jejda Lúth, s tímhle tématem jsi mi udělala radost, sny řeším pořád

Nazdar Luthien
a i moje zkusenosti Te take zajimaji?

Jak sny vnímáte? Rozeznáte sen věštecký od jiných snů? Co si myslíte o tom, že sen je ta pravá realita a bdělost je sen, klam?....

No jestli je náš život sen, teoreticky, tak potom sen je sen ve snu, věci se tam odehrávají rychleji, něco jako ve filmu Inception.

Já osobně si sny moc nepamatuji, jen si na něco vzpomenu, když mě náhle něco vzbudí. Co si pamatuji z poslední doby je, jak jsem hrál ve snu strategickou hru Settlers II, až jsem byl potom překvapen, jak podrobně se to odehrávalo: statistiky, stavy surovin, vojska a tak. Pak si pamatuji ještě, jak se mi zdálo o jedný holce a druhý den jsem se z toho nemohl ani soustředit na práci. A naposled si pamatuji záblesk něčeho, co se odehrávalo na Marsu. Stavěli jsme s pár lidma horskou dráhu pod zemí plnou oxidu želežitého a pak se tam jezdilo v rychlosti 1000 km/hod.

Upravil(a) giorgino (1. 9. 2011 17:26)

jak to myslíš Lúth, že si sen organizuješ ve snu ? copak to jde ?

PPavlaa napsal(a):

jak to myslíš Lúth, že si sen organizuješ ve snu ? copak to jde ?

Pavlo, to asi opravdu jde. Normálně si ve snu řeknu, kdo zrovna přijde, co se zrovna stane a je to tak Jsou to zase úplně jiné sny, takže jsem si jistá, že všechny sny nejsou o tom samém, jsou sny popisující nějako naši vlastnost, věštecké, atd...

já nikdy nezažila, že bych je mohla ovlivnit. prostě se mi jen zdají. ani neříkají nic, co se stane. taky nebývají nepříjemný, jen snad ten se škrcením.
ty, ale to v tom snu musíš vědět, že se ti to jen zdá, ne ? abys to mohla něják ovlivnit.

Lúthien napsal(a):

Jak sny vnímáte? Rozeznáte sen věštecký od jiných snů? Co si myslíte o tom, že sen je ta pravá realita a bdělost je sen, klam?....

Ok    tak ja zacnu tady tim.

Tohle tema jde rozebrat opravdu do siroka.

Moje sny byvaji napriklad o podvedomi (neco co jsem zasunula,potlacila a ve snu se me to zjevuje abych to dostala na vedomou rovinu)
Potom sny napriklad o tom ze se z neceho uzdravuju (symbolicky u lekare). Je to skutecne. Deje se to na jine rovine byti.

Potom jsou me sny naprikad o tom,kudy mam jit. Jako rada od vyssiho Ja.

Jeden sen jsem mela o necem co bylo zasunuto v nevedomi ale ukazalo se to.
Nevedomi (pouzivam tohle slovo v souladu s tim jak jej nazyvaji jini  a v cem se s jejich vypraveni ztotoznuju) povazuju za pamet duse,za to co presahuje obycejne lidske byti-za sve vyssi Ja)

Pokud se me zdal vestecky sen,v okamziku probuzeni,rozeznatelny od tech ostatnich. 

Definitivne povazuju Luthien sve sny za skutecnost. A naopak beznou realitu povazuju uz velice casto za sen.
To znamena stele totez,ze nic nelze oddelit.Jedna se o jiny stav vedomi. Stele je to o nasem byti v jinych stavech vedomi.

Vzdycky kdyz se me podarilo ve snu zmenit scenar,nebo proste vytvorit pribeh podle sebe,doslo me ze presne tohle lze i v bezne denni realite. Nicmene je to o neco tezsi,vzhledem k tomu ze vibrace zhutni behem bezneho vedomi (nebo jak to rict)

Badam a stale badam,je to nesmirne zajimavy.

zajímalo by mně, jestli to jde naučit, natrénovat. nebo to prostě někdo umí a někdo ne. budu to muset zkusit.
mně když ve snu něco hrozí, nějáký nebezpečí, něco, před čím utíkáme, vždycky je tam chlap, kterej mi pomáhá, dohlíží na mně, aby se mi nic nestalo a já v tom snu vím, že by nedopustil, aby se mi cokoliv stalo. někdy je to ve snu můj šéf, jindy chlap, co bydlí tady v ulici, nebo jinej, kterýho znám od vidění cestou do práce, herec z televize .. kolikrát už jsem si říkala, proč nikdy ne ženská. když ve snu krvácím, je to zase chlap, kterej se mi snaží ho zastavit.
někdy ty sny ani nemám barevný, jen černobílý. a někdy mám pocit, že i když se ve snu vidím jako sebe, ženskou, tak dělám věci, který bych čekala, že bude dělat chlap.

Sny jsou chaos. Ale počítají i s naším vyšším Vědomím, kdežto bdělý stav většinou ne. V bdělém stavu uvažujeme střízlivě a některé představy si prostě rovnou zakážeme, protože nemají logického opodstatnění. Máme svých pět smyslů a rozum, s tím pracujeme v reálném světě. Ale odkudsi z vesmíru k nám přicházejí impulsy, které nepatří do této povolené sféry. V bdělém stavu jim zkrátka nastavíme filtr, ale jakmile překračujeme hranici mezi bděním a snem, už to nejde a ony se dostávají do naší mysli formou obrazů, vidin a snů. Jsou chaoticky propletené s tím, co děláme, po čem toužíme a čeho se naopak podvědomě děsíme. A jelikož ve snu, to, co vstoupí do naší mysli, se začne uskutečňovat (jak tady děvčata píšou), můžeme sen vědomě ovlivnit. Stačí, když do něj vneseme nový prvek.

Kupříkladu procházím krajinou a dotýkám se prsty vrcholků travin. Nechám jejich klásky prokluzovat v dlaních a cítím spojení se zemí, s veškerenstvem, vyzařování všeho živého jako mocnou vlnu energie. Nebe je nade mnou úplně modré, s pár poskakujícími beránky. A jakoby zastřešuje všechno to tíhnutí ke slunci, ke svému zdroji. V tom najednou střih, z mé mysli se vynoří asociace, že vlastně nebe je také nabité energií. Ono není pouhým příjemcem emitovaných vln všech žijících druhů, ale samo má své projevy a reakce na bytí pod ním. Ani to nestačím domyslet a už to nastává, obloha se zatahuje, z dáli hřmí, dopadají na mě první kapky. Ale mokrá není skutečně mokrá, jen iluze vody, iluze snu. A protože se bouřky opravdu nebojím, evokuje to ve mně jen novou radost. Radost je dobrá, radost je tvůrčí, radost v nás vyvolává nové krásné představy. A podle těch představ se sen začne měnit do nových tvarů, nových forem, skrze mraky vysvitne slunce, zazáří duha, kapky vody se rozsvítí její září. Bosé nohy tančí mokrou travou, duše se vznesla k nebesům.

A co kdybych se bouřky bál, co kdybych s ní měl spojenou nějakou neblahou událost? Kdesi zasutou až na samotném dně vzpomínek z ranného dětství. Ještě tenkrát, když jsem se díval z postýlky, venku uhodilo, strašlivá rána, srdceryvný pláč.., aha, to byl můj pláč.., ale nikdo nepřichází, protože.., ale to je vlastně jedno proč. A já jsem v tom zůstal sám.., sám se svým strachem, s hrůzou, která se ve mně rozhostila po té poslední pronikavé ráně. Venku noc, poryvy větru, bubnování kapek jakoby do mé mysli, do úzkosti, co mě zachvátila, a venku víří tma, šlahouny větví stromů šlehají do parapetu i do oken.

V takovém případě by se ovšem můj sen odvíjel úplně jinak. Jelikož mou asociací vyvolaná bouřka by okamžitě v podvědomí zdvihla i tenhle prvotní strach. Pak ovšem žádné prosvítající slunce skrze mraky a kapky vody prozářené duhou. Tam by se totiž má mysl nikdy nedostala. Ale skončila by v úzkostných stavech nastávající tmy vířící za oknem v opuštěném stavení, kterým se plíží utajené kroky neznámého, nedefinovatelného nebezpečí. Stažené hrdlo a bijící srdce hrůzou, z které nás vysvobodí už jenom probuzení.

Mě se některé sny zdají i několikrát. pak i ve spaní si říkám ...no jo, ale to už se mi zdálo a vím jak to bude dál.
Některým snům hned rozumím"co tím chtěl básník říct" ale někdy s.a.k.r.a tápu a hledám.

Dusi,
aby jsi si mohla sen zapamatovat,zkus se pri probouzeni nehybat a neotvirat oci,pak by se ti sen mel sam pripomenout.

Jo já vím,jenže to není jednoduchý,když pátrám rukou po mobilu,abych ho típla
Taky si pamatuju některé útržky i pár let.