14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahoj,
Měla jsem krásné dětství, mám sestru. Oba rodiče se nám plně věnovali. Spousta výletů a prázdniny u moře. Výchova jak bys met - vyrovnaná, ani jedné ze svých dcer nenadrovali. Nikdy se před námi nehádali. Hodně si s námi povídali, hrály hry, prostě ve co by si dítě mohlo přát!
Je mi 25let, jsem čerstvě vdaná a zdálo by se, e i astná. Můj mu je té úasný, pomáhá mi v domácnosti, je tulící se a lásku mi dává také najevo. Moře, výlety... to ve také.
V čem je problém?
Jáááj, mám takový dojem, e mám takovou tu neviditelnou pupeční ňůru ke svým rodičům. Neustále myslím na to jaké to bylo hezké, e je mám moc ráda, a chci s nimi jezdit na výlety i k moři...vím, e u to nebude stejné jako dřív, ale v jejich přítomnosti je mi opravdu moc hezky.
Pravda, manel by chtěl, u to sdílet jen se mnou. Podstupuje to jenom proto, e mě má rád, tak jede se mnou a mou rodinou na výlet nebo k moři.
Říkám si, e moji rodiče tohle podstoupili také kdy byly mladí, také odeli od svých rodičů a začali ít svůj vlastní jen spolu a rodiče vídali jednou týdně ne-li za 14dní.
A já ke vemu pracuji v rodinné firmě se svými rodiči, sestrou a se svým manelem.
Tak proč mě tohle vechno trápí, proč na to neustále myslím, a bojím se opustit ve tak známé a přesto e je vidím kadý den. A ve vztahu jsem moc astná. Plánujeme děti, a já se bojím, e budu furt inklinovat ke svým rodičům, e tam budu tahat děti a budu neustále jen s nimi, abych neměla pocit, e mi něco utíká.
Jinak rodiče ty si vedou dobře, o mě a mém mylený ani netuí a já jim to říkat nebudu, je to můj boj a nechci je tím trápit. Ty si to začínají uívat létáním na dovolené a na výlety sami dva.
Co mám dělat? Prochází tím také někdo, nejsem jediný cvok zamilovaný do minulosti, který se nemůe od ní odprostit?
Není tady
Soffia napsal(a):
Ahoj,
Je mi 25let, jsem čerstvě vdaná a zdálo by se, e i astná. Můj mu je té úasný, pomáhá mi v domácnosti, je tulící se a lásku mi dává také najevo. Moře, výlety... to ve také.
V čem je problém?
Jáááj, mám takový dojem, e mám takovou tu neviditelnou pupeční ňůru ke svým rodičům. Neustále myslím na to jaké to bylo hezké, e je mám moc ráda, a chci s nimi jezdit na výlety i k moři...vím, e u to nebude stejné jako dřív, ale v jejich přítomnosti je mi opravdu moc hezky.
Pravda, manel by chtěl, u to sdílet jen se mnou. Podstupuje to jenom proto, e mě má rád, tak jede se mnou a mou rodinou na výlet nebo k moři.
Říkám si, e moji rodiče tohle podstoupili také kdy byly mladí, také odeli od svých rodičů a začali ít svůj vlastní jen spolu a rodiče vídali jednou týdně ne-li za 14dní.
Co mám dělat? Prochází tím také někdo, nejsem jediný cvok zamilovaný do minulosti, který se nemůe od ní odprostit?
to bude ono..jsi čerstvě vdaná a manel z lásky k tobě podstupuju i to, co by za jiných okolností nedělal..dřív nebo později na to dojde.
Já mám ráda manelovo rodiče, klidně s námi mohou jet občas na výlet, ale kdyby to mělo být pokadé..vadilo by mi to. Chci některé proitky sdílet jen se svým muem a dětmi.
Jinak to, e máte v rodině hezké vztahy ti můe leckdo závidět.
Není tady
Az budes mit chvili klid, zkus se uvolnit a predstav si svoje vlastni narozeni. Od zacatku, uvedom si, jak se citis, jak te masiruji kontrakce, jak sestupujes dolu az po moment, kdy lezis na mamine brise. Predstav si tatu vedle vas a pak si predstav, jak ty sama strihas pupecni snuru. V ten okamzik rekni rodicum, jak moc je mas rada i to, ze uz jsi velka holka a dal pujdes sama. Prozij si u toho vsechny emoce naplno, nepospichej, vezmi si tolik casu, kolik na to bude potreba .
Mam dojem, ze potom zjistis, ze uz muzes jet na vylet i sama
Není tady
Jako "čerstvá novomanelka" si (asi) někde v koutku mysli začíná uvědomovat, e to krásný astný dětství skončilo... a ty bys jetě tak moc nechtěla bejt "dospělá"
Tví rodiče to zřejmě vědí a protoe jsou (samozřejmě ) rozumnějí, tak si "začínají uívat létáním na dovolené a na výlety sami dva" - jednak kvůli sobě - konečně..., jednak proto, aby třeba mohli říct "my u něco máme, tak s vámi jet nemůeme". Oni toti vědí, e tchánovci za zády nejsou pro novomanele to pravý ořechový... tak tu pupeční ňůru překusujou sami . Nebraň v tom jim ani sobě - jestlie jste spolu v práci pořád, měla by ses učit a naučit trávit volno bez nich - nakonec kdybys pracovala jinde, taky by sis pravděpodobně netahala kolegy do soukromí... a ty u má dneska soukromí s manelem, ne s maminkou a tátou.
Není tady
laminanonte: asi... ne asi určitě máte pravdu. Dřív nebo později, tak jako tak. Snad si to u uvědomím. U kvůli manelovi, nechci mu zanechávat společné záitky jen s mými rodiči a se mnou, ale i jen sami dva a pak i děti. Vztahy máme opravdu krásné, ale nevím zda to není a moc nakodu, kdy se nedokái od nich odpoutat . Děkuji
Dita.L: nemám slov, krásné... zkusím to. U jen při čtení vaí rady, jsem měla na krajíčku, něco na tom bude... zkutečnost, pravdivost? Ale vystihla jste to, tak nějak to cítím Moc vám děkuji
helena: to je pravda, dětství, u pouhé slovo mi vyvolává na tváři úsměv. Myslím, e kadý z nás má v sobě vnitřní dítě, ale umět s ním komunikovat (hlavně s tím mým) není lehké
Rodiče jste vystihla, i oni se od nás odstěhovali a nechali nám byt s hezkým nájmem, aby jsme si mohly etřit. Toté jsem si také říkala, mohla jsem pracovat jinde a nic bych na tom nezměnila, teď u si to jen uvědomit! Chjo Snad. Té vám moc děkuji za radu
Teď si to budu pročítat a (zkouet) a snad mi to do té mé děravé hlavy vleze a uvědomím si to... čas vrátit nejde...svým počínáním to jen prodluuji, a pro obě strany rodiče a novomanelé, to asi není to pravé ořechové. Jetě jednou vám moc děkuji za uitečné rady
Není tady
Holčinko, přijde mi, e jsi nějakým způsobem přeskočila pubertu. e si neuvědomuje, e rodiče mají také své chyby. Puberta nám větinou pomáhá od rodičů odejít a rodičům pomáhá odpojit se od dětí. Zkus si představit budoucnost za deset patnáct let, jak by asi vypadala?
Není tady
nepovolená reklama
Upravil(a) Ronja (17. 9. 2011 21:32)
Není tady
PavlaH: myslím, e jsem přeskočila pubertu! Asi bohuel, nevím... V mých 11-12 letech maminka onemocněla, měla rakovinu a museli ji vybrat spodek, a během ozařování jí spálili ledvinu, tak la na dalí operaci, v mých 18 letech, byla vyléčena, rok na to jsem si nala přítele...
Vím, e za 15let by to asi nemělo vypadat, tak jak by to asi dopadlo dopadne?, ale asi nějakým způsobem si ji snaím uívat, e vůbec ije a tak...
Není tady
Soffia napsal(a):
PavlaH: myslím, e jsem přeskočila pubertu! Asi bohuel, nevím... V mých 11-12 letech maminka onemocněla, měla rakovinu a museli ji vybrat spodek, a během ozařování jí spálili ledvinu, tak la na dalí operaci, v mých 18 letech, byla vyléčena, rok na to jsem si nala přítele....
Ta situace s Tvou maminkou v Tvé pubertě Ti nedovolila se na ni ani zlobit, co? Jak taky, kdy byla nemocná? Váně nemocná.
Obávám se, e skutečně problém tkví v tom , jak jsi přeskočila proces oddělování od rodičů.
Neměla jsi prostor dozrát. Teď musí dozrávat "za pochodu".
Myslíom si, e Ti ýádný příspěvek v diskuzi, ádný názor nevejde do hlavy tak, aby něco změnil na Tvém ivotě. Mám dojem, jako bych tu četla prosbu o radu a návod. Vechny názory bere, ve je pro Tebe lepí, ne to, jak se cítí Ty. Ale ten ivot ije Ty. Je důleité, aby ta změna vycházelůa z Tebe, ne z toho, co Ti někdo poradí.
Holky tady mají zkuenosti s rodinnými konstelacemi, myslím, e by to mohla být jedna z metod, co by Ti dovolila uvědomit si své místo v rodině.
Není tady
Sofi, ksús si predstavi, e rodičov má za sebou, za chrbtom, ako neivditežnú podporu, po boku manela a spolu sa vetci dívate do budúcnosti, na tvoje/vae budúce deti... A občas si tú predstavu vyvolaj. Dieaom svojich rodičov zostane navdy, ale pribudnú k tomu - vlastne u jedna pribudla - ďalie úlohy, a hlavne pri deoch to bude naliehavejie, lebo a budú urgentne potrebova... a do chvíle, kým rodičia zostarnú natožko, e nebudú sebestační.
Ak sa s nimi vída kadodenne ov firme, duevnej hygiene len prospeje, ak bude/te trávi vožný čas osamote. Skúste si s muom nájs nejakého koníčka alebo parrtiu kamarátov, s ktorými by ste trávili spoločný vožný čas, pričom rodičov môete kontaktova OBČAS, pre zmenu. (Mmch, mňa musel s láskou, ale razatne otec "nakopnú", aby som sa - po hádke - odsahovala jednak kedysi k muovi, druhak nedávno do vlastného.. U rodičov v závetrí, hlavne ak máte dobré vzahy, je fajn a bezpečne, ale... treba okúsi aj iné. Aj ja som odkladala svoje nedávne odsahovanie čiastočne aj kvôli maminej rakovine, ale potom som uznala, e fyzicky a logisticky ma nepotrebuje a psychickou oporou jej môem by aj z iného bytu... )
Není tady
Soffio, situace s vánou nemocí mámy ti opravdu zkomplikovala ivot. Ale ty tu zátě nemusí nést dál. Ve tvém příběhu se ted trochu ztrácím. Asi by to chtělo zkuenějího průvodce, nebo moná podívat se na oba rodiče jako na dvě nádoby, které obsahují spoustu pohledů. Jejich vlastnosti mohou být kladné, ale i zápo*né, jejich činy mohou mít dvě strany mince. je třeba aby sis uvědomila, co ti dali, aby sis uvědomila, e jsi a navdy bude dcera a e to co má jednou bude muset předat dál. To e zůstává - to nic neřeí, jen konzervuje danou situaci.
Není tady