No, asi je to otázka pro mladé ženy, ale i tak odpovím:
Jsem bez vztahu 6 let. S rozchodem (po 27 letech) jsem se nevyrovnala dodnes, ale už nebrečím každý večer, jen občas. Neznám žádné jiné muže, ani je nemám kolem sebe v práci či jinde, takže zájem je nulový. Myslím si, že zůstanu už nadobro sama, jsem o tom přesvědčená na 99,9%. Času bez partnera nevyužívám nijak, jen se snažím normálně žít - číst si, chodit na procházky, jezdit na dovolené, chodit do kina, do divadla, cvičit, plavat, třeba se válet v posteli. Na sex naštěstí chuť nemám, beru antidepresiva, které mi vzaly veškerou schopnost vzrušení. Na poslední otázku nemohu odpovědět.
Je mi 52 let.

Poldruha roka, po rozchode s bývalým partnerom - po 10 rokoch - a znášala som to dobre, lebo osm bola po tom rozchode ako paralyzovaná a presvedčneá, že všetci muži sú hajzli. Prešlo to až postupne a potom som mala jeden taký platonický, mierne tínedžerský vzťah a potom naopak hneď jeden búrlivý, neplatonický milenecký vzťah. Tie dva vzťahy ma vyliečili z predošlého vzťahu a rozchodu. Všekto chce svoj čas, povedala by som.

Sirael napsal(a):

kolik vam je?
jakou nejdelsi dobu jste byly samy?
jak jste se vyrovnavali s rozchodem?
co jini muzi, byl zajem a odmitaly jste, nebo absolutni nezajem?
myslely jste si, ze zustanete uz nadobro samy a jak to dopadlo?
jak jste vyuzivaly casu bez partnera?
co vam chybelo nejvic?
bez ceho jste se naopak v pohode obesly?
co sex, jaky byl v tom obdobi vas apetit, chut, myslenky na to?
nasli jste si pak partnera, ze uz jste to chtely prolomit nebo to prislo samo?

jaky mate celkove nazor na samotu a dobu mezi rozchodem a zacatkem noveho vztahu?

48 let
rok a půl
s rozvodem po 22 letech jsem se vyrovnávala těžko
jiní muži - jak kdy, někdy odmítala, někdy nezájem
pár vztahů na jednu noc z důvodu nedostatku sexu
čas bez partnera - rok léčení těžké deprese, po vyléčení stále využívám svůj volný čas k mým koníčkům
nejvíc mi chyběla blízkost a sex
v pohodě jsem se obešla bez hádek a kompromisů
Samota v pohodě, líbí se mi. Můj život nestojí a nepadá s tím, jestli mám nebo nemám partnera.
Už jsem zmoudřela.
Nemám problém jít sama do divadla, kina, na koncert, na výlet, na dovolenou - byla jsem v Izraeli a Jordánsku sama, "jen" s cestovkou, a chystám se zase, moc se mi to líbilo, perfektně jsem si odpočinula.
Mám skoro 3 roky s přestávkami vztah se ženatým mužem, o 10 let mladším, miluji ho a je mi s n ím hezky.

Byla jsem sama pres 10 let. Ted jsem se znova vdala.
Stejne to bylo narocne obdobi, mela jsem starosti predevsim financniho razu, vse si clovek sam plati, samozrejme a musi na to vydelat. BM takove problemy nemel.

Zpocatku, kvuli domacimu nasili, jsem citila psychicky odpor k muzum. Nekolik let pak jsem se zamilovala. Ale s malymi detmi byl vztah vyloucen. Nedostatek sexu me vubec nevadil. Vadilo me , ze se na me lidi blbe divaji, ze jako chci byt sama, kdo vi co jsem...panove se nabizeli stale. Ukazali se jako primitivove.

jak jsem vyuzivala casu? Chodila jsem do prace, 10 hod denne bezne, k tomu domacnost. Volne mi bylo, kdyz jsem vedela , ze jsem zavisla jen na sobe a co si neudelam to nemam. UZIVALA JSEM si toho, ze si mohu zarizovat byt, koupit  veci co jsem chtela, jet kam chci....apod.

Partnera jsem si nasla po rozchodu s jednim prikladne ubohym zbabelcem.

Tehdy jsem si rekla, dikybohu tohle mam za sebou. A ted mam bajecneho, mladsiho, krasneho a zodpovedneho cloveka. A to za manzela.

Dneska ma narozky.