ano a pomohla

Ahoj, pomohla na čas, ale nevím zda ptoto, že jsem se vypovídala či protože fungovala.

Dvakrát, u dvou "odborníků".
Bylo to k ničemu, ale tonoucí se stébla chytá.
Dodnes nevím, jestli ty paní (a jedna z nich byla dokonce MUDr.!) tomu věřily, co prodávaly, ale každopádně to ani nesedělo, ani nepomohlo.
Nic. Minulo mě to. A to jsem tomu fakt věřit chtěla.

kdysi jsem jich absolvovala několik a pomohly

Damila napsal(a):

Dvakrát, u dvou "odborníků".
Bylo to k ničemu, ale tonoucí se stébla chytá.
Dodnes nevím, jestli ty paní (a jedna z nich byla dokonce MUDr.!) tomu věřily, co prodávaly, ale každopádně to ani nesedělo, ani nepomohlo.
Nic. Minulo mě to. A to jsem tomu fakt věřit chtěla.

Přesně tak jsem to měla já, jen s tím rozdílem, že jsem byla v průběhu několika let u tří různých kinezioložek. Mimochodem - ty tři dámy se neshodly vůbec v ničem. Jen každá z nich mě "našla" jiné období, kdy jsem se údajně zablokovala (jedna prý v 17, jedna prý v mých 2 letech a ta třetí myslím někde v minulém životě).

Mě přijde, že tady dost funguje to, že se ze svého trápení vypovídáte ( už to přináší úlevu) a dál někomu zkrátka funguje placebo efekt: Oni vám "najdou" kdy jste se "zablokovala", následně vás "odblokujou" a řeknou - teď už to máte odblokované, už vám bude líp.

Mě to nepomohlo tedy vůbec (naopak mě to na pár dní víc rozhodilo), mě pomohla vždy dobrá psycholožka.

Zajímavé je však to, že dcera to má přesně naopak - psycholožka nezabírala, až pak ta kineziologie. A byla to tatáž psycholožka a jedna z těch kinezioložek byla tatáž u mě i u ní.

Myslím, že to je tím, že dcera je při svém mládí důvěřivější, snadněji něčemu opravdu uvěří. No a já omlácená životem a vybavená zkušenostmi prostě už jen tak něčemu nevěřím. Přestože  ke všem třem kinezioložkám jsem šla s důvěrou , nadějí a touhou s nimi spolupracovat.

Mimo jiné - o mé a dceřině zkušenosti s kineziologií jsem tu založila asi před 2 lety vlákno, jmenovalo se myslím Kineziologie - jakou s ní máte osobní zkušenost?
Tak si to kdyžtak zájemci najděte, ať tu znovu neopakujeme již dávno probrané téma.

Já když si pomáhám sama, tak na sobě zrovna vidím výsledky. Když jsem přijela z prvního týdenního semináře, tak jsem nesprdla mamku, že tu měkou matraci místo nad tu tvrdou dala pod tvrdou matraci, takže Davídek spal celý týden na tvrdé matraci. Já se tomu musela smát a mamka nechápala
Pak jsem objala tátu, se kterým jsem se neobjímala snad nikdy a ten chudák byl tak paf, že mě ani nebyl schopný obejmout
Takže existují metody, kde jsou ihned viditelné výsledky, kdy se ti už na terapii uleví a pak přijdeš domů a už ty změny vidíš ve svém životě

Byla jsem kdysi a ovlivnilo mě to - jenže úplně jinak, než jsem potřebovala.

Majkafo,
myslíš, že existuje zázračná metoda, která tě během několika hodin zbaví všech tvých problémů? Pokud je někdo zasekanej, může to trvat i roky.
Jsou témata, která odbouchneš hned. Pokud si ale 25 let buduješ mindráky spojené s vlastní hodnotou a sebeláskou nečekej, že za 1 sezení je z tebe sebevědomý člověk, který zná svoji hodnotu, ví co chce a umí toho dosáhnout.

Tulip, ty to přeciž neděláš jedno sezení. Čtu tě už roky.

PavlaH napsal(a):

A kdo jsi ty majkafo, že si troufáš soudit a hážeš kamenem........?

A kdo jsi ty, že si troufáš tvrdit, že soudím? hm.

PavlaH napsal(a):

A kdo jsi ty majkafo, že si troufáš soudit a hážeš kamenem........?

Pavlo, děkuji ti . Zvládám to už sama

Tulipánko, děkuji za vysvětlení a držím palce.
Jak už jsem psala v předchozím příspěvku, že se zamýšlím vlastně sama nad sebou, zemřel mi tento týden nečekaně můj oblíbený bratranec. Kdysi mezi 13 a 20 lety jsem ho milovala a kdoví, možná i on mě, strávili jsme spolu hodně hezkých chvil. Ale byli jsme příbuzní a nikdy jsme nemluvili o citech. V posledních letech, když zůstal sám a já taky, jsme byli spolu hodně v kontaktu a bylo to jako tenkrát, zase ta hluboká vzájemná blízkost a spřízněnost.
V úterý večer se díval na televizi a zemřel. Byl o 6 let starší, než já. Tak se s ním v duchu loučím a vím, že jestli o tom měl vědět, že jsem ho milovala, tak to určitě věděl. A že je tu stále se mnou, i když fyzicky odešel.
A tak je mi tak nějak smutno, ale jsem ráda, že jsem ho mohla znát a že patřil do mého života. Byl to muž, jakého bych si přála mít jako životního partnera.