Vilemína napsal(a):

Mám obrovský problém. Jsem v navazujícím Mgr. studiu a abych byla připuštěna ke státnicím, potřebuju mít C1 zkoušku z němčiny (pokročilá znalost NJ). Chodím teď do přípravného kurzu, zatím to bylo jednou, já se tam absolutně nechytala, připadala jsem si tam jako totální debil. Dnes jsem si zkoušela část zkušebního testu (doma mám cca 10 zkušebních testů) a vůbec se nechytám. Nemám šanci to dát. Mám možnost jít na tu zkoušku v polovině října nebo pak v půlce února příštího roku. Kdyby ani to se nezdařilo, mám pak dvě možnosti složit tu zkoušku ve škole, nemělo by to ale mezinárodní platnost. Zkouška stojí 3000 Kč, obávám se, že v mém případě to budou vyhozené peníze. Nejhorší na všem tom je, že naši ani nepřipouští šanci, že to nedám. Prý mám zatnout zuby, procházet si ty zkušební testy a zkusit to. Jenže já nejsem schopna si to procházet. Udělám si jedno cvičení a tak se u toho naštvu, cítím vnitřní napětí, nenávist vůči sobě. Třeba dneska jsem se musela hodně držet, abych se nenafackovala. Je mi moc zle. Cítím naprostou beznaděj, zoufalství. Vůbec si nevím rady. Na spoustu cvičení se podle mě nedá naučit, zdá se mi to šíleně těžké, prostě nezvládnutelné. Nejraději bych se zítra ráno neprobudila. Tolik si teď přeji zemřít. Nemám sílu bojovat a snažit se o něco. Mamka mi to dává za zlé, že to všechno předem vzdávám, ale já fakt nemůžu. Zítra zkusím pokračovat, dopoledne mám volno, tak si na to v klidu sednu, ale obávám se, že to po deseti minutách zavřu a zbytek dne mi bude zase tak špatně. Chce se mi ze sebe zvracet. Jsem po*ná a hloupá. Mám možnost jít za psychiatrem a svěřit se mu s mými problémy. Zase mě bude posílat za psychologem, jehož návštěvy mi nic nedávaly (pětkrát jsem u něj byla), léky mi asi těžko navýší, jen mi předepíše Neurol. Jestli někdo znáte bezbolestnou smrt, tak sem s tipy. Moje největší přání je zemřít bezbolestně. Doufám, že žádný posmrtný život neexistuje, už nechci s ničím a nikým otravovat. Chci nebýt.

Vil, co blbneš? Co to tady píšeš? Přestaň se laskavě rouhat a mluvit o tom, že bys chtěla zemřít. Uvědom si, že jsou snad jiný věci, pro který stojí za to žít, než je jedna zkouška z Němčiny. No tak ji neuděláš, no, myslíš si, že se svět proto zboří? Já mám pocit, že vysoké nároky na tebe kladené, zvyšují tvoje psychické problémy.
No tak tu zkoušku mít nebudeš a co?
To je snad důvod chtít umřít? Tak si zajdi na Žluťák na onkologii, podívej se na tam na ty nemocný mladý lidi ve tvým věku a pověz jim o svých "problémech", jak jedna pitomá zkouška tě vede k úvahám o skoncování se životem. Oni bojují o život, těžce nemocní a ty tady plácáš totální kraviny  o smrti kvůli takové malichernosti. Jsou na tom nesrovnatelně hůř, než ty se svojí zkouškou a chtějí žít, dali by nevím co za to, aby je v životě trápila jen taková zkouška a ne taková nemoc, která jim bere život.
Jo, promiň, těch pár facek bys zasloužila, ale pořádných, aby ses probrala a vážila života a nepsala tady takový nesmysly.
Tak doma prostě řekni, že na to nemáš, abys tu zkoušku udělala a že to snad není důvod, aby tě měli míň rádi. A že ať si uvědomí, že tyhle tlaky na tebe ti rozhodně neprospívají.
Máš snad rozum, jsi dospělá, svéprávná a sama víš, co zvládneš. Nedávej si cíle, který nejsi s to dosáhnout. Ušetříš si zklamání a nebude tě to tak psychicky deptat.
A nebo na tu zkoušku jdi a buď ji dáš nebo ne. Nejde o život. A když ji nedáš, řekni si - No a? Zkusila jsem to a nevyšlo to. No Bóže, no.

Někde si psala, že po studiu chceš učit. Neumím si představit, tak psychicky labilní učitelku. Dáváš si nereálné cíle, na které zřejmě nemáš. Proto se tak hroutíš. Udělej zkoušku z němčiny ve škole, no, nebude mít mezinárodní platnost, ale ty tu mezinárodní platnost potřebuješ? Psala si, že se živíš též překládáním, tak proč se tak v budoucnosti neživit ? Jsi už velká slečna, tak se stále neotáčej na rodiče co řeknou, okolí, dělej za sebe rozhodnutí.....jinak Modroočko vše napsala.

Co kdybys se už konečně vykašlala na plnění ambicí svých rodičů a dělala to, na co máš a co tě bude těšit?
Zbytečně mrháš časem svým, svých pedagogů. lékařů, terapeutů...a svými i státními penězi.

Navíc nežiješ svůj vlastní život, ale život svých rodlčů, kteří tě strkají někam, kam nechceš.
Nikdo jiný  než ty to ale změnit nemůže.

Vilemína napsal(a):

Jestli někdo znáte bezbolestnou smrt, tak sem s tipy. Moje největší přání je zemřít bezbolestně. Doufám, že žádný posmrtný život neexistuje, už nechci s ničím a nikým otravovat. Chci nebýt.

Vilemino,
neni Ti to ani trochu trapny ,psat tady takovy veci?

Rodice na Tebe tlaci? ,nebo jsi to Ty sama kdo se kvuli dosahovani svych cilu hrouti uz jen pri hloupem pomysleni ze to nedas?
Jakym zpusobem pre-myslis takove se Ti to bude dit. 

Takze je to na Tobe -jake si to v kebuli nastavis ,takove to budes mit.

Nedávno jsi tady psala, jak jsi v pohodě a cítíš se fajn.... bylo to v souvislosti s Tonym a tou jeho Vysočinou tuším...
Asi se cpeš někam, co pro tebe není to pravé a tvoje psychika na to takhle reaguje a myslím, že až dost výmluvně. Tím bych se asi řídila....
Jo, očekávání, ať už své, nebo jiných, to je sfiňa.... jen abys za ně zbytečně draze nezaplatila...

Jo, ona je Vil chytrá a inteligentní, možná na to má, možná ne, ale pokud ano, tak ji ochromuje právě ten tlak, že musí. NEMUSÍ, nemusí. Pokud chce, může, pokud nechce, tak taky může, ale nemusí.
Když to neudělá, tak to neudělá. 
Myslím, že původem jejich depresí je právě ten tlak a ty ambice rodičů, že jim splní to, co oni od ní automaticky očekávají, aniž by je vůbec napadlo, že právě tohle jejich očekávání způsobuje Vilemíně deprese. Takových případů je, bohužel, spousta.

Večer mi brácha dal dva Neuroly 0,5 (mimochodem on bere každý den tři Neuroly), moc mi pomohly. Vím, že to není řešení, ale v nouzi to pomůže. Do půl hodiny jsem se zklidnila a přemýšlela jinak. Ráno, resp. k polednímu jsem se probudila s čistou hlavou. Opět jsem schopna normálně přemýšlet, ovšem testy jsem si ještě nezkoušela dělat.

Vilemíno,
napiš mi nejhorší věci, které by se staly, kdybys tu školu neudělala.
Např. vykopli by mě ze školy, neměla bych vzdělání a nemohla najít práci, takže bych byla celý život závislá na rodičích
A pak o tom uvažuj, jestlli je tohle tvůj strach a jestli se to v tvém životě nemůže obrátit k lepšímu :-)

PS: také jsem nedodělala peďák, shodou okolností češtinu a němčinu a pořád ještě žiju. Mám práci (po škole dokonce práci, která mě bavila), máme s manželem malý domek, auto a myslím, že jsem spokojená :-) Kdybys viděla mamku, jak mě tlačila, abych školu udělala, jaké jsem z toho měla depky, vředy... také jsem to nedokázala vzdát. Ale nakonec se mi to podařilo, stálo mě to obrovské množství energie, bylo čím dál těžší se na škole jakkoliv udržet. Ale teď toho nelituju, i když velká část lidí se na mě dívá divně, když jim říkám, že už tu školu nedodělám...

Píšete o tom, že se rouhám a nevážím si života. Ono se to krásně napíše, ale kdybyste poznali stavy, jak mi někdy bývá zle, v těchto chvílích jsem schopna uvažovat jedním směrem - smrt, mluvili byste asi jinak. Vždycky to je stejné, dostanu vztek na sebe, cítím se strašně hloupá a nemožná, ta bolest jde jakoby z krku a hrudníku.
Pak jste se shodli, že na mě rodiče tlačí a mít VŠ není mé rozhodnutí. No, já jsem byla premiantka na střední škole, bylo samozřejmostí, že půjdu na VŠ studovat němčinu, tento jazyk mě strašně bavil již od základky. Naši si asi mysleli, že stejně hladce mi půjde vysoká, resp. to si asi úplně nemysleli, prostě si říkali, že vysokou určitě vystuduju. Je potřeba zmínit, že naši jsou RNDr.

mia napsal(a):

Tak na studium jako takové určitě má a jestli bude schopna poprat se s tou psychikou, nějakou dobu zabrat a vydržet to, to musí zjistit sama.... ona ta psychická odolnost je taky hodně důležitý předpoklad pro studium...

Mio, ale ona na to teď nemá, nemyslím intelektuálně, schopnostma, myslím psychicky.
Rodiče od ní automaticky očekávají, že bude mít titul z VŠ, že bude mít mezinárodní certifikát na Němčinu. Tohle je to, co jí vyvolává depresivní stavy, to, že se od ní automaticky očekává úspěch a neúspěch se nepřipouští.
To je nejhorší, ambiciozní rodiče, vesměs dotlačí svoje děti do psychiatrických ambulancí a psychologických poraden právě tím, jaký nároky na ty děti mají. A vůbec je nenapadá, že je tím "odrovnávají", někdy na trvalo. Ne každej je odolnej jedinec, kterej tyhle tlaky vydrží a nebo se na to vykašle a rodiče "pošle" do háje.
Já bych byla taky ráda, kdyby oba kluci studovali, mají na to, ale nechtějí. Starší řekl, že na to teď kašle, že si výšku dodělá až časem, že má teď jiný priority. A mladší se vyučil, teď dodělává maturitu a dál se uvidí. Je línej se učit, nechce se mu teď něco hrotit. Jak řekla ředitelka školy, kam chodí, on má na to, aby udělal výšku levou zadní, ale on na to kašle, musí k tomu dojít sám a to přijde s rozumem. Tak čekám, až k němu ten rozum dorazí
Ale protože mám svoje kluky ráda, nenutím je dělat to, co vyloženě nechtějí, nepromítám svoje nesplněný ambice do jejich života, na to je mám opravdu hodně ráda.
Oni nejsou ani jeden příliš cílevědomí, nemají žádný velký ambice, prostě teď chtějí proplouvat životem podle svých představ. A já je nechávám, jen je nutím uklízet si pokoj bez úspěchu a mladšího, aby chodil do školy a ne za školu a aby chodil ráno včas, ne až se vykope z kanafasu.

Vil, zařiď se podle toho, jak se cítíš a na co si myslíš, že teď momentálně máš schopnosti. A věř mi, že v psychické pohodě zvládneš to, co ti v současné nepohodě připadá nezdolatelný. Tu zkoušku nemusíš mít nutně teď, přesuň si to na jinej termín. A buď to dáš nebo ne. Na tom svět nestojí a s jednou neudělanou zkouškou ŽIVOT NEKONČÍ.

dusička napsal(a):

Modroočkka to napsala moc hezky.
žiješ tu pro sebe, nežiješ kvůli tomu,aby si splnila očekávání svých rodičů.
Kolik Ti je? Proč si takto necháš mluvit do života od rodičů.
Ty se bojíš,že je zklameš.
KDyž na to nemáš, tak na to nemáš, máš zase na jiné věci. Ale nervovat se kvůli tomu a chtít zemřít. Jo pár facek, za to,že si nevážíš života.
Posílám pusu a jak se říká, když nejde o život ,tak jde o h... Popřemýšlela bych ,proč tak mermomocí chceš tu zkoušku dát.
A mmch nic není tak horké jak se zdá.

24

Bramborka napsal(a):

To nejsou jenom ambice rodičů, tys je převzala, viď Vilemíno? Ty sis udělala fahrplan, přišlo ti, žes konečně nastoupila do toho správnýho busu ....... a teď prd. Dala sis do avataru Berlín (nebo co to je), učilas němčinu, chceš učit němčinu, začalo to jít hladce a najednou se to zadrhlo.
Teď jsi tváří v tvář překážce. Asi se ti udělala kvůli tomu, abys byla opravdu dobrá učitelka.
Abys měla zkušenost. Tak do toho!
A jak vlastně umíš/mluvíš německy?

V avataru mám Braniborskou bránu, jeden ze symbolů Německa.
Německy umím tak na úrovni B2 (vyšší komunikační úroveň). Možná se už blížím k C1.