Karal napsal(a):

Chci se zeptat jak se vase deti chovaji pri nemoci..ted jsme se vratili z pohotovosti, pac Honzovi vecer vyskocila teplota a pak z niceho nic dostal krece do bricha, rval porad au, au, au, kdy uz to prestane..byli jsme u toho tri dospeli - ja, manza i babicka a nakonec jsme volali rychlou, protoze jsme meli strach ze slepaku, na bricho si nenechal ani sahnout, ze hrozne boli..samozrejme ze cestou uz se mu udelalo lip (zaplatpanbuh!), a doktorka rikala, ze ma otekle uzliny v brise k viroze a ze to muze bolet hodne..nicmene mam pocit, ze jeho reakce byla neadekvatni..Stejne jako predevcirem, kdyz si pichnul do vosiho hnizda..podle revu jsem mela pocit, ze ho zerou zaziva, pritom nakonec mel (zaplatpanbuh!) "jen" 5 zihadel..coz k dane situaci byl uspech..ja jich nakonec u sebe napocitala 7..nevim, zda je to takovy cita, nebo je to volani o pozornost, nekdy mam vazne pocit, ze mu vubec nerozumim, ze vubec netusim co se mu honi hlavou..v papirech z nemocnice ma ze nespolupracuje, on proste ma ten pohled ranene lane a kouka a nic nerika..ja mam pocit ze hodne z toho je divadlo..pritom je to takovy chytry kluk, ale ja mam pocit, ze je v tom svem svete nestastny a neumim mu pomoct..myslite, ze z toho vyroste?
Prijde mi ze cim je vetsi tim je to horsi..treba se mi jednou stalo v metru, ze se tak divne tvaril, tak se ptam co je a on mi neodpovidal, tak jsem si ho chtela pritahnout k sobe na protejsi sedacku a on se mi zhroutil na zem..samozrejme ze u tu chvili se mi udelalo mdlo..ale pak me napadlo nabidnout mu bonbon a najednou byl ok..kdyz mu neco je, odmita rict co, snazim se zjistit proc je smutny, ale nedostanu z nej nic, jen kouka a nic nerika..takova ta spontanni detska radost tu u nej temer neznam, on se proste radovat neumi..On se treba toci na kolotoci, libi se mu to a pritom ma clovek pocit, ze se kazdou chvili rozbreci, jak je vazny..Nedokazu se naladit na jeho vlnovou frekvenci Mate nekdo doma podobné dítko?

Možná bude jinak citlivý a nebo třeba nedměrně inteligentní, takové děti běžné hry nebaví, chtějí něco jiného třeba složitějšího. Jinak je to moc pěkný a okatý kluk

Upravil(a) Natálie (8. 8. 2011 16:58)

Karal, moji vnučku taky nesnadno rozesmát,nebo potěšit. NAštěstí ji pomalu přecházejí výbuchy nekontrolovatelných vášní
Dcera ji "ladí" od narození - nikdy to nebylo snadný dítě (její maminka ovšem taky ne )
Jak je velký ten tvůj prcek? Jako na tom obrázku? To je hodně maličký dítě....jak jsem to četla, měla jsem dojem, že půlka z toho je "doopravdy" (vosy teda bolej ze začátku sakramentsky!) a půlka - využití situace.
Mladší dcera měla k tomuhle taky sklony - bylo dost těžký někdy rozeznat, jestli ještě strádá, nebo už si to užívá. Nakonec jsme se naučily spolu, že mi to musí říct co nejjasněji - přiměřeně věku. Na nějaký neurčitý áchání jsem fakt nebyla zvědavá....
Musím říct, že na mně by pohled raněné laně teda nezabral zejména ne u kluka.