Miroslav Doležal napsal(a):

Ahoj všem byl jsem nedávno na představení Jardy Duška Čtyři dohody i když mě to hodně pobavilo tak to mělo i hodně co k zamyšlení zajímají mě Vaše názory na knížku nebo divadelní představení? a jestli se někdo těmito dohodamy řídí?? budu se těšit na Vaše reakce :-)

Snažím se řídit, usnadnuje to hodně život, ale občas člověk sklouzne zase do starých kolejí. Četla jsem knížku. Duška mám taky ráda.

Upravil(a) Natálie (20. 9. 2011 16:47)

Nejprve jsem viděla představení, pak jsem četla knížku. Knížka byla rozsáhlejší, postihovala další, v divadle nepřítomné, představení zase zvýraznilo a osvětlilo určité věci a přidalo i další zkušenosti protagonistů. Oboje dobré, představení rozhodně přijatelné pro lidi, kteří obecně moc nečtou, nebo chovají (často oprávněnou) nedůvěru k tzv. duchovní literatuře.

Obojí. Divadlo jsem viděla zatím dvakrát.
Učím se ty dohody ne dodržovat, ale žít - přirozeně. Aby to vycházelo ze mě, zevnitř, ne z rozumu. Aby se to stalo přirozeným.

A taky knížka Pátá dohoda.

No, já nevím, asi jak pro koho. Já jsem cítila, že ano.

majkafa napsal(a):

A taky knížka Pátá dohoda.

Já se chystám ještě na tu pátou dohodu na Duška ale je to stejné jako s lístkama na čtyři dohody minimálně půl roku dopředu nebo aspoň chytit pár měsícu dopředu

Čtyři dohody je pěkná knížka. Taková nenásilná pro běžné lidi. Jednou jsem si dělal výpisky, co jsem z toho uznal za vhodné a přínosné.

Vše, co existuje, je manifestací živé bytosti, které říkáme Bůh.

Jako děti jsme neměli možnost vybrat si, v co věřit. Děti věří všemu, co jim dospělí řeknou. Jako děti s nimi souhlasíme.

Ze strachu z trestu a ze strachu, že nedostaneme odměnu, začneme předstírat, že jsme něčím, čím nejsme, jen abychom se zavděčili jiným a byli dostatečně dobří v očích někoho jiného. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, protože se obáváme, že budeme odmítnuti.

Smrt není naším největším strachem. naším největším strachem je riziko žít. riziko žít a vyjádřit, kým skutečně jsme.

Posuzujeme ostatní podle své představy dokonalosti, oni však přirozeně naše očekáání nenaplňují.

Odsoudíme sami sebe, abychom potěšili jiné. Aby nás ostatní přijímali, škodíme dokonce i svým fyzickým tělům. Vidíte mladé lidi, kteří berou drogy jen proto, aby je jiní mladí lidé neodmítali. Neuvědomují si, že problém spočívá v tom, že nepřijímají sami sebe.

Naši rodiče a sourozenci vyslovují své názory o nás, aniž by o nich přemýšleli. Uvěřili jsme těmto názorům a žijeme ve strachu z nich, například věříme, že neumíme dobře plavat, že nejsme dobří v nějakém jiném sportu nebo že neumíme psát. Někdo vyjádří svůj názor a řekne: "Podívejte se, tohle je ošklivá dívka!" Dívka to slyší, uvěří, že je ošklivá, a vyroste s touto představou. Nezáleží na tom, zda je nebo není krásná, protože jakmile je tento soud vysloven, uvěří, že je ošklivá... Upoutáním pozornosti může slovo vstoupit do naší mysli a změnit vše k horšímu nebo lepšímu. Například věříte, že jste hloupá, a věříte tomu tak dlouho, jak si jen pamatujete. Tato dohoda může být velmi lstivá a způsobí, že spoustu věcí děláte určitým způsobem jen proto, abyste se ujistil, že hloupý skutečně jste. Něco uděláte a pomyslíte si: "Chtěl bych být chytrý, ale jsem hloupý, protože jinak bych to neudělal." Mysl se může vydat do stovek různých směrů a my přitom strávíme velkou část života vírou ve svou hloupost. Pak jednoho dne někdo upotá vaši pozornost a použije slovo, kterým vám dá najevo, že hloupý nejste. Uvěříte tomu, co ten člověk říká, a máte novou dohodu. Výsledkem je, že již nemáte pocit, že jste hloupý nebo děláte věci hloupě.

Nejsi zde proto, abys obětoval svou radost nebo život. Jsi zde, abys žil, abys byl šťastný a miloval. Dokážeš-li udělat to nejlepší, čeho jsi schopen, ve dvou hodinách, ale ve skutečnosti tím strávíš osm hodin, jen se unavíš, mineš vyvrcholení a nebudeš mít radost ze života. Konej, jak to nejlépe dovedeš, a snad pochopíš, že nezávisle na tom, jak dlouo medituješ, můžeš žít, milovat a být šťastnen.

Konat vše, co nejlépe zanmená být aktivní, ale ne proto, že čekáme odměnu, nýbrž proto, že to tak máme rádi. Lidé většinou dělají pravý opak: uchylují se k něčemu jen proto, že očekávají odměnu, a nikoliv proto, že by je takové jednání těšilo. A to je důvod, proč nedělají vše tak, jak nejlépe dovedou.

Začneme-li něco dělat, protože musíme, pak není možné, abychom to dělali tak, jak nejlépe umíme. Pak je lepší, když to neděláme vůbec. My však děláme vše nejlépe, jak dovedeme, protože když to děláme tímto způsobem, jsme šťastní, máme z toho potěšení a jsme aktivní, protože nás to baví.

Malé děti se nebojí vyjádřit to, co cítí. Jsou tak pomilováníhodné, že se jim dostává lásky, přímo se v ní koupou. Vůbec se nebojí milovat. Toto je popis normální lidské bytosti. Jako děti se nebojíme budoucnosti ani se nestydíme za minulost. Naším normálním lidským sklonem je těšit se ze života, hrát si, zkoumat svět, být šťastný a milovat.

Upravil(a) giorgino (7. 10. 2011 12:14)

Crabat napsal(a):

To bylo dobrý, Giorgino, nádherné zamyšlení. Jen ještě malý detail: To z lásky na sebe přijmeme omyl, z lásky uvěříme tomu, co se nakonec projeví, že vlastně vede proti nám. Nechci tím říci, že bychom o ni neměli stát, když nám tohle dělá. Chci tím toliko poukázat, jak obrovskou má moc. Neboť tak, jako jsme se do problému dostali, z něj zase můžeme vyjít. Stačí, když tomu otevřeme svou mysl a osvobodíme se skrze ni.

Láska nám nedělá nic.
To my sami.
Nevymlouvej se na lásku.

Crabat napsal(a):

On si to, Majko, každý přelouská, jak umí.
Někdo tak, jiný docela v jiném duchu.
Ale vidím, že Tebe to oslovilo.
Copak nám to jen naše vědomí chce naznačit?..

Nevím, co vám chce naznačit vaše vědomí.
Ale já říkám, že to je nesmysl, cos napsal.

majkafa napsal(a):

Crabat napsal(a):

To bylo dobrý, Giorgino, nádherné zamyšlení. Jen ještě malý detail: To z lásky na sebe přijmeme omyl, z lásky uvěříme tomu, co se nakonec projeví, že vlastně vede proti nám. Nechci tím říci, že bychom o ni neměli stát, když nám tohle dělá. Chci tím toliko poukázat, jak obrovskou má moc. Neboť tak, jako jsme se do problému dostali, z něj zase můžeme vyjít. Stačí, když tomu otevřeme svou mysl a osvobodíme se skrze ni.

Láska nám nedělá nic.
To my sami.
Nevymlouvej se na lásku.

Lásky není nikdy dost a není na škodu.

sandra napsal(a):

Divadlo i knížka super.
Za týden jdu na představení Pátá dohoda..tak jsem zvědavá, jelikož tu jsem ještě nečetla...

Škoda jen že také není páté roční období. Nejdřív byly čtyři dohody, a potom přibyla pátá.

haiel napsal(a):

giorgino napsal(a):

sandra napsal(a):

Divadlo i knížka super.
Za týden jdu na představení Pátá dohoda..tak jsem zvědavá, jelikož tu jsem ještě nečetla...

Škoda jen že také není páté roční období. Nejdřív byly čtyři dohody, a potom přibyla pátá.

Myslíš jako na každé roční období jednu dohodu?   Na jaře nehřešte slovem, v létě si neberte nic osobně, na podzim žádné domněnky.....
To bude problém, roční období už jsou jenom dvě - léto a zima

Myslel jsem nějaké páté roční období. Třeba takhle: jaro, léto, podzim, zima a tři měsíce prázdiny bez práce.