Držet takového psa v bytě je hrůza.Je to pess obrovskou energí-vodní živel,miluje vodu,pohyb,za chvíli vám z bytu udělá kůlničku na dříví.S takovým velkým psem jste si kousli hodně velké sousto.A na mnoho let.
Psala si,že bydlíte v bytě,ale taky o zahradě.Pokud není zahrada daleko,nejlepší by bylo,kdyby tam měl svůj kotec a boudu-tam pes patří a ne do bytu a nebude po vás pak skákat v ložnici.

Máme rd se zahradou a náš pes-stř.velký,krátkosrstý,tam má na zahradě svůl kotec se zateplenou boudou.V létě ani nechce s námi v bytě být,nejradši je na zahradě a pozoruje kde se co šustne.Na podzuim a v zimě se začíná tlačit do baráku,tak ho tam máme od odpoledne do večera,než jdu spát a před spaním je odveden do svého.

Takže když nejsme přes den doma,pes je pěkně na zahradě a doma žádný binec a já kvůli venčení nemusím pospíchat domů-tohle si nedovedu představit,abych byla kvůli psovi třeba takhle časově limitovaná a omezovaná,když už mám dospělé děti.A takové psisko to je na mnoho let.

Na procházky taky ale chodím co nejčastěji,protože jen zahrada k výdeji energie samozřejmě nestačí.

Až bude mít komplet očkování začni s ním chodit na cvičák-nám to hodně pomohlo,naučili jsmese s pejskem spolu spoluproacovaat,lép ho ovládat is návodem jak na některé situace a on se setkával se sobě "rovnými",byl mezi pejsky a to je pro malé psy také hodně důležité.

Kuty napsal(a):

Držet takového psa v bytě je hrůza.Je to pess obrovskou energí-vodní živel,miluje vodu,pohyb,za chvíli vám z bytu udělá kůlničku na dříví.S takovým velkým psem jste si kousli hodně velké sousto.A na mnoho let.
Psala si,že bydlíte v bytě,ale taky o zahradě.Pokud není zahrada daleko,nejlepší by bylo,kdyby tam měl svůj kotec a boudu-tam pes patří a ne do bytu a nebude po vás pak skákat v ložnici.

Máme rd se zahradou a náš pes-stř.velký,krátkosrstý,tam má na zahradě svůl kotec se zateplenou boudou.V létě ani nechce s námi v bytě být,nejradši je na zahradě a pozoruje kde se co šustne.Na podzuim a v zimě se začíná tlačit do baráku,tak ho tam máme od odpoledne do večera,než jdu spát a před spaním je odveden do svého.

Takže když nejsme přes den doma,pes je pěkně na zahradě a doma žádný binec a já kvůli venčení nemusím pospíchat domů-tohle si nedovedu představit,abych byla kvůli psovi třeba takhle časově limitovaná a omezovaná,když už mám dospělé děti.A takové psisko to je na mnoho let.

Na procházky taky ale chodím co nejčastěji,protože jen zahrada k výdeji energie samozřejmě nestačí.

Až bude mít komplet očkování začni s ním chodit na cvičák-nám to hodně pomohlo,naučili jsmese s pejskem spolu spoluproacovaat,lép ho ovládat is návodem jak na některé situace a on se setkával se sobě "rovnými",byl mezi pejsky a to je pro malé psy také hodně důležité.

Na cvičák chodit chceme, od příštího týdne začneme chodit do psí školky a od půl roku na klasický cvičák. Dříve jsme nemohli protože neměl kompletní očkování.
Znám spoustu lidí co mají labradory v bytě a jsou to šťastní psi, většinou šťastnější než psi na zahradě. Je to společenský pes a pokud má dostatek pohybu tak je pro něho nejdůležitější být se svojí smečkou. Ano uznávám že to bude náročné, ale co se týká toho že musím přijít včas domů, tak to by bylo stejné i např. s krysaříkem. Velikost psa s tím nesouvisí. Že je to "závazek" na mnoho let víme, taky jsme si ho proto pořídili.
Ano, my bydlíme v bytě 3+1, jednu místnost máme zatím prázdnou takže když nejsme doma tak on je pouze v té jedné místnosti, má tam svůj "pokojíček". Pokud ho nenapadne vytrhávat parkety tak kromě zdí nemá snad co zničit. Když jsme s ním tak ho hlídáme aby toho zničil co nejmíň. Domek s velkou zahradou má moje mamka, často tam jezdíme, takže se může proběhat i tam.

Máme taky labradora a v bytě 3+1. Není to divoch a živel, jak líčí Kuty. Je to kliďas a osobně neznám labradora, kterej by dělal to, co tu Kuty napsala. Ten náš labík je fenka 4 roky stará. Temperamentu má dost a dost - je po loveckých rodičích, ale nic neničí nebo tak něco. To na úvod
A teď k Tvému "problému"- ve 14ti týdnech takový dril? Navíc jste ho měli fakt hodně maličkého. Já mám spíš pocit, že to, co vyvádí, není kvůli špatné výchově, ale právě kvůli tomu, že mu nedáváte prostor být štěnětem. A taky ho mate to, že ho dáváte na hlídání pro něj cizím lidem. Teď si má teprve dělat vazbu k Vám, dostat pocit sounáležitosti se svojí "smečkou" a Vy ho šoupnete jinam. To ho lohicky znejistí. Taky zavírání ho do jiného místnosti - pro něj to vypadá jako trest a on neví za co.
Takže já být Váma bych zmírnila. Jasně, nějaké hranice být musí, ale čeho je moc, toho je příliš. Dejte mu trochu svobody a zároveň hodně lásky a sounáležitosti se smečkou. A výchova může být pozvolná a pohodová.
My jsme na cvičák nechodili, vychovali jsme si ji sami. A všichni se tomu diví, protože poslouchá až neskutečně. Prostě jsme na to šli jen postupně. Jako ve 14 týdnech tvrdit, že už ví, že doma se nesmí vyčurat, nebo že ví, co znamená povel zůstaň, to je fakt hodně přehnané. Je to ještě malé děcko, zkus 8 měsíčními lidskému miminu vysvětlit povel zůstaň....

Souhlasím s Jájou, Luci - první, co mn ě napadlo, bylo "chudák štěně". A sice proto, že mi to připomíná rumunský gymnastky žádný dětství, samá povinnost.
Je to mimino, Luci...představ si, že bys takhle organizovala dvouletý dítě. I když - co se divím, když kolikrát vidím "program" dnešních děcek, žejo.
Mně prostě napadlo, že jak skáče do tý postele, že chce být s vámi, se smečkou. U divokých zvířat je to tak, že cca do půl roku spí v jedné noře, namačkaní těsně na sebe - a malí se tak cítí bezpečně.
Naše štěnda s náma spala taky tak (Kuty, ty tohle nečti, nebo dostaneš psotník ) a postupně, tak, jak je jejich přirozeností, se přesouvala na svoje pelechy - a čím starší pes, tím méně vyhledával naši přímou společnost.
Ovšem, je taky možný, že je to hodně dominantní pejsek....tak tam se může stát, že tě nebere vážně, nebo to na tebe zkouší, Ale tohle mi pořád neštymuje, to přece dělají psi v pubertě. Přijde mi na to prostě moc malej...
Každopádně, většině psů stačí nespokojenost jeho pána - nespokojenost, ne zoufalství a pocit, "já toho psa nezvládám". To bys nebyla vůdce smečky a to ty musíš být.
Fakt ovšem je, když tak o tom přemítám, že zoufalství někdy propadají i psí matky protože ti prckové jsou prostě příliš malí na to, aby se s nima zkoušely nějaký hierarchický boje - a když nepomáhá vytřepat, kousnout, ani zavrčet a mrňousi pořád vrčí a ňafou a koušou? Matky to řeší tak, že se ukliděj pokud možno tam, kam na ně mrňousi nemůžou.
No, moc jsem ti konkrétní radou nepomohla, co ale třeba to přemítání nad problémem taky bude k něčemu.

Jája80 napsal(a):

Ještě k tomu kousání a vrčení. Každé stěně kouše, jak sama píšeš. Naše taky kousala a odneslo to pár bot, nebo třeba na vycházce se taky přetahovala o vodítko. Dneska si někdy z legrace to vodítko nosí sama Zkuste mu ho taky někdy nechat, aby si ho nesl.
Jo co mě zarazilo, že když ho trestáš, tak ho neplácneš rukou. Proč ne? Trest má následovat hned po prohřešku, aby štěndo pochopilo za co to je. To si jako nejdřív dojdeš pro noviny, nebo čím ho trestáš, a pak ho teprve pleskneš? Jestli jo, tak neví, za co to je. Ruka je hned po ruce a nikdo  nikdy nedokázal, že by trestání rukou bylo na škodu. Hela fena když trestá štěňata, taky je rafne tou samou tlamou, kterou je potom olíže.
Myslím, že to celé berete moc vědecky. Prostě se vykašli na poučky a dělej, co cítíš. Spolehni se na intuici

Já ho fyzicky netrestám, nebiju ho. Pouze jsem zvýšila hlas, když to nezabíralo tak jsem se snažila ho nalákat na hračku a když místo aby si kousal do ní opět rafl mě tak jsem ho krátce chytla za srst a důrazně řekla "ne" Vím že se musí trestat jenom když ho nachytám při činu, rukou se být nemá, není to z mojí hlavy. Pořád mám pocit jako kdybych se špatně vyjadřovala, mně nevadí že kouše (do věcí), mně vadí že kouše do nás! A není to kousání při hře, že by se rozdováděl a neuměl přestat. Kouše tehdy když nechce abych něco dělala. Nebo když před ním jím a nedám mu. Prostě něco jako vzdor. Ruce mám samou modřinu, podlitiny a škrábance. Dost to bolí. Kdyby to dělal za 2 měsíce tak se ho už budu opravdu bát.
Asi se opravdu budu muset spolehnout na svoji intuici protože každý radí něco jiného a pak je těžko rozeznat co je teda správné.

Jája80 napsal(a):

Máme taky labradora a v bytě 3+1. Není to divoch a živel, jak líčí Kuty. Je to kliďas a osobně neznám labradora, kterej by dělal to, co tu Kuty napsala. Ten náš labík je fenka 4 roky stará. Temperamentu má dost a dost - je po loveckých rodičích, ale nic neničí nebo tak něco. To na úvod
A teď k Tvému "problému"- ve 14ti týdnech takový dril? Navíc jste ho měli fakt hodně maličkého. Já mám spíš pocit, že to, co vyvádí, není kvůli špatné výchově, ale právě kvůli tomu, že mu nedáváte prostor být štěnětem. A taky ho mate to, že ho dáváte na hlídání pro něj cizím lidem. Teď si má teprve dělat vazbu k Vám, dostat pocit sounáležitosti se svojí "smečkou" a Vy ho šoupnete jinam. To ho lohicky znejistí. Taky zavírání ho do jiného místnosti - pro něj to vypadá jako trest a on neví za co.
Takže já být Váma bych zmírnila. Jasně, nějaké hranice být musí, ale čeho je moc, toho je příliš. Dejte mu trochu svobody a zároveň hodně lásky a sounáležitosti se smečkou. A výchova může být pozvolná a pohodová.
My jsme na cvičák nechodili, vychovali jsme si ji sami. A všichni se tomu diví, protože poslouchá až neskutečně. Prostě jsme na to šli jen postupně. Jako ve 14 týdnech tvrdit, že už ví, že doma se nesmí vyčurat, nebo že ví, co znamená povel zůstaň, to je fakt hodně přehnané. Je to ještě malé děcko, zkus 8 měsíčními lidskému miminu vysvětlit povel zůstaň....

Nedávám ho žádným cizím lidem, svěřuju ho pouze svojí mamce, které můžu věřit a to jenom občas. Co je na tom špatného? Když jsme ho měli týden doma, musela jsem jet k doktorce, nebylo možné se přeobjednat a mám to 90km z domova. Co jsem měla tedy dělat, nechat ho zhruba 6h samotného doma??

Brali jsme si ho když mu bylo 7 týdnů a 2 dny, štěňata mají být u feny do 49dnů, tak nevím kde je problém. Čím starší štěňátko tak tím hůř si zvyká na nové prostředí a tím horší je pro něho odloučení od feny a sourozenců. Navíc pokud by to nebylo vhodné, pochybuju že by nám ho chovatelka dala.
To že ho zavírám do jiné místnosti je proto abych si od něho chvilku odpočinula a aby se naučil že nebude 24h denně se mnou. Jsem totiž bez práce a tím pádem pořád doma. Tak jak ho mám naučit samotu? Nemám kam chodit na celé dny. A až budu mít práci tak ho přece nenechám běhat po celém bytě a všechno ničit, tak bude stejně v té jedné místnosti. Nevidím na tom nic špatného. Má tam svoje misky, hračky, pelíšek, dám mu vždycky třeba buvolí kost nebo ucho na kousání, aby to nebral jako trest. Ale něco co je normální. Navíc před tím než jsem ho tam začala zavírat tak si tam chodil sám hrát a nevadilo mu že jsme v jiné místnosti. Má tam dvířka (něco jako díl z dětské postýlky a vidí na chodbu i do kuchyně). Proč si tedy myslíte že je to špatné?

LucieM napsal(a):

Když ho švihnu přes zadek (rukou ne),

Trestáním nebylo myšleno řezání hlava nehlava, sama píšeš, že ho švihneš přes zadek

Tvoje mamka je cizí pro něj, ne pro Tebe.

Zavírání do jiné místnosti, když jste doma, opravdu bude brát jako trest. Navíc Vás slyší, že jste doma, takže nějaké zvykání na samotu opravdu pak nemá ten efekt. Zvykej jednoduše: běž nakoupit a nech ho doma nejdřív na půl hoďky, pak si zajdi něco vyřídit a nech ho doma na hodinu a tak to postupně zvyšuj a věř, že se to tak naučí líp, než když bude někde zavřený, když jste doma.

K těm chovatelkám a chovatelům - dost jim jde jen o prachy a mít štěňata co nejdřív z domu. O tom odstavení jsi četla kde? 7 týdnů je opravdu strašně málo. My si naši pesu brali, když jí bylo 3 měsíce... A naučila se možná líp, než takové prťě.

To s tím vodítkem - sorry, ale on si opravdu jen hraje A už má zažito, že když vodítko pustí, dostane mls. Takže je to i vypočítavé jednání.

Za dva měsíce už tak kousat nebude jednoduše proto, že mu narostou trvalé zuby a ty nejsou tak ostré. A to, že kouše do Vás - když ho povalíš na bok ( jako trest ), on to bere jako hru, tak začne kousat. Chuť je první ze smyslů, kterým poznávají svůj svět. Tlamu používají jako my ruce.

Nevím, proč jste si ho pořizovali, ale asi jste do toho šli s dost nepřesnou představou. Ten pes bude vychovanej až mu skončí puberta, to znamená za cca 2 roky. Do té doby holt budete mít nervy na pochodu. A nebo už ho vůbec mít nebudete. Myslet si, že 3 měsíční štěně bude poslouchat na slovo, bude všemu rozumnět, nebu kousat atd. je naivní. A pokud to všechno nedělá, tak to vysvětlovat tím, že má nějakou poruchu, není moc normální.

Jája80 napsal(a):

K těm chovatelkám a chovatelům - dost jim jde jen o prachy a mít štěňata co nejdřív z domu. O tom odstavení jsi četla kde? 7 týdnů je opravdu strašně málo. My si naši pesu brali, když jí bylo 3 měsíce... A naučila se možná líp, než takové prťě.

Ano, tohle taky. V přírodě štěňata opouštějí mateřskou péči cirka ve třičtvtě roce až v roce. Což samozřejmě jako chovatel dělat nemůžeš - to bys zešílela
Jája má pravdu, protože štěňata začínají být velmi čilá a velmi otravná kolem měsíce, tak se jich většina chovatelů snaží zbavit co nejdříve to jde - což je údajně těch 6 neděl. Protože ale základní socializace ve smečce probíhá cca od těch 6 neděl do 3 měsíců (učej se, kdo je velkej pes a kdo brácha, co na koho platí a co se ke komu může dovolit) tak ty tři měsíce se mi zdají jako optimální. Já jsem se je snažila dodržovat, když jsme měli štěňata, ale je to teda trošku boj, to je fakt - oni jsou slušná destrukční jednotka.
Taky se u toho využije fakt, že máma už jich má plný tesáky - i když smutní i tak (alespoň moje feny jo a já si připadala vždycky jako Herodes )

lupina montana napsal(a):

V přírodě štěňata opouštějí mateřskou péči cirka ve třičtvtě roce až v roce. Což samozřejmě jako chovatel dělat nemůžeš - to bys zešílela

To nebylo mylšeno na všechny chovatele, jen na některé Taky si myslím, že 3 měsíce jsou ideální. Ovšem nikdy jsem si to nevyzkoušela, co to je směčka prťavých štěňat
Našim jsme pořizovali kokra, podle chovatelky měl 8 týdnů, když jsme si ho měli brát, na místě jsme ale zjistili, že je mu PRÁVĚ 6 týdnů Ještě ani pořádně chodit neuměl. Byla to pro naše piplačka, ale zvládli to Tak takovéhle chovatele bych liskala.

Máme labradora, vyrostl v bytě, byla to s ním docela legrace. V životě bych takovýho psa nezavřela někde do kotce na zahradě, labradoři jsou sociální psi, milují společnost a chtějí být s lidmi. Než ho zavírat samotného do kotce, to si ho raději nepořizovat.

Byt je samozřejmě nevýhoda, ale při pořádném venčení se v něm pes má líp než většina psů v domku, kde si majitelé myslí, že venčení psa spočívá v otevření dveří na zahradu. My s naším, chodili ven třikrát denně celkem na dvě hodiny minimálně.

Lucko ten váš pes potřebuje jednak zaměstnat, jednak hodně milovat, hladit, hrát si s ním - a zároveň dost pevně usměrnit.

Určitě ho nezavírej samotného do pokoje, to je mi ho líto. Nechej ho doma samotného, když jdeš na nákup, nejprve dvacet minut, půl hodiny, pak postupně na dýl. Zavřít ho do pokoje, když jsi doma a on k tobě nemůže, to pes opravdu chápe jako trest.

Dál se za žádnou cenu nikdy nench kousat, škrábat nebo kdo ví co. Nemusíš ho trestat fyzicky, ale chytni ho za kůži na krku a pořádně s ním zatřep - tak trestá fena štěnata. Nebolí je to, ale chápu to jako trest. Zároveň to doprovoď slovem, kterému se naučí rozumět - my jsme používali "zlobíš". Pak už stačilo jen to slovo a nebylo třeba nic dalšího, labradoři jsou chytří. Hlavně si ho nenech přerůst přes hlavu, jsou to miláčci, ale každý pes potřebuje jasně dané místo ve smečce a to je až POD pánem.