|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Zdravím všechny. Jen velmi nerada zakládám nové téma, dokonce jsem bojovala s myšlenkou napsat pod nějakým novým nickem, ale jak vás, dámy, znám, někdo by to určitě vyšťoural a omlátil mi to o hlavu 
A stejně bych se styděla, jako se stydím teď, když tohle píšu. Mám totiž asi problém s alkoholem. Celkem nedávno jsem si ho alespoň připustila. A teď mě děsí, jak s tím nedokážu bojovat. Není to o tom, že bych kvůli alkoholu nechodila do práce, že bych se spíjela denně do němoty, ale přijde mi, že prostě piju moc, resp. když už se pije, a že se pije často, nezvládám to. Opiju se a druhej den si skoro nic nepamatuju. Už několikrát jsem pod vlivem obvinila přítele z kdečeho a opravdu byla hnusná. On ví, že se to "normálně" neděje a nebere to vážně. Ale když řeknu, že už nebudu pít vůbec, tak zas ale "proč, když budeš pít s mírou, bude to v poho". Je normální, že chodím k sousedce na víno minimálně jednou týdně, ale my nevypijeme jednu láhev, my vypijeme rovnou dvě a navrch si dáme třeba ještě frisco (což je navíc prasárna, když frisco je vlastně pivo). Když jedeme někam na kole, dáme si co? Pivo. Když se večeří, pijeme co? Pivo. Každou chvíli se někam jde a pořád se pije. Já mívám druhej den dost těžký morální kocoviny, ale jako to tele si příště dám zas. Je mi jasný, jak to tady schytám, ale já se asi potřebuju svěřit lidem, kteří mě neznají, nebo já nevím. Nechci to říkat přítelovi - víš lásko, já mám fakt problém. Asi to mám vrozený, mýmu tátovi se ten jeho upil, když táta chodil asi do druhý třídy. A můj táta taky holduje. Pije jen pivo, ale hodně, opíjí se po něm. Normálně pracuje, to jo, vydělává si dost a ty prachy jsou fakt vydřený, nicméně když má volno, pije. Asi mi to přijde normální,a to mě děsí. Nedokážu oslavit svoje narozeniny jednou skleničkou. Jdu až do resetu, prostě se pije, dokud je co. Lidi kolem mě to mají dost podobně, ale asi jim to nevadí, kdežto mně už jo. Měla jste to některá taky tak? A jak jste se z toho dostaly? Neříkám, že mě nenapadá žádná možnost - prostě nepít. Problém je, že si to nedovedu představit. Že jako vůbec. Ale asi už nemám jinou možnost, nechci skončit jako těžká alkoholička někde v léčebně. Není tu moc o čem diskutovat, jen jsem to asi potřebovala pustit ven "z pusy".
Není tady
Clovek alkoholem vetsinou potlacuje nejake hlubsi skryte problemy.
Kdyz je ale nastesti zacne vubec hledat a najde tak je pak muze resit namisto toho se pokouset je potlacovat alkoholem.
Muze to byt slozitejsi hledani,ale neco tam byt musi. 
Lide mnohdy hledaji v alkoholu take cokoli co bez nej nedokazali najit.
Není tady
Tyjo, tak to nevím. Já spíš cítím, že se nějak nemůžu odpíchnout a přestat pít úplně. Ale nevím, co bych mohla alkoholem řešit. A pokud přesto něco řeším, tak fakt nevím, jak to identifikovat. 
Není tady
Tak co v tom piti vidis ze se nemuzes odpichnout?
Co Ti to prinasi?
(Takhle bych zacla uvazovat ,kdybych byla na Tvem miste)
Není tady
.
Upravil(a) písmenko (18. 8. 2011 11:11)
Není tady
No já jsem to měla podobně. Taky jsem s kámoškou dost popíjela. Jít třeba dvakrát týdně do hospody vypít 6 nebo 7 malých piv žádný problém. A takhle se to táhjlo pár lét. Po práci zajít si kam, na pivo. Taky jsem to párkrát přepískla a říkala jsem si tak jako ty ostatní pijou tak si dám jen pár piv a bude to v pohodě. Taky jsem si myslela, že je se mnou asi zle. Ale není to tak jelikož jsem ted těhotná tak jsem si pivo nedala už tři měsíce. :-) A vůbec mi to nechybí. Ani když se dívám jak všichni okolo mě chlastaj třeba na oslavě narozek nebo tak.
Není tady
Žiju mezi lidma, kteří mají k alkoholu kladnej vztah. Pít je normální. Neumím odmítnout. Nepřináší mi to právě nic pěknýho, jen problémy, pokud teda něco. Nebo jako jo, mejdany jsou fajn, ale ty druhý dny... Vím to, ale i když si řeknu dost, už ne, tak jakmile si pak dám jednu dvojku, je konec. To je strašný, když to po sobě čtu. A to se asi furt krotím, protože se stydím to napsat naplno. Ach jo, kam jsem se to dostala.
Není tady
písmenko napsal(a):
Jde do hospody třeba jenom popovídat s kamarády, tak si dá pivo a hází tam jedno za druhým. Přijde mi, že ani ne z chuti, spíš je to zvyk a nijak nad tím nepřemýšlí. Je to normálka, standard.
Myslis ze ani ne z chuti,ze to tam jen hazi ani o tom nepremysli proc a o tom jestli mu to vubec i chutna nebo ne. ? 
Není tady
písmenko napsal(a):
Hodně lidí kolem mě to má tak, jak píšeš ty - přijde domů, tak si nalije pivo nebo víno a sedne k televizi. Jde do hospody třeba jenom popovídat s kamarády, tak si dá pivo a hází tam jedno za druhým. Přijde mi, že ani ne z chuti, spíš je to zvyk a nijak nad tím nepřemýšlí. Je to normálka, standard.
Nepijí na smutek nebo zapomnění, prostě ze zvyku. Stejně jako někdo nepije alkohol ze zásady, tak si dá minerálku a také nad tím nijak nepřemýšlí.
Ty to máš jako někdo se sladkým - chce zhubnout, nejíst ho, ale jak si vezme první čtvereček čokolády, zbaští ji celou. Takže buď nejíst/nekupovat sladké vůbec nebo to vzdát a smířit se s tloušťkou. Hm.. A zkoušela jsi někdy nepít? Kamarádům třeba říct, že jsi nachlazená, máš v sobě prášek a zkusit to pár večerů bez alkoholu?
Mám to asi tak - jít do baru a dát si vodu, budu stát zkyslá v koutě. Jenže já už moc do barů nechodím, už jsme spíš doma, no jo, jenže my pijeme i doma. :-(
Ta čokoláda sedla, píšeš to úplně přesně. Nevím ale, jak z toho ven. Vím, že to zní divně. Ale já opravdu cítím problém. Na druhou stranu nemám potíže jako alkoholici, opravdu ne, ani v práci, ani doma. Jenže prostě dřív byl alkohol sranda a teď už není, ale já ho přesto konzumuju. A dost. 
Není tady
Ahoj, ADFko,
myslím, že to "neschytáš", mnohé z nás s tím mají zkušenost, vč. mě, tak proč odsuzovat něco, v čem jsem sama plavala.
První a nejdůležitější věc je, že sis to uvědomila. Že piješ příliš, že to nezvládáš.
Výborné. Na začátek.
A co te´d s tím?
Požádat o pomoc. Ne na Babi, tady uslyšíš spoustu protichůdných názorů, a zkušeností.
Ale protože jsem každý originál, tak každému funguje něco jiného a jinak, a týká se to nejen chlastu.
Obrať se o pomoc tam, kde s tím mají zkušenost, dřív než bude pozdě.
Já bych volila poradu s psychologem, než se dostaneš do spárů psychiatrie (což Tě možná nemine, pokud to s tou změnou myslíš vážně).
Vůle nepomáhám, motivace taky ne, je to něco mnohem hlubšího, co se skrývá pod touhou unikat do chlastu.
Jen nepít nestačí. Ale začít se musí právě tím nepitím.
Jestli máš pocit, že to nezvládneš sama, požádej o nějaký dohled, někoho, kdo o problému ví a mohl by tě "hlídat"
Pokud už jsi ve stavu, kdy jsi přešvihla míru, pamatuj, že už nikdy nikdy nikdy nebudeš normální konzument.
A nepokoušej se o to, ušetříš si čas a nervy.
Přestat pít úplně. Dokážeš si takový život představit?
Sama za sebe...
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Žiju mezi lidma, kteří mají k alkoholu kladnej vztah. Pít je normální. Neumím odmítnout. Nepřináší mi to právě nic pěknýho, jen problémy, pokud teda něco. Nebo jako jo, mejdany jsou fajn, ale ty druhý dny... Vím to, ale i když si řeknu dost, už ne, tak jakmile si pak dám jednu dvojku, je konec. To je strašný, když to po sobě čtu. A to se asi furt krotím, protože se stydím to napsat naplno. Ach jo, kam jsem se to dostala.
Ty si jak já. Taky jsem šla za ámoškou na dvojku vína a skončila jsem u litry i víc.
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Žiju mezi lidma, kteří mají k alkoholu kladnej vztah. Pít je normální. Neumím odmítnout. Nepřináší mi to právě nic pěknýho, jen problémy, pokud teda něco. Nebo jako jo, mejdany jsou fajn, ale ty druhý dny... Vím to, ale i když si řeknu dost, už ne, tak jakmile si pak dám jednu dvojku, je konec. To je strašný, když to po sobě čtu. A to se asi furt krotím, protože se stydím to napsat naplno. Ach jo, kam jsem se to dostala.
Vis ,ja si myslim ze je uzasny ze o tom premyslis . 
Jestli Ti to nedela dobre,podle mne je to vyzva to zmenit. Nemusi a muze to byt snadny. Ale urcite bych tu vyzvu neprehlizela na Tvem miste.
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Tyjo, tak to nevím. Já spíš cítím, že se nějak nemůžu odpíchnout a přestat pít úplně. Ale nevím, co bych mohla alkoholem řešit. A pokud přesto něco řeším, tak fakt nevím, jak to identifikovat.
To nemáš šanci identifikovat, pokud pít budeš.
Není tady
ADFko2: zrovna jsem sem dnes psala svůj příspěvek, týkající se alkoholu
V první řadě je dobře, že si vůbec připouštíš, že problémy s alkoholem vůbec máš. A máš je skutečně, protože díky pití už se u Tebe začínají projevovat problémy v partnerském vztahu 
Další věc je: ADFko2, Ty piješ nekontrolovaně - to není o tom, že zatím nepiješ denně, ale když už piješ, nedovedeš přestat a opiješ se tak, že máš druhý den okno jak výkladní skříň 
A třetí alarmující věc je, že sklony k popíjení alkoholu máte v rodině: dědeček se upil, Tvůj táta také nadměrně pije a vůbec nehraje roli, že pije "jenom pivo", protože pivo obsahuje rovněž alkohol.
Tohle jsou tři varovné a burcující fakty a Ty bys celou situaci měla začít řešit. Mrkni se sem: http://www.monikaplocova.cz/ . To jsou stránky známé terapeutky Moniky Plocové, která se zabývá léčbou převážně ženského alkoholismu, najdeš zde i kontakty na terapeutické centrum v Praze a můžeš jí na tyto stránky napsat a podrobně vylíčit svůj problém.
Pokud doopravdy nechceš skončit jako těžká alkoholička někde v léčebně, tak věz, že já jsem jako těžká alkoholička v léčebně opravdu skončila a začínala jsem podobně, jako Ty ... občas sem - tam sklenička, pak nezůstalo jen u jedné, přidala se k tomu manželská, hodně ošklivá krize a já jsem z nezávazného společenského popíjení začala chlastat I. ligu a propila jsem se až do léčebny 
A hodně dlouho jsem popíjela v rámci společenských konvencí, občas se mi to sice podařilo "přešvihnout", ale protože můj životní partner pil taky, neměli jsme si v podstatě co vyčítat. Takhle jsem to kočírovala skoro 10 let, pak přišel osudový bod zlomu a už to fičelo rovnou z kopce: začínala jsem pivem nebo vínečkem, pak jsem začala pít pouze vínečko, zato v hodně velkém množství, pak se k vínečku přidala i kořalka a už to šlo ...
Držím palce, ať se Ti podaří Tvůj problém zpracovat a k Tvé spokojenosti brzy pořešit ... 
Není tady
Damila napsal(a):
Ahoj, ADFko,
myslím, že to "neschytáš", mnohé z nás s tím mají zkušenost, vč. mě, tak proč odsuzovat něco, v čem jsem sama plavala.
První a nejdůležitější věc je, že sis to uvědomila. Že piješ příliš, že to nezvládáš.
Výborné. Na začátek.
A co te´d s tím?
Požádat o pomoc. Ne na Babi, tady uslyšíš spoustu protichůdných názorů, a zkušeností.
Ale protože jsem každý originál, tak každému funguje něco jiného a jinak, a týká se to nejen chlastu.
Obrať se o pomoc tam, kde s tím mají zkušenost, dřív než bude pozdě.
Já bych volila poradu s psychologem, než se dostaneš do spárů psychiatrie (což Tě možná nemine, pokud to s tou změnou myslíš vážně).
Vůle nepomáhám, motivace taky ne, je to něco mnohem hlubšího, co se skrývá pod touhou unikat do chlastu.
Jen nepít nestačí. Ale začít se musí právě tím nepitím.
Jestli máš pocit, že to nezvládneš sama, požádej o nějaký dohled, někoho, kdo o problému ví a mohl by tě "hlídat"
Pokud už jsi ve stavu, kdy jsi přešvihla míru, pamatuj, že už nikdy nikdy nikdy nebudeš normální konzument.
A nepokoušej se o to, ušetříš si čas a nervy.
Přestat pít úplně. Dokážeš si takový život představit?
Sama za sebe...
Přestat pít úplně, to bych chtěla. Protože málo to neumím. Mně se třeba líbí si dát pochod někde v přírodě a pak si dát někde dobrý pivo. To je mi hrozně sympatický, taková jako že pohoda. Ale když o sobě teď přemýšlím - já si asi fakticky po těch letech mejdanů nedovedu představit život bez alkoholu. To je síla. Já si ale neumím představit, že jdu někam za psychologem a řeknu mu dobrý den, jsem skoro alkoholička, jak mám najít jinej smysl života?
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Mám to asi tak - jít do baru a dát si vodu, budu stát zkyslá v koutě.
Ted zkus jstli chces ADF premyslet se mnou.
Hledala jsi v alkoholu odreagovani,radost,veseli,smich?
Není tady
ADFko, je dobře, žes sem napsala, vypsala se z toho.
Ano, podle mě JE to problém, podle mě to je počínající - a nebo již pokročilý - alkoholismus.
Ale je velmi dobře, že si to uvědomuješ, a že jsi udělala ten první krok - připustila sama sobě - ano, já mám problém, velký problém.
Sama vidíš, že pít jen tak s mírou už nedokážeš. Tady je fakt jediná možnost - nepít už vůbec. Nikdy.
Zdá se to hrozné, ale jen takto máš šanci žít normálně. Jinak skončíš jako troska.
ADFko, přečti si pečlivě všechna pokračování zdejších vláken Alkoholici a jejich partneři. To Ti podle mě řekne vše.
Držím Ti aplce, ať vydržíš a zvítězíš.
Díky všem, docela se mi ulevilo, byť teda jsem se utvrdila v tom, že ten problém fakt mám, že si to jen nemyslím.
Arcanum - asi jo, asi jsem hledala zábavu, srandu, s dvojkou pod kůží se hned líp paří. Jenže už je mi osmadvacet, pařit už mě tolik nebaví, nicméně ten blbej chlast mi zůstal. Asi ti rozumím - pila jsem pro zábavu, budu si pro tu zábavu muset najít jinej zdroj. Pravda je totiž taková, že všechny koníčky zmizely. Umím se bavit jenom tím, že jdu k sousedce na víno. Stydím se. Dřív jsem hodně psala, četla, hrála na kytaru, sledovala hudbu i filmy, byla v obraze.
Btw. - taky mám strach, že když to úplně utnu, budu pak mít problém s přítelem - když pak třeba půjde někam pařit a tam samozřejmě bude pít. I když vím, že TO můj problém není. Ani nevím, jak pak budu trávit večery ve společnosti všech těch známých, kteří všichni, úplně všichni pijou. Není to jen o nepití. Změní se úplně všechno. Docela se bojím.
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Přestat pít úplně, to bych chtěla. Protože málo to neumím. Mně se třeba líbí si dát pochod někde v přírodě a pak si dát někde dobrý pivo. To je mi hrozně sympatický, taková jako že pohoda. Ale když o sobě teď přemýšlím - já si asi fakticky po těch letech mejdanů nedovedu představit život bez alkoholu. To je síla. Já si ale neumím představit, že jdu někam za psychologem a řeknu mu dobrý den, jsem skoro alkoholička, jak mám najít jinej smysl života?
ADFko2: já po propuštění z léčby abstinuju již čtvrtým rokem a bezpečně vím, že abstinenci mám už na doživotí: tzn. až do konce života si nesmím dát ani pralinku Nejsem vyléčený alkoholik, jsem zaléčený čili abstinující alkoholik a taková diagnóza je skutečně neodparatelná až do smrti. Nemůžeš s ní bojovat, smlouvat nebo ji bagatelizovat, musíš se s ní zkrátka naučit žít
Bez alkoholu jde žít stejně kvalitně, jako s alkoholem, věř zkušené: budeš se tomu divit, ale dobrou zábavu můžeš prožít i s nealko nápoji nebo s nealko koktejly. Pro mě bylo taky v průběhu léčby nepředstavitelné, že už se NIKDY nebudu smět napít alkoholu, pořád jsem si říkala, PROČ zrovna já, proč tohle muselo potkat zrovna mě a jak je nespravedlivé, že jiní můžou vesele chlastat jak duhy a do léčebny se v životě nedostanou, zatímco já tam skončila zavřená na tři měsíce a až vylezu, budu muset celý život koukat, jak ti druzí vesele pijou. Bohužel, ti druzí s alkoholem neměli problém, protože na rozdíl ode mě jim konzumace alkoholu nepřinášela žádné problémy a neohrožovala je na zdraví a životě, jako mě
Naučila jsem se to brát tak, jako kdybych byla nemocný, co zničeho nic onemocní cukrovkou: taky už si nesmí dát do konce života šlehačkový pohár nebo čokoládu a nesmí přemýšlet o tom, jak je nespravedlivé, že ti druzí se můžou ládovat ostošest a on ne, protože kdyby si to sladké dal, sám sebe by vážně ohrozil na životě Budeš se divit, ale opravdu to jde a život bez alkoholu, který Ti ničí život, je o hodně kvalitnější, než život s alkoholem a nepřijemnostmi všeho druhu, které Ti jeho nadměrná konzumace působila
Není tady
Díky, Kiaro, věřím ti, je mi to navíc úplně jasný, že to jde a může to bejt ještě větší "jízda"
Musím se ale naučit i odmítat. Každou chvíli mi někdo nabízí, třeba když jdem k přítelovým rodičům, mamka tam vždycky vytáhne portský vínečko. Jenže ona může, ona si totiž dá jen se mnou a jen jednu stopečku. Jenže já jsem schopná si k žehlení otevřít lambrusco, aby mě to víc bavilo. Jsem fakt husa. Četla jsem, že závislost na alkoholu vzniká léta. Měla jsem tolik času, jenže neviděla problém. A teď, když ho vidím, to bude strašně složitý. Ale já to chci zvládnout. Sama.
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Btw. - taky mám strach, že když to úplně utnu, budu pak mít problém s přítelem - když pak třeba půjde někam pařit a tam samozřejmě bude pít. I když vím, že TO můj problém není. Ani nevím, jak pak budu trávit večery ve společnosti všech těch známých, kteří všichni, úplně všichni pijou. Není to jen o nepití. Změní se úplně všechno. Docela se bojím.
Ano, ADFko2... změní se úplně všechno jenomže to bude změna k lepšímu a kvalitnějšímu životu. Nemáš se čeho bát, daleko víc by ses měla bát toho, co se s Tebou stane, když v tomto způsobu života budeš pokračovat a pít nepřestaneš
Není tady
Kiara napsal(a):
ADFka2 napsal(a):
Btw. - taky mám strach, že když to úplně utnu, budu pak mít problém s přítelem - když pak třeba půjde někam pařit a tam samozřejmě bude pít. I když vím, že TO můj problém není. Ani nevím, jak pak budu trávit večery ve společnosti všech těch známých, kteří všichni, úplně všichni pijou. Není to jen o nepití. Změní se úplně všechno. Docela se bojím.
Ano, ADFko2... změní se úplně všechno
Hm, to je pravda. Já už nemám co objevovat a na co čekat. Vím dobře, jakej je život s chlastem a taky vím, že mě nenaplňuje. To jen on ten mrzák mi furt hlodá v hlavě a připomíná se mi a já mu podléhám. Nechci si od něj nechat řídit život. Musím ty blbý berle zahodit. Panejo, držte mi palce. Musím to zvládnout!!!
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Díky, Kiaro, věřím ti, je mi to navíc úplně jasný, že to jde a může to bejt ještě větší "jízda"
Musím se ale naučit i odmítat. Každou chvíli mi někdo nabízí, třeba když jdem k přítelovým rodičům, mamka tam vždycky vytáhne portský vínečko. Jenže ona může, ona si totiž dá jen se mnou a jen jednu stopečku. Jenže já jsem schopná si k žehlení otevřít lambrusco, aby mě to víc bavilo. Jsem fakt husa. Četla jsem, že závislost na alkoholu vzniká léta. Měla jsem tolik času, jenže neviděla problém. A teď, když ho vidím, to bude strašně složitý. Ale já to chci zvládnout. Sama.
ADFko, jen samotné odhodlání a chuť přestat pít nestačí, bylo by záhodno, aby Tě alespoň prvním stadiem abstinence provedl zkušený odborník
Myslíš si, že já jsem za celou tu dobu nechtěla přestat pít "sama od sebe" ?!? Jednou jsem to vydržela dva měsíce a myslela jsem si, jak už jsem "za vodou". Pak jsem zkoušela přestat pít na týden - zase se objevilo něco, co moji pevnou vůli spolehlivě nahlodalo a po té prokleté láhvi jsem zase sáhla. Měla jsem tisíce šancí, jak se už v tomhle stadiu svěřit odborníkům a svoje pití alespoň tenkrát zadusit v zárodku - ne! Pořád jsem tvrdila sama sobě a okolí: já sama, já sama, já sama, já to zvládnu sama, nikoho nepotřebuju, k lékaři nepůjdu, protože nemám žádný problém a s pitím můžu přestat, kdykoliv budu chtít, stačí jen pevná vůle a snaha vydržet 
Není tady
ADFka2 napsal(a):
Díky všem, docela se mi ulevilo, byť teda jsem se utvrdila v tom, že ten problém fakt mám, že si to jen nemyslím.
Arcanum - asi jo, asi jsem hledala zábavu, srandu, s dvojkou pod kůží se hned líp paří. Jenže už je mi osmadvacet, pařit už mě tolik nebaví, nicméně ten blbej chlast mi zůstal. Asi ti rozumím - pila jsem pro zábavu, budu si pro tu zábavu muset najít jinej zdroj. Pravda je totiž taková, že všechny koníčky zmizely. Umím se bavit jenom tím, že jdu k sousedce na víno. Stydím se. Dřív jsem hodně psala, četla, hrála na kytaru, sledovala hudbu i filmy, byla v obraze.
Btw. - taky mám strach, že když to úplně utnu, budu pak mít problém s přítelem - když pak třeba půjde někam pařit a tam samozřejmě bude pít. I když vím, že TO můj problém není. Ani nevím, jak pak budu trávit večery ve společnosti všech těch známých, kteří všichni, úplně všichni pijou. Není to jen o nepití. Změní se úplně všechno. Docela se bojím.
Pak tedy myslim ADF ,ze v duchu vis ze se mas a muzes (volba) vratit ted k jinym zivotnim radostem a nepotlacovat je alkoholem ktery Ti dava jen nebezpecnou nahrazku po ktere se pak citis jeste hur.
Zivot Te podle mne vyziva ke zmene.
Nekdy je nutne pro sve vlastni zdravi psychicke,nasledne fyzicke udelat obrovske zmeny.
Strach je prirozeny ADF,prave proto ze provest zmeny neni tak snadne.
Muze to i znamenat zmenu spolecnosti a zmenu pritele (tohle vsechno) za cenu vlastniho vysvobozeni z nesnazi.
Není tady
Kiara napsal(a):
ADFka2 napsal(a):
Díky, Kiaro, věřím ti, je mi to navíc úplně jasný, že to jde a může to bejt ještě větší "jízda"
Musím se ale naučit i odmítat. Každou chvíli mi někdo nabízí, třeba když jdem k přítelovým rodičům, mamka tam vždycky vytáhne portský vínečko. Jenže ona může, ona si totiž dá jen se mnou a jen jednu stopečku. Jenže já jsem schopná si k žehlení otevřít lambrusco, aby mě to víc bavilo. Jsem fakt husa. Četla jsem, že závislost na alkoholu vzniká léta. Měla jsem tolik času, jenže neviděla problém. A teď, když ho vidím, to bude strašně složitý. Ale já to chci zvládnout. Sama.ADFko, jen samotné odhodlání a chuť přestat pít nestačí, bylo by záhodno, aby Tě alespoň prvním stadiem abstinence provedl zkušený odborník
Myslíš si, že já jsem za celou tu dobu nechtěla přestat pít "sama od sebe"
Ale s tímhle se musím ještě poprat - nedovedu si představit, že fakt jdu někam do spolku anonymních alkoholiků... Opravdu ne... Možná by spíš pomohl psycholog?
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.