sandra napsal(a):

Čauky,
k těm známým, se kterými srovnáváš váš vztah - co ti brání v tom, abyste taky někam vyrazili do společnosti? Nebo třeba aspoň na večeři? Souhlasím s tím, že by sis měla ujasnit, co vlastně chceš a jaký vztah si představuješ...pak už budete mít společnou domácnost, svatba, děti...a z toho se už pak těžko odchází.
Držím palce.

S.

Ahoj Sandro, s vyrážením na večeře nebo s občasným výletem nemáme problém, asi jsem jim pouze záviděla tu volnost, že nemusí pořád dělat na baráku. Vím, že chci být s přítelem. Nechápu své pochybnosti, možná jsem se zalekla vážnosti toho vztahu. Je to můj první takto vážný vztah. Přítel přede mnou s nikým nechodil takže já jsem jeho první úplně ve všem, udělá co mi na očích vidí a vše je podle mě. Možná to také není dobře. Možná se něčeho bojím vnitřně a nedokážu to popsat. Těžko říct Třeba je to mou nespokojeností sama se sebou, nadváhou.... i když přítel mi nic nevyčítá. Měla jsem předtím 3 vztahy ale vždy jsem musela o přítele bojovat jelikož jim vadilo, že jsem taková a maková.... Nyní nemusím o nic bojovat, vše mi vychází podle plánu. Již teď vím, že k narozeninám (2 měsíce) dostanu zásnubní prstýnek. Snažím se myslet pouze na to hezké, abych neměla negativní myšlenky ohledně našeho vztahu ale moc mi to nejde. Mění se mi pocity třeba každých 5 minut a to není normální! Můj táta nadělal obrovské dluhy, které nesplácí a platí je mamka, která za nic nemůže. To mě trápí již 2 roky a možná se i toto se teď projevilo na mém stavu. Já i přítel zatím bydlíme u rodičů a nikdy jsme s nikým nežili, možná mě i toto ovlivňuje.

Upravil(a) Danýsek (19. 9. 2011 11:05)

Danýsku, ty se normálně bojíš. Bojíš se do toho jít.
Bojíš se, že ze závislosti na své matce plynule přejdeš do závislosti na svém příteli.
O svém příteli si myslíš, že vlastně ani neví, jestli tě má rád jako ženskou svého života.
Diví tě a straší, že je nezkušený, protože máš pocit, že chce s tebou žít jenom proto, že nemá porovnání, že na lepší nemá, etc.. A ty sama tu jistotu, že je to ten on a ty jsi ta ona, nemáš.
Máš o sobě apriori dost špatné mínění a nechceš se tou ženskou, jíž jsi, moc zabývat.
Jsi natažená mezi mámu, jíž je ti líto, protože se ti zdá, že je k ní život nespravedlivý a ty bys svým osamostatněním se nespravedlnost navyšovala, a mezi přítele, u něhož hledáš jistotu, ale vlastně nevíš, jestli na to (on) má a nechceš k němu být nespravedlivá.
Ty jsi teď natažená do takové délky, až jsi tak tenká, že ani nejsi vidět.
Pusť se, smrskni se a srovnej se do své vlastní podoby.
Tvoje maminka je evidentně dost silná ženská, která svůj život zvládne, i když ty se osamostatníš. A možná s větší lehkostí, když jí nebudeš "viset" na krku.
Tvůj mládenec je chlápek, který si svůj domeček dostaví s tebou i bez tebe. To, že je důvěryhodný ve věcech, jež jsi vyjmenovala, je fajn, ale o to TEĎ nejde.
Teď jde konečně o tebe. Ty se bojíš volnosti ve smyslu svobody, ve smyslu bytí sama sebou jako takovou. Ale bez ní to bude pořád nalevačku. Dopřej si ji, i když to bude znamenat hrůznou neukotvenost. Ale tak to prostě je.

Danýsek napsal(a):

...o tom, že mě přítel miluje nepochybuji...

Možná, že právě tato jistota zaplašila ty motýlky.

Ale pokud si nejsi jistá vaší společnou budoucností, popřemýšlej o tom, zda přítele zbytečně "neblokuješ". Píšeš, že předchozí vztahy ti nevyšly a teď máš najednou někoho, kdo tě chce.
Já to vidím tak, že se díky tomu bojíš tuto jistotu opustit , cítíš, že tomu nedokážeš věnovat celou svou duši a srdce (a co já vím, kde ještě sídlí láska ), ale nechce se ti znovu riskovat.
Takže bereš, co je ti nabízeno. Ale, holka, jestlipak taky dáváš?

Jessika napsal(a):

Danýsek napsal(a):

...o tom, že mě přítel miluje nepochybuji...

Možná, že právě tato jistota zaplašila ty motýlky.

Ale pokud si nejsi jistá vaší společnou budoucností, popřemýšlej o tom, zda přítele zbytečně "neblokuješ". Píšeš, že předchozí vztahy ti nevyšly a teď máš najednou někoho, kdo tě chce.
Já to vidím tak, že se díky tomu bojíš tuto jistotu opustit , cítíš, že tomu nedokážeš věnovat celou svou duši a srdce (a co já vím, kde ještě sídlí láska ), ale nechce se ti znovu riskovat.
Takže bereš, co je ti nabízeno. Ale, holka, jestlipak taky dáváš?

Jessi, pro přítele jsem byla první úplně ve všem a možná proto on i náš vztah vidí jinak. Je to pro něj něco nového tak si to více užívá zatím co já už měla více vztahů a po zhruba 10 měsících už cítím náš vztah jinak. Je to již spíš takový stereotyp. Navíc já vše spíš moc emočně prožívám. Máme v rodině velké dluhy (nezaviněné mnou ani mamkou, přesto se nás týkají) a již 2 roky mě to hrozně trápí a mám obavy. Třeba se to nyní přeneslo i nad náš vztah a najednou o všem až moc přemýšlím, i o našem vztahu, nedokážu to sama posoudit. Na cokoliv si z minulosti vzpomenu nebo na to co jsme s přítelem zažili na začátku vztahu (bylo to nádherné) tak se mi začnou klepat ruce a cítím těžko u srdíčka. Pořád doufám, že to přejde....

Danýsek napsal(a):

co si myslíš o tom mém přemýšlení o ukončení vztahu přes to, že mi v podstatě nic nechybí, pouze mi vadí to, že jde o stereotyp. Nevím, proč se mi to honí hlavou když jinak v podstatě mám přesně takového partnera, jakého jsem vždy chtěla. Je to z nudy, že bych nevěděla co roupama? Sama nevím......

Jasne ze mas pekny roupy.   ..... a resis pekny ptakovinky.

Jessika napsal(a):

Danýsek napsal(a):

... Přítele opravdu miluji ale pořád nad naším vztahem přemýšlím! Jessi, máš na to nějaké vysvětlení?...

Mám, ale možná se ti nebude líbit : Pálí tě dobré bydlo.
Nebo-li: neutíkáš před dravou zvěří, nehladovíš v koncentráku, nejsi smrtelně nebo jinak vážně nemocná, neumírá ti dítě nebo rodič...
Žiješ v současnosti, která s sebou nese snahu o dokonalost.
Díky všudypřítomné reklamě máš jako miliony lidí pocit, že vše musí být dokonalé, ty musíš být dokonalá, tvůj partner musí být dokonalý, tvůj život musí být dokonalý...
A ono na to nestačí koupit si lahvičku nového šamponu, čistícího prostředku  nebo si vzít hypotéku.
Takže se pořád snažíš mít (zase jako miliony lidí) něco lepšího a být "lepší".
Jenže ono to nejde, vždycky bude něco nebo někdo lepší.
Já říkám : žij a nech žít.
Tak nech žít i sebe, nemudruj pořád a užívej si svého dobrého bydla.

Jessi, tady nejde o to zda se mi ta odpověď líbí či ne.... Jsem ráda za každý názor, takže i za ten tvůj děkuji. Navíc už mi toto řeklo víc lidí tak to asi tak bude.

majkafa napsal(a):

Calimero - Danýsku, nepiš mi už prosím SZ v tom případě. Obávám se, že tvůj psychický problém bude větší, než to vypadá na první pohled. Nějaká forma schizofrenie?
Přeji ti, aby ses našla.

   co to je tohle to?

Danýsek napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Danýsek napsal(a):

Nemáš něco jak mi je vymazat?

Mam zmizik,staci to?   No jo,to by jsi pak ale mohla uplne zmizet a to Ty asi nechces zejo?

Díky za pomoc ale radši tu ještě budu

Uz to maaaaam ........proste si vymen kebuli......nasad si jinou------ prijemne,optimisticky ,radostne,lehce s nadhledem atd atd. smyslejici.
No a mas to ,to je riiiiikam Ti rada nad zlato.   

Danýsek napsal(a):

No tak když už budu u toho měnění tak bych si rovnou vzala i nějakou hezčí hlavičku a je to! Když už tak už

No jasne..... proc to nevzit z jedny vody nacisto...   ,kdyz nejsi ai s tou svoji hlavinkou na okrasu tak uplne spokojenoucka. 

Třeba mám podvědomě strach ze společného bydlení, které se uskuteční již za týden. Přeci jenom bydlet do skoro 30 let u rodičů musí na člověku nechat nějaké stopy. Navíc mi mamka vždy vtloukala do hlavy, že nikdo to se mnou už nikdy v životě nebude myslet tak dobře a upřímně jako ona. Přítel bydlí též s rodiči. Jsem v tom totálně zamotaná a nevím jakou cestou se vydat.

Jo, to bude ono. Hádám, že finanční zatížení na tebe a mamku přehodil tatínek...
Podívej, našla si fajn kluka, máš ho ráda, on tebe, rozumíte si... proč do toho nejít? Nikdo nevíme, jak to bude za pět, deset let. Nekoukej co kámošky, koukej co ty... a jestli je ti fajn, hoď starosti za hlavu. Ono to sžívání se s partnerem, kdy jste bydleli do třiceti oba u rodičů bude docela zátěžový, takže jestli vám to spolu nepůjde, poznáš to.
Můj názor.

javena napsal(a):

Třeba mám podvědomě strach ze společného bydlení, které se uskuteční již za týden. Přeci jenom bydlet do skoro 30 let u rodičů musí na člověku nechat nějaké stopy. Navíc mi mamka vždy vtloukala do hlavy, že nikdo to se mnou už nikdy v životě nebude myslet tak dobře a upřímně jako ona. Přítel bydlí též s rodiči. Jsem v tom totálně zamotaná a nevím jakou cestou se vydat.

Jo, to bude ono. Hádám, že finanční zatížení na tebe a mamku přehodil tatínek...
Podívej, našla si fajn kluka, máš ho ráda, on tebe, rozumíte si... proč do toho nejít? Nikdo nevíme, jak to bude za pět, deset let. Nekoukej co kámošky, koukej co ty... a jestli je ti fajn, hoď starosti za hlavu. Ono to sžívání se s partnerem, kdy jste bydleli do třiceti oba u rodičů bude docela zátěžový, takže jestli vám to spolu nepůjde, poznáš to.
Můj názor.

Ano, máš pravdu. Finanční zatížení je opravdu díky tátovi Zkusím to, za to nic nedám a třeba se nám spolu bude žít dobře Díky javeno, užij si hezky zítřejší den volna