A jak to mám udělat jinak?
Možná namísto kouče zkusit jinej přístup, jinýho odborníka.
Minulý týden jsem se od táty dozvěděl, že jsem "vychytralej sráč".
Tipla bych si, že ses ani nebránil...

Poxi, Tony měl přede mnou jeden vztah, s tou holkou se párkrát viděli, dali si pusu a to bylo všechno, ani domů ji nepřivedl ukázat. Se mnou začal Tony chodit v 29 letech, takže taky celkem pozdě. Myslím, že to je úděl "netuctových" lidí. Tony je hodně vyhraněný, je vášnivý myslivec, věnuje se tomu naplno, do toho je ještě včelař, ve volném čase se věnuje psům, aktivně se zapopuje do činnosti Českobratrské církve evangelické, činnosti jako vysedávání v hospodě jsou mu cizí.

Vám se to snado napíše, ale mě se to težko, hodně težko provede.

Upravil(a) Pox (27. 10. 2011 11:06)

Pox napsal(a):

Vám se to snado napíše, ale mě se to težko, hodně težko provede.

A kdo mluví o tom, že je to lehké? Že to pro tebe BUDE lehké?

Víš, tenhle svůj propblém můžeš uchopit dvěma způsoby:
- rozumem.
V tom případě se podívej, kdy se narodil tvůj otec, který tě vychovává jak nejlépe to ON umí, což neznamená, že je to opravdu nejlépe. A taky se podívej, kdy se narodil JEHO otec, tvůj dědeček, který zase vychovával jeho. Tohle si zasaď do hostorického kontextu a výjde ti, že doba byla tehdy velmi zlá a tvrdá a ti dva sami jako děti nemohli zažít nic pěkného, spíš slýchávali ještě horší věci, než teď otec říká tobě a hlavně byli nejspíš oba vychováváni v představách, že jen nejsilnější přežije, že je třeba tedy děti cepovat a ponižováním "otužovat", aby si zvykly, protože život se s nimi zaky mazlit nebude. Otec ti tedy předává jen to, co sám dostal.
Otázkou ovšem je, zda i když si to takhle srovnáš, tak ti to pomůže.
Dospělý, ten velký Pox, ten to nejspíš pobere, protože chce být chlap, ale tomu malému Poxíkovi, který je v tobě a na venek tvé chování ovládá - chováš se jak malej kluk - je to vcelku jedno. On je zraněný a nějaké rozumové vysvětlení toho všeho, co se mu děje, je mu šumák, nepobírá ho a ani ho pobrat nechce. Chvíli trucuje, chvíli "zlobí", chvíli v tobě pláče....

Takže to zkus uchopit i tím druhým způsobem:
- srdcem.
Ty sám té klučičí části v tobě venuje pozornost. Dnes už to udělat můžeš, klidně se můžeš chvíli chovat jako malej kluk, užívat si to a netrestat za to sám sebe. Dělej věci,k teré tě baví, vykašli se na to, co na to říká táta a okolí. Užívej si svého mládí, ale přitom se dívej, jak to dělají chlapi kolem tebe, aby byli Chlapi. Uč se. Nikdo se totiž Chlapem nerodí, musí si projít fází kluka, chlapce....až k tomu Chlapovi, kterým bys chtěl být. A buď jim ne kvůli tátovi, aby tě konečně začal respektovat a brát, ne kvůli hoklám, aby na tebe konečně "letěly", ale kvůli sobě Pak to bude fungovat.
Běž krok za krokem, nesnaž se "přeskakovat" a každé to období si pořádně užij, protože krom nepříjemných věcí, přináší i ty příjemné.

Neboj, všechno se dá zvládnout, jen ty sám musíš chtít a musíš najít lidi, ktečí ti ukáží JAK to udělat.
Udělat to už ale budeš muset sám. A neboj se, když uděláš chybu, ty děláme všichni, ale jen někteří si to přiznají a příjmou to. Pak to mohou i napravit
Drž se.

Tak já se omlouvám, i Vilemíně.
Aúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú...
Nevím, jak Vilemína, ale já to nepsala kvůli tomu, aby ses omlouval.
Jestli se omlouváš po informaci, že nejsi sám, kdo občas reje držkou v zemi - ZA CO se omlouváš?

Pox napsal(a):

Mám takový problém, že mě občas přepadnou myšlenky na konec. Tak nějak to celkově plyne z toho, že nemám holku.
Asi před 1,5 rokem, jsem byl randit s jednou, ale to skončilo. Na to pořád myslím a nejde mi na to zapomenout.

A teď, nikoho nemám, když někoho společně vidím, tak je mi to moc líto a přách bych si někoho mít. Jenže se mi ty myšlenky nahrnou do hlavy, dostanu pocit úzkosti, strach a začnou mě brnět ruce.

Byl jsem u kouče mezlidských vztahů, s tím jsem o tom mluvil. Později, když se mi přidali ty myšlenky na konec, tak jsem navštívil i psychiatra, a nyní jsem objednám na nějaké vyšetření k psychologovi.
Mám předepsané prášky - Esoprex, 1x denně. Moc to nepomáhá.
A seznámit se s nějakou holkou mi taky nejde(žádný partnerský/vážný vztah jsem ještě neměl).

Jinak si občas něco najdu, abych ty myšlenky zahnal, ale to nejde pořád. Na svém studijním oboru jsem s holkou, taková kamarádka na poštuchování, když spolu mluvíme, třeba dnes o tom, co sama řeší na brigádě(mezilidské vztahy,...), tak na to úplně zapomenu., ale jinak to mám pořád v hlavě!

Nemá někdo zkušenosti s tím, když to na něj přijde, jak zahnat ty myšlenky na konec? Pox.

Asi ťa nepoteším, ale mne pomáhalo nehňahňať sa toľko vo svojich boliestkach, ale skôr sa sústrediť na druhých... Možno by si bol prekvapený, koľko ľudí okolo teba má rôzne problémy, koľkí by boli radi za TVOJU pomoc a pozornosť, ľudia aj zvieratá, napr.   Mať intenzívneho koníčka a partiu (alebo lepšie partie) ľudí, s ktorými mi je dobre - to pomáha a okrem toho zvyšuje pravdepodobnosť, že raz nájdeš takú, s ktorou budete k sebe pasovať. V obývačke ti láska nevyrastie, treba chodiť medzi ľudí, dávať si inzeráty (aj mne kedysi pomohli k vzťahu) a byť otvorený/á voči ľuďom a udalostiam.

Selima napsal(a):

koľko ľudí okolo teba má rôzne problémy, koľkí by boli radi za TVOJU pomoc a pozornosť, ľudia aj zvieratá, napr.   Mať intenzívneho koníčka a partiu (alebo lepšie partie) ľudí, s ktorými mi je dobre - to pomáha a okrem toho zvyšuje pravdepodobnosť, že raz nájdeš takú, s ktorou budete k sebe pasovať. V obývačke ti láska nevyrastie, treba chodiť medzi ľudí, dávať si inzeráty (aj mne kedysi pomohli k vzťahu) a byť otvorený/á voči ľuďom a udalostiam.

Seli, s tímhle naprosto souhlasím, ale ještě bych k tomu dodala - pokud má v sobě jeden pěkně zašlapaný traumata - z rodiny např., tak je skutečně musí napřed rozkrýt a vyčistit, aby vůbec byl schopný něco dělat. Někdy to prostě přeplácnout dalšími aktivitami nejde. A když se ten bordel vyčistí, tak ta činorodost a radost ze života teprve může přijít. Si tak myslím...

koniklec napsal(a):

Selima napsal(a):

koľko ľudí okolo teba má rôzne problémy, koľkí by boli radi za TVOJU pomoc a pozornosť, ľudia aj zvieratá, napr.   Mať intenzívneho koníčka a partiu (alebo lepšie partie) ľudí, s ktorými mi je dobre - to pomáha a okrem toho zvyšuje pravdepodobnosť, že raz nájdeš takú, s ktorou budete k sebe pasovať. V obývačke ti láska nevyrastie, treba chodiť medzi ľudí, dávať si inzeráty (aj mne kedysi pomohli k vzťahu) a byť otvorený/á voči ľuďom a udalostiam.

Seli, s tímhle naprosto souhlasím, ale ještě bych k tomu dodala - pokud má v sobě jeden pěkně zašlapaný traumata - z rodiny např., tak je skutečně musí napřed rozkrýt a vyčistit, aby vůbec byl schopný něco dělat. Někdy to prostě přeplácnout dalšími aktivitami nejde. A když se ten bordel vyčistí, tak ta činorodost a radost ze života teprve může přijít. Si tak myslím...

Ja som za paralelnú "liečbu" prácou na vzťahoch + tešením seba sa koníčkami, stretnutiami... Ale sedieť v kútiku a plakať NIKOMU nepomôže,  a najmenej Poximu.

Poxi, vezmeme si to popořadě jedno po druhém:

Ad otec: myslím si, že tatínek musí být pěkný uzurpátor a vztekloun, který považuje za svoji svatou povinnost všechny kolem sebe v záchvatu vzteku urážet hlava-nehlava a potom dva týdny trucovat jako pětiletý klučík formou "tiché domácnosti". Není povinností žádného člena rodiny, aby podobné degradující jednání snášel a Ty bys to měl umět dát tatínkovi slušně, leč důrazně najevo: jakmile dojde opět z jeho strany k nějakému řevu a urážkám, okamžitě opustíš společnou domácnost a přijedeš teprve tehdy, až se otec k Tobě začne chovat jako dospělý muž k dospělému synovi, tzn. slušně. A měl bys to také umět bez pardonu dodržet.

MMCH to, že Ti maminka říká, že Tě má táta rád, to je sice hezké, ale přestože někdo tvrdí, že Tě má rád, nemusíš a nejsi povinen si od něj nechávat líbit žádné dehonestující jednání. Maminka je zřejmě laskavá, utrápená bytost, která už si postupem času přivykla jak na ječivé výstupy, tak na tiché domácnosti. Proč s takovým člověkem ona sama zůstává a nechává si to líbit, to je její věc jakožto dospělého člověka, ale je vidět, že už takové nedůstojné zacházení pokládá za něco normálního a manžela za to ještě omlouvá Jde však o Tebe, Ty jsi tímto jednáním systematicky poškozován a máš plné právo vystoupit na svoji obranu tím, že si něco takového nebudeš nadále nechávat líbit. Maminka nemá pravdu, s otcem - pokud se k Tobě bude i nadále chovat jako prase - vůbec mluvit nemusíš!!!

ad další: Neděláš nic špatně, pokud se vyhýbáš alkoholu, to Ti jedině chválím Pít alkohol není povinnost ani společenská nutnost, je to dokonce známka zdravého životního stylu a tenhle zdravý náhled si pěstuj. Ne každá slečna touží po pivním skautovi, co se každý večer zpumprlíkuje do němoty a pakliže nějaká slečna preferuje pouze pivní skauty, není to nic pro Tebe, protože to jasně ukazuje, že taková slečna má velmi podivná kritéria výběru

Pokud se Ti ještě nepodařilo nalézt slečnu - ať už v reálu, nebo na inzerát - není to proto, že bys dělal něco špatně nebo se choval jinak, než ostatní. Je to proto, že jsi už odmalička ukřičený od otce natolik, že si nevěříš a v tomto směru na sobě potřebuješ zapracovat: vymezit se vůči otci a postupně nabývat ztracenou sebedůvěru, kterou je třeba i nadále průběžně posilovat.

Protože když to neuděláš a nevypěstuješ si v sobě hranice, které nedovolíš nikomu - ani těm nejbližším - překračovat, budeš na to celý život doplácet: jednak si budeš velmi těžko hledat partnerku, protože už se dopředu budeš bát čehokoliv a druhak se staneš kdykoliv v budoucnu terčem silnějších jedinců, kteří si na Tebe budou troufat, jakmile vycítí, že na křik reaguješ strachem v očích a neschopností jakékoliv obrany

Poxi, jednoduše si potřebuješ všecko v hlavě srovnat, co je pro TEBE normální a snesitelné a co už ne. Rodičům jsi povinován jediným, úctou za to, že ti dali život, všecko ostatní MŮŽEŠ. Snad cítíš ten rozdíl, můžeš když chceš, nikdo ani maminka tě k tomu nemůže nutit. ty jsi ten sám jeden, který si určuje pravidla hry.

Myšlenky na konec a nebytí nemůžeš zahnat, nebo to aspon tak snadno nejde. Ale velmi úspěšně si jde říct, aha, jsou tam, no a co, a ignorovat je, neživit je přemítáním, proč, co a jak. Podívat se, co je za tou velkou touhou zmizet, utéct nebýt. Co tě skutečně bolí, co bys chtěl jinak. To je neskutečně těžké a chlapské. to umí fakt jen málo lidí....

V pohodě, napsala jsem to nejasně. Hlavně, že se to vysvětlilo .

Čau Sandro,

Bude mě v listopadu 25let, studium bych měl skončit na jaře 2013.

To dálkové studium je možné, práci bych určitě sehnal, ale vím dost informací a znám i pár lidí, že je to dost těžké zvládnout. On ten obor samotný je pro mne dost náročný, ještě že je tam ta holka a jsme na to dva.

Já jsem na nich finančně závislý, tak nějak 50:50. Já sí práci najdu, jelikož vím, že je o mne na trhu práce veliký zájem(kdyby to tak bylo i z holkama!), ale to bývá jen nárazová práce.

Jenže to jsi na tom, alespoň líp než já, já nikdy žádný vztah ani holku neměl. To se mě na to pořád všichni ptají, když jsem prej ten vysokokej chlap, na kterýho holky leťej, proč nějakou nemám.

A já se všecho pořád bojím, že se mi bude někdo smát a nebo křičet. Ta holka, se kterou jsem byl na 1-rande před asi 1,5-rokem, tak jsem se jí tenkrát ptal: "Jsem si myslel, že půjdeme do té Zoo" a ona mi odpověděla, že jsem jako blbec a nějak, že je to blbý jít na rande do Zoo: "Hmm, do Zoooo ", jsi z toho pořád připadám jako nějakej nemožnej hlupák, co to nezná, jak se chodí na rande.

Pox.

Upravil(a) Pox (29. 10. 2011 10:33)

Poxi, zkusímTi poradit:

Víš, mě by taky pozvání na první rande do ZOO nenadchlo. To mi přijde takové dětské, mám to spojeno se školními výlety apod.
I když - velmi by to mohlo zabrat tehdy, kdyby Tvá vyvolená byla maminkou malého dítěte či  dětí, tak pak by myslím takové pozvání(i s dětmi) uvítala.

Pro první rande (nebo spíš raděj říkejme setkání) je lepší pozvat ženu třeba někam odpoledne na kafe nebo na dvě deci.
A nebo, jsi - li nesmělý, tak doporučuju spíš  nějaký koncert, kino, nebo zkrátka akci, kde jste společně něčeho účastníkem a přitom si  tak nějak chvílemi imimoděk  povídáte. Na takové akci odpadají trošku trapné chvíle, co bývají třeba v kavárně, když se vidíte třeba poprvé a zrovna nikoho chvíli nenapadá, co říkat.

Dále: jsi-li vysoký, máš oproti ostatním mužům fakt velkou výhodu. Já i většina žen, co znám, vysokého muže zkrátka vítá. Asi máme v sobě zakódované to, že s mužem se chceme cítit v bezpečí, takže výška u muže je vždy velké plus.
Představ si, že bys byl malý a drobný, s tím se bohužel nedá nic dělat, ale takový muž to má těžší, musí toto přebít nějakou pozitivní věcí - třeba být velmi zábavný, no zkrátka-musí tu ženu ukecat.

A na závěr, Poxi, jedno důležité tajemství: Muži často ženu neosloví, protože se bojí odmítnutí, bojí se, aby nebyli trapní.
Jenže - ono to funguje kupodivu jinak (tedy aspoň u mě). Kdykoli mě v životě nějaký muž naznačil svou přízeň a nebo mě pozval na rande, tak i když jsem třeba odmítla (protože jsem byla momentálně zadaná, a nebo zkrátka jen on nebyl můj typ), tak ten muž pro mě nikdy nebyl trapný. Naopak - pak jsem ho vždy ráda potkávala, vždy mě to zahřálo u srdce ve smyslu - tak tomuhle klukovi se líbím. A ten dotčšný, byť třeba mnou odmítnutý, mi byl zkrátka jaksi blízký, sympatický. Rozhodně ne trapný.
Samozřejmě - toto platí pro normální muže, ne pro neodbytné sexuální loudily, co se mě při každém setkání snaží  znovu a znovu ukecat, až je to otravné. Ale to myslím není Tvůj případ.

Poxi, možná by ses divil, jak často si spíš ženy trochu zoufají - sakra, možná, že se mu líbím, tak proč mě ještě neoslovil? To je škoda, že se k ničemu nemá... Některé ženysice  dnes emancipovaně osloví pak muže samy, ale myslím, že většina žen to má raděj "postaru" - když iniciátorem prvního setkání je muž.

Tak Poxi - směle do toho seznamování. Napíšu Ti k tomu úryvek mé oblíbené písničky Knže Rohan:

Kdo se bojí, má jen hnědý kaliko,
možná někdy nebudeš mít na mlíko,
jistě ale poznáš co jsi vlastně zač,
SVĚT NEPATŘIL NIKOMU, KDO NEBYL HRÁČ....

(Doufám, že tu metaforu pochopíš a že mě nebudeš podezřívat, že tě nabádám, aby ses stal gamblerem... )

Upravil(a) Blossom (29. 10. 2011 14:55)