Čaj začali používat jako nápoj Číňané za dynastie Ming. K jeho přípravě potřebovali nádoby s poklicemi, v nichž by se nálev spařil a zůstal dlouho teplý. Jako první a doposud nejrozšířenější, materiál, se používá keramika a především kamenina. Narozdíl od porcelánu lépe snáší teplotní změny a navíc udrží tekutinu mnohem déle teplou.


Mezi další priority keramiky patří její struktura a přírodně přirozený vzhled. Už 2500 let před Kristem v I-singu dokázali těchto vlastností využít do té míry, že stejné technologie výroby jsou pijáky čaje vyhledávány ještě dnes a nejspíš nejinak tomu bude i v budoucnu.

Isingská kamenina.

Slinutý, leč hrubý materiál. Původně rozmanitých tvarů, dnes se naopak vyhledávají klasické, jednodušší tvary, které nechávají vyniknout krásu materiálu a čistotu řemesla. Tato kamenina je neglazovaná a proto užívání tohoto nádobí umocňuje chuť jemných čajů. V nádobě se po čase vytvoří usazenina, která propůjčuje nálevu osobitou pikantní chuť. Z tohoto důvodu je pro každého znalce samozřejmostí, že na každý druh čaje , má vlastní konvici. A to se vyplatí !!!

Keramika byla první, materiál, který přišel s čajem do styku. V Evropě se podařilo až koncem 17. Století vyrobit čajník, který by splňoval nároky kladené na přípravu čaje. A až ve století 18. se začalo konkurovat dalšímu čínskému zázraku, zvanému porcelán? Ale i takoví hrnčíři jako Wedgwood a další, měli problémy s výrobou z Číny běžně dováženého zboží, jako byly velké talíře a mísy, které sloužily k doplnění oblíbeného sortimentu čajových dýchánků. Nádoby se jim deformovaly a praskaly a tak se vyráběly jen menší kousky. V dnešní době se vyrábějí čajníky z různých materiálů a v různých designech, ale tradiční keramika je stále nejoblíbenější. Dnešní čajníky jsou většinou vybaveny spařovači = vyjímatelnými sítky.

Postup : Čajník nahřejeme, spařovač naplníme čajem a potom zalijeme horkou vodou. Přiklopíme pokličku a necháme louhovat. Nakonec spařovač vyjmeme a je hotovo.

Dalším, dnes běžně používaným doplňkem jsou ohřívače. Tento důmyslný doplněk dokáže udržovat nápoj po dlouhou dobu na příjemné teplotě při, minimální spotřebě čajových svíček.

Pro individualisty jsou ideální hrnečky se spařovači. Dělají se v různých velikostech, což umožňuje jak čistě spotřební užívání tak i menší, skoro jen ochutnávací variace. Navíc nemusíte svůj vytříbený vkus plýtvat pro barbary a jim můžete uvařit do konvice něco lehčího!

Myšlenka takovéhoto hrnku nejspíš pochází z tradičního čínského Gaiwanu / soupravu tvoří: miska s pokličkou na podšálku /

Čaj z Gaiwanu : vložíme lístky na dno a zalijeme vroucí vodou do poloviny. Nálev ihned slijeme tak, že lístky přidržíme pokličkou uvnitř. Sejmeme pokličku a přivoníme k propláchnutým lístkům. Při přípravě zeleného čaje začneme až teď . Do gaiwanu lijeme horkou vodu po stěně, tak aby se lístky usadily na dně. Čaj pijeme tak, že talířek vezmeme do pravé ruky a palcem si jej přidržíme. Levou rukou nadzvedneme pokličku mírně od sebe, aby při pití zachytila lístky.

Než dopijeme , přilijeme po stěnách horkou vodu, aby se uvolnily další čajové esence. Potřetí už můžeme lístky zalít přímo. Můžeme zalívat tak dlouho, dokud má výluh chuť ! Při pití z Gaiwanu se nejedná o spotřebu, ale o styl, rituál, tradici a atmosféru.

Mezi dnes už klasické potřeby pijáků čaje, patří spařovače. Zejména začátečníci ocení jejich rozmanitost, neboť umožňují snadnější vstup do světa sypaných ortodoxních čajů. Avšak při pořizování je třeba brát zřetel na vlastnosti čaje. Ten při spařování obvykle několikrát zvětší svůj objem, a pokud nemá dostatek místa, nedojde k důkladnému uvolnění všech žádoucích látek.

Používá se i různých sítek, ale u většiny čajů je potřeba je nejen spařit, ale i nějaký čas nechat louhovat. Černé čaje a oolongy je třeba nechat louhovat pod pokličkou a tak se opět lépe hodí klasické spařovače.

Čaj a jeho obřady , potřebují i spoustu dalších doplňků jako jsou bambusové lžičky-čašaky, bambusové naběračky- chišaky, bambusové metličky- časeny, větší čajové misky – čawany, atd.

Vlastníci takovéhoto vybavení si libují například v čajích Matcha. Do misky nasypeme vrchovatou čašaku Matchy a zalijeme osmi chišaky vody o teplotě cca 80°C. Obsah rychle, ale zlehka našleháme časenem do pěny. Pak už jen delikatesně usrkáváme Matchu.

Čajové nádobí přišlo do Evropy počátkem 17. Století z Číny.( Označení China bylo tedy pro veškeré nádobí, nejen porcelán.) První byly šálky, a to velmi malé 5x5 cm. Později se začaly používat misky, které už nabyly na rozměru. Ve století 18. přibylo k miskám ouško, stejně jak na šálcích určených k pití Possetu. (anglický kořeněný nápoj z teplého mléka a alkoholu ) Číňané běžně nepoužívali podšálky, které se v Evropě ujaly natolik, že v 19 století se dělaly už velmi hluboké a teplý čaj se pil z nich, nikoli ze šálků.

Koncem 17. Století se začal ve větší míře čaj sladit. To byl opět impuls hlavně pro keramiky. Ve velké míře se vyráběly cukřenky. Zprvu ha sekaný cukr z homolí, který se stejně jako později kostky nabíral všemožnými kleštičkami. Po roku 1800 se začaly používat lžičky a tedy i cukr změnil formu, sypal se.

S oblibou čaje se zvětšoval i sortiment čajových doplňků. Koncem 18. Století se běžně zhotovovaly servisy obsahující 12 šálků či misek s podšálky, konvičky na mléko-mléčenky, cukřenky, misky na čajovou sedlinu, tácku na lžičku, čajníku- konvice, stojánku na konvici- ohříváku, dózy na čaj, džbánku na teplou vodu, dózy na kávu, kávové konvice s šálky a podšálky. Ve století 19. Přibyly ještě dezertní a další odkládací talířky, ubrouskovníky, dochucovadla , čajové panenky dózy a další serepetičky.

Nakonec nesmíme opomenout nádoby na uchovávání čaje. V keramice jsou samozřejmě nejrozšířenější všelijaké dózy, ale nádoby se dělaly z různých materiálů. Nutností bylo uchovat čaj v suchu – stálé teplotě a ve tmě. Dózy měly i různé přihrádky, na více druhů čaje, ale třeba i na cukr. Vyráběly se uzamykatelné, neboť čaj byl vzácnost a tak se muselo zamezit styku s nepovolanou osobou. Dózy zdobily římsy krbů a jiná čestná místa. Do jisté míry to byl reprezentativní znak. Dózy měly svá místa v salonech, přepychových interiérech či soukromých budoárech. K dózám patřily i odměrky. Prvně to byly lastury a mušle, které sloužily k nabrání vzorku na trhu, později neodmyslitelná relikvie čajového obřadu.

Užívání čaje se může řídit různými rituály a tradicemi, ale taky se může prostě jen pít. Nejrozvinutější tradice se dochovaly a navíc stále užívají v Japonsku. (obřady Čanoju )

Pan Okakura Kakuzó napsal : Kult čaje je založen na obdivování krásy uprostřed běžných událostí všedního dne. Skrývá v sobě čistotu a harmonii, tajemství vzájemné schovívavosti a romantiku společenského řádu. Čajový obřad je kult umění života.-harmonie-s lidmi a přírodou - úcta-k ostatním - čistota-srdce i mysli - klid

V podstatě každá lokalita má nějaké pouto s čajem. Stejně tak i u nás se v posledních letech zvětšuje zájem o kvalitní čaje a jejich osobité užívání. Dnes už i u nás vyrůstají znalci co se nespokojí s pytlíkem Pigi čaje a pitím ze sklinky od hořčice. Dokonce i v dnes, ekonomicky stagnující společnosti se zvyšuje počet nově zřizovaných čajoven a počty pijáků čaje rostou.

Čaj není oblíben jen pro své rozmanité chutě, ale i pro zdravotní účinky. Čaj obsahuje fluorid takže ho doporučují í dentisti. Látky v čaji obsahují látky, které značně omezují vznik rakoviny. Vše co souvisí s krví v těle je doslova posilováno, myslím jen kladně! Silně podporuje látkovou výměnu v těle a pro metabolismus je všeobecně neuvěřitelně prospěšný. To že povzbuzuje, netřeba připomínat. Nejspíš je už taky všeobecně známo, že zostřuje vnímání chutí a vůní, což ho předurčuje pro všechny gurmány.

Nakonec pár zásad : - Je vhodné nalívat čaj do předehřátého čajníku. - Nenechávat příliš dlouho louhovat - Zvolit správný druh čajníku - Lépe mít víc čajníků-1.druh-1. Čajník - Čajník nikdy neumývat v myčce ani mýdlové vodě - Čajník zevnitř ani nikdy nevytírejte, jen zvenku - U isingského typu vnitřek ani nevyplachujte - Nejuniverzálnější je asi kamenina

Autor: artkeramika, www.umcentrum.cz