ahoj Máji, myslím, že tady je mnoho mnoho takových případů, dokonce i jedna sedmirevizová a má krásné dítka teď což je pozitivní já mám za sebou 2 revize (10 a 9tt) a jedno samovolné opuštění bez povolení Zatím jsem pozitivní, nemám žádné špatné výsledky z žádných testů. Prostě je to příroda nebo mutace MTHFR, což se zase těžko prokazuje souvislost. Taky se bojím, naštěstí mám jednu holčičku, takže mě to zase tak netlačí, teda pokud nevidím miminko v kočárku, to bych tulila jak bych mohla....

Holky děkuju za povzbuzení,každej střípek sebemenší naděje mi pomáhá,dokud tedy neuvidím nějakou těhulku,nebo kočárek. Dokola přemýšlím,jestli je dobré,aby nám na vyšetření něco zjistili,nebo aby nic nezjistili. Všechno se strašně vleče,navíc nejsem z těch,které by hned otěhotněli,no prostě to vidím tak,že nám nebylo asi dáno
maminaanýzek1 ty máš teď první mimi?
Misha,to že máš jednu holčičku tu bolest určitě trošku utlumí,ale nevytlačí,že?

No,právě,ta prokletá příroda :-( poprvé jsem slyšela,jak je to běžné,že se to stává,skoro po roce jsem tomu začla věřit taky a začala jsem myslet na další mimi. Po druhé jsem se snažila myslet pozitivně a udusit v sobě ty myšlenky,na to,že by se to mohlo stát znovu a šup najednou mimi znovu nerostlo. Jedinná utěcha je,že o druhém těhu skoro nikdo nevěděl,tentokrát jsme už byli opatrnější,takže jsem se ušetřila těch soucitných pohledů a všech těch povzbudivých řečí,jak je  druhé neuspěšné těhu o.k. Ach jo,říkám si,že kdyby na něco přišli,tak je veliká šance,že by se to dalo léčit a miminka se dočkáme,pak si říkám,že kdyby bylo všechno o.k.,tak to opravdu mohla být náhoda,třebas blbé nachlazení na začátku těhu,nebo neštástný úraz,kterej jsem měla,nebo prostě cokkoli a teď už to vyjde,pokud tedy někdy otěhotním   Misho vy jste byli na nějakých vyšetřeních a pokud ano,na jakých?

Majjo, neblbni, jestli jsi rocnik 79, tak jsi jeste mlada . Ja mam za sebou tri rane potraty v 5. -6. tydnu (viz me vlakno, pise tam nekolik holek, ktere zazily opakovane potraty a nakonec se dockaly zdravych deti). Je mi 36 a porad doufam, ze to jednou vyjde. Do IVF se mi nechce, mozna bych zkusila nejake mene invazivni metody pokud by to melo smysl, ale jinak to nechavam na prirode. Vysetrit jsem se uz ale nechala, protoze potreti uz to asi neni nahoda. Delali mi zatim stitnou zlazu (v poradku) a mutace, o kterych psala Misha (moje doktorka tvrdi, ze je to nejbeznejsi pricina casnych potratu). Vysledky zatim nemam. Myslim, ze po dvou potratech uz jsou nejaka vysetreni na miste, ale zatim bych se moc nestresovala, je mozne, ze jsi mela dvakrat proste smulu a potreti to vyjde! A pokud Ti neco najdou, spousta veci se dnes uz da resit.

Ahoj Májo, nevím, jak začít. Mám za sebou 1 zamlklé těhu zjištěné až ve 3 měsíci, pak v 6 týdnu samovolný potrat, a teď když bylo vše OK a já byla moc šťastná, tak se dostávám z indukovaného potratu v 19. týdnu, je mi už přez 40 a jsem podle všeho zdravá, manžel taky, jen mám šílenou smůlu. Jak píšeš, toužím po miminku a zároveň se i bojím. Jsi mlaďounká a určitě se dočkáš, já chodila i na hematologii, a píchala si denně do bříška preventivně miniheparin na ředění krve, dál mám i problémy se štítnou žlázou, vše bylo OK, lékaři nadšeni, jak miminko prospívá, vysadili mi některé léky i injekce a já měla obrovskou radost. Z plodové vody ale zjistili Douwnův syndrom, a já na doporučení lékařů se vysněného chlapečka vzdala, teď to bude měsíc, jsem stále doma, v nemocnici jsme musela být i hospitalizovaná znovu kvůli komplikacím, a stále mě hlídají. Ale pořád mám nějakou šanci, ikdyž už se hodně bojím. Chci ti jen napsat, že já už bohužel moc času nemám, ale Ty ano a nevzdávej to, moc držím palce.

májja79 napsal(a):

Milá Lilli, to je mi moc líto,co tě potkalo,moje zamlklá těhu jsou oproti tomu pohádkou,protože ztratit mimi v 19tt,to si snad ani nedovedu představit. Jsi silná a obdivuju tě,že ještě dokážeš dodávat víru jiným!! Ale máš pravdu,nesmíme to vzdávat a jednou se i na nás usměje štěstí,že? Ta smůla se musí prolomit a když jste oba zdraví,tak i u tebe přijde ten správný čas :-)

Májo, je to hodně těžký, a nebýt manžela, tak nevím, on mi dává sílu. Je tu ještě sestra, kamarádka a rodiče, co mě drží nad vodou, ale bez něj bych to opravdu nezvládla. Jsou dny, kdy propadám zoufalství, ale pak si říkám, že musím jít dál. Jsou tu lidi, které zajímám a kteří se mi snaží pomoct. Bylo to vše i hodně komplikované, že i lékaři dělali a dělají co můžou. Moc držím palce a vím, jak mi tu Babinetky strašně pomohly a pomáhají, pokud budeš chtít, klidně napiš, budu ráda, pokud ti jen trochu pomůžu. Věřím, že se dočkáš toho vysněného pokladu.

májja79 napsal(a):

Lilli,je určitě skvělý mít kolem sebe lidi,který tě podrží,to je asi to,co mě chybí,nejspíš je to tím,že nechci nikoho zatěžovat,nikoho svýmá obavama a starostma obtěžovat,takže se snažím být co nejvíc v pohodě a raději se užírám sama uvnitř. Ani manžel netuší,co prožívám. Všechno ho to taky ranilo a v těch nejtěžších chvílích mě podržel,ale teď to bere tak,že se prostě stalo a není důvod proč by sme to dítě někdy prostě neměli mít,proč by to příště nevyšlo. Vůbec nechci,aby věděl,jak jsem zoufalá a proto vše co vyhledám na internetu mažu z historie,aby náhodou na něco nepřišel :-(

Májo, u nás to bylo tak, že poprvé, když se mi to stalo, tak jsem dokonce díky " řádění emocí a hormonů " chtěla od něj odejít. Nechápal to vůbec, podruhé to bylo něco podobného, nevěřil mi, že je to špatně. Teď se mnu chodil po UTZ a volal kdykoliv jsem šla někam na kontrolu a já sotva dosedla v čekárně, a stejně mě utěšuje slovy " jsou na tom lidi i húř " vím, že ho to zasáhlo, včera přišel a že neví, jak mi pomoct a že ho to ničí, když mě vidí, jak se trápím. Stále mi opakuje, že za rok to může přece být jinak. Byl to náš vysněný chlapeček a já se už moc bojím jít do toho znova, po tom, co mám za sebou, už i kvůli mému věku. Snaží se, ale nemůže nikdy pochopit, co prožíváme my ženský. Taky se zlobil a zlobí, jakmile zjistil, že někde něco čtu nebo hledám na netu. I Babinet mi zakazoval, ale já mu vysvětlila, že holky mi tu moc pomáhají. Ve ČT jsem se vrátila z dalšího pobytu v nemocnici a z opakované revize a přidaly se komplikace, po porodu to bylo to samé a já po týdnu jela do nemocnice zpátky. teď jsem na antibiotikách a v pondělí půjdu s děsem na kontrolu opět do nemocnice, co mi poví. Vím ale o maminkách, které to nevzdaly a mají kráné děti. Kdo ví, až se ze všeho dostanu, budu mít za sebou šestinedělí, pohovor na genetice a zprávu že jsem OK, není vyloučeno, že ten osud budu pokoušet znovu. Kdykoli budeš chtít, napiš, mě se vždy ulevilo, když jsem si tu s holkama psala. Těch starostí mám daleko víc, ale stím ostatním můžu nějak bojovat, ale ze dne na den se dozvědět, že je mi doporučeno toho človíčka dát pryč bylo a je strašné. Musím žít dál, ikdyž nikdy nezapomenu. Moc ti držím palce a jak říkám, máš oproti mě velkou šanci. Věřím, že brzy napíšeš a budou tam dvě //

Pag napsal(a):

Taky mám za sebou dva potraty ve třetím měsíci. Teď po tom druhém mě doktorka poslala na různá vyšetření a na genetice mi vyšla mutace podobná Leidenské mutaci, podobná rizika, stejná léčba v těhu - miniheparin. tím, že se to stalo už dvakrát, tak bych si píchala miniheparin od začátku až do konce těhu a v šestinedělí.
Taky máme už strach, ale i naději, že to příště už vyjde. Držím vám palce

Pag, držím taky palce, a přeji hodně štěstí a brzy // se šťastným koncem

Pag,pro vás může být malou útěchou,že na genetice na něco přišli a jak píšeš o to větší máte naději,že to příště vyjde!! Budu hrozně moc držet palce. My máme za sebou gentetiku,kde na nic nepřišli a před sebou imunologii ....
Macíku,děkuji ti za tvůj příspěvek,přesně "to" potřebuju slyšet každý,podobný příběh mi dodává sílu a chuť se stím nějak poprat. Jen si říkám,že kdyby na něco dr.přišli,že by asi byla větší šance,těhu úspěšně dokončit,samozřejmně,že jsem ráda "zdravá" ale jsem přesvědčená,že nemohlo jít jen o náhodu,protože takové náhody se dvakrát nestávají,že?

májjí :-) buď ráda že jsi zdravá.......já jsem taky pořád hledala nějaký důvody proč se to stalo,taky jsme měli za sebou genetiku a před sebou imunologii,na imuno jsme už nešli měli dlouhé objednací lhůty,si pamatuju,jak jsem se vztekala že musíme tak dlouho čekat,ale mezi tím jsem otěhotněla,takže ještě že se musí tak dlouho čekat,aspoň jsme tam už nemuseli......... jo a ten měsíc jsme s manžou ""sexíkovali"" jen jednou a ono to zrovna klaplo to píšu pro zasmání,vůbec jsem tomu nemohla věřit .....takže i takhle se to někdy semele:-))
a náhoda to být může co dr.to jiný názor,ale asi nejrozumější mi přišlo,že se oplodnilo špatné vajíčko,tak si to příroda vyřešila po svém................

májjí :-)za ty otázky se neomlouvej klidně se zeptej nač chceš:-)) po mé první revizi jsem taky sháněla informace do té doby jsem totiž vůbec nevěděla,že se něco takového může stát:-(.........
já mám už 21 letého syna z prvního manželství :-)):-)):-))
jo a pamatuju se, že dr. mi vždy po revizi říkal,že když mi jde otěhotnět(a s tím jsem opravdu problém neměla) tak že to je pozitivní (v mém věku :-) )
obě ty revize jsem si zpětně vysvětlila po svém .........

Lilli,to je mi moc líto!! Ale v čem by bylo umělé oplodnění jiné,než přirozené početí? Promiň,že se ptám,asi dost hloupě,ale zas tolik o tom nevím. Pokud jsem dobře pochopila,tak u tebe není problém otěhotnět,ale mimi donosit,nebo ne? Můžou snad při umělem oplodnění nějak ovlivnit vývin mimi? Vím,že umělé je dost nákladné i při tom,když to hradí pojišťovna,natož,když si to budete muset platit sami. Každopádně se neboj zeptat manžela a promluvit si sním o tom,tím přeci nic neztratíš,samozřejmně si dovedu představit,jak je to těžké s těmi chlapi něco řešit. U nás kdykoli začnu řešit adopci,tak vlastně ani nic neřešíme,protože to vždy zkončí tím,že proč ne,ale proč teď a proč ještě nepočkáme,nezkusíme atd. Nepřizná mi,že adopci nechce (má dvě děti z prvního manželství). Takže u nás je to taky stále na bodu mrazu,umělé si nepřipouští,podle něj je zbytečné,protože to prostě jednou snad vyjde a já jsem z toho akorát na mrtvíci. Taky jsem si řekla,že zatím nebudu tlačit na oilu,počkam na imunologii a do konce roku se rozhodne co dál. Taky si říkám,že roky utíkají a já nemůžu čekat,jestli to vyjde,jednou bych se z toho taky mohla klidně zbláznit :-(