He, he, he, tak se tak neangažuj... Po ránu se čapni za kebulku a s povzdechem, jak si unavená a nic nestíháš, se sval na židli a tupě zírej na strop...dělej si svý a nauč se říkat :"Jé, já taky nevím..." Nebo: "Jo, jo, za chviličku, já toho teď mám moc..." Taky jsem měla takovou fajn kolegyni a jak to uměla prodat, jen bouchly dveře u šéfa, byla jak vítr, jinak, když se neládovala, visela na telefonu...

Pamatuju taky jednu takovou, co bych jí nejradši . Ona tehdy byla ve firmě, kde jsem kdysi pracovala, jediná, kdo tu práci dělal a tedy rutinně ovládal (a další baby neměly zájem, samozřejmě - "proboha s počítačem, to já dělat nebudu"), takže tím majitele docela deptala. Stačilo, aby se škaredě podíval a můra šla na neschopenku = práce stála. Já původně nastoupila na úplně jiný post, ale jakmile šéf zjistil, že počítač není problém, tak mě to za 2 týdny její dovolené naučil a jí čekaly hned po návratu dvě překvapení - už nebyla jediná "hvězda" a navíc dostala výpověď , protože její místo bylo zrušeno. Já sice měla tu původní práci i tuhle, ale zas se to mile projevilo na pásce.

Někdy i to "teplé místečko" dokáže jedna osoba tak znepříjemnit, že změna stojí za tu úlevu. Už jsem takhle jednou práci změnila a nelitovala jsem. A teď zvolna uvažuju o tom samém ) Se změnou zaměstnání se změníš i ty. Z otrávené podrážděné odevzdané na veselou a fungl novou...

luckies napsal(a):

Ahoj Evo, tak něco podobného mám v kanclu taky. Už tu semnou sedí přes rok a pořád se mě ptá na věci, které by snad už měly být samozřejmostí. Nemluvě o tom, že každý den slýchám, jak má hrozně špatné spojení do práce, a že tuhle přijela domů až v 8 a doma už pak nic nestíhá. Copak já jí za to můžu?
Předpokládala jsem, že ovládá aspoň základy wordu a excelu, ale člověk aby jí i pořád připomínal, jak se dělá blbá tabulka. A pužít něco jako ctrl+c, ctrl+v to je taky nad její síly .
Teď naše firma navíc zajistila jiného dodavatele pro archivování věcí a ona chuděra nemohla měsíc rozdýchat, že ona už na školení byla a já ještě ne. Co když to nakonec bude muset dělat sama?? to zděšení v očích jste ještě neviděli!!!

No - to ta moje zase nic nestíhá (protože je pomalá a je to taky o tom zvládání ctrl c, ctrl v), funí, kudy chodí a když jí chceš pomoct, tak to děláš blbě...takže ať se třeba ufuní, mně už to je fuk.

Jo a taky jí asi štve, že lidi se spíš obracejí na mě, že jsem prostě oblíbenější. Už mi pár lidí řeklo "Já jdu radši za tebou, ona je L...taková protivná, když po ní něco chci...".....no tak se obracejí na mě a ona je míň a míň postradatelná.....představte si, že nám dokonce chtěli do kuchyňky koupit myčku, ale ona to zarazila, protože "myčka je hrozná,  musí se to stejně z toho leštit, protože nechává kapky a vůbec".....dřív jsem jí pomáhala ty hrnky mýt, ale teď už na to ani nesáhnu...ona je ale vidět u nádobí, denně si u dřezu odfuní půl hodiny a pan šéf jí tam vidí...je fakt na zabití...taková socialistická sekretářka prostě. (Tedy abych nebyla nespravedlivá - navíc vládne anglicky a francouzsky. Já vládnu německy a anglicky, obé lépe než ona, takže další důvod mě nenávidět.)...nebo ona raději při oboustranném kopírování stojí u kopírky a ručně ty papíry otáčí, protože se jí zdá, že když se nastaví program, tak ta kopírka to dělá moc dlouho (ale člověk může zatím vyřešit něco jiného, ne?)...tak jsem asi divná....

A taky když místo těch svejch skvělejch radostí mám nutkání řešit nějakou ubohou kolegyni (ať je jaká je...). To je signál, že nejsem tak nad věcí, jak stavím na odiv - přece nemám zapotřebí se zaobírat tím, kdy někdo (ne já) chodí domů a jaké má koníčky... Ve chvíli, kdy se tím zaobírat začnu, je něco špatně, ne?

Hele, znáš to "tisíckrát nic umořilo osla"... Tak se nenech umořit blbostma
Občas si ráno tohle řeknu - "nenech se vytáčet", cestou do práce si v květinářství koupim kytku, a vždycky když se na ni přes den kouknu, je mi líp, protože mi připomíná mě - tu druhou, tu soukromou...

Evo, já jsem původně taky "socialistická sekretářka" a je pravda, že občas se slzou v oku vzpomínám na doby, kdy jsem ve státním podniku stačila přečíst, zařídit, vytelefonovat všechno potřebné (tedy pro mě). Jenže jsem přece jen potom několika místy prošla a všude přičuchla k něčemu novému, co jsem třeba hned nepotřebovala, ale hodilo se později. Ropucha holt sedí 30 let na jednom prameni a tudíž nemá potřebu poznat a zkusit cokoli jiného, protože takhle to umí, takhle to funguje už těch 30 roků a je fuk, jestli jí tro trvá čtyři hodiny nebo čtrnáct. Nakonec ještě vypadá před šéfem dobře, jak je "pracovitá". Kdyby měla doma alespoň blbýho psa, tak bude ve čtyři metelit domů, aby miláčka vyvenčila, ale co v prázdném bytě? V práci si připadá nepostradatelná (a dělá všechno pro to, aby to tak zůstalo i nadále), má kolem sebe lidi... napadá mě děsivá vize, že bude dělat i přes důchod. Na cestování už tolik mít nebude a sedět doma a cpát se - to může zrovna tak dělat i v zaměstnání. Doufám, že dostuduješ a odejdeš dřív...

Heleno, Smillo: Já vám holky rozumím, jen to na mě někdy prostě "sedne", i když normálně, když nejsem zasedlá, tak rozumím i kolegyni. Ona je vlastně chudák. Loni na vánoce si koupila novej foťák, krásnej. No a běžela se s ním hned chlubit do práce, v tu chvíli jsem ji fakt celkem litovala, protože nemá nikoho jinýho, s kým by mohla tu radost z nový hračky sdílet....Nechávám jí její život, jen si někdy sama blbě nalítnu a chci jí pomoct, když už vzdychá pod tíhou práce pro mě nesnesitelně. Ale jakmile se chopím jejích povinností (i když v dobrý víře), tak to na ni možná působí tak, že jí ujíždí vlak a že bude vlastně za chvíli zbytečná....je to divný, protože já bych byla první, která by před šéfem vyšilovala, jak to tu v jedný osobě nezvládneme (protože to bych musela taky vařit pravidelně ty kafe a nosit bagety a to mě nějak nemotivuje - dělat poskoka, napořád, to já si radši napíšu něco do babinetu, že? ....Tak tu sedím, surfuju po netu, kopíruju si skripta, občas se i učím a někdy, holky, někdy i makám pro firmu Fakt. Nebo ani ne tak pro firmu, ale pro některý lidičky tady, který mám opravdu ráda a kterým ráda pomůžu.

Nic si z toho nedělejte děvčata. Já mám v kanceláři kolegyni, na kterou šéf nedá dopustit už 14 let. Půl dne si vyřizuje korespondenci s celou rodinou, občas pracuje, zbytek směny tráví u doktorů na krátkodobých paragrafech. Není nemoc, kterou ještě neměla a šéf ji jen lituje a neustále jí to prochází. Zato po mně začal ječet jen když jsem na chvíli u počítače vytáhla kapesník a utřela si oči - že asi nemám co dělat, když sedím s hlavou v dlaních (pálí  a slzí mi oči, když sedím celý den u monitoru). Kromě toho mu kolegyně statečně donáší všechno i to, co si vymyslí sama. Každý rok má 99 dnů nemocenské (aby se jí nekrátila dovolená) a je pořád nejlepší - a to je nás v oddělení 20.

Hana12345 napsal(a):

Nic si z toho nedělejte děvčata. Já mám v kanceláři kolegyni, na kterou šéf nedá dopustit už 14 let. Půl dne si vyřizuje korespondenci s celou rodinou, občas pracuje, zbytek směny tráví u doktorů na krátkodobých paragrafech. Není nemoc, kterou ještě neměla a šéf ji jen lituje a neustále jí to prochází. Zato po mně začal ječet jen když jsem na chvíli u počítače vytáhla kapesník a utřela si oči - že asi nemám co dělat, když sedím s hlavou v dlaních (pálí  a slzí mi oči, když sedím celý den u monitoru). Kromě toho mu kolegyně statečně donáší všechno i to, co si vymyslí sama. Každý rok má 99 dnů nemocenské (aby se jí nekrátila dovolená) a je pořád nejlepší - a to je nás v oddělení 20.

Tak to je, Hani, hrozný...ale asi to bylo, je a bude. Mně ani nevadí, že moje kolegyně si vyřizuje soukromý věci. Vadí mi to, že pak kvůli tomu "nestíhá" a dává to patřičně najevo, jako že je přetížená. To možná je, ale svejma soukromejma věcma (čtení Blesku, kuřácká pauza atd.).....a kdekdo jí sedá na lep a lituje jí, jak toho má moc....no tak se taky učím vzdychat, ale nejde mi to od srdce....já prostě když toho mám moc, tak zasednu, internet si nepustím, a makám....a většinou mlčím. Snažím se to odnaučit a taky pořádně řvát, jak nestíhám, ale není to moje přirozenost prostě....

star.ka: Rozumím....ten věk plus invalidita. Mně samotný připadá jako nesmysl, jak většina zaměstnavatelů chce někoho tak do 25 s 30letou praxí nejlíp....Já jsem toho názoru, že kolektiv by měl být smíšený. Něco jako les, když je jen z jednoho druhu stromů, pokácí ho první vichřice....Mladí mají víc elánu, chuť zkoušet nové věci, starší zase mají větší loajalitu, zkušenosti...dohromady by to s dobrým vedením mělo fungovat. U nás zase, kdo není VŠ, tak se na něj kouká jako na póvl. A to takhle kouká sám pan ředitel (VŠ dostudoval před 30 lety), který si sám neumí ani změnit heslo na e-mailu nebo zobrazit si konce stránek v excelu.....ale třeba mu křivdím, tuhle mi říkal s nadšením, jak se za půl hodiny sám naučil kontingenční tabulku. To mi vyrazil dech....ale umím si představit, jak ta jeho tabulka vypadá. On totiž většinu věcí udělá nestandardně, což má za následek, že to funguje ještě v kroku 2 a možná 3, ale v kroku 4 už se to různě cyklí a prostě to nefunguje....Jenže on se v životě nedostal do toho kroku 4, takže on neví....ale má VŠ....