Byla prostě rychlejší než ty.A to je špatně?
O nás ženských se říká,že nevíme co chcem a že nedáme pokoj,dokud to nedostanem.Právě Ty si toho ukázkový případ.

Radím,nechtěj zpátky slepovat to,co se už rozbilo,takových holek,co s nima budeš první 4 měsíce v oblacích je hafol.

Pripájam sa k legitim, mylsím, že teba proste baví mať takú tú "tvrdohlavú bojovníčku" a mať vzťah ako boj o moc a o to, kto máväčšiu pravdu... takže si pekne nájdi k sebe podobne nastavenú a túto pohodovú babu prenechaj niekomu, kto sa s ňou nebude nudiť, keď sa práve nebudú hádať.

typ holky co se raději nehádá a když já něco chci tak mě téměř ve všem vyhoví... Postupně jsem si začal uvědomovat, že si můžu dovolit skoro cokoliv... ona mě to přece nezakáže...
... tak jsem zkoušel, co všechno vydrží - "neměl jsem o nic zájem, nudil jsem se, neměl jsem snahu vytvořit pro nás společný čas, občas jsem jí i neodepsal na SMSku".
A když "jsem pochopil, že taky neumí být jen hodná holka co vše odkýve", nějak se mi to její chování přestalo líbit. Najednou "říkala že sem z ní udělal krávu, že na mě byla tak hodná a že jsem ji strašně zradil" - a taková to byla poddajná beruška nehádavá...
Jo, "když se mě zeptala co se děje tak jsem jí řekl, že nic, prostě jsem o tom nechtěl ještě mluvit" - proč taky, když do té doby se mnou ve všem souhlasila... taky mohla s blbejma otázkama vydržet do doby, kdy bych na ně JÁ měl chuť odpovídat. Ale to ona ne, najednou byla
"arogantní, rázná a měla v tom naprosto jasno"... to si teda dovolila dost, nemyslíte?

Mne v popise Pavlovy situace taky "neco chybi". A jeste dotaz, proc se tomu, ze "vsecko odsouhlasi", rika "nehadavost"? Ja bych to nazvala spis prizpusobivosti... a jestli toto Pavlovi prestalo vyhovovat, tak to ma dost tezky, aj kdyby se znova dali dohromady... ona, pokud teda je prizpusobiva, takova zustane nafurt... no a nasilim se predelavat na nejakou "hadavou rebeku", to je asi dost narocne...

ViktorkaM napsal(a):

A jeste dotaz, proc se tomu, ze "vsecko odsouhlasi", rika "nehadavost"? Ja bych to nazvala spis prizpusobivosti...

To že vše odsouhlasí znamená ne nehádavost, ale tak trošku že nemá vlastní názor. To byl můj dojem. A jinak má ViktorkaM pravdu. Nechtěl jsem z ní hádavku co mě doma hází talířema, ale aby prostě jen jednou řekla jasně a z vlastní vůle ne tohle já nechci/tohle já chci takhle..

Upravil(a) Pavel25 (4. 8. 2011 10:40)

Jakmile jsem si přečetl to, co tady Pavel popisuje došlo mi, že jsem prožil něco podobného. Byl jsem také úžasný chlap atd … . Říkal jsem ji, aby mi to dokázala říct i po 10 letech soužití. Z mého pohledu bylo vše v pořádku a bez problémů. Ujišťovala mě. Pak jsem udělal chybu. Chybu, která šla napravit. Následovalo rychlé ukončení vztahu z její strany.  Myslím, že hlavní příčina jak u nás tak i u Pavla byla selhávající komunikace a vzájemné nepochopení se.

newtime napsal(a):

Jakmile jsem si přečetl to, co tady Pavel popisuje došlo mi, že jsem prožil něco podobného. Byl jsem také úžasný chlap atd … . Říkal jsem ji, aby mi to dokázala říct i po 10 letech soužití. Z mého pohledu bylo vše v pořádku a bez problémů. Ujišťovala mě. Pak jsem udělal chybu. Chybu, která šla napravit. Následovalo rychlé ukončení vztahu z její strany.  Myslím, že hlavní příčina jak u nás tak i u Pavla byla selhávající komunikace a vzájemné nepochopení se.

Jestli tou chybou byll vztah nebo zapletení se s jinou ženou, tak šlo o konec důvěry, nikoli o selhávající komunikaci.

Tak a je to vyjasněné...vozil jsem občas známou do práce, jednou jí pomáhal se stěhováním. Nic víc, nic míň. Náš společný kamarád mi řekl, že nás někdo viděl v autě a mojí bývalé vše řekl, že chodíme na rande, že u ní spím a další věci. Nevím co si o tom mám myslet, tohle jsem se dozvěděl až dnes. Jeslti se mi někdo chtěl posmtít nebo ne, netuším. Takže nyní už vše chápu, proč tohle říkala a proč to takhle ukončila. Nevím co bych měl teď dělat, už dříve mě napadlo, jeslti jí někdo něco neřekl náhodou, to mi říkali kamarádi, že takováhle reakce není možná jen kvůli tomuto. Bohužel jsem tomu nevěřil, proč taky. Takže jste měli pravdu..je mi z toho zle, ze všeho, ona mi teď neveří. Ani by mě nenapadlo jí tohle říkat, to byla asi ta chyba, sakra přece kdž dělám se ženskou tohle s jakoukoliv, tak to hned neznamená že s ní spím nebo něco. Tohle nechápu.

To je škoda Pavle, že to je spíše nedorozumění...ale nediv se své holce:

Nějak jsi v poslední době ztratil zájem o společné dění, občas jsi neodepsal na SMS...a pak se Tvá holka dozvěděla, že jsi byl viděn v autě s jinou....

Takže-Tvá holka si Tvůj nastalý nezájem s tou Tvou známou z práce prostě propojila, ono to vypadá logicky a hodně často to bývá právě takto..

Hele, teď už s tím moc dělat nejde, stejně Ti asi neuvěří.

Ale poučení pro příště :
1/ Věci si s partnerkou hned vyříkat, když se Ti něco nezdá (třeba i to, že se vším příliš souhlasí a tobě to přijde až nudné).

2/ Když o partnerku máš stále zájem, tak nedávat přitom najevo nezájem (jak jsi asi v poslední době své holce dával).

3/ Jo a taky raděj preventivně - když už vozíš známou do práce a pomáháš jí se stěhováním (proč ne) , je lepší se o tom své holce normálně zmínit - abys právě předešel fámám, že s dotyčnou chodíš..

Ano, aby ti to do budoucna nezustalo jako nevyjasnene... Aj kdyz ti neuveri, budes vedet, ze jsi udelal vsecko pro to, aby vedela, jak "to bylo doopravdy"...

Blossom napsal(a):

Já jednání Pavlovy holky naprosto chápu.
Já jsem taky typ, co se nehádá. Ovšem rozhodně ne zas typ, co všechno odkýve.

Stalo se mi v několika porozvodových vztazích, že mě na tom vztahu něco nesedělo. Chtěla jsem to řešit, řekla jsem naprosto v klidu, i když jasně, že se mi to a to nelíbí, a že bych si přála to změnit.

Mí partneři podobně jako Pavel,  nechtěli nic rozebírat, promluvit si o tom a v podstatě si dál jeli v zajetých kolejích.
Já to, na rozdíl od Pavlovy holky, ještě v průběhu času ještě několikrát zopakovala. A zase-odezva nebo změna veškerá žádná.
Tak jsem si pak jednoho dne řekla dost a vztah jsem ukončila.

Ve všech pčípadech (asi 3 ) byli ti partneři strašně překvapení , proč jako rozchod, vždyť jsme se přeci vůbec nehádali!!!  
Došlo mi, že bohužel mnozí muži, když jim to partnerka řekne jasně, leč klidně (bez křiku a hádek), že se jí něco podstatného nelíbí, tak prostě to berou jako jakýsi šum, kterým se vůbec nezabývají. (Paralela s mým synem - když mu čtyřikrát normálně řeknu, ať vynese koš, neudělá to. Když se pak vytočím a zařvu - je to vynesené na to tata... ).

Jenže já takový vztah, kde bych musela na partnera řvát, aby mu došlo, že něco není v pořádku, nechci.
Naštěstí i s muži - některými - jsem zjistila, že se lze dohodnout normálně, jako s rozumnými lidmi - já řeknu, co se mi nelíbí, oni řeknou co se jim nelíbí a pak se dohodnem na nějaké změněně - bez hádek a křiku, jako normální dospělí lidé.

Takže jsem ty předchozí vztahy ukončila, ti dotyční vždycky koukali jak jója, bylo to prý pro ně jako blesk z čistého nebe a nechápali proč rozchod (a někteří to nepochopili dodnes).

A já mám dnes partnera, se kterým je úplně normální fajn domluva, a když něco skřípalo, vyříkali jsme si to klidně a za 3,5 roku jsme se ani jednou nepohádali (a věřím, že ani v budoucnu nepohádáme). Jsme totiž oba nekonfliktní a dostatečně vnímaví, abychom reagovali, když se druhému něco nelíbí.

Teda Bloss,nemohu vůbec věřit tomu co čtu. Jako bych to psala já. Netvrdím,že to neumím,ale velmi nerada se hádám.Vadí mí,když lidi na sebe křičí a v partnerství to naprosto odmítám. V prvním manželství jsme se párkrát pohádali,to ano,ale já nikdy nevyhrožovala a nedávala ultimátum. Svého prvního muže jsem opakovaně upozorňovala co mi vadí,chtěla jsem aby mi řekl co dělám špatně,nekřičela jsem v klidu jsem to s ním chtěla probrat,ale on neměl zájem.Byli jsme mladí,on přece jen "dospěl" o něco později. Když jsem mu řekla,že takhle žít nechci a ani nemůžu,už kvůli dětem a když to naše soužití nezměníme rozvedu se,nevěřil.Pak koukal s otevřenou pusou na obsílku od soudu. Nějaký čas po rozvodu jsem si našla přítele a ten byl velmi žárlivý.Zpočátku to bylo docela příjemné,bylo to v mezích normy,bez nějakých výčitek,podezírání,ale to se časem měnilo.V klidu jsem mu řekla,že je to zbytečné,že jsem nikdy žádného svého partnera nepodvedla,ale učinkovalo to jen na chvíli.Když mi začal říkat,že si myslí,že ho stejně opustím,protože si najdu jiného,řekla jsem mu,že to udělám,když mi to bude stále omílat.I když se snažil párkrát vyprovokovat hádku( asi aby si ulevil ) já se s ním nehádala.Jednoho dne jsem mu řekla,že se s ním rozcházím a on...jak to,vždyť se vůbec nehádáme...
Pak jsem poznala svého nynějšího manžela.Pohodový,klidný,vyrovnaný a zdravě sebevědomý muž se kterým jsem se za 4 roky co jsme spolu ještě ani jednou nepohádala.Nebylo proč. Oba neděláme to co víme,že by tomu druhému ubližovalo a mrzelo ho,když spolu nesouhlasíme v klidu o tom hovoříme,snažíme se najít kompromisy,když to nejde jinak. Jsme naladěni na stejnou vlnu,máme hodně shodné názory i celkem podobný vkus. Zažívám tak harmonický a idylický vztah,že je to až k neuvěření. A i když si uvědomuji,že časem to může být jinak,nikdo mi to co jsem prožila a prožívám už nevezme....

Pavle,
a já se tě zastanu, ať je to vyváženější. Mně přijde, že možná zbytečně hledáš chybu v sobě...

Víš některé diskutérky tady píšou, že se nemůžeš divit, že to ukončila, měla takové indicie apod. kdyby ty jsi měl ty jen indicie, tak by jsi byl za ...

A když si zaspekuluju, tak kdo ví, co přesně znamená tohle:

navíc prý nedávno ještě než se se mnou rozešla potkala jiného kluka, ale s ním prý zatím nci nemá.

Proměna v arogantní bytost bývá u některých žen  často způsobena novým objevem... Nebo naopak měla špatné zkušenosti a už tím nechce procházet znova, tak musela být rázná, aby se netrápila. Možností je plno.

Jinak jak to ten tvůj kamarád vlastně ví???