dusička napsal(a):

Moc dobře Ti Majkafo rozumím, že si ho držela a prosila at s Tebou zůstane.
Bylo to silnější než Ty a věděla si, že za ním dolejzáš vid. Já to znám,když jsem přemlouvala mou první lásku,at se mnou zůstane. Taky to vidím s odstupem času,že to je blbost přemlouvat chlapa. Chlapi udělaj totiž vždycky to, co chtěj sami.
A my ženský vlastně taky.

no ale mezi vámi je malinkej rozdíl. ona přemlouvala manžela, ty chlapa, u kterýho jsi věděla, že je něčí muž, že má závazky.

Já bývám pomalu alergický na vyjádření, že když má chlap ženu jistou, tak hledá někde jinde. Že by se měla žena dělat tajemnou a zajímavou.

Já nevím...možná to všechno vnímám jinak, ale tohle mi přijde dobré tak maximálně na začátku vztahu a ne v několikaletém manželství. To už je vztah o něčem jiném.
Možná, že to všechno je způsobeno právě tím, že lidi by chtěli všechno. jak pevný vztah, zázemí a rodinu, tak ty motýlky, vášnivé milování a utajované touhy. Ale nikdo přece nemůže mít všechno.
Mi jaksi dnešní lidé přijdou moc rozmazlení, nebo jak to popsat. Kdysi si vážili obyčejných věcí, teď jim je všechno málo

Asi patřím do jiné doby.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Moc dobře Ti Majkafo rozumím, že si ho držela a prosila at s Tebou zůstane.
Bylo to silnější než Ty a věděla si, že za ním dolejzáš vid. Já to znám,když jsem přemlouvala mou první lásku,at se mnou zůstane. Taky to vidím s odstupem času,že to je blbost přemlouvat chlapa. Chlapi udělaj totiž vždycky to, co chtěj sami.
A my ženský vlastně taky.

no ale mezi vámi je malinkej rozdíl. ona přemlouvala manžela, ty chlapa, u kterýho jsi věděla, že je něčí muž, že má závazky.

Jenže já ho přemlouvala až když jsem zjistila,že jsem těhotná. Protože jsem cítila, že má ke mně závazky - budoucí dítě. Já vím, byla jsem blbá.

Kuřátko napsal(a):

Já bývám pomalu alergický na vyjádření, že když má chlap ženu jistou, tak hledá někde jinde. Že by se měla žena dělat tajemnou a zajímavou.

Já nevím...možná to všechno vnímám jinak, ale tohle mi přijde dobré tak maximálně na začátku vztahu a ne v několikaletém manželství. To už je vztah o něčem jiném.
Možná, že to všechno je způsobeno právě tím, že lidi by chtěli všechno. jak pevný vztah, zázemí a rodinu, tak ty motýlky, vášnivé milování a utajované touhy. Ale nikdo přece nemůže mít všechno.
Mi jaksi dnešní lidé přijdou moc rozmazlení, nebo jak to popsat. Kdysi si vážili obyčejných věcí, teď jim je všechno málo

Asi patřím do jiné doby.

kuřátko, souhlasím

Kiaro - jj já to věděla, ale prostě jsem byla tak zamilovaná a tak mě to bolelo,že mě nechal,že jsem dělala vše možný.
Já bývám pomalu alergický na vyjádření, že když má chlap ženu jistou, tak hledá někde jinde. Že by se měla žena dělat tajemnou a zajímavou
Asi to je špatně vyjádřený, že kdy má chlap ženu jistou
Ta jistotu v tom vztahu je důležitá.
Já třeba dám příklad. žena o sebe už tolik nedbá, jako dřív, proč taky, když už má chlapa, neloví. Takže o co de?
Neřekla bych ,že musí dělat nějaký divadýlka a předtvářet se a zalhávat, aby ji neměl jistou. Já nevím,jak bych to napsala

Kiara napsal(a):

dusičko, podle mě nemá cenu nikoho "přemlouvat". Každý si předtím svoje rozhodnutí desetkrát sám před sebou ospravedlnil a zvážil, rozchod vidí jako jediné řešení a není síly, která by jeho rozhodnutí dokázala naviklat nebo zvrátit.

Ten kdo prosí a dolejzá, ztrácí tvář a koleduje si maximálně o to, aby s ním ten druhý zůstal nějakou dobu "ze soucitu", což je podle mě to nejhorší, co může existovat Jeden se ponižuje až za hranici lidské důstojnosti, druhý je otráven a znechucen ... pokud někdo hraje na tuhle strunku, získá pouze odklad, ale definitivnímu konci se stejně neubrání

no, já tak úplně nesouhlasím s tím, že si každej ten rozchod zvážil. jo ospravedlnil, to ano. ale zvážil lidi kolikrát odejdou, protože s nimi třískaj hormony, oni tomu říkají láska, neuvažují normálně, no a pak litují.
a to dolejzání, já bych v tom neviděla manipulaci, ve smyslu, že na tuhle strunku budu hrát, jak píšeš, a on se mnou zůstane, ale prostě jen zoufalství. zoufalí lidé dělají zoufalé věci. to se stává. možná ten člověk sám neví, co čekat od toho všeho. kdo to má v té chvíli v sobě srovnané ?

Kuřátko napsal(a):

dusička napsal(a):

I když praskne nevěra, není to důvod k rozvodu, ti dva lidi přehodnotěj svůj vztah  k sobě, svůj život,
uvědoměj si, že se milujou. Ale musej chtít oba dva pracovat na vztahu. Ne být jeden závislý, prostě žít v rovnováze.

To asi ne Duši. Ono je to hodně i o těch dvou lidech. Málo kdo totiž dokáže udělat tlustou čáru po nevěře a jít dál
Takže si myslím, že to že se milují a uvědomí si spoustu věcí ještě neznamená "výhru" nad nevěrou a rozvodem.

Ono je to hodně složitější

já znám páry, co nevěru zase až tak neřeší, jednou si odskočí on, pak ona. no bože, však toho neubyde. nevystavují to na obdiv, nechlubí se tím, ale neřeší, neslídí. každej tohle má nastavený jinak.
a pro některé lidi jsou podstatnější ve vztahu jiné věci, jak to, jestli je chlap 100% věrnej. nepřikládají tomu takovou váhu.

Upravil(a) PPavlaa (26. 9. 2011 16:14)

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

dusičko, podle mě nemá cenu nikoho "přemlouvat". Každý si předtím svoje rozhodnutí desetkrát sám před sebou ospravedlnil a zvážil, rozchod vidí jako jediné řešení a není síly, která by jeho rozhodnutí dokázala naviklat nebo zvrátit.

Ten kdo prosí a dolejzá, ztrácí tvář a koleduje si maximálně o to, aby s ním ten druhý zůstal nějakou dobu "ze soucitu", což je podle mě to nejhorší, co může existovat Jeden se ponižuje až za hranici lidské důstojnosti, druhý je otráven a znechucen ... pokud někdo hraje na tuhle strunku, získá pouze odklad, ale definitivnímu konci se stejně neubrání

no, já tak úplně nesouhlasím s tím, že si každej ten rozchod zvážil. jo ospravedlnil, to ano. ale zvážil lidi kolikrát odejdou, protože s nimi třískaj hormony, oni tomu říkají láska, neuvažují normálně, no a pak litují.
a to dolejzání, já bych v tom neviděla manipulaci, ve smyslu, že na tuhle strunku budu hrát, jak píšeš, a on se mnou zůstane, ale prostě jen zoufalství. zoufalí lidé dělají zoufalé věci. to se stává. možná ten člověk sám neví, co čekat od toho všeho. kdo to má v té chvíli v sobě srovnané ?

Ano je to zoufalý čin, Pavli, napsala si to přesně, zoufalí lidi dělají zoufalí věci, ale jak píše Kiara, tím,že budeš dolejzat, stejně nic nezmůžeš,když druhej nebude chtít.

nikde nepíšu, že tím něco zmůžeš, kde něco takového duši, vidíš ?

nikde nepíšu, že tím něco zmůžeš, kde něco takového duši, vidíš ?
Ne Pavli, já vím,že víš, že tím nic nezmůžeš.
Napsala jsem to blbě.
Já reagovala na to ospravedlnování a spojila jsem to dohromady.

Jo taky mi praštilo do očí - zavolal jsem si jí - jako že ona Tě musí poslouchat, kam má jít nebo nemá? To mě upoutalo hned při čtení tvého příspěvku GLobemastere

Ivana napsal(a):

Globemastere, být tebou, vezmu rozum do hrsti a přestanu se zabývat emocemi (jde to velmi těžko). Pak zjistím, jestli chce manželka od tebe odejít, nebo zůstat. Pokud chce odejít, nic s tím nenaděláš (moje zkušenost). Pokud chce zůstat, zjisti, zda hodlá svého milence opustit a vrátit se k tobě, nebo zda si hodlá milence poechat a vést to, jako dosud. V tom případě být tebou, dám jí lhůtu, do kdy se musí rozhodnout pro jednoho z vás, např. 1 měsíc. Pokud se nerozhodne, podala bych návrh na rozvod. Pokud se rozhodne pro tebe, bude to zas na tobě - buď ji ještě miluješ, nebo už ne. Pokud už ne, podej návrh na rozvod. Pokud ji miluješ, zkus to s ní dál. Bude to moc těžké, ale věřím tomu, že se to dá zvládnout. Musíš jen překonat své ego a odpustit jí. A taky zjistit, jaký měla k nevěře důvod. Ženy totiž většinou nemají milence, pokud je něco v manželství netrápí. Sama ti řekla, že jsi ji týral. že ses jí dost nevěnoval. To musíš přehodnotit a změnit. Udělat všechno pro to, aby se v manželství zase cítila dobře. A nevyčítat!

Ivano,
nezabývat se emocemi, to tak nějak v této situaci nejde a je to taky jediná správná cesta. Určitě lepší, než zabývat se tím druhým - co on jako má v plánu a co bude dělat, protože já následně budu dělat zase to a ono, a tak se budeme "přetahovat" do nekonečna, vzájemně si "odpouštět" a pak zase "ubližovat", protože budeme stále jeden na druhém závislí a tak se budeme moci jen dohadovat, co ten druhý vlastně udělá, abychom my sami mohli udělat zase něco jiného....

Emoce jsou jediným naším vodítkem k tomu, abychom poznali, kde nás co bolí, co a proč nám vadí, kde co hnisá a zahnívá, jaké žijeme vzorce a jak je taky můžeme změnit. MY sami v SOBĚ, ne v tom druhém nebo v závislosti na TOM DRUHÉM (až co on udělá)
Každý máme schopnost a taky pravomoc měnit svůj život sami v sobě.
Rozhodovat se taky musíme jen sami za sebe.
V tomhle případě neexistuje žádné: pokud ON/A tak JÁ....

majkafa napsal(a):

Kuty napsal(a):

Píšeš majkafo,že by si už nikdy nechtěla žít s mužem,který by měl milenku.Trochu naivní člověk by dle toho usoudil,že  nesneseš,aby tedy kterýkoli chlap měl krom tebe ještě nějakou jinou...,co?Ale ono to tak není.Zajímavé,ty nejsi vůbec z těch,které se řídím tím známým příslovím,že co nemáš sám rád,nečiň druhému.
Ale to jen tak bokem,nechci tě soudit,chápu,že je to supr se suprovým chlapem v posteli.To byla jen poznámka na okraj:sjuk:
A co se týká těch podváděných - každý svého štěstí struůjcem.

Pro mě je můj nynější vztah něco naprosto jiného, než mé manželství a zamilování a nevěra mého BM. V tomto vztahu jsem šťastná. Protože vím, že když ten muž se mnou je, tak proto, že se mnou skutečně být chce.
Jsem zřejmě poznamenaná tím, že můj BM říkal, že je se mnou rád a za půl roku mi vyčetl, že ho to se mnou nebavilo tehdy a tehdy a tam a tam šel jenom kvůli mně a nebyl tam rád. A tak jsem začala řešit, když jsme byli spolu, jestli je teď se mnou proto, že musí, protože máme ten manželský papír, anebo proto, že teď doopravdy chce.
Proto už k sobě nechci nikoho poutat žádným papírem ani společným bydlením. Potřebuji vědět, že když se mnou můj partner je, tak proto, že se mnou tady a teď skutečně být chce. A přesně to teď mám.
A nikde vevnitř ve mně nehlodá - co když je teď se mnou zase jen proto, že musí? A ne proto, že doopravdy chce? A to je pro mě po lásce to nejdůležitější. Nebýt se mnou z musu, ale ze chtění.

To úsloví, které, Kuty uvádíš, hm, to lze vysvětlovat různě. Jako ostatně všechna úsloví. Každé úsloví může být dvousečnou zbraní, natož takové, co má v sobě negaci.

Majko, už jsem se k tvému vztahu vůbec nechtěla vyjadřovat, ale nedá mi....neber to, prosím, vůbec jako rýpání. podle mě si ale prostě odporuješ a realitu přizpůsobuješ "k obrazu svému"....
viz tvoje psaní:
"Několikrát jsem i na babi psala, že bych nežila s mužem, když by měl milenky a já o nich věděla. Na to ani psychicky nemám. Ani teď ne. Pokud bych se o muži, se kterým žiju, dozvěděla, že má milenku, dnes už končím radikálněji. Protože už se nehodlám vdávat a v mém věku už nemám žádný důvod odpouštět, jako jsem měla před 6 lety, když se to provalilo, abych udržela rodinu.
Dnes už ne a řešila bych to rychle a rázně. Už se nenechám týrat, věřím, že jsem se poučila.
Jsem natolik cenná, že nemám zapotřebí z jakýchkoliv důvodů žít s mužem, který má milenku a já o tom vím."
No já teda nevím, ale zas máš stejného chlapa, jaks měla, tj. takového, co má současně 2 ženy. Jenže tomu prvnímu jsi to zazlívala a hroutila ses z toho, ale u toho současného tvrdíš, že ti to nevadí.... ty si to prostě sama sobě vysvětlíš tak, jak ti to vyhovuje....přitom je to zas to samé....

Já s tímhle mužem nežiju ve společné domácnosti. A v tom je pro mě ten zásadní rozdíl. A můžu si dělat, co chci, co uznám za vhodné, tím, že on je zadaný. Můžu si dělat třeba i to, že mu budu věrná. Mám totální svobodu v tomto vztahu a tak to chci. Nic nemusím a všechno můžu.