Zorzi?

Ja nevim, kdo se ptal na vek me posledni dcery, co si uziva "mamahotelu",... ale bylo ji nedavno (pred par dny) devatenact... At jsou vjecy jak chteji, ona a jeji (take dospely partner) mi silne LEZOU NA NERVY... at sem nosej cokoliv... obcas nakup (=co zpotrebujou a ja nechci, neprijmu, ac nabizej..., ne, ze bych nechtela..., ale NEPOTREBUJU ke sveu skromnemu zivutku...), nekdy mi ten "milionarskej rozmazlenec" doveze koberec, stolek, ci cokoliv /mimiaturniho/ s tim, "jakej JA JSEM BOREC"... a ja mu (kuzleti) klidne pomaham natrasat kridelka..., ale...
... No, proste, mne s tim "JA JSEM NEKDO" moc nevoni...
Miluju svoju dceru, kterou jsem k tomu, "aby si ho vybrala prave takoveho, jaky je", vychovala...
... a zrejme to tak zustane aj nadale..., aj kdyz me svym dalsim (a pro mne mozna necekanym, neocekavanym a prekvapivym...) rozhodnutim zaskoci...

Arcanum napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Ja nevim, kdo se ptal na vek me posledni dcery, co si uziva "mamahotelu",... ale bylo ji nedavno (pred par dny) devatenact...

Devatenact ok.
Tak jak teda myslis vlastne tohle? : "Je mi fuk, jak si ONA predstavuje moji "peci" o ni dle zakona. "

Jednoduse... Fakt je mi fuk, jak to vidi ona (rika, mami, dle zakona ty musis!) zakon taky rika,ze MUSIM... a ja rikam: NE!
"Mamahotel" v mem podani se ji enlibi, tak at si jde po svych... a ze mi zakon rika: MUSIS JU ZIVIT..., no a co? poslu ji stejne, jak ji (dle zakona, haha!!!) dava "nepritomnej" tata...
... a pak se uvidi (rsp. ja uz vim, jak bude...), ale ona uvidi, jak to jde mimo "mamincina" podstrojovani... - vzdycky to nas, mamy, boli, kdyz jsme to "vystrnadeni z hnizda" nezvladly bravurne a s noblesou, no...

Casto jsem premyslela o ptacich maminach, ktere vyhodily sva mladata z hnizda tak, jak uznaly za vhodne (ok, asi "neuznavaly", pouze jednaly podle zvireciho instinktu...), jeste jaksi "mokra" a neznala letu a schopnosti uzivit se sama... a precis to ta mladata NEJAK zvladla...

Jo, byla mi "sverena do pece" a pokud studuje, "jsem povinna ji zivit"... blbej zakon, ale existuje... a ja se ho musim drzet...

Mas pravdu. Neni to jednoduchy. Ja myslim, ze "nezkousi", kam muze... ona si totiz mysli, ze MUZE VSADY! A to se pekne plete , jenomze to jeste zatim nepochopila... az si ty hadry zabaleny v igelitce najde za dverma, do kterych ji UZ nebude pasovat klic..., pak mozna NECO pochopi... (a ja to tak opravdu NECHCI!!!) ...

Dela "hluchou", pro me nastavovani hranic.
To JA ji rozmazlila, vim to...
Jenze...
Uz to proste prehani... a ja obcas nevim, jak z kola ven...
Mozna ta vymena klice...

ViktorkaM napsal(a):

Dela "hluchou", pro me nastavovani hranic.
To JA ji rozmazlila, vim to...
Jenze...
Uz to proste prehani... a ja obcas nevim, jak z kola ven...
Mozna ta vymena klice...

Viki,
je me jasne ze si uvedomujes ze v tom jedes.  Ja osobne bych ji nevyrazila s taskou za dvere (to je uz prilis pritazeny za vlasy),ale hledala bych stuj co stuj ruzne zpusoby jak ji nastavit hranice.
Nemam nic konkretniho ted na mysli ,protoze kdyby se to delo me ,budu premyslet za pochodu.

No moja zabka je uz vetsi. 19. Jeji partner 20. Jsou tady nasackovani 4-5 dni, nekdy i cely tyden... Nemam naprosto zadne soukromi (na to kaslu, i kdyz - chybi, uz jsem satrsi, chci mit chvilku klidu - a "dopravat si ho" podle JEJICH DIARE, kdyz jdou nekam pryc, je ponekud narocne...), casto se stava, ze chci neco rict, ji nebo jemu, a ona me okrikne "mami, ted mluvim ja"... jenomze ona mluvi furt a furt, kdybych mela cekat, az prestane, tak snad jenom kdyz ji a ma v puse jidlo, tak nemluvi... a to jeste obcas mluvi aj s plnou pusou...
Nebo odnekud dojde, drzticku nakrivo, nic mi nerekne, nevysvetli a je jenom protivna... dokaze mi s tim "kyselym ksichtem a vystekavanim" (o duvodu nevim, pac neni ochotna mi to rict) opravdu paradne zkazit naladu..., kdyz je mi ou-vej a chci se sverit, treba i se slzama v ocich, rekne, ze ji TO nezajima... Proste se citim, jako bychom byly dve cizi baby z nejakeho donuceni zavreny v ponorce..., jo, ponorkova nemoc to je... Proste je to smutny a nutny... co nadelam?

Upravil(a) ViktorkaM (14. 8. 2011 23:34)

Vis, Lupi, premyslela sjem nad tim, co jsi mi napsala... zarazila mee ta veta: """... to jsem s dětma nastavovala, když byly mnohem menší..."""
Nemyslim, ze by byla vychovana spatne, a ani mi az tak nevadi, ze "jsem si ju rozmazlila" (vsak to bylo dost tezke, ten zivot s peti detma + neplaticim tatinkem, tak jak postupne odchazely, mohla jsem tem "zbylym" dat porad vic, materialne, i lasky a pece...), tak ona jako posledni se v mamahotelu paradne "rochnila", proc ne.
Diky tobe jsem ted asi prisla na to, kde je pejsek zakopanej...
To JA dovolila, aby tady ten jeji spaval... a oni se tady ted "roztahuji", a ja jaksi "prebyvam a zavazim jim". Mozna to oni taky tak citi - jenze v tuhle chvili je to opravdu o tom, ze by meli mit vlastni bydleni... a na to zatim nemame. Ona bude jeste nekolik let studovat, mladej se na vysku nedostal, tak se zacal angazovat v jakesi poradenske organizaci (fin.), ma velke predstavy a plany..., no ale takovych organizaci dnes je!, a lidi nemaj prachy ani na holy zivot, a ne aby dychtili po nejakych investicich a pod..., obavam se, ze jeho plany jsou jenom nesplnitelnym snenim... a kdyz si predstavim, ze to takhle se mnou budou "mydlit" jeste nekolik let - no potes. To mi nevoni...
A rict jim ted: Hele, nejde nam to dohromady, tak at mlady pan zas odkraci k mamince... Tak to je taky jakesi unfair... Ale, pokud se nestane nejaky zazrak, asi budu muset...

Ano, Dusi, asi je to tak. Pac s nim sem prisly nejake nove moresy, ktere me znacne omezuji..., a to ja uz si "na stara kolena" nepreju..., nedelaji nic spatneho, snad jen to, ze obcas vidim a citim, jak jim "zavazim", a to neni dobre, ptz. je to MUJ, a ne jejich domov...

Jo, Vej, on (manzel) je zatim rad, ze nejsem sama, ale "uz to v dopisech resi, jak pujdou", vis, ona se uz toho jejich spolecneho zivota nebude chtit vzdat..., a drza je, to je fakt, mladej se obcas taky tvari jak kakabus..., vis, oni se maj radi a hodej se k sobe, urcite se vemou...
Ja jsem docela "nesva" z toho, ze on, teda jeho rodice, maji obrovsky luxusni dum, kde by mladosi klidne mohli obyvat cele patro - ale oni je tam nechtej...
Ja to zkusim, ale myslim, ze jednoduche to nebude, nafrnej se jeste vic, nez jsou....

To ja vsecko vim..., myslim jen, ze tim "zakazem pobytu mladocha u nas" nic nevyresim, pac zrejme neposlechnou, a kdyz aj jo, mlada bude jeste "nasr...nejsi", nez doted...

Jinak bydleni zadarmo u nich az tak ne-e, pokud by odesla, samozrejme ze bych ji davala vyzivne (stejne jako otec), aj bych ji "prilepsila", pokud bych mohla, nevadilo by mi, kdyby prisli oba na navstevu, klidne tady aj spali, nebo pobyli nekolik dni v kuse..., ale pak zas sup "do sveho"... Tak by to slo...

U nich s placenim "za podnajem" asi problem neni, jsou "prachati" a nejakych pet tacu od budouci nevesty nehraje zadnou roli..., tam spis opravdu pujde o nejake "predvedeni se", co jim nevonelo...

No tak pokud vim, tak dospela je od 18-ti, a jeji starsi sestra v tech 18-ti taky odesla, sama, podle sveho prani, chodila do skoly a pracovala, zivila se uplne sama, otec ji uz nastesti posilal pravidlene vyzivne (aj dluh vuci ni si dosplacel), za mnou chodila jenom obcas, kdyz mela nejake necekane vydaje..., tak nevim, proc by to nejmladsi nemohla zvladnout taky. A VS neni "denni", ze jo... ta starsi chodila na stredni, teda denne, a dokoncila aj s pracou... Sice to mela urcite hooodne tezky a musela byt vycerpana, ale zvolila si sama, a zvladla to

A zas nedelej ze mne nejakou krkavci mamu, pac kdyz bych uz volila igelitku a vymenu klice, MUSELA bych si byt jista, ze MA KAM JIT (+ to KAM neni "pod most"...)

lupina montana napsal(a):

Hm...Viki, na to ostatní ti nepovím, to jsem s dětma nastavovala, když byly mnohem menší; ale s tím svěřováním, zvláště se slzama v oku.....víš co, na to je ona ještě příliš mladá. Ještě pořád je moc tvoje dítě - a na takový nemůžeš svoje starosti nakládat se slzou - leda jako povzdech, kde v pozadí zní "ale já si to srovnám". Mám zkušenost, že takovéhle prakticky partnerské svěřování začlo fungova v zásadě až v době, kdy byly moje dcery dospělý skutečně - to jest, samy se živily a měly stabilní  vztah, čili vlastně svoji rodinu. Pak už jo, pak už to fungovalo - s výjimkou mého vztahu partnerského (potažmo prtnerských - kdyby tedy existovaly )

Plně souhlasím.