Je varující, jestli máš, Vilemíno, ty i tvůj bratr psychické problémy. Jste už dospělí.
Pokud to není varující pro vaše rodiče, určitě by mělo být hlavně pro vás. Jste dospělí. Ty už vzdělání máš. Tak se od toho, co tě ničí odpoutej a postav se na své vlastní nohy. Třeba i s pomocí psychiatrů a dobrých psychologů, ale udělej to. Kvůli sobě.

Můj syn přinesl kdysi poznámku - Ve škole zlobil.
Tak jsem napsala - Doma taky. A byl klid.

Jenže, když rodiče Vilemínu nepodrží, a mají vysoké nároky, jako dítě nemohla nic moc udělat. Ale teď už je dospělá, teď už něco udělat může. Ale možná to nevidí, nemá sílu, může být dost důvodů.
Mně se to vede měnit až poté, co jsem si ve 43 letech sáhla na dno. Až pak jsem stála před rozhodnutím. V tu chvíli už ne před rozhodnutím, být, či nebýt. Protože jsem byla vrácena zpět.
Tak jsem si řekla, když už tady musím být, když už mě v té nemocnici halt zachránili, tak ať jsem tady tak, aby to za to stálo.

Vilemíno, přeji ti, abys zachránila sama sebe dříve, než se to podařilo mně. Opravdu to za to stojí, život je překrásný a stojí za to tady být.

Já to nechápu, proč se holka takhle trýzní, jen aby dostála přání rodičů. Je jasně vidět, že není s to to zvládnout. Pokud má myšlenky na smrt, tak to není normální u takhle mladé holky jen proto, že nebude mít nějakou zkoušku nebo dokonce titul. Dodělá Mgr, rodiče ji budou tlačit k doktorátu, až se z toho holka zhroutí úplně, nebo si, nedej bože, sáhne na život, protože to nemůže zvládnout.
To není její filozofie, nevěřím tomu, že k tomu došla sama. To jsou masáže mozku vedené doma. Kdysi psala, že nemá povinnosti, že doma nic moc dělat nemusí, jen aby se mohla učit. To už o něčem svědčí.
Když to neudělá, přijdou třeba výčitky typu - my jsem ti umožnili, tys nic nemusela, jediná tvoje povinnost byla udělat školu, ten měl horší známky a má školu, v naší rodině je ostuda nemít titul, atd, atd. A pak se to veze.
Děcko na to nemá a kam to dospěje? K myšlenkám na smrt, protože je to pro něj jediná možná cesta k vysvobození z tohohle teroru.

Zhrnula bych to následovně: Částečně si to dělám sama, částečně mě k tomu nutí rodiče. U nás je ještě jedna věc. Brácha má jen základní vzdělání, je mu 21, střední školu nedostudoval, onemocněl schizofrenií, v současné době není schopen studovat nebo se vyučit. S bráchou se naši jakž takž vyrovnali.

Modroočka napsal(a):

Vil, myslíš, že když mám jen maturitu, jsem míň hodnotný člověk, než tvoje rodiče s VŠ a doktorátem? Napiš svůj názor, zajímá mě to.
Můj sen byly práva, bohužel, nevyšlo to.

To si v žádném případě nemyslím! Naopak mezi vysokoškoláky je spousta blbců.
Můj sen je umět plynně španělsky a portugalsky, na španělštině se už pracuje.

Vilemíno, co tě na škole TAK štve? Co ti vadí?
Když dostaneš za E, co cítíš ze svých rodičů? Jak to prožíváš ty sama?
O si myslíš, že přicházíš, zatímco MUSÍŠ studovat?

Finanční pomoc je sice fajn, Vil, ty potřebuješ citové pochopení. Aby někdo chápal tvoji duši. Pak by tě nikam nenutili. A byla bys psychicky v pohodě.
Samozřejmost by mělo pro ně být tvé zdraví, tvoje pohoda a štěstí. I kdybys byla "jen obyčejná" prodavačka.

Modroočka napsal(a):

Já to nechápu, proč se holka takhle trýzní, jen aby dostála přání rodičů. Je jasně vidět, že není s to to zvládnout. Pokud má myšlenky na smrt, tak to není normální u takhle mladé holky jen proto, že nebude mít nějakou zkoušku nebo dokonce titul. Dodělá Mgr, rodiče ji budou tlačit k doktorátu, až se z toho holka zhroutí úplně, nebo si, nedej bože, sáhne na život, protože to nemůže zvládnout.
To není její filozofie, nevěřím tomu, že k tomu došla sama. To jsou masáže mozku vedené doma. Kdysi psala, že nemá povinnosti, že doma nic moc dělat nemusí, jen aby se mohla učit. To už o něčem svědčí.
Když to neudělá, přijdou třeba výčitky typu - my jsem ti umožnili, tys nic nemusela, jediná tvoje povinnost byla udělat školu, ten měl horší známky a má školu, v naší rodině je ostuda nemít titul, atd, atd. A pak se to veze.
Děcko na to nemá a kam to dospěje? K myšlenkám na smrt, protože je to pro něj jediná možná cesta k vysvobození z tohohle teroru.

Já to měla podobné. Naši mi řekli, že maturitu musím udělat a pak ať si dělám co chci. Udělala jsem jí a hned mi řekli, že se musím přihlásit na VŠ a pak že už mi dají pokoj (udělala jsem to i když jsem tam moc nechtěla). Naštěstí jsem jí dodělala, jsem Ing. a pokračovat již nemusím. Doma jsem také nic moc dělat nemusela, naši byli oba vysokoškoláci ( MUDr. a Ing.) přesně jako u Vil.  Také jsem často poslouchala, že po mě nic nechtějí, jen abych udělala tu školu.

Tak holky, a já vám něco řeknu. Ono to není jen o tom titulu, někdo vydře titul a nemá schopnosti. U nás v práci byl ing, představoval se -já jsem ing a ač měl šéfovat jinýmu oddělení, rozkazoval i mně, tím jsem ale přišla na to, že ten pán nemá žádný schopnosti, že umí jen poroučet, ale nemá znalosti, schopnosti, nic, prostě to byl blbec s titule, po půl roce ho vyhodili pro neschopnost. U nás byly dvě ing, jednu přesunuli z jednoho oddělení k nám protože tam byla absolutně neschopná, u nás, bohužel, taky, byla ve stresu, nezvládala ani část práce, kterou měla, logika jí byla cizí, nedokázala pochopit ani základy. Skončila jako prodavačka v oděvech, nemá stres a je jí tam líp. Druhá ing studovala ve čtyřiceti, zaplatila si to na soukromé VŠ a dodnes z ní mají srandu, že se cpe na vyšší pozice, protože má titul a nikdy jí ty vyšší posty nedají, protože ji všichni znají a vědí, že má sice titul, ale to je tak asi všechno. Našprtala se, ale nevěděla ani pořádně co.
Můj brácha se vyučil, ani už nevím čím a dělá obchodního manažera. Už hodně let, vypracoval se, zná, má schopnosti, zkušenosti a prostě umí, i bez škol, teď se o něho uchází nějaká firma, aby k nim přešel, nabízí mu lepší podmínky, než má teď.
Ono to není jen o titulech ze škol.
A člověk by měl být hlavně spokojený, stresů je v životě i tak dost, proč si nechat přidělávat, abych plnila přání rodičů, když se na to necítím.

Vilemíno, ty už titul máš, jsi Bc. Takže už máš vysokoškolské vzdělání.
Řeknu ti jedno: když mě opustil můj nejmilovanější člověk na světě, vůbec mi nepomohlo, že jsem JUDr.

Vil, řekni sama, co je pro tebe důležitější, tvoje psychické zdraví nebo, jak píšeš, plnohodnotný titul z VŠ? Jsi je o rok starší než můj prvorozený syn, mohla bys věkově být moje dcera.

Modroočka napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vilemíno, ty už titul máš, jsi Bc. Takže už máš vysokoškolské vzdělání.
Řeknu ti jedno: když mě opustil můj nejmilovanější člověk na světě, vůbec mi nepomohlo, že jsem JUDr.

To věřím. Tonyho stavím na první místo, to rozhodně.
Jinak Bc. je nižší vysokoškolské vzdělání, není to plnohodnotné VŠ vzdělání.

Vil a co Tony, on tě přece má rád pro tebe samou, ne pro titul, je to tak?

Tonymu jsem se už svěřovala a prý by mu nevadilo, kdybych byla "jen" Bc. Prý to nemám tak prožívat a vždycky, když je mi špatně, tak mám zavolat, že to spolu probereme. Je moc hodný, až si někdy říkám, že si tak hodného a ohleduplného partnera nezasloužím. Miluju ho celého - imponuje mi, jaké ušlechtilé koníčky má, líbí se mi fyzicky, má pěknou povahu.

Vilemína napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Vilemína napsal(a):

To věřím. Tonyho stavím na první místo, to rozhodně.
Jinak Bc. je nižší vysokoškolské vzdělání, není to plnohodnotné VŠ vzdělání.

Vil a co Tony, on tě přece má rád pro tebe samou, ne pro titul, je to tak?

Tonymu jsem se už svěřovala a prý by mu nevadilo, kdybych byla "jen" Bc. Prý to nemám tak prožívat a vždycky, když je mi špatně, tak mám zavolat, že to spolu probereme. Je moc hodný, až si někdy říkám, že si tak hodného a ohleduplného partnera nezasloužím. Miluju ho celého - imponuje mi, jaké ušlechtilé koníčky má, líbí se mi fyzicky, má pěknou povahu.

OK...TAK VO CO TI GO??