xxxx napsal(a):

....no tohle je prostě důsledek nevěry, jeden z páru jde přes mrtvoly a začít mu znovu věřit je téměř mise nemožná a zapomenout se opravdu nedá nikdy i za dvacet let budou tyhle pocity podobný. jen čas to trochu ubrousí a nikdo ti neslíbí, že to chlap neudělá zítra znova. Měla si "štěstí" že ho milenka kopla do zadnice a přiklusal ti zpátky. To štěstí je v uvozovkách právě proto, že slepovaný vztah přináší takovéhle hrozné pocity. Ted ti tu lidi budou radit, aby sis našla hobby a kdesi cosi, ale všechno to bude jen jen zaškrcení rány, ale pod obvazem zůstane navždycky odhalená důležitá "tepna" důvěry....škoda, že si tohle lidi neuvědomují, když s do nevěry pustí. Tvůj chlap neviděl neslyšel a tokal tak jako každej zamilovanej. neviděl vlastní děti a kdybys mu brala jeho lásku byl by schopnej tě zašlapat do země....tímhle tu prošla většina z nás, který si prošly podobnou situací...a ty teď víš, že kdyby ona necukla byla bys jinde...měla bys možnost začít jinde a s čistým stolem. Teď máš stůl plný drobků a nevíš cos nima, nikdo ti neporadíme každá to máme jinak. Co je lepší viď?Jen ti držím palce ať to čas obrousí a už se to neopakuje, u chlapů je 40cítka rizikovej věk. Snažej se dokázat si, že ještě nejsou dědkové...jak věřit jemu nevím a jak věřit sobě? Lehká pomoc, dej se do šusu, nakup si hadry za peníze, který by v případě rozvodu stejně shrábla milenka /tj nešetři na sobě/ kup si pár botiček /pár nemyslím jako dvě boty,ale několikery a určitě jedine kožený a šik modely ne něco bez podpadku z koženky pro babky na dobíhání tramvaje/ začni chodit ke kadeřnici, jednou za dva týdny je málo, milenčiny děti by stály víc a rozhodně provětrej kamarádky a nech se občas od nějakýho pěknýho chlapa přesvědčit, že ty nový šatičky ti seknou...tohle fakt funguje/nic víc jen by sis tím nadělala ještě větší zmatek v hlavě/. V teplákách se štrudlem pro chlapa co se ještě včera chtěl stěhovat k jiný ti sebevědomí nepovyroste....Prostě na sebeduvěru u ženský platí starý osvědčený recepty....bude líp, je fakt, že rok je dlouhá doba, měla bys to trochu zpracovat, jinak si zaděláš v  lepším případě na vředy

souhlas

Díky za názory,ještě bych asi měla napsat,že manžel přes týden pracuje mimo domov a domů jezdí jen na víkend.Takže v týdnu jsem doma sama,děti jsou ve škole a to pak na mě nějak dolehne,cítím se osamělá a pak se mi právě pořád vrací to,co se stalo,co asi dělá manžel když není se mnou atd.Přitom práce mám spoustu,máme barák a kolem něj hromadu práce,manžel a děti přijedou jen na víkend,takže většina je na mě.Přitom mám časově hodně náročnou práci,přijedu až večer a nevím co dřív,nemám skoro žádný čas pro sebe.
Manžel bydlí ve velkám městě v bytě,co mají pronajatý ještě se třema studentama,po práci má spoustu volnýho času na svý koníčky,v práci u něj jsou taky samý mladí svobodní lidi,chodí s nima různě za kulturou a na víkend přijede domů a představuje si,že bude navařeno,uklízeno,něco málo se doma podělá a bude se hlavně odpočívat.
Takže můj život je poslední dobou věčný boj s časem.Závidím ostatní ženským,co mají chlapa doma a jsou na všechno dva,nemyslím teď na práci,ale na vše ostatní,na starosti i radosti,mají je s kým sdílet,mají si večer s kým promluvit,nemusí se nervovat,co si počnou,když jim klekne něco v domácnosti nebo vypoví službu třeba auto.
Na druhou stranu mi nevadí samota,sednout si večer třeba ke knížce je fajn,ale kde na to vzít čas?Někam ven s kamarádkama  se taky dostanu jen občas,ty mi říkají,že se mi díví,že by takto žít nechtěly.Nevím,jestli nepíšu moc zmateně,těch pocitů se ve mě bije spousta.
Jsem hodně psychicky vyčerpaná,vím že  si za to můžu sama,ale jak si poručit,abych pořád nemyslela na to co bylo,co bude,co by mohlo být?Jak píše xxx,manžel zůstal jen proto,že ho ona paní vyprovodila ze svýho života,to hodně mrzí,on si nevybral mě,on mi jen zůstal...

Chimana888 napsal(a):

Díky za názory,ještě bych asi měla napsat,že manžel přes týden pracuje mimo domov a domů jezdí jen na víkend.Takže v týdnu jsem doma sama,děti jsou ve škole a to pak na mě nějak dolehne,cítím se osamělá a pak se mi právě pořád vrací to,co se stalo,co asi dělá manžel když není se mnou atd.Přitom práce mám spoustu,máme barák a kolem něj hromadu práce,manžel a děti přijedou jen na víkend,takže většina je na mě.Přitom mám časově hodně náročnou práci,přijedu až večer a nevím co dřív,nemám skoro žádný čas pro sebe.
Manžel bydlí ve velkám městě v bytě,co mají pronajatý ještě se třema studentama,po práci má spoustu volnýho času na svý koníčky,v práci u něj jsou taky samý mladí svobodní lidi,chodí s nima různě za kulturou a na víkend přijede domů a představuje si,že bude navařeno,uklízeno,něco málo se doma podělá a bude se hlavně odpočívat.
Takže můj život je poslední dobou věčný boj s časem.Závidím ostatní ženským,co mají chlapa doma a jsou na všechno dva,nemyslím teď na práci,ale na vše ostatní,na starosti i radosti,mají je s kým sdílet,mají si večer s kým promluvit,nemusí se nervovat,co si počnou,když jim klekne něco v domácnosti nebo vypoví službu třeba auto.
Na druhou stranu mi nevadí samota,sednout si večer třeba ke knížce je fajn,ale kde na to vzít čas?Někam ven s kamarádkama  se taky dostanu jen občas,ty mi říkají,že se mi díví,že by takto žít nechtěly.Nevím,jestli nepíšu moc zmateně,těch pocitů se ve mě bije spousta.
Jsem hodně psychicky vyčerpaná,vím že  si za to můžu sama,ale jak si poručit,abych pořád nemyslela na to co bylo,co bude,co by mohlo být?Jak píše xxx,manžel zůstal jen proto,že ho ona paní vyprovodila ze svýho života,to hodně mrzí,on si nevybral mě,on mi jen zůstal...

Chimano,

neměl by tvůj partner taky pečovat o tebe? Ty obstaráš vše, on jen přijede.
Děti máš už dost velké, tak je taky zapřáhni do domácích prací a prací kolem baráku. To stejné manžel - ty taky pracuješ, tak proč by on nemohl o víkendu přiložit ruku k dílu?
Kde je psáno, že když se pán vrací domů, tak musí být vše už nachystané?
Chimano, žijeme jen jednou a rozhodně bych většinu volného času netrávila tím, abych vše chystala mužíčkovi až pod nos. A vztahy s kamarádkama bych naopak utužovala. A klidně bych jela na víkend s kámoškama třeba do lázní. Oni si doma sami poradí, není jim všem 5 let. Začni taky myslet na sebe.
Nedivím se, že se tvůj muž "směje", když má vše, co chtěl - přes týden svobodu, spoustu volného času pro jeho koníčky a o víkendu navařeno, vypráno....žádné starosti. Ty máš jen ty. Přehoď na něj alespoň polovinu starostí kolem baráku a domácnosti.

Chimana888 napsal(a):

Bude to už rok,co jsme s manželem řešili krizi,když se manžel zamiloval do jiné a chtěl od nás odejít.Jsme spolu už přes dvacet let,je nám 41 a 43 let a máme dvě už dospělé studující děti.
Tenkrát se manžel zamiloval do ženy o pár let mladší a rozvedené se dvěma menšími dětmi a to tak,že už po pár týdnech se chtěl rozvést a žít s ní.Pro mě to byl šok,do té doby se zdálo vše v pořádku,nic jsem netušila.Jezdil za ní každou volnou chvilku,domů se chodil jen vyspat,nezajímal se ani o děti. Byla to hrozná doba, ty probdělý noci,kdy jsem přemýšlela proč,co jsem udělala špatně,co bude dál,jak to všechno zvládnu...
Než ovšem došlo k rozvodu,tak se ta jeho paní ale s manželem rozešla,ze dne na den,ten vůbec nechápal proč,co se stalo.Zůstal s náma,o rozvodu přestal mluvit,nechtěl mluvit o tom co se stalo,řekl mi jen,že udělal chybu.Postupem času se vše nějak uklidnilo,o tom co se stalo se vůbec nebavíme,navenek vše funguje tak jako dřív,ale ve mě pořád nějaký smutek,nejistota,strach že se to může opakovat,přestala jsem si věřit.Pořád na to co se stalo musím myslet,vracím se k tomu,ale jen v duchu,navenek se snažím nic nedávat najevo,s manželem normálně fungujeme,jezdíme na výlety,smějeme se...
Jak z toho ven?Má naše manželství ještě smysl?Jak znovu začít důvěřovat manželovi i sama sobě?Děkuji za každou radu a názor.

já bych s ním nedokázala takhle být, když to hnal až skoro k rozvodu a pak bez vysvětlení prostě zůstal.

Upravil(a) PPavlaa (15. 10. 2011 12:36)

Ženská neštastná, vy máte hospodářství?
Ten čas si musíš udělat ty- děti už velké- to znamená: neuvařila bych ani bramboru, pokud by se mi nechtělo. Opravy na baráku jsou chlapova práce. Hrozně nešťastný uspořádání máte, to mi nepřijde k žití tohle. Jak čeká, že bude mít navařeno a uklizeno? Co to je? To ještě existuje?
To je lepší mít byteček a žít sama, užiješ si život stokrát lépe než tohle.

Jsi ten typ, u kterého se dá jíst z podlahy? Na to bych si asi odpověděla jako první. A od toho odvíjela svoje konání. Nenech se ovládat povinnostma, které si vytváříš sama, promarňuješ život, pokud tě to nebaví. Dělej devadesát procent nepracovního času jenom to, co tě zajímá a baví!

Manžel a jeho nevěra je sekundární.

Upravil(a) Nharte (15. 10. 2011 13:32)

co víc si chlap může přát, jak ženskou, která na sebe dbá, neotravuje ho péčí o domácnost, zahradu, nebo jakoukoliv prací, má všechno hotovo, než se vrátí, pak už jen navaří a ještě ustoupí, když se schyluje ke konfliktu, aby ji chlápek náhodou neutekl

já být na jeho místě, uteču ti při první příležitosti.

Čímanko,
já myslím, že by ze začátku mohlo pomoci- najít si nějakého koníčka, za kterým musíš z domu a potkat nové lidi. Něco, co jsi třeba chtěla dělat- láká tě (keramika, tanec, ježdění na motokárách, létání v letadle, detektivní klub). Hadry a tak- to je na nic, to ti nijak neobohatí vnitřní radost a náboj. Nedělej žádné ukvapenosti, ale postupně si každý týden řekni jednu věc z domácích povinností, kterou přestaneš dělat a buď ji deleguješ, nebo snížíš čas jí věnovaný na 80%.

Rozhodně bych například přestala prát a žehlit dětem, další týden třeba řekneš manželovi, aby nevozil špinavé prádlo a vypral si ho a nechal vyžehlit ve městě (že ty chceš místo toho s ním trávit čas tak a tak) a tak dále.

Ten strach v tobě je ten kámen úrazu, to je to, co se psalo i na vláknu "Kamrádka přítele" ke konci- laň forever, ty tu nejsi od toho uhánět a bát se o muže- to on by měl uhánět a ty unikat. Samozřejmě není hezké, jak se on chová, ale ten tvůj strach to může ještě podporovat plus on si třeba na tobě hojí sebevědomí z toho svého poněkud trapného zážitku ("Někdy mi přijde, jako kdyby mi manžel dával najevo, že mám být šťastná, že se mnou zůstal, většinou když vyvstane nějaký nedorozumění nebo se mi něco nelíbí.")

A jedno sladký tajemství- většina chlapů rozvod nikdy nepodá, takže se přestaň bát, pro něj by to bylo stokrát horší než pro tebe. Ty by ses o sebe postarala a měla možná mnohem zajímavější a zábavnější život než máš teď.

Hodně si dávej záležet na tom dělat, co CHCEŠ TY a seznam se s novými lidmi- a docela ti doporučuju občas ten "slavný" víkend vypadnout z domova, na nějakou akci spojenou s tvým novým koníčkem. Ne ve zlém, ale zkrátka- nejsi to ty, kdo se musí pořád přizpůsobovat.

Chimano, holky Ti radí dobře.....tak, jak žiješ....to je cesta do pekel....vím, o čem mluvím

...... "Jak si zacit znovu verit?" ......

Jednoduse tak ze to udelas.......ze si tak zvolis(je to na Tve volbe),ze na to zameris celou svoji pozornost. Ze sve myslenky proste a jednoduse zmenis. 

Veci ktere se zdaji byt tak slozite maji to kouzlo ze jsou naprosto jednoduche.
Kazdy zije presne to co si svoji mysli vy-tvori-tvori.
Jestlize si clovek rika napr. - "jsem k nicemu,nema to smysl,bojim se ze me opusti,bojim se ze jsem mu zbyla,nemuzu mu verit protoze je to tak tezke,neverim si,nevim jak dal.....a tak dale a tak dale.......presne tohle se bude dit.

Naopak vlidnost k sobe sama,kladne a pozitivni mysleni vychazejici z naprosteho rozhodnuti ze se tyto myslenky uskutecni -promitnou na platne zivota davaji zivotu jiny prubeh.

Strach a pochybnost jeste nikomu nepomohly.
Nasi prirozenosti je tvurci proces dle mysleni ktere zaujimame. A podle nasi vule se nam stane.
Za branami rozumu-strachu a obav je opacny svet kde dosahneme naopak toho co si prejeme.

Tohle neni pohadka,je to zijici skutecnost.

Díky moc za vaše názory, hodně mi to pomáhá takový nezávislý pohled na mou situaci.
Já tak nějak podvědomě vím, co dělám špatně, je pravda, co píšete, ale prostě to nedovedu dát do praxe. Právě proto mě to tak deptá a zatím nevím, jak z toho ven (jak píše Vera, knížku Proč muži milují potvory jsem četla několikrát,je úžasná).

Lazurka: Dům bohužel prodat nemůžeme, je mých rodičů, naše je tu jen zařízení, pokud bych odešla, musela bych to řešit nějakým pronájmem, což by ale teď, když děcka studují, finančně asi nešlo.
Jinak o manželově práci mimo domov padla řeč již několikrát, on na tom nic měnit nechce, v našem regionu by si prý práci jen tak nenašel, pořád se ohání tím, že děcka studují, přitom peněz do domácnosti a na děcka dává témeř tolik co dřív, když dělal u nás v místě, zbytek pojde na jeho ubytování mimo domov a něco šetří, prý na daně, dovolenou atd.  Když jsem mu říkala, že nyní když začal studovat na VŠ i mladší syn, bude potřeba víc peněz, abysme nějak vyšli, hrozně se rozzuřil, že prý nám snad dává dost, že se mi pořád něco nelíbí, prý jestli tímhle způsobem chci utužovat naše manželství atd, prostě šílená scéna, takto on reaguje téměř na vše, co se mu nelíbí, začne řvát, vyhrožovat, vztekat se,prostě cholerik, pak vždycky bůhvíjak dlouho nemluví a trucuje ...já právě takový scény absolutně nesnáším, nemám ráda tichou domácnost, moc mě to ubíjí. Jak s ním mám normálně komunikovat nebo se na něčem potom dohodnout?
Je to tak jak píše Helena, on paradoxně svojí nevěrou získal víc než měl před tím. A je to ten můj strach a ústupky, co mu k tomu dopomohly...já to všechno VÍM, rozumem to všechno chápu, jak to je a proč to tak je, jen se mi právě zatím ale nedaří to změnit.
Co byste dělaly na mým místě vy? A myslíte, že se takový vztah dá ještě napravit?

takto on reaguje téměř na vše, co se mu nelíbí, začne řvát, vyhrožovat, vztekat se,prostě cholerik, pak vždycky bůhvíjak dlouho nemluví a trucuje ...já právě takový scény absolutně nesnáším, nemám ráda tichou domácnost, moc mě to ubíjí
Tak zas ustoupíš, co? Vždyť říkám, že tě má na háku...
Hlavně, že "do domácnosti a na děcka dává témeř tolik co dřív" - takže míň, viď? Opravdu není možný najít si práci poblíž? Nebo mu to jen vyhovuje? A to se ani nezmiňuju o tom, že v rodičovském domě zřejmě neplatíte nájem, takže ušetřený peníze - možná by taková částka, jakou byste platili jinde, na synovu školu stačila.

šla bych s dětmi bydlet do bytu a dům bych vrátila rodičům
Jestli fakt neplatí nájem, mohla by to finančně utánout i bez manžela.

Upravil(a) helena (17. 10. 2011 9:42)

Je nepochybně fakt, že můžeš přečíst hory knih a vyslechnout stovky rad, jak na to, které tvůj MOZEK příjme, jasně jim porozumí a tedy VÍ, jak na to, ale dokud to nepříjme a neporozumí tomu i SRDCE, tak se nehneš z místa.
A srdci obvykle brání hlavně právě mozek, který sice ví, jak to udělat, ale v zápětí začne produkovat právě Strach: Zvládnu to? Mám na to? Poradím si? Nebodou mně obviňovat? Mohu to vůbec udělat? Neodsoudí mne za to? Blá blá...

Řešením jistě není ani vypnout mozek a zapojit jen srdce. Ty to potřebuješ dostat do rovnováhy, tedy aby tvůj ROZUM i tvůj CIT spolupracovaly. Ty citem víš, že tohle je špatně a i rozum sem tam špitne: tak takhle ne...ale v zápětí se rozum "šprajcne" a nechá se ovládnout Strachem.

Představ si tyhle svoje "funkce" jako reálné bytosti, jak se v tobě perou.... Cit, za kterým stojí Srdce, Rozum, za kterým stojí Mozek, Nedůvěra a Strach..... Je jasné, že Cit je v nevýhodě, potřebuješ ho tedy nějak podpořit.
Já v této situaci hledám něco, co mi umožní citový prožitek celé události, tedy opravdu PROŽITEK, tedy techniku, kde si mohu prožít celou situaci a když získám osobní prožitek = zkušenost je to o posílení Citu. Jinými slovy: to, co mám načteno a "narazeno" druhými, si sama v praxi ověřím svým vlastním prožitkem = dovolím si emoce, podívám se na své strachy a posílím tak svůj Cit = Intuici, který se pak už nenechá válcovat Rozumem.
Existuje několik technik, které tohle umí, já používám rodinné konstaace (je důležité jít k někomu,kdo to opravdu UMÍ), ale můžeš si vybrat jinou techniku.

Jinak tvůj muž je pro tebe opravdu dost hustej trenér - ví jak na tebe. Píšeš, že nesnášíš konflikty, raději ustoupíš a je zase po jeho...tady bych začala: proč vlastně nesnášíš konflikty? Co ti na nich vadí? A kdy jsi to zažila poprvé?....Tu situaci najdi, vrať se do ní a tam si to vyřeš - znovu si to prožij, ventiluj potlačené emoce - strach, vztek, zklamání.....prostě všechno, co tam roky sedí a otravuje ti to dodnes život

Pak už na tebe tyhle mužovy manipulace platit nebudou, když uděláš dobře odblokování, funguje to stoprocentně. Jen se obávám, že pak se tvůj nyní tak pro tebe důležitý MANŽEL scvrkne na zcela nedůležitého manžílka.... Jsi připravená i na tohle?

A opakuji: neboj se. Prvotně se pereš sama se sebou. Až tenhle boj ukončíš, nebude nikdo, kdo by tě "přepral"