Jsou to o něco víc než dva roky, kdy mi přítel Google vyplivl odkaz na toto fórum. Hledaný výraz je tady myslím všem jasný V době svého osobního velkého třesku jsem pročítáním těchto stránek trávila noci, kdy se moc nedalo usnout, a dny, kdy se nedalo pracovat. Když se tak ohlížím, vlastně jsem nějakou dobu vůbec nic jiného nedělala, jen v sobě přesýpala to, co jsem přečetla, slyšela, pochytala. Moc jsem sice nepsala, ale hodně jsem četla...

Dalo mi velkou práci zpracovat názory, které se dotýkaly mého sebestředného a cyklicky se litujícího já. Ty stručně a jasně vyslovené dělaly největší problémy, jak už to bývá .... Dodnes si pamatuju sousta, která jsem měla největší problém přežvýkat.

Jsou to zhruba dva roky, kdy jsem - velkou měrou právě díky vašim diskusím - udělala svoje rozhodnutí. A přestože s ním mám stále plné ruce práce, moc jsem sem nechodila. Jen občas, nahlédnout. Nebudu určitě jediná. Nevěra není zážitek, ke kterému by se člověk nějak extrémně rád vracel, zvlášť když už se dostane z těch kotrmelců a bezprostředně mu neteče do bot. Nějakou dobu trvá, než se člověk dokáže poctivě ohlédnout ...

Od doby, kdy jsem se nadechla a řekla, co jsem říct chtěla, se můj život posunul. Já jsem se posunula. Dál dělám miliony chyb, ale těm důležitým vždycky předchází moje vlastní vnitřní debata. Dělám si na ní automatický nárok. Nelituju na ní času. Utrhuji ho ostatním od úst Mám ji strašně ráda a jsem citlivá na momenty, lidi, události, které by ji mohly ohrozit.

Jsem příkladem toho, že nevěra může být dobrá zkušenost.

Díky vám všem, kteří zde sdílíte sami sebe.
OZ, která předtím potřebovala nakopnout - a teď asi jen vrátit a poděkovat