Ještě chci dodat, že společné bydlení plánujeme již brzy. Dokonce mluvíme i o dítěti (během 2 let) a podle přítelovo naznačování bych od něj zhruba za 2 měsíce k narozeninám mohla dostat zásnubní prstýnek. Nechápu proč tedy najednou o našem vztahu přemýšlím negativně :-( Přítel je nejlepší chlap jakého jsem kdy potkala. Nemáme si třeba dát pauzu (ne moc dlouho) a začít znovu? Pomůže to? Co myslíte?

Tomulisacek napsal(a):

Tak vítej mezi námi . Sice je to trochu brzo, ale je to jedna z věcí, na které si asi budeš muset zvyknout.

Děkuji za stručný názor Ty jako muž, co si myslíš o tom mém přemýšlení o ukončení vztahu přes to, že mi v podstatě nic nechybí, pouze mi vadí to, že jde o stereotyp. Nevím, proč se mi to honí hlavou když jinak v podstatě mám přesně takového partnera, jakého jsem vždy chtěla. Je to z nudy, že bych nevěděla co roupama? Sama nevím......

Danýsku - co Ti vadí na stereotypu? že už se Ti přítel nevěnuje jako dřív? Chození za ruku 24 hodin?
Hele - máš nějaký koníčky? KDyž si začala s přítelem chodit, nepřestala si kamarádit s kámoškama? Chtěla si být jen s ním. Jako já to chápu, ale ted,když Tvůj přítel opravuje hnízdečko, co Ty?
Opravuješ taky?
Nebo můžeš zatím připravovat zahrádku před hnízdečkem, cokoliv . Nauč se být i sama, knížku, prostě cokoliv.
At se Váš vztah může poposunout dál.

Miluješ ho?
To jediné je zásadní otázka.
Jestli takhle uvažuješ, jak píšeš, tak nad tou otázkou přemýšlej - srdcem.

Mimochodem nikdo z nás nemůže vědět, jestli ho partner miluje. Tohle můžeme vědět jenom o sobě a i to kdovíjestli, když si nenasloucháme. Takže zásadních prohlášení - on mě miluje, bych se vyvarovala, protože nemusí být pravdivá.

Upravil(a) majkafa (15. 9. 2011 15:52)

Danýsek napsal(a):

Zdravím Vás Babinetky :-) Mám pohodový vztah, ale nyní cítím, že již nějak upadáme do stereotypu. Víkendy pravidelně trávíme na chalupě, kde je spousta práce. Přítel je dříč, vše umí opravit, je hodný a moc mě miluje. Jenže mě v tom vztahu asi něco chybí a proto stále častěji o našem vztahu přemýšlím, zda má ještě cenu. Dokonce někdy přemýšlím o tom, že bych vztah ukončila. S přítelem jsem o tom mluvila, ale řekl, že všechno, co dělá na baráku dělá jednou pro nás. To já chápu, ale cítím se sama. Myslíte, že je možné, že by mohl náš vztah být jako na začátku? Plný vášně, takového toho "lechtání" v břiše? Co pro to hlavně udělat? Je mi 29 let a nejsme spolu ještě ani rok a nebydlíme zatím spolu. Přítel je jinak super, rodinný typ, udělá pro mě cokoliv, všechen volný čas trávíme spolu. Co mi poradíte a co si o tomto mém článku myslíte? Budu ráda za každou radu!

Moc ti tedy toho tvého pracovitého miláčka nezávidím.I když samozřejmě k tomu nevím žádné jiné podrobnosti o něm ani otobě,tak jedno ti napíšu: mám známou,která byla spoustu let vdaná,2 děti,ale její manžel byl buď v kůlně nebo po fuškách-elektrikář.Teď už je pár let rozvedená a našla si úplně jinýho chlapa,který se zrovna tak jako ona rád pořád opaluje a leží s ní před rd stále na lehátku,ten má zas lachjtaní ruce,ale ona je spokojená,konečně není furt sama.

Proč jezdíte každý víkend na chalupu?Nic se nemusí,jen umřít.Vždyť přítel přece říká,že pro tebe udělá vše,tak po něm chtěj,ať se ti věnuje,je´dte někam jinam třeba každý 2.víkend,jen ne na tu chalupu.
Co máš z toho,že říká,že barák spravuje vlastně pro vás?Až se budeš cítit sama,půjdeš obejmut barák?
Jsou to celkem dost varovné signály a já bych do dítěte s chlapem,u kterého nejsem na 1.místě teda nešla,zvlášť,když už máš pochybnosti nyní.

Nejlpeší je samozřejmě něco mezi tím,žádný extrém;třeba jak to máme my dva.Máme ne opravené ale přímo nové hnízdečko lásky bez schodů postavené firmou,i když něco málo manžel dělal se syny svépomocí,ale vše je uděláno do budoucna už bezúdržbově.
A proto je už dnes maximum našich aktivit příjemných a společných,zbývá sečení trávníku,občas něco dovylepšit kolem domu či v domě,ale to jen tehdy,když se na tom domluvíme.

Allice napsal(a):

Pises, ze vsechen volny cas travite spolu. Tak me jen napada, co ho take travit kazdy sam, mit vlastni zajmy..pak se na sebe muzete vice tesit.

Mít taky kus sebe, svého života, svých koníčků. Protože i to obohacuje vztah, co oba do vztahu přinášejí  zvenčí.

Kuřátko napsal(a):

Danýsku, nikdy už to nebude jako na začátku vztahu. Je to fakt se kterým se buď smíříš nebo budeš střídat vztahy jako na běžícím pásu.
Ti motýlci a těšení na začátku je jen zamilovanost. A zamilovanost trvá půl rok až rok a půl. Pak přejde buďto na zvyk nebo lásku....a nebo zjistíš, že s tím člověkem vlastně žít nechceš, protože ti z nějakého důvodu nevyhovuje. Zkus přijít na to, která z variant je ta tvá

Kuřátko, každopádně s ním chci žít, nemůžu si u něj totiž na nic zásadního stěžovat. Jen jsem tak přemýšlela a přemýšlela a koukám že to bylo ku škodě Jinak Ti moc děkuji za názor a měj se moc krásně a ať Ti vše vychází jak si přeješ

Calimero?
Možná že v tom bude něco víc než jen zamilovanost a odmilovanost.

Taky si myslím, že je to Calimero. A nechápu ji.

majkafa napsal(a):

Taky si myslím, že je to Calimero. A nechápu ji.

i já. řešila to tu už několikrát.

dusička napsal(a):

Calimero?
Možná že v tom bude něco víc než jen zamilovanost a odmilovanost.

Dušičko, jak jsi to myslela? Můžeš mi to více přiblížit