Soffia napsal(a):

Ahoj,

Je mi 25let, jsem čerstvě vdaná a zdálo by se, že i šťastná. Můj muž je též úžasný, pomáhá mi v domácnosti, je tulící se a lásku mi dává také najevo. Moře, výlety... to vše také.

V čem je problém?

Jáááj, mám takový dojem, že mám takovou tu neviditelnou pupeční šňůru ke svým rodičům. Neustále myslím na to jaké to bylo hezké, že je mám moc ráda, a chci s nimi jezdit na výlety i k moři...vím, že už to nebude stejné jako dřív, ale v jejich přítomnosti je mi opravdu moc hezky. 

Pravda, manžel by chtěl, už to sdílet jen se mnou. Podstupuje to jenom proto, že mě má rád, tak jede se mnou a mou rodinou na výlet nebo k moři.

Říkám si, že moji rodiče tohle podstoupili také když byly mladí, také odešli od svých rodičů a začali žít svůj vlastní jen spolu a rodiče vídali jednou týdně ne-li za 14dní.

Co mám dělat? Prochází tím také někdo, nejsem jediný cvok zamilovaný do minulosti, který se nemůže od ní odprostit?

to bude ono..jsi čerstvě vdaná a manžel z lásky k tobě podstupuju i to, co by za jiných okolností nedělal..dřív nebo později na to dojde.
Já mám ráda manželovo rodiče, klidně s námi mohou jet občas na výlet, ale kdyby to mělo být pokaždé..vadilo by mi to. Chci některé prožitky sdílet jen se svým mužem a dětmi.

Jinak to, že máte v rodině hezké vztahy ti může leckdo závidět.

Jako "čerstvá novomanželka" si (asi) někde v koutku mysli začínáš uvědomovat, že to krásný šťastný dětství skončilo... a ty bys ještě tak moc nechtěla bejt "dospělá"
Tví rodiče to zřejmě vědí a protože jsou (samozřejmě ) rozumnější, tak si "začínají užívat létáním na dovolené a na výlety sami dva" - jednak kvůli sobě - konečně..., jednak proto, aby třeba mohli říct "my už něco máme, tak s vámi jet nemůžeme". Oni totiž vědí, že tchánovci za zády nejsou pro novomanžele to pravý ořechový... tak tu pupeční šňůru překusujou sami . Nebraň v tom jim ani sobě - jestliže jste spolu v práci pořád, měla by ses učit a naučit trávit volno bez nich - nakonec kdybys pracovala jinde, taky by sis pravděpodobně netahala kolegy do soukromí... a ty už máš dneska soukromí s manželem, ne s maminkou a tátou.

Holčinko, přijde mi, že jsi nějakým způsobem přeskočila pubertu. Že si neuvědomuješ, že rodiče mají také své chyby. Puberta nám většinou pomáhá od rodičů odejít a rodičům pomáhá odpojit se od dětí. Zkus si představit budoucnost za deset patnáct let, jak by asi vypadala?

PavlaH: myslím, že jsem přeskočila pubertu! Asi bohužel, nevím... V mých 11-12 letech maminka onemocněla, měla rakovinu a museli ji vybrat spodek, a během ozařování jí spálili ledvinu, tak šla na další operaci, v mých 18 letech, byla vyléčena, rok na to jsem si našla přítele...

Vím, že za 15let by to asi nemělo vypadat, tak jak by to asi dopadlo dopadne?, ale asi nějakým způsobem si ji snažím užívat, že vůbec žije a tak...

Sofi, ksús si predstaviť, že rodičov máš za sebou, za chrbtom, ako neivditeľnú podporu, po boku manžela a spolu sa všetci dívate do budúcnosti, na tvoje/vaše budúce deti... A občas si tú predstavu vyvolaj. Dieťaťom svojich rodičov zostaneš navždy, ale pribudnú k tomu - vlastne už jedna pribudla - ďalšie úlohy, a hlavne pri deťoch to bude naliehavejšie, lebo ťa budú urgentne potrebovať... až do chvíle, kým rodičia zostarnú natoľko, že nebudú sebestační.
Ak sa s nimi vídaš každodenne ov firme, duševnej hygiene len prospeje, ak budeš/te tráviť voľný čas osamote. Skúste si s mužom nájsť nejakého koníčka alebo parrtiu kamarátov,  s ktorými by ste trávili spoločný voľný čas, pričom rodičov môžete kontaktovať OBČAS, pre zmenu. (Mmch, mňa musel s láskou, ale razatne otec "nakopnúť", aby som sa - po hádke - odsťahovala jednak kedysi k mužovi, druhak nedávno do vlastného.. U rodičov v závetrí, hlavne ak máte dobré vzťahy, je fajn a bezpečne, ale... treba okúsiť aj iné. Aj ja som odkladala svoje nedávne odsťahovanie čiastočne aj kvôli maminej rakovine, ale potom som uznala, že fyzicky a logisticky ma nepotrebuje a psychickou oporou jej môžem byť aj z iného bytu... )