Eva. napsal(a):

Děti spaly od narození v postýlce a má vnoučátka taky. S usínáním žádný problém. Zazpívala jsem uspávanku, později přečetla pohádku, pusinka na dobrou noc a děti v klidu usnuly.
Kdyby děti spaly s námi v posteli, bála bych se, abychom jim neublížili. A taky by si nikdo z nás neodpočinul, tak k čemu by to bylo dobré, mačkat se a nemít pohodlí ani my, ani děti. Pokud je to jen trochu možné z prostorových důvodů, myslím si, že děti by od narození měly spát ve své postýlce.
Ostatně, vzpomněla jsem si, když jsme bydleli v cikánské kolonii, tam chodila dětská zdravotní sestra kontrolovat, jestli má dítě své vlastní lůžko. Nu a aby to cikáni nebrali jako diskriminaci, kontrolovalo se i v necikánských domácnostech. (To bylo ještě za socializmu)

Tam je právě trošku problém s kojením, moje vnoučata byly kojený skoro do 2 let a běžně usínaly u prsu , vnučka jinak neusnula, než u prsu . Takže když se v noci probudila , spala neklidně , dostala prs a byla hned v limbu .To by musela maminka vstávat k postýlce někoikrát za noc a vůbec by se nevyspala .

Moje děti měly své postýlky, ale stejně spaly se mnou. U kojení to je prostě nejpohodlnější, usly u prsa a bylo. Samostatně kluci spali v pokojíku 6 a 3 roky (předtím spali se mnou na letišti ) a holka od 4 let
Pro mě to bylo jednodušší ,že jsem je měla při ruce a nemusela vylejzat, když mě potřebovali.