Arcanum napsal(a):

Cahpu dusi.
Pak uz jedine,naucit se probouzet se sama bez budiku.

Nojo, to se mi kolikrát už stalo 5 minut před budíkem,ale to zase potřebuju strašně čůrat.
Luthien - zajímavé
nedovedu si představit že bych měla být mrtvá a přitom tam ve snu působit.

PPavlaa napsal(a):

já nikdy nezažila, že bych je mohla ovlivnit. prostě se mi jen zdají. ani neříkají nic, co se stane. taky nebývají nepříjemný, jen snad ten se škrcením.
ty, ale to v tom snu musíš vědět, že se ti to jen zdá, ne ? abys to mohla něják ovlivnit.

Pavlo, přesně tak, já vím, že se mi to zdá...to jsem zapomněla dodat Je to mazec.


Budu se snažit tady vše dočíst večer a už se těším!

dusička napsal(a):

Sny se mi zdají, říkám si vždycky ve snu,musím si tohle a tohle pamatovat, a když zazvoní budík a já vyskočím,tak kolikrát je zapomenu
Hodně se mi zdá o tom,že manžel mě vždycky přijde někam zachránit.

Tak to si musíš připadat jako princezna v pohádce, když Tě Tvůj manžel zachraňuje, ne? Co by to bylo za rytíře statečného, kdyby nebojoval o ženu srdce svého.

Upravil(a) giorgino (2. 9. 2011 18:39)

Arcanum, proč OFF TOPIC? Vždyť název diskuze je O snech...

Lúthien napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já nikdy nezažila, že bych je mohla ovlivnit. prostě se mi jen zdají. ani neříkají nic, co se stane. taky nebývají nepříjemný, jen snad ten se škrcením.
ty, ale to v tom snu musíš vědět, že se ti to jen zdá, ne ? abys to mohla něják ovlivnit.

Pavlo, přesně tak, já vím, že se mi to zdá...to jsem zapomněla dodat Je to mazec.


Budu se snažit tady vše dočíst večer a už se těším!

jé, to bych taky chtěla zatáhla bych si do snu brada pitta

Arcanum napsal(a):

Lúthien napsal(a):

... někdy ve snu zemřu a sleduji své tělo jako duše zezhora,

Luthien.
Jak se v ten okamzik citis?
Mam take sny o sve smrti ale neprojevuje se to tak jako to popisujes Ty. Nevidim sebe sama zezhora,ale prozivam tu smrt. Proste jako kdyz je to skutecny.
Je to pokazde naprosto fascinujici zazitek. Je to osvobuzujici.Pocit blaha. 

No nejdřív prožívám umírání, třeba i s nějakou bolestí. Pak vystoupím z těla a dívám se na svoje tělo, které už nežije. Můžu se vznášet, prostě cokoliv. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem jako ta duše zemřelé vnímala svět živých - jak tam kolem mě skáčou a další lidi normálně žijou běžný život a zároveň jsem se dostala jakoby do "vedlejšího" světa, kde byli další duše, podivné bytosti. I tenhle svět jsem naplno vnímala, i když vše v něm vypadalo jakoby průhledně. Ale pocit jsem měla takové "neukončenosti", něco chybělo, nebylo to to místo, kam jsem se jako duše měla dostat.
Tenhle sen mě dost zaujal

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

Hodně se mi zdá o tom,že manžel mě vždycky přijde někam zachránit.

 

rekla bych ze Ti manzel ve snu zobrazuje Tvoji vlastnost. Ale nevim ,jen rikam co me napadlo.

Arcanum - to je zajimavý,možná máš pravdu,ale jak s tím mohu pracovat? mně se ty sny líběj.
To není doslova zachranovat, ale spíš možná "pomáhat" třeba se mi zdálo, že jsme na lodi a lod se potápí (já zachranuju děti) a on se tam najednou objeví a pomáhá mi
Také se hodně vracím ve snu do jednoho údolí,kde je chaloupka,přesně místnosti ,obrázky -pokaždé stejný, jak kdyby to byla skutečnost, a já žiju spokojeně s manželem a s dětma (ale jiná doba no) tak před 2 stol.

Lúthien napsal(a):

Já mám docela problém rozlišit věštecký sen od jiných. Až časem mi to dojde
Ty to prostě cítíš, nebo je na těch věšt. snech něco specifického, Arcanum?

Ano,proste to citim aniz bych dokazala vysvetlit proc jsem si tim tak jista.  Podotykam ale ze uz dlouho se me takovy sen nezdal,ale vzpominam si ze jsem to citila.
Jen se me jeste nestalo,ze by se me vestecky sen zjevil v realite az za dva roky.Nebo proste az za tak dlouho.

Muzu se zeptat? Ty jsi ten sen co se vyplnil za ty dva roky mela nekde napsany,nebo sis ten sen tak dobre pamatovala? Tak dobre ze se Ti nemohl z pameti vymazat?

Lúthien napsal(a):

No nejdřív prožívám umírání, třeba i s nějakou bolestí. Pak vystoupím z těla a dívám se na svoje tělo, které už nežije. Můžu se vznášet, prostě cokoliv. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem jako ta duše zemřelé vnímala svět živých - jak tam kolem mě skáčou a další lidi normálně žijou běžný život a zároveň jsem se dostala jakoby do "vedlejšího" světa, kde byli další duše, podivné bytosti. I tenhle svět jsem naplno vnímala, i když vše v něm vypadalo jakoby průhledně. Ale pocit jsem měla takové "neukončenosti", něco chybělo, nebylo to to místo, kam jsem se jako duše měla dostat.
Tenhle sen mě dost zaujal

Zajimavy. 

Jak si tohle vysvetlujes Luth,jak to chapes?   

Me zaujalo to umirani s bolesti. To musi mit nejaky smysl.
Jinak zbytek je podle mne definitivni skutecnost. Stav mimo telo. Vedomi se promita do jineho/jinych svetu. Primo umerny Tvemu nynejsimu stavu vedomi.Vibracim ktere dosahujes.
Nevim jak to rict jinak,ale snad me rozumis.

dusička napsal(a):

Arcanum - to je zajimavý,možná máš pravdu,ale jak s tím mohu pracovat? mně se ty sny líběj.
To není doslova zachranovat, ale spíš možná "pomáhat" třeba se mi zdálo, že jsme na lodi a lod se potápí (já zachranuju děti) a on se tam najednou objeví a pomáhá mi
Také se hodně vracím ve snu do jednoho údolí,kde je chaloupka,přesně místnosti ,obrázky -pokaždé stejný, jak kdyby to byla skutečnost, a já žiju spokojeně s manželem a s dětma (ale jiná doba no) tak před 2 stol.

Jak s tim pracovat? Nevim,protoze nevim co by jsi s tim potrebovala delat?
Pokud je mozne to co rikam,predevsim je super ze si to uvedomujes ze mas tuhle vlastnost.
Bud Ti nevadi a nebo Ti vadi a podle toho s tim nalozis.

Arcanum napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Ano, pamatovala jsem si ho až moc dobře a ještě několik dalších snů. Všechny ty sny dohromady poskládaly příběh, který se zhruba za dva roky začal odehrávat - tak, jak se mi ty sny postupně zdály. Pořád si je všechny pamatuju a stále nad tím kroutím hlavou

Pak ale kdyz si je tak pamatujes,citila jsi to i po probuzeni - po par hodinach -po par dnech,ze tyhle sny nelze zapomenout? ,terba pocit ze nelze protoze nesou neco duleziteho?
Ze to neni sen jako jine sny ? (nemam na mysli ted ty sny o smrti)
Musi tam byt nejake neobvykly pocit? Neni?

A nebo Luth ,napadlo me ....neni mozne ze jsi si zivot zmaterializovala podle toho snu. Bylo to neco co jsi si prala? Nebo neco ceho jsi se bala?

No když si na to vzpomínám, možná po probuzení jsem měla zvláštní pocit, jako bych se měla nad tím snem nějak víc zamyslet a říkala jsem si, že jsou to tak trochu nesmysly, protože se tam objevovaly symboly pozdějších skutečných dějů...
Ale nebylo to rozhodně nic, co bych si přála, nebo se toho bála, ani jsem v té době netušila, že se může něco takového stát, nevěděla jsem na co se ty věci v mých snech používají, ani že existují...je to moc zvláštní. Myslím, že se mě snažily opravdu trochu připravit, ale tenkrát jsem to nevnímala

Lúthien napsal(a):

Ta bolest při umírání, to byla chvilka, nejspíš jsem měla nějaké zranění, to přesně nevím. Ale pak při samotném vystupování duše z těla žádná bolest nebyla, jen jsem se tak trochu divila a jinak byla v klidu.
Myslím, že tyhle typy snů nejsou jen pouhé sny...

Ano,naprosty souhlas. Jakmile je cast naseho vedomi (jemnejsi energie,jemnejsi telo) mimo fyzicke telo,pak si to zacnem uvedomovat,ze se se nejedna o to ze bychom byli necim omezenym v tele,neboli necim (bytitm) ohranicenym.

Povazuju to za otvirani dveri do jemnejsi roviny byti-na ceste k sobe sama. Avsak zadna slova ktery pouzivam nejsou dost vystizna.