No, já mám dojem, že mně funguje jenom tahle forma

Moji rodiče takhle prakticky žijí,máma na chatě,táta doma neb nesnese v létě kolem sebe moc dlouho děti a máma je tam má...máma říká.."Nejlepší manžel je zdravý a daleko"

Montážní manželství
už před lety jsem ho žila a ted třetí měsíc opět.
Za sebe můžu říct, že nám to vyhovuje.
Já si přes týden udělám co potřebuju, stejně bych na manžela neměla náladu,ráno vstávat,do práce, odpoledne věnování dětem,večeře,poklízení (a s třema dětma se pobavit vyžaduje dost energie) takže já ulehám na lože vyčerpaná a padnu za vlast. Když byl manžel doma, ne že by po mě chtěl,abych se mu věnovala, ale když není doma,je i mín nádobí, mín hadrů.
Když odjíždí v neděli loučíme se jak milenci, je pryč od neděle do ob čtvrtka (12dnů). Stýská se nám,píšeme si smsky,občas voláme.
Když je o víkendu doma,věnujeme se sobě,povídáme atd atd.
Nás dálka tedy "montážní manželství" upevnuje vztah.
PRo mě to je takto lepší.

Upravil(a) dusička (6. 9. 2011 7:45)

S malými dětmi si to představit neumím, dneska klidně.

mně to teda vyhovovalo jak kdy a jak v čem. svým způsobem určitá svoboda, na druhou stranu, když mi stříkala voda ze zdi, sral se kotel a jiný "radosti" musela jsem to řešit sama, volat, lítat, jinde se o to staral chlap. taky jsem se doma sama jen s děckem bála. vůbec, když přišla zima a byla brzy tma. to jsem nesla hodně špatně. a taky, když se něco povedlo, z něčeho jsem měla radost, stejně tak, když mě něco trápilo, byla jsem na to víceméně sama. po smskách se spousta věcí sdílí dost špatně, je to jiný, jako když je chlap doma. ale zas - naučilo mě to samostatnosti

Ted jste mi pripomely, ze jsem vpodstate mela taky takove manzelstvi, chvilku, kdyz manzel pracoval a bydlel v jinem meste... chodil jednou za dva tydny. Deti byly male, prace hodne... no, zadny prinos jsem v tom nevidela...
Jenze v tom nalsedujicim vztahu, kde sice manzel byl "hodnej a pracovitej tatka" ale jinak desnej "komandir a tyran" (= vsecko muselo byt po jeho, a kdyz ne, tak bylo zle!), bych tu jeho obcasnou nepritomnost doma uvitala... fakt byl urcitym zpusobem dobrej, ale to jeho vecne organizovani a komandovani bylo silene vycerpavajici, a tak "cas na oddych" jsem nutne potrebovala..., hm, a ze nedostala, tak jsem to vydrzela JENOM sedm let...

Já mám taky tu zkušenost, že se doma vždy vše pokazí, když manžel odjede.   Takže v mobilu mám telefony na opraváře a chválabohu, že většinou jsou ochotni a přednostně přijedou.  To jsou pak zrovna ty chvíle, kdy víkendové manželství doslova NESNÁŠÍM.

Tak nám rupla zářivka v koupelně. Tak svítíme světlem nad zrcadlem (naštěstí). A zářivka čeká na manžela, až přijede.Ale to je maličkost.

Žila jsem tak s BM 9 let - 3 dny byl v Praze a 3 dny doma - ten 1 den byl "cestovací". Vyhovovalo mi to, po 10 letech manželství to byla změna, děti větší, měla jsem klid na domácnost i na koníčky. Nevěra mně ani nenapadla - proč taky, na manžela jsem se těšila, ty dny co byl doma jsme byli naprosto v pohodě, brali jsmeto tak, že proč se hádat, když jsme spolu tak málo, takže věci, které jsme jindy řešili hádkou teď byly bez problémů. Sice jsme se rozvedli, ale z jiného důvodu - ani z jedné strany v tom nevěra nebyla :-)) a "montážní" manželství nám vyhovovalo.

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

mě to dost vadilo. Manže tehdy jezdil třeba 14 dní montáž, pak 7 dní tady, pak týden atd.
Měli jsme malé děti a bydleli sami. Zákonem schválnosti se vše rozbilo, když nebyl doma, dcera měla uraz taktéž. neměli jsme auto, nebyli mobily ( později ano) a byli jsme na vesnici.
Co mi bylo platné, že jsem mu mohla zavolat , co se děje, když jsem to musela všechno řěšit sama . No a když přijel ....stejně užto nebylo aktualní.No a pak večery, když šli děti spát ...dlouhé, osamocené.

majkafa napsal(a):

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

Tak my máme "víkendové manželství" s přítelem již čtvrtým rokem. Dokonce náš vztah i takto v hovoru označujeme. A přítel mě, k mému tichému údivu, už asi půl roku svým známým představuje - To je moje žena.

Přesto nemám ani nejmenší touhu  náž vztah potvrzovat svatbou (jednou mi to v životě stačilo), a myslím, že ani přítel ne.

Tím chci říct, že vztah označovaný víkendové manželství lze mít i přesto, že nejste oddáni.