Tož děcka, jestli vás to baví, máte tam novou kapitolu

Kdysi mi tchán půjčil Žítkovské bohyně. Myslím, že je ještě máme v knihovně

Palomita napsal(a):

Kdysi mi tchán půjčil Žítkovské bohyně. Myslím, že je ještě máme v knihovně

Žítkovské bohyně napsal Jiří Jilík (2005) a Kateřina Tučková (2012 kniha, 2013 e - kniha). Ty Jilíkovy jsou více faktografické, značný úspěch měly a mají obě knihy.
Kateřinu Tučkovou jsem slyšela v několika rozhovorech a moc jí fandím.
Viděla jsem i zajímavý dokument o tomto překrásném a velmi zvláštním kraji. Z jeho závěru bylo ale patrné, že ne všechny obyvatelky Žítkové jsou z podání Kateřiny Tučkové nadšené a některé to vnímají i jako zásah do soukromí a zkreslování...

Já teď čtu TRHLINA od Jozefa Kariky a teda už dlouho jsem tak knihu nehltala. Dám vědět, až dočtu.

Když vyšla kniha Žítkovské bohyně, četla jsem ji skoro z donucení (byla jsem snad jediná, která ji neznala). Asi nebyla tak úplně můj šálek čaje, protože jsem už neměla potřebu se k ní vracet, tímpádem si děj dopodrobna nepamatuji. Vím, že jsem se ze začátku rychle začetla, ale v průběhu se začalo prolínat víc rovin, postupně to nadšení z příběhu sláblo, začal mě nudit. Možná jsem od knihy čekala něco jiného. To volné vyprávění prolínané citacemi dokumentů mi zastavovalo děj. Ale rozhodně stojí za přečtení.

Mě Žítkovské bohyně vtáhly a do konce knihy nepustily. Proto jsem taky sáhla po další knize od Tučkové, Vyhnání Gerty Schnirch.
Je to těžké téma, náročné čtení (není to oddechovka k vodě), ale výborně zpracované. Za mě palec nahoru.

Trhlinu jsme s mužem poslouchali jako audioknihu, ale číst se mi zatím moc nechce Dnes jsem dočetla Heřmánkové údolí, moc děkuji za tip. Pohlazení po duši i když teda už nástup byl náročný, ale ten závěr, přesně podle mého gusta. Moc děkuji

Čtu to vlákno o Statistice. Jsem na 12cté straně. Je to pro mě jako román. Jednak jsem tam nepřispívala, a asi jsem v BB ani asi nebyla, a druhak je to pro mě fakt " výživné", vracet se do dávné minulosti a upřesňovat si věci, které se staly a já je netušila. 👍.

V knihovně jsem si náhodně půjčila knihu Nezapomeň na mě od Lesley Pearse. Jsou prázdniny, doba dovolených, tak proč ne. Na první pohled (dle názvu) by se mohlo zdát, že půjde o romantickou slaďárnu typu on a ona. Je to ale vše, jen ne romantika. Nesmírně těžké čtení. Kniha podle skutečné historické postavy. Tato kniha se téměř nedá popsat slovy, protože je to kniha plná emocí. Musí se přečíst a přežít. Proč? Protože jsem velice často zadržovala dech hrůzou, zděšením, smutkem, bolestí, jako bych se vcítila do hlavní hrdinky. Od poslední třetiny knihy jsem už měla téměř strach otáčet každou stránku s myšlenkou, že více už nevydržím ani já, a že více už nemohla vydržet ani Mary. Tolik bolesti na straně jedné a tolik vnitřní síly na straně druhé, todle dokáže jen žena-matka. O to šílenější, že celý příběh je podle skutečné postavy. Kniha, na kterou fakt nezapomenu, a která pro mě osobně znamená absolutní vrchol.

Anotace:
Píše se rok 1786.
Mary Broadová, dcera rybáře z Cornwallu, je za pošetilou krádež klobouku odsouzena k smrti oběšením. Nakonec je však ortel změněn a Mary je deportována do Austrálie s jednou z prvních várek trestanců. Už jen samotná plavba za děsivých podmínek si mezi vězni vyžádala mnoho obětí. Mary během plavby porodí dvě děti – nejprve dceru a později syna – a je oddána s jejich otcem, trestancem Willem Bryantem. Román plný srdceryvných zvratů a dojemných okamžiků vychází ze skutečného životního příběhu Mary Broadové-Bryantové.

Andrejko, tak tu si určitě přečtu! Koukám na ČBDB a má hodnocení 96%, což je fakt hodně!
Děkuji za tip!

To jsi toho přečetla opravdu hodně, můžeš se přidat k místním knihomolům.
Sirotka lowoodského jsem četla někdy v dětství a moc se mi to líbilo.
Teď čtu Nejlepší pro všechny (Host, Brno 2017) od Petry Soukupové, čte se dobře.

vrabčák napsal(a):

Teď čtu Nejlepší pro všechny (Host, Brno 2017) od Petry Soukupové, čte se dobře.

Díky za tip, vypadá to zajímavě, píšu si do nekonečného seznamu knih k přečtení

AndreaP. napsal(a):

vrabčák napsal(a):

To jsi toho přečetla opravdu hodně, můžeš se přidat k místním knihomolům.

Od doby, co jsem přelouskala Slabikář, jsem defacto bez knihy nebyla ani jeden den (vyjma doby, kdy umírali naši, tam číst nešlo, psychicky jsem na to neměla). Knihy miluji celý život, je to opravdu moje vášeň.

Knížky a hudbu mám na prvním místě. Ovšem čtu teď o hodně méně než dřív..., ale snad se mi povede se ke knížkám úplně vrátit.