nemějte starost, kdyby něco, já vás podržím", tak do dvou měsíců člověk dostane výpověď....zkrátka - NNN - neboli Nikdy Nikomu Nevěř - tady platí na plné čáře. (On to ani nemyslí zle, není podrazák, jen je srab.)

Eva 36 - tohle vysvětlování mi taky občas šlo na nervíčky. Jeden z mých šéfů byl ten "profesorskej typ" (občas si i jeho potomci stěžovali, že táta furt poučuje), naštěstí ale brzy pochopil, že když mě nechá zpracovat jeho představy podle mého, tak se akorát podepíše a máme oba klid. Ale tihleti srabíci, to je snad za trest. On se zřejmě snaží přežít s těmi nahoře i dole a neuvědomuje si, že je pro obě strany za šaška. To chce fakt stabilní nervovou soustavu.

Michaela.43 - co to je "nudí"??? Nějak to nemám ve slovníku.

Eva36 - to se mi líbí, jak jsi na staříka hodná . Ale možná je to věkem - já ho i trochu chápu. Možná má strach o teplý polštářek a deku z tisícovek, možná jen z toho, co by dělal, kdyby tady skončil. Já to nakonec vidím na sobě. Ne, že bych na tom byla nějak extra, ale přece jen mám práci poměrně slušnou a nemusím sedět v marketu za kasou třeba. Navíc můj šéf je o dost mladší než já (i když to pomalu budou všichni ), což beru jako plus - je přístupný změnám, když se mu dobře podají, leccos se s ním dá rozumně probrat a tak. Ale na druhou stranu mám kolegu jen opár let staršího, kterému jsem za 3 roky nevysvětlila rozdíl mezi faxem a e-mailem co se způsobu použití týče. Teda ne že by s obojím uměl zacházet (od toho jsem já), ale nevysvětlím mu, že desetistránkový barevný prospekt v kroužkové vazbě prostě mailem neodešlu a faxem jen stěží. Sebekriticky přiznávám, že existenci skeneru jsem mu utajila, protože dojít na poštu je někdy jednodušší

Eva 36-
dnes jsme se v práci s kolegyní bavily na zajímavé téma.Ona má dva "chlapce", 24 a 18 let. Samozřejmě, že PC mají v malíčku...ale její poznatek:ten starší nemá problémy s pravopisem a vyjadřováním, tomu mladšímu je jedno tvrdé, měkké i/y(není dis)...tak ona razí teorii, že hranice 20 let, lidi nahoru zvládaí gramatiku a pravopis, lidé mladší 20 let prostě  to nezvládají, co jim PC neopraví, to nejde.......jak to vidíš u vás? Já zatím nesrovnávala

Heleno,
šéfík od rozbité hračky utíká jak malý parchantík...třeba se to nechá svést na někoho jiného....:-))
Tím pravítkem co používá myslíš logaritmické???nebo obyč.?:-))


Přiznám to tady, jinde o tom samozřejmě nemluvím....včera jsem ukazovala naší sekretářce jak posílat maily (raději jsem se neptala, kdo je za ní posílal do včerejška( pracuje tu 3/4 roku.....asi no comment...
ale každý umíme něco, že? :-))