Nela napsal(a):

Trilogii Milénium - 1. díl Muži, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona

na to se právě chystám.

Nela napsal(a):

aprill napsal(a):

Nela napsal(a):

Trilogii Milénium - 1. díl Muži, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona

na to se právě chystám.

Prvních asi 70 stránek nic moc, ale už se to rozjíždí.   Měla jsem delší dobu objednávku v knihovně, nejprve mi přišel druhý a třetí díl, jenže nebyl první, tak jsem to vrátila, teď přišel první díl - KONEČNĚ a zase budu dlouho čekat na druhý a třetí.

Mně připadá celá trilogie nic moc :-). Štvalo mě, jak si hlavní hrdinové na každé desáté stránce chystají obložené chleby a kávu a sedají si na parapet! :-)

trnka napsal(a):

Mně připadá celá trilogie nic moc :-). Štvalo mě, jak si hlavní hrdinové na každé desáté stránce chystají obložené chleby a kávu a sedají si na parapet! :-)

Mně se to dost líbilo. A s těmi obloženými chleby ........ těch bylo v Dětech z Bullerbynu taky dost. A kafe a parapety - no prostě Švédi a jejich žurnalisti, co bys od nich chtěla ?!?

Abych řekla pravdu, už jsem měla knih tolik, že se od nich prohýbal celý nábytek a ještě v krabicích, jednoho krásného dne jsem většinu darovala knihovně a ponechala si jen moje miláčky. Teď čtu většinou e knihy, zatím na notebooku ale už pošilhávám po čtečce...

Ale málem bych zapomněla, dnes jsem si koupila dvojjazyčnou knihu Skotské pohádky, tak tu čtu "opravdově", dvě pohádky jsem už přečetla ve vlaku po cestě z výletu do Prahy

Upravil(a) Bety (22. 8. 2011 21:57)

Juraj napsal(a):

Prispeji trochu jinym nez "zenskym ctenim" ;-)
Nasel jsem u tchana v jeho bohate knihovne knihu HORI UZ BERLIN, vydanou v CR v r. 1965, paperback [Anglican a Francouz jako autori]... Je to zajimava popularne dokumentarni knizka o obrane Parize Nemci pred prichazejicicm osvobozenim ze strany spojencu v lete 1944... V ramci toho desitky minipribehu - smutnych i veselych -, necekanych setkani... Az po svatby obycejen do jednoho roku nasledne mezi parizskou divkou a americkym vojakem ci dustojnikem, nebo schovavani nemeckych vojaku u svych parizskych milenek, ci nenavistni zabijeni  od mistnich obyvatel jiz bezbrannych Nemcu kdyz byli eskortovani spojenci po ulicich Parize do zajeti... Spojenci je chranili vlastnimi tely - ne vzdy se jim to vsak povedlo...

Vite o tom, ze Pariz, resp. jeji nejznamejsi pamatky [ala Eifelovka, Louvre, Sacre-Coeur, Notre-Dame...] byli vsechny Nemci podminovany a pripraveny k demolici, a jen diky veliteli Parize [nemecky "tvrdas" General Choltitz], ktery se zdrahal vykonat rozkaz na jejich odpaleni [vydanej z Berlina predtim samotnym Hitlerem] - z duvodu uzasneho kulturniho dedictvi pro svet - se nam zachovali?

Ufff, uchvatne cteni... "Slzy a plac, radost i smiech..."

V knize Exodus od Liona Urise jsem se zase dočetla,že v Holandsku své Židy odmítli vydat Hitlerovi a hromadně je deportovali,aby byli zachráněni...oproti brutálnímu Polsku...např.

Obvyklou "prázdninovou" četbu detektivek, která se přelévá do celého roku a nemá cenu ji zmiňovat, jsem teď proložila dvěma "psychoknihami", obě mě příjemně překvapily, chválím a doporučuji. Obě zvláště těm z nás, které i ve věku velkých holek máme tak trochu problémy s rodiči (i ty dané jejich senilitou, demencí a spol. - čili diagnózou) nebo nedořešené vztahy nebo tam prostě jen tak něco vázne. Je to knížka Zdeny Jordánové SPRATEK a knížka France-Marie Chauvelotové RUKOVĚŤ PROTI MANIPULÁTORŮM, Uchopte život opět do vlastních rukou. Ta druhá mi příjde poněkud jiná, než další na toto téma, a (nejen) tím zajímavá.
Četbě zdar!

lupina montana napsal(a):

Brambůrko, já náhodou detektivky miluju a čtu je furt pryč - jednak je to záruka příběhu a druhak se z těch lepších člověk doví víc, než z cestopisu, poněvadž reálie se tam nevymejšlej, nýbrž opisujou ze života.
Nejnovější (a zarážející) poznatky z detektivek anglických (teď jsem jich přečetla zrovna dost) jsou toho druhu, že "mobil neměla. Z čeho by platila provoz?" (normálně pracovala, podotýkám)
Inspektorka vstoupila do nepříliš bohatého příbytku a majitel jí byl okamžitě podezřelej; měl tam televizi, věž, mikrovlnku i dývko....kde na to vzal?

Hle! Spřízněná duše. Nejen cestopisy, i dějepisy příp. etnografie.
Mohu parafrázovat, že většinu, co jsem se o světě dozvěděla, dozvěděla jsem se z detektivek.
Taky to se mnou podle toho vypadá

Taky miluju detektivky. Trilogie Milénium mě celkem zklamala. Ještě se mi jakž takž líbil první díl, ty druhé dva mi přišly přitažené za vlasy.
Já mám nejradši historické detektivky, protože mám ráda historii a v nich se tak nějak nenásilně hodně dozvím. Mám ráda detektivky od Vlastimila Vondrušky o Oldřichovi z Chlumu a Jiřím Adamovi z Dobronína. A Lauru Joh Rowlandovou, která píše detektivky ze starého Japonska. A Petera Tremayna a jeho detektivky o sestře Fidelmě a taky bratra Cadfaela od Elis Petersonové.

Ivana napsal(a):

Taky miluju detektivky. Trilogie Milénium mě celkem zklamala. Ještě se mi jakž takž líbil první díl, ty druhé dva mi přišly přitažené za vlasy.
Já mám nejradši historické detektivky, protože mám ráda historii a v nich se tak nějak nenásilně hodně dozvím. Mám ráda detektivky od Vlastimila Vondrušky o Oldřichovi z Chlumu a Jiřím Adamovi z Dobronína. A Lauru Joh Rowlandovou, která píše detektivky ze starého Japonska. A Petera Tremayna a jeho detektivky o sestře Fidelmě a taky bratra Cadfaela od Elis Petersonové.

Nemohu si teď vzpomenout, jak se ta paní jmenuje (Lindsayová?). Detektivky ze starého Říma. Mohlo by se ti líbit.
Co soudce Ti?

Ivana napsal(a):

Soudce Ti je bezva, ale už ho mám celýho přečtenýho. Ty detektivky ze starého Říma jsem se pokoušela číst, ale nebavilo mě to, nevím proč. Zdálo se mi to moc rozvláčné. Zato jsem si ještě+ vzpomněla na pár detektivek ze starého Egypta o soudci Amerotkem, jen si nevzpomínám na autora. Paul Doherty?

No, ono je to trošičku do love story, to víš, ženská . Ale mám dojem, že o starém Římě a okolí jsem se dozvěděla stokrát víc, než z dějepisu ve škole. Četlas to pokračování soudce Ti, které napsal chlapík, jehož jméno si (opět) nemohu vzpomenout (Francouz ruského původu, jestli se nepletu, hihihi)? byla jsem z toho po 2 knížkách dosti zklamaná.
Něco od Paula Dohertyho jsem četla (co měli v Levných knihách), ale zdá se mi, že má příliš literární ambice na to, aby si dával na detektivkách záležet.
Jinak, vždycky pasu po P.D. Jamesové a Ruth Rendellové, mám ráda klasickou americkou drsnou školu (tím myslím Chandlera, Hammeta, s trošičku přimhouřeným očičkem Rosse Macdonalda a spol.) a spoustu dalších z neanglofonních zemí. Myslím, že jsem četla snad všechno od Aghaty Christie.

Bramborko, taky je mám ráda. Agathu Christie miluju, můžu se i koukat v TV na Hercula Poirota a Slečnu Marplovou, což se o jiných televizních detektivkách říct nedá. Ty pokračování o soudci Ti jsem taky četla, udělal tam z něj úplného trotla, vůbec se mi to nelíbilo, ani ten sloh. Pokračování mají většinou nízkou úroveň.
Mám ráda i severské autory, teď si nevzpomínám na jméno spisovatelky, ale píše o inspektorce  Hussové je to ze Švédska. A nebo islandské detektivky, ty jsou taky fajn.

Vachu, zvěrolékař je klasika, je to moc pěkné čtení, takové optimistické.

majkafa napsal(a):

Teď čtu Johna Irvinga - Svět podle Garpa. Již po několikáté. V mnohém se vidím.

ukousla jsi někomu...

já čtu Skotské pohádky, každý den jednu a souběžně čtu cestopisný od Jaroslava Mareše "Kurupira" o Stolové hoře

Irvinga mám moc ráda, svět podle Garpa je jedna z mých nejoblíbenějších. A ještě Modlitba za Owena Meanyho

Herriot