písmenko napsal(a):

Myslíte si, že když jste rodič, můžete svému dítěti nadávat, urážet ho, chovat se k němu sprostě? Mění se něco tím, že je mu 10, 20, 30 atd.?
Dítě musí být ke svým rodičům slušné za všech okolností, to je jasné. Tedy nemluvit sprostě, nedovolit si je urazit ani na ně nekřičet, nezvyšovat tón. Má ale nějakou možnost se "bránit"? Pokud je rodič sprostý, křičí na něj, prostě se k němu chová tak, jak by si od cizího člověk líbit nenechal, co může dítě počít. Je věta "promiň, mami/tati, ale jestli mi budeš takto nadávat, mluvit se mnou sprostě, nebudu se s tebou bavit/položím ti telefon" drzá, je to moc nebo rozumná a přiměřená reakce?

Nepřijde mi taková reakce přehnaná. Ani vůči rodiči ani vůči komukoli jinému.
Nemám pocit, že by mé děti musely být ke mě slušné za všech okolností. V mezích normy, samozřejmě. Příklad - jsem samonasírací. Vím to. Ale když mě to táák někdy nedá. Takže začnu řešit s dětmi něco - a jedu jako kolovrátek a nasírám se víc a víc... a moje děti mě poslouchají, snaží se dlouho...  a když už jim cukají koutky tak mi prostě řeknou - jo, my to chápem, si to příště uklidíme hned, dvacet minut mami fakt stačí.
Nebo mám den blbec a stačí jedno našlápnutí a nadávám. Ne jim, všeobecně. A oni se tak na mě podívají a řeknou - a jéjé, tak my radši mizíme. Občas jim sama řeknu, ať mi jdou radši z cesty. prostě přiznám, že mám mizernou náladu.

Písmenko - proč s mamkou cokoli řešíš, když víš, že je to marný?  Když už ti to nedá tak se bavte jen tak - jak se máš, co děláš, u nás nic novýho - povídej co ty a táta. A jen kývat a aha... no tak se mějte já zas přijdu.

V jakémkoli věku dítěte by neměl rodič dítěti nadávat a urážet ho...  nevím jak jinak se bránit ale tvá reakce v telefonu je v pořádku...