Chinamo - a neláká tě to vyzkoušet novýho chlapa?
Co když by to s ním bylo "hezčí"?
Píšeš když přijde konflikt - takže ty tak nějak víš, co by si chtěla a nechtěla, ale protože se bojíš (to není že si nevěříš) raději se stáhneš do ulity, uděláš to tak,aby bylo spokojenost na straně manžela,protože chceš mít klid a nechceš od něho slyšet vyčítání a ty řeči výhrůžné.
ale to bych řekla nemá nic společného s tím, že si nevěříš.
Hm, spousta ženských má malé sebevědomí. Máš strach,že už by sis nenašla chlapa? Kdyby tě manžel opustil?
A mmch musíš mít k žití chlapa?
Stejně se stále sama. A časem by se nějaký našel. Takhle viděj,že si vdaná, tak ani nezačne žádná komunikace z jejich strany.
A určitě bych řekla, že si samostatná šikovná ženská, která manžela - jako další dítě nepotřebuje. To je jen pocit.
Asi by sis dle mého měla ujastnit, jestli se bojíš toho,že s tebou skončí, a jak se říká, čeho se bojíš, to se stane,protože si to přivoláš.
A nebo - bud se mnou zůstane nebo ne, já se nezhroutím.
Stojíš na křižovatce.

Dušička: když o tom přemýšlím, určitě na tom něco bude, asi je to opravdu strach, co mě ovládá. Strach a taky malá sebedůvěra. To víš, že jsem přemýšlela o ledasčem. Ale vždycky se vzápětí vynoří ten trach, jak bych vše zvládla, kdybych byla sama, utáhnout barák, děcka co studují, já třeba nejsem absolutně technický typ, když se něco stane na baráku, s autem, s počítačem apod. je to pro mě španělská dědina, co by bylo, kdybych třeba přišla o práci, teď obavy, že bych zůstala sama, nikoho si už třeba nenašla, s kým bych si rozuměla apod. Já vím, že teď někdo namítne, že jsem stejně přes týden sama, že tu oporu v manželovi moc nemám, což je pravda, ale přece jenom ho mám, není lehký se odpoutat od člověka, se kterým člověk žije přes dvacet let a má děti, byť v poslední době ten náš společný život není vůbec ideální.

To co se loni stalo, ta manželova nevěra, to byl šok, pořád jsem přemýšlela proč, co jsem dělala špatně, manžel o tom nechtěl mluvit, ale z útržků jsem pochopila, že měl nějakou krizi a chtěl si dokázat spoustu věcí, štvalo ho prý, že jsem tenkrát vydělávala víc peněz, ho to v práci nebavilo, děti odrostly a prý ho už tak nerespektovaly, on je hodně introvert, nemá skoro žádný kamarády, nemá potřebu se stýkat ani se svou rodinou, s těmi vycházím já paradoxně líp než on.
Já nic netušila, pak se to provalilo a manžel začal hned mluvit o rozvodu, pak následoval rozchod s paní a já byla tenkrát ráda, že se mnou manžel zůstal, myslela jsem, že zase bude všechno v pořádku, snažila jsem se ho pochopit, nemluvila o tom, co se stalo, představovala jsem si to hodně jednoduše, teď se zlobím sama na sebe, proč to pořád nedokážu nějak zpracovat, nevracet se k tomu ani myšlenkama, přijde mi, že jsem zůstala někde v půli cesty a zase mi z toho vychází ten strach. Na jedné straně strach buď vše ukončit a zůstat sama anebo naopak strach znovu plně důvěřovat manželovi a taky sama sobě, že kdyby se to znovu opakovalo, že to zvládnu a ustojím.
Dušička psala,že stojím na křižovatce, taky mám podobný pocit, ale jakou cestou se vydat? A proč mám pocit, že ať udělám to či ono, bude to špatně?
Děkuji vám všem za názory, děkuji Majkafě za její odpověď na mou otázku, co by jste dělaly na mém místě vy, děkuji Pandoře za velmi podnětnou reakci.

Buď v tom vzťahu nie si spokojná a bojíš sa, že nie je spokojný ani tvoj muž (a ako je jeho dobrým zvykom, nič nepovie a potom len Prásk! šok..), alebo máš malé sebavedomie a dokola sa vraciaš k nepríjemný mzážitkom a blbej skúsensoti. To nie je žitie... to je živorenie. Ak sa nespamätáš, tak sa podľa mňa aj tak skôr alebo neskôr rozídete - a teba to položí. Skús sa zamerať na niečo iné, čo ťa bude napĺňať a dá ti aspoň časť toho, čo očakávaš (a asi nemôžeš dostať, lebo je toho priveľa, viac ako je schopný daať) od muža. Podľa mňa máte krízu obaja a navzájom od seba čakáte, že ten durhý vám ju pomôže vyriešiť... A ono nie. (Ukázalo sa, že ani "tretí/tretia" vo vzťahu to nerieši, tak asi treba hľadať ďalej..

Chimana888: když Tvůj manžel lže i v nepodstatných maličkostech, které v podstatě nic neznamenají, trpí zřejmě chorobnou lhavostí nebo stárne a začíná trpět poruchami krátkodobé paměti, takže si výpadek paměti "domyslí" a vyfabuluje si přijatelnou historku. MMCH byl takový vždycky, nebo sis vybájených historek všimla až poslední dobou?

Pokud chceš, aby vaše manželství fungovalo, podobné věci neřeš a "nechytej ho za slova" Může se Ti totiž stát, že se ho začneš vyptávat, kolik bylo hodin, když šel od toho lékaře, co měl pan doktor ten den pod bílým pláštěm za kalhoty a protože Tvému manželovi bude trapné, že si takové detaily nepamatuje, začne fabulovat a když se ho třikrát po sobě zeptáš na tu samou věc a on Ti třikrát za sebou odpoví špatně, bude zase zle

Zase se začneš leccos domýšlet, přestaneš v noci spát, začneš manžela ZNOVU podezírat a rodinná pohoda se definitivně odporoučí někam do kopru. Tvůj manžel bude naštvaný, že ho pořád podezíráš a vyslýcháš, Ty budeš naštvaná, že Ti manžel podle všeho bezdůvodně lže a ocitnete se zase tam, kde jste byli

Chimana888 napsal(a):

Všechny vás zdravím a ještě jednou moc děkuji za názory. Teď jsem se na chvíli odmlčela a hodně o všem, co tu bylo napsáno přemýšlela.
Nechci se v tom, co se tenkrát stalo, pořád dokola babrat, to vůbec ne, moc bych chtěla vše pustit z hlavy, zapomenout úplně asi nejde, ale aspoň na to pořád nemyslet.
Ale jak si poradit s tím, když VÍM, že mi manžel každou chvilku lže? Nevím, co si o tom mám myslet, ale řekne, že byl přes týden hrát volejbal, pak se sám prořekne, že tam vůbec nebyl. Pak mi volá, že jde zrovna od lékaře, líčí mi, co mu řekl,  a já pak když přijede na víkend domů, tak vidím na zprávě od lékaře úplně jiný datum, jindy mi zase řekne, že už nedobíjel telefon několik měsíců, pak se zase sám prořekne, že si kupoval dobíjecí kupon před několika dny atd. atd.
Jak mu potom důvěřovat? Jsou to třeba hlouposti, ale proč mi lže? Proč nemluví pravdu? Nebo v tom je něco jinýho? Honí se mi potom hlavou všelicos. Proč to dělá a jak mu mám potom důvěřovat?

proč on cokoli dělá není tvá věc a vynakládáš tím zbytečnou energii,kterou bys mohla vynaložit jediným užitečným způsobem a to tím,že obstaráš sama sebe...vím,že se to špatně čte,ale věz,že je lepší být připravený,než překvapený...a abys to nepochopila špatně,nemyslím tím nějaký okamžitý radikální řez..

A to on Ti to takhle hlásí sám od sebe? Nebo to vyžaduješ? PRoč to vůbec řešíš, kdy si nabil nebo nenabil kredit.,v který den byl nebo nebyl u lékaře? Proč Tebe to vůbec zajímá?Proč se tím trápíš? CHceš mu důvěřovat, ale bojíš se mu důvěřovat,protože stále nové a nové lži.
No tak bych řekla - bud se s tím smiř,že lhal a bude lhát a neřeš to, co bylo bylo. Protože z toho by ses brzo zbláznila.
Proč řešíš jeho? Proč nad ním přemýšlíš, kde lhal a kde ne?
Proč se nezačneš zaobírat sama sebou, myšlenky na hezkou knížku, hezký film, hezkou procházku.
Nech ho plavat at si říká co chce a nezkoumej,co je a není pravda. Mluv o sobě, jak sis prožila tu dobu, co nebyl doma. Mysli na sebe

Chimano, já mám podobnýho dárečka doma. On nemá dojem, že by lhal - on má dojem, že není nutno, ba ani zdrávo říkat, co si doopravdy myslí, nebo doopravdy dělá. Proč je otázka - z podstaty věci je jasný, že na tohle proč se nedovím odpověď, že takže z mnohaletých zkušeností dedukuju, že  zřejmě se mu nevyplácelo říkat, jak se věci skutečně mají.
Anebo je skutečnost ještě jednodušší - je z rodiny tzv. zároháků.
Totiž, všimla jsem si za svůj dlouhý život, že jsou m.j. dva druhy lidí: jedni si něco myslí a tak to řeknou a následně udělají - tedy většinou.
Druzí si něco myslí, něco jiného řeknou a něco třetího udělají.
Samo o sobě to není nic proti ničemu, protože se vždycky domluví (v obou skupinách) pokud jsou sami mezi sebou. Zároháci totiž mají nějaký tajný kódy, díky kterým si překládají řečené a kupodivu se nepletou.
Průser nastane, když se snaží domluvit příslušníci těchhle dvou skupin mezi sebou
Jeden něco řekne a druhý něco řekne: ten první si myslí, že ví, protože ten druhý to řek. Ten druhý si taky myslí, že ví, protože si přeložil, co ten první řek - a malér je na světě
Heleď, já jsem se prostě naučila moc nevnímat, co říká a soustředit se na to, co DĚLÁ....to je nejspolehlivější. A jelikož dělává poměrně chvályhodné věci, tak už to prostě neřeším.
Teď jsem koukala na Comeback a viděla jsem tam brilantní ukázku, jak se domluvit s chlapem Tatínek zakázal v rámci šetření Ivušce teplou vodu, svícení i kopírku - a Ivuška nic nevysvětlovala a neřešila.
Udělala tatínkovi k snídani studenej čaj a syrový tousty.....
Jojo, tam bych jednou chtěla dojít....

jak ale potom mít vztah s člověkem, kterému nebudu věřit ani pozdrav? 
Chimano - a musíš ho mít?
ví, že mi tenkrát ublížil, ale pokud mu nyní nebudu důvěřovat, tak náš vztah nemá smysl...
... což přece neznamená, že mu musíš slepě věřit kdejakej s odpuštěním blábol, kterým si tě dost možná "testuje" právě proto, že nerozeznáš "co je jen "nevinná lež" a co je účel". Jako známá potvora, která vždycky vidí i to horší bych uvažovala i na tím, jestli ono "vrtání v hlavě" není účelem prostředky světícím... zcela negativisticky mě napadá, že takový vrtání může vést k otázkám, slovnímu napadání a následně jekotu či pláči (dle nátury)... a copak s "takovou ženskou" se dá žít???

Upravil(a) helena (1. 11. 2011 11:06)

dusička napsal(a):

A to on Ti to takhle hlásí sám od sebe? Nebo to vyžaduješ? PRoč to vůbec řešíš, kdy si nabil nebo nenabil kredit.,v který den byl nebo nebyl u lékaře? Proč Tebe to vůbec zajímá?Proč se tím trápíš? CHceš mu důvěřovat, ale bojíš se mu důvěřovat,protože stále nové a nové lži.
No tak bych řekla - bud se s tím smiř,že lhal a bude lhát a neřeš to, co bylo bylo. Protože z toho by ses brzo zbláznila.
Proč řešíš jeho? Proč nad ním přemýšlíš, kde lhal a kde ne?
Proč se nezačneš zaobírat sama sebou, myšlenky na hezkou knížku, hezký film, hezkou procházku.
Nech ho plavat at si říká co chce a nezkoumej,co je a není pravda. Mluv o sobě, jak sis prožila tu dobu, co nebyl doma. Mysli na sebe

Asi proto že nežije sama,ale s ním,no ne? Ale věřím,že je to myšleno dobře.Myslet i na sebe je pro vztah důležité.

Chimana888 napsal(a):

Všechny vás zdravím a ještě jednou moc děkuji za názory. Teď jsem se na chvíli odmlčela a hodně o všem, co tu bylo napsáno přemýšlela.
Nechci se v tom, co se tenkrát stalo, pořád dokola babrat, to vůbec ne, moc bych chtěla vše pustit z hlavy, zapomenout úplně asi nejde, ale aspoň na to pořád nemyslet.
Ale jak si poradit s tím, když VÍM, že mi manžel každou chvilku lže? Nevím, co si o tom mám myslet, ale řekne, že byl přes týden hrát volejbal, pak se sám prořekne, že tam vůbec nebyl. Pak mi volá, že jde zrovna od lékaře, líčí mi, co mu řekl,  a já pak když přijede na víkend domů, tak vidím na zprávě od lékaře úplně jiný datum, jindy mi zase řekne, že už nedobíjel telefon několik měsíců, pak se zase sám prořekne, že si kupoval dobíjecí kupon před několika dny atd. atd.
Jak mu potom důvěřovat? Jsou to třeba hlouposti, ale proč mi lže? Proč nemluví pravdu? Nebo v tom je něco jinýho? Honí se mi potom hlavou všelicos. Proč to dělá a jak mu mám potom důvěřovat?

Ahoj Chimano,
četla jsem příspěvky, kde píšou, že prostě takový je - nepamatuje si nebo je to chronický lhář...
Hmmmm, pokud takový byl od začátku vztahu, tak asi takový opravdu je...Pokud je tohle záležitost posledních pár měsíců po nevěře, tak bych zbystřila....
Cituji z tvého příspěvku: "ví, že mi tenkrát ublížil, ale pokud mu nyní nebudu důvěřovat, tak náš vztah nemá smysl..." A on se nějak snaží, abys mu opět důvěřovala? Jeho chování a lži tomu vůbec nenapovídají.
Chimano, aby váš vztah zase klapal, tak se musíte snažit oba. Ty se snažíš, až moc, upozadila jsi sama sebe jen proto, aby až tvůj manžel dorazí domů, bylo vše nachystané, navařeno, vypráno a on nemusel nic...Promiň, ale uklizený barák a plné hrnce jídla ti chlapa doma neudrží.
Chlap se musí do té domácnosti taky zapojit, být ti ve vztahu partnerem a ne pašou, u kterého jsou všichni rádi (ty), že vůbec dorazil na víkend domů...Být pro chlapa zajímavá a občas i nedostupná (koníčky, víkendy s kámoškama, masáže, dovoloné s kámoškama)....Máte už odrostlé děti, tak je na čase, si ten život taky už užívat...
Ty máš prostě strach - strach žít sama. Že to nezvládneš a bla bla bla...Ty už to ale teď zvládáš všechno sama. Tvůj manžel je mimo, víkendy si doma zarelaxuje a veškeré starosti jsou jen a jen na tobě.

Chimana888 napsal(a):

Děkuji všem za názory a postřehy, spoustu toho co píšete si v hloubi duše uvědomuji a cítím, ale jak uvést do souladu rozum, srdce a cit, to zatím vážně netuším, nějak se mi to nedaří. A pak ještě nastupuje strach, který vše ostatní často přebije...a je vymalováno.
Často se sama sebe ptám, proč se tak zuby nehty držím života, na který jsem zvyklá, proč tak bojuju o vztah (dobře vím, že jeden na to nestačí), proč prostě všechny starosti a zaobírání se manželem prostě nepustím z hlavy a nežiju si svůj život, těch proč je  spousta...
Přitom nejsem člověk, co toho druhého potřebuje mít pořád u sebe, jsem ráda sama se sebou, mám prima kamarádky, se kterýma se můžu kdykoli sejít (a poslední dobou to dělám čím dál častěji), mám fajn děti, práci, bydlet taky kde mám, nemám problém s komunikací s ostatními...někdy jsem naštvaná sama na sebe, říkám si: sakra, proč se tak bojíš, že zůstaneš sama, proč jsi na něm tak závislá, proč máš takový strach, že Tě opustí...
Možná je to i tím, že jsem sama nikdy nežila, nikdy jsem si to nevyzkoušela, z rodičovskýho hnízda jsem hodně mladá hupsla hned do manželství a tak nic jinýho neznám.
Pak se k tomu přidají ty existenční obavy, jestli bych to zvládla finančně, co bych si sama počala v baráku (už jsem psala,že jsem technický antitalent), no prostě se to ve mě pere a já nevím, jak z toho ven...

Máš peníze na kvalitní terapii?Jakoukoli..jaká tě osloví..možností je mnoho...tohle asi sama těžko zvládneš,je to tvůj letitý program..chápu tě..

Ahojky, já si to prožila taky - ale před půl rokem. Taky se zamiloval do jiné, taky mě s dcerkou chtěl opustit už po pár dnech známosti. Prožila jsem si obrovskou krizi a naštěstí zjistil, že ta - taky mladší žena - mi prý nesahá ani po kotníky a tak ji nechal. To svědčí o jednom - chlapi i ženy jsou už prostě takoví:  že se jim i během manželství může stát, že úplně zblbnou do cizí osoby, vidí ji pak v najivně v růžových brýlích, prostě úžasnou, dokonalou nádhernou bytost,sexy která je magicky a posedle přitahuje, lítají kolem ní jako včeličky a úplně zapomínají, že už svou královničku nebo krále v domečku dávno mají... prostě zblbnou, mozek a racionální chování odhodí stranou.. co je k tomu ale vede? Já myslím že nespokojenost doma. To když vázne komunikace mezi partnery, když se hádají, nemají společné koníčky, neplánují společné výlety ani budoucnost, nedělí si rovnocenně peníze, nechovají se vlídně k dětem, křičí po sobě místo aby problémy řešili normálním tónem, neumí vlastně vůbec v klidu probírat žádné problémy jak finanční tak citové, nejsou k sobě upřímní, nemluví o svých nejhlubších pocitech a přáních... s tímhle je manželství dřív či později v krizi. Někdo to řeší nevěrou = nezodpovědný sobec, místo aby se problémům postavil čelem a začal je pomalu řešit se svou ženou/mužem.

Kdy jste naposledy vypnuli tu blbou telku a místo toho zapálili svíčky a se sklenkou vína nebo piva si popovídali s partnerem o svých snech, co se vám ten den líbilo a co ne, jestli je s vámi šťastný, co mu na vás vadí?... to pivo a třeba i rázný příkaz: ,, lehni! udělám ti masáž + svlíknlut se do naha .. by mohlo zabrat i na tupce[img]

Leda vomámit chloroformem... jenže to si zas moc nepokecáš...