Juraj napsal(a):

Rada: Nikdy nekritizuj večeři, šaty a postavu své partnerky.

Zdůvodnění: Sem-tam jsem tak udělal. Zanechalo to však v ní dlouhou negativni stopu, o které jsem se dověděl až daleko později... Nestojí to dle mého názoru za to.

souhlas

Myslim, ze jsem nadelala spousty chyb... Ta nejzakladnejsi byla, ze jsem si o sobe myslela, ze "jsem sezrala vsecku moudrost sveta"... Hodne jsem o vztazich a psychologii cetla, a udelala jsem si jakousi predstavu o tom, jak veci maji vypadat... Promyslela jsem to docela hodne, a zdalo se, ze ma teorie nema chybu...
Avsak hloupe a naivne jsem "zapomela" na to, ze muj partner nemusi premyslet a predstavovat si veci stejnym zpusobem, jako ja...
Tim padem, zaslepena svoji pychou, jsem casto nevyslechla a neslysela, co rika... Jela jsem si dal "svoji lajnu", jak buldozer.
Nerikam, ze vsechno bylo spatne..., ale -
Doopravdy poslouchat, vyslechnout, pochopit a prizpusobit se jsem dokazala az po trech rozvodech, u ctvrteho partnera.
Jak k tomu doslo? Nevim. Mozna sehralo roli to, ze jsem se zamilovala do cloveka, ktery miloval nekoho jineho (a byl odmitan...). Ja jsem ho chtela ziskat pro sebe, o to jsem usilovala, a tak jsem musela respektovat a vzit ohled na to, ze on chce neco jineho, nez si ja preju a stala pred rozhodnutim: Bud vztah nerozvijet, nebo se s tim smirit...
Zvlastni? Ne. Byla jsem okolnostmi prinucena zamyslet se nad jeho touhami, a hloubat, jak ja je mohu ovlyvnit a "ziskat ho na svoji stranu"...
Kamaradka mi tehdy rekla takovou jednoduchou radu: S muzem musis jednat jako s "malovanym hovnem"... (pardon za vyraz, zni to pomerne vulgarne, ale neni... Ma to totiz obrovskou pointu - pokud ho milujeme, musime velmi, velmi casto, a to dost pokorne, ustoupit od svych predstav a pozadavku a splnit sve drahe polovicce aj takova prani, ktera nam pripadaji naprosto nesmyslna...)
Timhle stylem jsem pripravovala (a doufam, ze uspesne), do zivota i sve dcery...
Poslouchat, vyslechnout, a nestavet se hned na odpor, ale hledat kompromis...
Nejenom v pocatku vztahu, ale v celem jeho prubehu...

Upravil(a) ViktorkaM (6. 9. 2011 7:21)

Šikovná ženská když něco chce udělá to tak,aby to byla myšlenka manžela

Pečlivě si vybrat takového partnera, s kterým si vzájemně sedneme. Což sice bohužel není záruka, že to hezké zůstane napořád, ale je to přinejmenším dobrý základ.

A pak potřebujete taky kus štěstí, jako v životě ke všemu. 

Pečlivý výběr partnera ?- jak se to dá Viktorko naučit, jak to chceš učit ve škole doma?
Babička vždycky říkávala,manželství je jako sázka do loterie. Když totiž spolu dva chodí, nemají žádný starosti,nevychovávají děti, jsou zamilovaní, tak to ani nezjistíš,jestli se k Tobě partner hodí.
A jak žena tak muž na začátku vztahu dělaj kompromisy, nevadí jim banality.

Souhlas s Viktorkou: mělo by se, nejen v rodinách, ale i ve školách, víc učit věci praktické, ohledně vztahů, nejen partnerských, ale i pracovních, sousedských apod.

Já bych do hodin občanky zavedla aspoň jakési právní minimum - to by lidi nepsali takové absolutní protimluvy např. jako výpověď dohodou... A mělo by se učit právní minimum i o manželství.

A taky bych do osnov zařadila praktický obor diskuse. Naučit se obhájit svůj názor, asertivně, bez urážek. To se pokud vím, na amerických školách učí. Ne, že bych chtěla přebírat všechny americké novoty, ale tohle fakt našim lidem chybí.

Proto manželská hádka u nás vypadá asi takto:

To je hrozné, zase jdeš z práce pozdě, já tady sama doma na Tebe čekám..

No sakra bodejť bych nechodil pozdě, když musím vydělat tolik, co ty utrácíš...

Tak já že moc utácím, jo, ty šktrte, vždyť ty sis minule kopil nové boty na tenis, a já pak nemám ani na jídlo. Kdybys byl chlap a pořádně vydělal, nemuseli bychom počítat, zda vyjdeme, podívej se na Frantu Vomá¨čkovic, ty jsou za vodou...

Jo, a kdybys ty uměla hospodařit, ty šmudlo, třeba jako Anča Novákovic, tak bychom byli za vodou, a kromě toho jsi s dítětem jen doma a beztak si tady válíš šunky celý den a mě bys uštvala k smrti....


Přitom by to mohlo jít i takto:

Dnes jsem na tebe čekala, stýskalo se mi po tobě, to je škoda, že jdeš zas pozdě...

To víš, měli jsme poradu, je toho teď v práci nad hlavu, ale za týden to doděláme a pak by se to mělo zlepšit...

Já vím, není to sradna, živit nás všechn z jednoho platu.

Ale vždyť ty se zas perfektně staráš o našeho prcka, já si toho vážím.

To jsi hodný, jo, a tady máš večeři...

Tak díky, to je balada přijít domů... Tak až se najím, vezmu malého chvíli ven, ať si taky můžeš chvíli odpočinout..

Pro Bloss :

Upravil(a) ViktorkaM (6. 9. 2011 9:15)

dusička napsal(a):

řekla bych,že je to hodně o výchově a o vzorcích chování.
Jak vidí děti,jak se k sobě rodiče chovaj.
Jenže ona je teoriie a praxe uplně něco jiného. K čemu bude vzdělávání o tom,jak se chovat,když za pár let v manželství to nebude fungovat?
Protože žít v manželství (a nejenom v něm) se každý učí. Je to krok do neznáma.
A určitá etika, jak se chovat  k druhým to je především na matkách,jak vychovávají své děti (i když to se může taky někdy vykolejit)
A když se člověk zamiluje,nekouká na nalevo,napravo, na očích má totiž růžové brýle

Ano Dusi, takhle muze premyslet a konat clovek, ktery byl "hozen do zivota" bez predesleho "teoretickeho ponauceni" - je to jako kdyz ti nekdo da sici stroj bez navodu a predesleho kurzu siti - a rekne: ŠIJ, jak umis, jak jsi nekde okoukal... Bud budes mit stesti, a usijes, nebo taky ne-e... Jenomze takhle zit nelze, na to jsme uz dost vyvinuti a metodou "pokus - omyl" snad dostatecne ponauceni, abychom naivne verili, ze co jsme kdesi videli, a libilo se nam, ci nelibilo, tak to budem umet aplikovat do praxe... Takze kdyz "babicka rikala", ze manzelstvi je krok do neznama, nemusi to nutne znamenat, ze je to univerzalni pravda...

Juraji, aniž bych chtěla pochlebovat - ohledně principu diskuse je obrovská škola právě Babinet.

A možná, že by se diskutovat  ty děti ve škole taky mohly učit přes nějakou řízenou diskusi na netu, to by je bavilo.

Jo, ale kromě té výuky na netu, by měly děti taky se učit diskutovat před třídou nahlas, aby uměly pak  vystoupit a mluvit i před pár lidmi.
Tohle našim studentům zoufale chybí, mívám tu lidi ze SŠ na praxi, chci aby taky mluvili se zákazníky, aby jim podali výklad o naší firmě a tradiční výrobě, kterou děláme....a oni mě prosí - proboha, všechno jiné budu dělat, ale nenuťte mě mluvit s nikým.... , to nezvládnu, to bych raděj kopal kanály.... 

A i lidi spolu neumí argumentovat, diskutovat, nejen v manželství, ale i v práci, v sousedských sporech...to se lidi okamžitě urazej, začnou sprostě druhému nadávat, vytahovat dávné křivdy, co kdo kdy komu... a pak není možné se dohodnout na vůbec ničem.

Upravil(a) Blossom (6. 9. 2011 9:48)

A i lidi spolu neumí argumentovat, diskutovat, nejen v manželství, ale i v práci, v sousedských sporech...to se lidi okamžitě urazej, začnou sprostě druhému nadávat, vytahovat dávné křivdy, co kdo kdy komu... a pak není možné se dohodnout na vůbec ničem.
Bloss - jak kdo,jak kde.
Já např.v zaměstnání vidím,že si lidé vycházejí vstříc,že komunikace nevázne.
Ani vlastně nevázla v předešlém zaměstnání.
Sousedský spory? Jo to je na další kapitolu,i tady bych řekla,že nemáme problém. Dá se vyjít i po dobrým.
Já nevím tedy, ale já neznám moc lidí,kteří se hned urážej a sprostě nadávaj,vytahují křivdy. Těch je co znám já minimum.

Blossom, dovolím si s tvým textem trošku pohrát, ju?
"Dnes jsem na tebe čekala, stýskalo se mi po tobě, to je škoda, že jdeš zas pozdě..."
"No sakra bodejť bych nechodil pozdě, když musím vydělat tolik, co ty utrácíš..."
"Já vím, není to sranda, živit nás všechn z jednoho platu."
"Jo, a kdybys ty uměla hospodařit, ty šmudlo, třeba jako Anča Novákovic, tak bychom byli za vodou, a kromě toho jsi s dítětem jen doma a beztak si tady válíš šunky celý den a mě bys uštvala k smrti..."

Jistě... pána mohl třeba naštvat šéf, bolí ho zuby a Novák mu zabral poslední parkovací místo před barákem... ale někdy můžeš bejt sebeasertivnější a druhej si bude neustále mlít to svoje, aniž by na něm bylo vidět, zda vůbec poslouchá - a dokonce tomu bude i věřit.
Opačně to samozřejmě platí stejně.

Jenomže já bych řekla,že vztahy k manželovi (když se bavíme o manželství) jsou trochu jiné než k ostatním lidem.
Svý protějšek kde kdo bare,jako že mu patří, že je jeho "majetek" takže by se měl chovat tak, jak chci já.
Možná by se vyplatilo jednat s protějšek jako s "cizími " lidmi  nehledat chyby,nevyčítat, protože to jak jsme si vysnili v dětství,jak žít v manželství je jen náš sen.
a hlavně - v krizi si připomenout ty kladné vlastnosti druhého.