Je to zázrak myslet pozitivně.
I když taky mám někdy -prostě mě napadnou negativní myšlenky - já s nimi pracuju takto: řeknu si, a když se stane tedy to negativní - co se stane po tom? Třeba se to tak má stát, proč to nechci? čeho se bojím? Jak se říká, něco zlý je pro něco dobrý.
Tak nějak si na ty negativní myšlenky odpovím, např. - když vyhoříme (negativní myšlenka) - pořídí se nové bydlení,  a tak. (to je příklad,který mě ted napadl)

Já si myslím, že když něčemu přestáváme dávat svojí energii, tak to postupně samo zanikne a už to nebude strašit 
Taky občas zápolím s těmito myšlenkami, ale říkám si, že se mě to netýká, že je propouštím ze svého života. Veškeré negativno není dobrý rádce a velice oslabuje životní sílu.

Každý at si věří, čemu chce
ALe já věřím v tom, že když mám pozitivní myšlenky, jsem spokojenější a žiju
Dito - když tu negaci ignoruješ? A vrací se Ti zpátky? Nebo jí fakt někde šoupneš ale ona zmizí jen na oko.
Taky mě občas napadnou negativní - to víš že jo, já spíš zkoumám,proč mě chytaj. Třeba mám strach že v pondělí po dovolený přijdu a šéfka bude říkat - tohle jste před dovolenou neudělala.  ALe přitom já šla domů s čistým stolem. Je to takový blbej pocit. Tak se utěšuju a představuju, že to bude v pohodě, proč by měla něco říkat špatnýho?

Dito - proč se bojíš tmy?
Copak je tma strašák? Tma Ti ublíží?
Nebo si byla strašená,když budeš zlobit, půjdeš do tmavýho sklepa?
Vzpomen si -kdy ses začala bát tmy? Až v dospělosti? NEbo už jako dítě? Vzpomeneš si kdy poprvé?

Upravil(a) dusička (4. 8. 2011 18:16)

dusička napsal(a):

Dito - proč se bojíš tmy?
Copak je tma strašák? Tma Ti ublíží?
Nebo si byla strašená,když budeš zlobit, půjdeš do tmavýho sklepa?
Vzpomen si -kdy ses začala bát tmy? Až v dospělosti? NEbo už jako dítě? Vzpomeneš si kdy poprvé?

Dusicko, ja mam ze tmy primo hruzu. Tma sama o sobe mi neublizi, ale pro me je nebezpecna tim ze muze skryvat nebezpeci ktere nevidim = ve tme sve okoli nemam pod kontrolou. Paradoxne, kdyz je ve tme hluk vsechno analizuju, doma treba kazdy krok naseho psa, drevene schody ktere obcas "prasknou", kazdy pohyb spicich deti atd, protoze to muze byt nekdo/neco kdo nam jde ublizit. Kdyz je ticho tak to ticho taky analizuju protoze ticho "neni normalni". Mam zase strach, ze me/nas nekdo pozoruje.
Dalsi paradox je v roletach na okne. Mame tezke tipicke francouzske rolety ktere zavrou cele okno. Kdyz je nespustim, bojim se ze k nam nekdo vleze. Kdyz je spustim, citim se v pasti. To same mam i s dverma. Nemuzu zamknout na noc dvere bez toho, aby v nich nezustal klic.
Proc se bojim, to vubec, ale vubec netusim. Bojim se takhle uz od mala. Tma je proste nebezpecna. Jedna z teorii je, ze jsem se jako malicke dite necitila bezpecne. Mama je zarytym zastancem toho, ze dite se nesmi ani nosit, ani chovat aby se nerozmazlilo, takze bud si bude uz miminko samo hrat odlozene v koute a nebo se proste, pokud je prebalene a najezene necha rvat. Brrrrrrr mam z toho husinu, si tohle predstavit u svych deti, vsak me za to taky vecne kritizuje, kdyz se s nima mazlim, protoze podle ni, mazleni si museji zaslouzit. Ja sama si pamatuju, kdyz uz jsem byla vetsi, neco jsem chtela a uz jsem byla vecer ulozena v posteli, ze jsem vzdycky volala a plakala marne. Nikdy neprisla.
To me hodne traumatizovalo jako dite, ale ted v dospelosti jsem "pochopila" a mam dojem, ze zadny nasledek to na me nenechalo. Tedy vedome, ale podvedomne, tak to netusim. Ono to muze byt ten pravy duvod ale taky nemusi. Potrebovala bych najit v sobe nejakou blizsi indicii.

Dito, ty mě tím, že se mazlíš s dětma docela šokuješ. kdysi jsi tu psala, jak jste měli doma zloděje a mě jsi z toho, cos tam psala přišla jako vcelku protivná a nerudná matka.

Myšlenky, ať dobré, nebo zlé, jsou výsledkem našeho mnohaletého náhledu na dennodenní realitu, ve které žijeme a se kterou "pracujeme". Každá myšlenka je jakýmsi námi vyprodukovaným kvantem energie o určité frekvenci a tak podobně. Tyto myšlenky (energie) se neztrácí. Ty nás svým způsobem "odměňují", protože my jsme je "oživili" a ony nám teď chtějí na "oplátku" něco dát. Tím "padárkem" jsou zpětná energetická kvanta poplatná takové kvalitě, která vysíláme..

No a protože za ta léta se to nastřádalo, tak jsme v pozici auta, které se hrabe po zasněžené louce v jakýchsi vlastních vyjetých kolejích, takže auto sice nějak jede, ale jakmile by chtělo vyjet z kolejí a jet si svou novou vlastní cestou, tak zjistí, že jej to strhne vždycky nazpět, do těch vyjetých kolejí..

Přesně tak je to i s negativním myšlením - můžeme se jej zbavit, ale není to hned a dá to práci, protože nabalená energie z našeho dřívějšího myšlení, co nás "neustále odměňuje negativitou a zároveň žádá další přísun energetické stravy ve formě negace", nás jen tak nepustí. Kdykoliv vyjedeme z kolejí, tak vždy bude mít snahu nás vrátit zpět, abychom jej dále živili.

V praxi to vypadá asi takto - jednoho dne si řekneme, že změníme myšlení a začneme s tím něco vážně dělat, jenže... začnou se dít samé nepříjemnosti a čím více se snažíme myslet pozitivně, tím více se nám stává nepříjemností. Tu se rafneme s kolegou(gyní), támhle převrhneme hrnek s čajem, tady zas zapackujeme a málem si rozšalujeme papulu, jindy zase nestihneme udělat práci, co chce šéf(ová) a tak dále..

Jenže pokud překonáme tenhle úsek, toto "strhávání do starých kolejí", které trvá někdy i několik měsíců, pak už opravdu můžeme směle vyjet svou novou cestou a je jen na nás, jaká cesta to bude, jaké myšlenky budeme vysílat a jaké se nám budou odměňovat "o)

to nejde říct konkrétně. prostě jak jsi to tam popisovala, když jsi mluvila o tvých dětech, takový - jen počkej, já ti dám a tak. těch zmínek o nich tam bylo víc a měla jsem z toho pocit, že se s nimi prostě jak se říká, moc nesereš. přišla jsi mi jako takový studený čumák, přísná.
znám paní, která mluví o jejich dětech stejně a ona je spíš takovej drsoň, než že by se mazlila, dost na ně ječí, nadává a prostě jsi mi přišla tak něják podobná. proto mě teď překvapilo, když píšeš o mazlení a tak.

Dito,
k podobným děsům jsem se propracovala po dvojité gyn. operaci, a nástupu nečekaného přechodu, tři děti a denně katastrofické scénáře.  přidala se k tomu milenka , to byl tobogán.
Dnes bych se nebránila odborné pomoci, nebo nějakou technikou to vyčistit. Mlátila jsem bezmocně kolem sebe a celé jsem to všem asi pěkně komplikovala.
Nějak jsem se z toho vyhrabala, šrámy zůstaly, stejně přišla jiná milenka a konec. A jízda začala zase.

Tentokrát jsem na tom začala makat, a  ty děsivé stavy před usnutím , myšlenky, za co nakoupím, jak zaplatím byt, vrátí se nebo nevrátí, jak to sama zvládnu- umírala jsem každou noc, až jsem si začala přát, abych se ráno neprobudila.

Šel čas a já jsem se tomuto šílenému reji myšlenek postavila Otčenášem. Snažila jsem se každý verš prociťovat, pochopit ho, zapomněla jsem , kde jsem skončila , tak od začátku. Myšlenky se uklidnily a já usnula.
Možná budeš muset požádat o pomoc. Jistě bys to období taky překonala, ale s pomocí to půjde rychleji.

Naučila jsem se bezvadná cvičení, ale takhle je to nepřenosné, je to z oblasti světelné medicíny, zase nová voda na mlýn nevěřících Tomášů, já vím.
Jde o to, zabránit myšlenkám, aby tolik nebzučely a daly naší duši a tím i nám,  život klidnější a radostnějši. ( hodně jsem to zjednodušila, jsou tam úžasné možnosti, jak využít náš lidskýpotenciál)
Tvořit si svou realitu a nenechat se životem smýkat. A ty negativní myšlenky dovedou udělat ze života pěkné peklíčko.

najdeš na netu,stačí zadat " světelná medicína"-jinak je tam i  pěkné počteníčko , našla jsem tam pěkné videjko s Duškem. ( server se jmenuje Posvátné srdce)
Jinak ta cvičení tam nejsou, našla jsem tam jedno podobné.  Ten pojem už znám, ale nešla jsem za tím, tak si mě to přitáhlo samo.

Kámoška povídá, že jede do Těšína na něco, ale neví na co, ale té další kamarádce , která ji zvala,důvěřuje. A protože já důvěřuji oběma, spontánně jsem jela s nimi, nakonec byla pozvána ještě další z našeho spolku.
Vstoupily jsme do skupiny, která se vídá zřejmě  častěji, mluvili jazykem, kterému všichni rozuměli, jen my jsme občas potřebovaly dostat do obrazu. Ta cvičení většinou znali, takže v tomto bodě jsme by noviciušky, ale šikovné.

Chci tím říct, jak je to zvláštní takhle vstoupit  na neznámé území, nakonec to bylo ohromné. Hlavu jsem měla nádherně čistou a prázdnou, jedna z kamarádek, která s tím vším opatrně začíná a my ji hezky vtahujeme, byla u vytržení, jak báječně se cítí, že ji přestaly bolet hodně bolavé nohy, odcházely jsme  nabité jako baterky. 

Abych byla přesná, nikomu to nevnucuji a nedostanu žádnou provizi za získanou dušičku (nemyslím naši Dušičku), jen se snažím najít si v životě takové  polohy , ve kterých budu spokojená a občas i šťastná  .
Někdo to hledá  u partnera, někdo v sexu, jiný v obchoďáku, jiný zase v adrenalinových sportech a já takhle.
Teda Duši, moc o té světelné medicíně ale nevím, je to léčení světelnou energií jak vyplývá z názvu.

nj, to víme asi všichni, ale jak ty potvory vlezlý odehnat, to je problém.

Dito, tak to máš dobrý, mně někdy cizí děti lezou na nervy ...