14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
V kanceláři mám tři kolegyně - dvě ok, o dost starí paní, nic neřeí, nikoho nepomlouvají, do ničeho se nepletou a nikoho neodsuzují, to mně vyhovuje, mám je moc ráda:) Zato s třetí mám trochu problém, jakmile můe, tak si do mě rýpne. V podstatě nemůu říct ádnej svůj názor, protoe se do mě hned opře. A řeknu co řeknu, vdycky má opačnej názor. Kdy bych řekla, e jsou hruky lepí ne jablka, tak mě setře, e jablka jsou super a já jsem debil:D Kdy bych to řekla naopak, tak ona přesně řekne taky opak a zase bych byla za vola.. Vím, e je na mě alergická, e ji tvu. Několikrát jsem o tom s ní chtěla mluvit, ale k ničemu jsme nedoly a situace se nezměnila. Po pár vzdorech a hádkách u jsem to vzdala a raději vůbec nemluvím - sedím, pracuji a drím zobák. Kdy někdo něco pronese, tak se usměju, odpovím (co nejstručněji) a mám klid. Mám ve firmě pár kamarádů, kdy se za mnou staví, tak ji to tve, snaí se mít vechny na své straně. Bohuel v té firmě jsem nejmladí, větina lidí je tak o 10-20 let starí - i ona je o 15 let starí ne já. Take pochopitelně tam má mnohem víc známých a má k těm lidem blí. Navíc v tom městě kde pracujeme ona vyrostla, take ve firmě má několik spoluáků ze základky i střední, souseda, vagrovou atd. - zkrátka malé město. Prostě tam má ke vem blí. A je mně jasný, e tam kde má pevnou půdu pod nohama mě shazuje a jak můe, tak ze mě dělá neschopnou krávu. Jeden přílad: kdysi dávno po mě dost dlouho vyjíděl jeden zákazník (dost bohatej, to by se jí libilo:)), éf si ze mě dělal srandu, e ty chlapy jednou utrápím a ona na to před vema: ale prosím tě, vdy o ní nikdo ani nezakopne.. Zkrátka hrůza:( Taky nemá v podstatě osobní ivot - rozvedla se po půl roce, potom měla několik přítelů, ale nikdy to bohuel nevydrelo dýl ne dva roky a má dvě dospělý děti, kolegyně tedy ije v práci, za lidma z práce se o víkendu istavuje atd. Na jednu stranu je to smutný, ale na druhou stranu i kdy jenom čeká za kým se dalí víkend vtěrkne, tak ona jim to prostě umí podat. Dokáe se sama pozvat a smrdět u nich celej víkend, ale nakonec to snad nikomu ani nevadí..
Teď jsem se s přítelem rozhodli, e je na čase zaloit rodinu, moc se těím a z práce vypadnu (ale kvůli práci jsem se pro tento krok nerozhodla). Na jednu stranu je mně situace líto, vím, e a bych měla dítě, tak by se za mnou jela ze slunosti podívat a bojím se, e by pomluvila úplně ve - od domu přes pohotění a po dítě.. Je mně smutno z toho, e máme mezi sebou tak patnej vztah, dřív to bylo mezi náma v pohodě, ale jsme spolu v kanceláři přesně 8 let a ponorková nemoc je potvora:(
Máte nebo měli jste někdo podobný problém? Jak z ponorky ven? Nejsem v pohodě z toho, e mně někdo nesnáí a e já u nesnáím ji, mrzí mě to. Asi jedině ta mateřská nebo výpověď, e?
Podařilo se někomu z vás úplně zaehnat ponorku?
Není tady
To, co popisuje, podle mě není ponorka ale nevraivost a nesnáenlivost ze strany tvé kolegyně.
My jsme ponorku občas měly, není divu při tolika letech, ale za chvilku zase přela. Takhle fungují ty "dobré" ponorky, pročistí se vzduch a tak.
Ale to byla opravdová ponorka, kde jsme vichni chtěli a přáli si, aby přela. To nebyla nesnáenlivost k někomu. Dali jsme tomu čas, taky co jiného dělat, a pak to zase bylo OK.
Upravil(a) majkafa (1. 9. 2011 8:01)
Jak píe Majkafa, kolegyně je nesnáenlivá a zřejmě i závistivá. Závistiví lidé závidí toti úplně vechno, stačí, e jsi mladí a závistivá kolegyně tento fakt nerozdýchá. Udělá vechno pro to, aby tě v okolí svými pomluvami alespoň znemonila nebo ti ukodila, kdy u ti nemůe pár let přidat. Závist se můe týkat čehokoliv. Nic ti nebrání v tom, ji domů nepozvat. Rovnou bych jí řekla, e lidi, jako je ona, nemusím. Je toti úplně jedno, jestli se s ní bude snait vycházet nebo ne, ona svoje chování nezmění. e se jiným lidem vtírá do soukromí neznamená, e je u nich vítaná a e jim to nevadí. Prostě si nechtějí dělat zle, tak to občas vydrí. Nezmená to, e je tak hodně oblíbená, ani to, e ona i ty lidi, ke kterým se vetře, nepomlouvá. Bude se tak chovat tak dlouho, dokud jí to dovolí a ona uvidí, e tě to deptá a ona má navrch. Jak z toho ven ti neporadím.
Napíu ti, co bych udělala já. Jakmile by se o mne slovně otřela, kamitě bych se jí zeptala, PROČ to řekla a nekompromisně bych trvala na odpovědi. A toti odpoví cokoliv, vyjde z toho ona hodně patně. Vdycky takový člověk začne koktat a kdy neví kudy kam, vyhrkne, e je to pravda. Okamitě se zeptám, ODKUD ví, e je to pravda, jestli to má ze své hlavy, nebo jí to někdo řekl.(Kdyby jí to někdo řekl, tak chci konkrétně vědět kdo.) Mám zkuenost, e odpoví, e to vědí vichni. Obrátím se na ostatní přítomné, jestli je ona jejich mluvčí. Věř tomu, e není. Jednodue, svýma otázkama ji zaenu do kouta, e se před ostatními zesmění sama. Udělám to tak vdycky, jakmile má nějakou naráku. Ptám se pořád dokola, proč to řekla, proč se do mně naváí, proč se do toho plete, kdy se jí to netýká atd. a trvám na konkrétní odpovědi, nenechám ji uniknout ádnou výmluvou. Tento postup se mi osvědčil a věř tomu, e si přítě dá velký pozor na tebe zaútočit. Důleitý je první krok, dalí u jde jako po másle. Sama si musí rozhdnot, jestli její chování bude trpět dál, nebo se rozhodne ji zastavit. Je pravda, e s ní bude muset v práci vydret, ale kolegyně si nevybíráme a neznamená to, e musíte být vechny kamarádky. Já bych jí nedala dalí příleitost. Kdy uvidí e se nedá, je pravděpodobné, e si najde jinou obě a dá ti pokoj.
Není tady
Nemyslím si, e dát výpověď z práce je řeení. Takové kolegyně nebo kolegy potká úplně vude, v kadé skupině, kterou sis sama nevybrala, i kdy ani tam to není vyloučené. Rozdíl je v tom, e do práce musí za vech okolností, ve výběrové skupině si sama můe rozhodnout, ským se chce stýkat a s kým ne.
Kvůli tomu, e tě někdo nesnáí se netrap. Zná to přísloví: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem vem. Je to tak, jsme kadý jiný a proto je ivot barevný. Jde jen o to, jak se s tím sama vypořádá.
Není tady
Ahoj vichni, děkuji za příspěvky, dlouho jsem tu nebyla.. kadopádně s kolegyní pořád na bodu mrazu, ale začínám si zvykat, nemluvím před ní ani s ostatními lidmi aby si nemohla nic vydedukovat, na výzvědné otázky osobního charakteru odpovídám vyhýbavě, kromě práce se s ní o ničem nebavím a má otázek třeba milion a vypadá to, e ji přestávám bavit. S tím, e mně nesnáí jsem se vyrovnala a kalu na ve. Mám v práci dobrej peníz, tak tam zatím vydrím. Je fakt, e kdy jsem nad ní zlomila hůl, tak to jde líp. Ale bylo to pro mě těký, protoe jsem ji dřív měla ráda a povaovala ji za kamarádku. A je pravda, e lidi potvory jsou vude, někde bych moná narazila i na horí:-( Take bylo to těký, ale ingnorace a stanovení přesných pravidel a mantinelů je opravdu nejlepí způsob jak se z toho nezbláznit. Děkuji a mějte se hezky!
Není tady