Ahoj,
zajímají mě vaše zkušenosti, názory a rady na toto téma.

Můj případ: jsem krátce po dokončení VŠ, s partnerem se známe skoro 10 let, žijeme spolu, je o 3 roky starší. O své neplodnosti vím od 18 let, můj partner to také ví téměř od začátku a když se ho na to občas zeptám, říká, že mu to nevadí, že děti stejně nechce, že máme ještě spoustu času na to to nějak řešit (adopce atp.). Vím ale, že kdybychom děti měli, byl by rád a byl by skvělý táta. Taky ale vím, že by mě kvůli tomu nikdy neopustil.
Dřív mi to nevadilo, ale poslední dobou na sobě začínám pozorovat, že i mně začínají tikat biologické hodiny a že bych dítě ráda měla. Z mého okolí o mém stavu ví kromě partnera ještě moji rodiče a bratr, starší sestra to neví.
Teď co mě trápí - s postupem času se nás lidé začínají ptát, kdy budeme mít mimino atd. u cizích sice taky nevím, co mám pořád říkat, ale vždycky to nějak uhraju do autu, že jako až bude, tak bude atp. Partner zase říká, že nic takového nechce a že jsou s nimi jenom starosti a tak. Ale horší je to v případě sestry, která má jedno svoje dítě a už nebude mít další, což ji hodně mrzí, a proto by se ráda realizovala tak nějak přeze mě. Tak se pořád na to vyptává, je mi to nepříjemné, nevím co na to pořád říkat. Kdyby ale znala pravdu, byla by z toho smutnější než já a taky je mi jasný, že by to furt řešila a litovala mě, což je mi dost proti srsti.
Podobně dost nevím, jak to říct tchýni. Ona se nás na to přímo neptá, ale je mi jasné, že taky s napětím očekává kdy za ní přijdeme s nějakou novinkou. Jednou jsem se v její přítomnosti vyjádřila (v rozhovoru s někým jiným) v tom smyslu, že toto téma považuju za soukromou věc pouze mě a partnera. Tak si myslím, že do toho nebude rýpat, ale je mi to taky takový nepříjemný, a hlavně s postupem času to bude asi čím dál horší.

Co si o tom myslíte? Máte někdo podobné zkušenosti?
Díky za každou reakci.