Ametyst?

Margareta napsal(a):

Ametyst to vyřeší? Aha...jak snadný....

Ne, je to jinak, holky si myslí, že Ty jsi Ametyst.
To je jedna uživatelka, která má problém a přestala psát před pár dny. Takže to vypadá, jako by se přetransformovala v Margaretu.
Podle mě nejsi Ametyst.
Ale když budeš konkrétnější, třeba se to vysvětlí, co Ti chybí a co vlastně řešíš.

Aha, no tak Ametyst teda nejsem, ale aspoň mam pocit, že nejsem jediná kdo má trabel.
Hledam způsoby jak žít dál, ale sílu najdu vždycky jen na chvíli a pak se to všechno zas vrátí. Jsem samoživitelka na rodičovský, nedaří se mi najít brigádu, skoro už nemam peníze, mam pocit, že všichni kamarádi na mě dávno zapomněli, strašně bych chtěla zpátky synkova tátu, ale ten má od včera vypnutej telefon, takže je pravděpodobně na víkend s jinou....prostě nic nejde. Kdykoliv mam pocit, že je líp, dostanu jen další pecku.

.

Upravil(a) písmenko (18. 8. 2011 11:11)

Kľudne to sem vypíš, ale posťažovať si kamoške pri vínku by asi pomohlo viac... Je nejaké blbé obdobie, asi, počúvam sťažnosti skoro od každého, koho stretnem... ale to prejde, verím. Proste v živote je taká sinusoida: raz je lepšie, raz horšie. Ja by som si na tvojom mieste hľadala drobné radosti a neupínala sa na márne veci (otec tvojho dieťaťa a tak).

Margareta napsal(a):

Měli jste taky někdy pocit, že nic ve vašem životě nejde tak, jak byste si přáli? Jak se proti tomu dá bojovat? Já už ztrácim sílu.

Bojovat nema cenu. Musis brat zivot takovy, jaky je. Uvidis, ze bude lepe!

venuše napsal(a):

Margareto, taky jsem si prozila hodne dlouhe obdobi, kdy se mi nic nedarilo. Predstav si, ze jsem se behem deseti let 2x vdala, 2x rozvedla, porodila 2 deti, odesla do zahranici, nestastne se zamilovala, prosla dlouhou depresi, tak bych mohla pokracovat....
No a vsechno jsem to prezila a skutecne jsem z toho vseho vysla nejak silnejsi.
Ted uz jsou deti velke a ja si to konecne zacinam uzivat.... uz se netrapim kvuli chlapum nebo kvuli tomu, ze nemam praci.... asi to tak ma byt. Pristi rok mi bude 50, kdysi jsem tu vykrikovala, ze se toho veku nedoziju, ze si neco udelam a ted je mi nejlip, jak mi kdy bylo, na tu 50ku se docela tesim.
Jsem pysna na sebe i na me deti, ze jsme to vsechno ustali, oslavim to jak se patri, asi vyrazime na tyden do New Yorku.
Preju ti, aby ses co nejdrive prestala trapit a nasla nejaky smysl zivota.... skutecne to nikdy neni tak hrozne, jak to vypada.

Moc pěkný příspěvek jsi napsala

Ten pocit mám taky, že už nemůžu, kromě úmrtí dítěte a rozvodu mě potkaly úplně všechny nepříjemnosti. Je to jen sled průšvihů po sobě jdoucích. Asi posledních pět let jsem se vůbec nemohla radovat. Překonám jedno a je tu druhé, např. děsná infekce, táhnoucí se krach v práci, smrt babičky, ztráta práce, rozsypání zubů, opět ztráta práce, a opět, nalezení nové práce, ale musela jsem v moc věcech ustoupit, děsnýtrapas s tchyní, konečně nasazení zubů, ale návrat děsné infekce. Nemůžu se radovat ani týden. Stále jsem zaměřená na tu osobu, co se jí podle mě daří. Zní to hrozně, ale občas jí nějaký nezdar přeju. Proč ona nepocítila krizi a já jo? Proč ona si užívá léta a já budu obíhat doktory? Navíc se bojím lítat po doktorech a nemocnicích, vždyť mi bude končit smlouva.

luminka napsal(a):

... Nemůžu se radovat ani týden. Stále jsem zaměřená na tu osobu, co se jí podle mě daří. Zní to hrozně, ale občas jí nějaký nezdar přeju. Proč ona nepocítila krizi a já jo? Proč ona si užívá léta a já budu obíhat doktory? Navíc se bojím lítat po doktorech a nemocnicích, vždyť mi bude končit smlouva.

Lumi, ta vytucnena veta ti ubira sily, ktere potrebujes pro sebe... Zkus to nejak ze svych myslenek vypustit... - bude ti pak lip.

agewa napsal(a):

luminka napsal(a):

Ten pocit mám taky, že už nemůžu, kromě úmrtí dítěte a rozvodu mě potkaly úplně všechny nepříjemnosti. Je to jen sled průšvihů po sobě jdoucích. Asi posledních pět let jsem se vůbec nemohla radovat. Překonám jedno a je tu druhé, např. děsná infekce, táhnoucí se krach v práci, smrt babičky, ztráta práce, rozsypání zubů, opět ztráta práce, a opět, nalezení nové práce, ale musela jsem v moc věcech ustoupit, děsnýtrapas s tchyní, konečně nasazení zubů, ale návrat děsné infekce. Nemůžu se radovat ani týden. Stále jsem zaměřená na tu osobu, co se jí podle mě daří. Zní to hrozně, ale občas jí nějaký nezdar přeju. Proč ona nepocítila krizi a já jo? Proč ona si užívá léta a já budu obíhat doktory? Navíc se bojím lítat po doktorech a nemocnicích, vždyť mi bude končit smlouva.

Ty jsi naprosto nepoučitelná.
Jak víš, že  tvoje švagrová žádnou krizi neměla? Protože si nestěžuje a nebrečí nakaždém kroku?
Raději se zaměř na to, abys našla důvod být spokojená , to ti prospěje daleko víc.

Jestli měla nějakou osobní krizi, nevím, ale že ji nevyhodili třikrát z práce v době ekonomické krize, to vím zcela určitě.

Lumirko,myslim,ze neni cloveka ktery by nemel zadny trapeni,nekdo jich ma vic,nekdo min.Tva nenavist ke svagrovej te jeste vic nici a od toho se odvijeji vsechny problemy.
Ja mam osobni krize take cely zivot.Pracuji v zamestnani ktery me nebavi,ted mam dovolenou,ale vubec se me do prace nechce moc bych si prala mit praci do ktere bych chodila rada,ale bohuzel neni.O praci jsem jiz prisla taky 2x.

luminka napsal(a):

Ono to takhle vypadá, že jsem strašně zlá, ale myslím, že každého už napadlo to: Proč já, to to nemůže být někdo jiný? Myslím, že takto zlí jsme trochu všichni, jen ne každý si to přizná. To, co se mi děje, nejsou tragédie, ale je toho moc, některý týden je šílený. Pak vidím někoho spokojeného a je to.

Takhle jsem kdysi taky uvazovala.Jednalo se o mou kamaradku.Ona mela vsechno,do prace nemusela uzivil ji manzel.Sice nevim jak,ze by mel tak dobre placenou praci,ze by uzivil narocnou manzelku+ 2 deti na skolach nevim.Navic za 13 let co maji svuj byt ma udelanou 4 kuchyn a vymeneny cely nabytek v byte.Ona se nademnou povysovala,ze ja nemam nic,tenktat jsem byla dlouhou dobu sama.Nase kamaradstvi po 13 letech skoncilo.....