Tož děcka, jestli vás to baví, máte tam novou kapitolu

Kdysi mi tchán půjčil Žítkovské bohyně. Myslím, že je ještě máme v knihovně

Palomita napsal(a):

Kdysi mi tchán půjčil Žítkovské bohyně. Myslím, že je ještě máme v knihovně

Žítkovské bohyně napsal Jiří Jilík (2005) a Kateřina Tučková (2012 kniha, 2013 e - kniha). Ty Jilíkovy jsou více faktografické, značný úspěch měly a mají obě knihy.
Kateřinu Tučkovou jsem slyšela v několika rozhovorech a moc jí fandím.
Viděla jsem i zajímavý dokument o tomto překrásném a velmi zvláštním kraji. Z jeho závěru bylo ale patrné, že ne všechny obyvatelky Žítkové jsou z podání Kateřiny Tučkové nadšené a některé to vnímají i jako zásah do soukromí a zkreslování...

Já teď čtu TRHLINA od Jozefa Kariky a teda už dlouho jsem tak knihu nehltala. Dám vědět, až dočtu.

Když vyšla kniha Žítkovské bohyně, četla jsem ji skoro z donucení (byla jsem snad jediná, která ji neznala). Asi nebyla tak úplně můj šálek čaje, protože jsem už neměla potřebu se k ní vracet, tímpádem si děj dopodrobna nepamatuji. Vím, že jsem se ze začátku rychle začetla, ale v průběhu se začalo prolínat víc rovin, postupně to nadšení z příběhu sláblo, začal mě nudit. Možná jsem od knihy čekala něco jiného. To volné vyprávění prolínané citacemi dokumentů mi zastavovalo děj. Ale rozhodně stojí za přečtení.

Mě Žítkovské bohyně vtáhly a do konce knihy nepustily. Proto jsem taky sáhla po další knize od Tučkové, Vyhnání Gerty Schnirch.
Je to těžké téma, náročné čtení (není to oddechovka k vodě), ale výborně zpracované. Za mě palec nahoru.

Trhlinu jsme s mužem poslouchali jako audioknihu, ale číst se mi zatím moc nechce Dnes jsem dočetla Heřmánkové údolí, moc děkuji za tip. Pohlazení po duši i když teda už nástup byl náročný, ale ten závěr, přesně podle mého gusta. Moc děkuji

Čtu to vlákno o Statistice. Jsem na 12cté straně. Je to pro mě jako román. Jednak jsem tam nepřispívala, a asi jsem v BB ani asi nebyla, a druhak je to pro mě fakt " výživné", vracet se do dávné minulosti a upřesňovat si věci, které se staly a já je netušila. 👍.

V knihovně jsem si náhodně půjčila knihu Nezapomeň na mě od Lesley Pearse. Jsou prázdniny, doba dovolených, tak proč ne. Na první pohled (dle názvu) by se mohlo zdát, že půjde o romantickou slaďárnu typu on a ona. Je to ale vše, jen ne romantika. Nesmírně těžké čtení. Kniha podle skutečné historické postavy. Tato kniha se téměř nedá popsat slovy, protože je to kniha plná emocí. Musí se přečíst a přežít. Proč? Protože jsem velice často zadržovala dech hrůzou, zděšením, smutkem, bolestí, jako bych se vcítila do hlavní hrdinky. Od poslední třetiny knihy jsem už měla téměř strach otáčet každou stránku s myšlenkou, že více už nevydržím ani já, a že více už nemohla vydržet ani Mary. Tolik bolesti na straně jedné a tolik vnitřní síly na straně druhé, todle dokáže jen žena-matka. O to šílenější, že celý příběh je podle skutečné postavy. Kniha, na kterou fakt nezapomenu, a která pro mě osobně znamená absolutní vrchol.

Anotace:
Píše se rok 1786.
Mary Broadová, dcera rybáře z Cornwallu, je za pošetilou krádež klobouku odsouzena k smrti oběšením. Nakonec je však ortel změněn a Mary je deportována do Austrálie s jednou z prvních várek trestanců. Už jen samotná plavba za děsivých podmínek si mezi vězni vyžádala mnoho obětí. Mary během plavby porodí dvě děti – nejprve dceru a později syna – a je oddána s jejich otcem, trestancem Willem Bryantem. Román plný srdceryvných zvratů a dojemných okamžiků vychází ze skutečného životního příběhu Mary Broadové-Bryantové.

Andrejko, tak tu si určitě přečtu! Koukám na ČBDB a má hodnocení 96%, což je fakt hodně!
Děkuji za tip!