javena napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

A ja bych jeste rada dodala, ze mam jakysi vnitrni pocit (a prosim predem, aby mi nebyl vyvracen ani "bran", je totiz MUJ ), ze mnohe z tech, co zde tak vehementne propaguji nezavislost, sobestacnost a "vyhody" zivota single, si jenom vicemene z donuceni "zalepily svoji bolistku" z toho, ze jim partnerske souziti proste nevyslo...

Já jsem si žádné takové propagátorky tady nevšimla... Všechno má svůj rub a líc a rozumný člověk to ví ať je single nebo v páru.

Viktorko - já nejsem single, nelepím si bolístku, ale nejsem "závislá"
Protože je závislost a závislost. Když ženská neudělá krok bez chlapa, je na něm závislá, musí ho mít jak se říká - stále u pr... chlapovi se to nelíbí. Tomu já říkám závislost.

Jeste neco k tomuto:

dusička napsal(a):

...Protože je závislost a závislost. Když ženská neudělá krok bez chlapa, je na něm závislá, musí ho mít jak se říká - stále u pr... chlapovi se to nelíbí. Tomu já říkám závislost.

Tak ja nevim jak ty, ale ja znam spoustu chlapu, kteri pro sve male velke chlapske ego (ktere je dle mne tuuuze roztomile ) potrebujou zrovna tohle a imponuje jim to, ne-li dodava na jejich muznosti... Samozrejme ze nemluvim o prehaneni, o extremu, ze mu doslova "visi na krku jak chomout"... Ale mnozi muzi maji radi, kdyz se zena na svet diva skrze ne, jejich ocima, jakoby cokoliv, co udela, ci si mysli, necha obrazne "svemu panovi predzvejkat"... Vyhrocenym archetypem teto sorty muzu je tyran, ci notoricky zarlivec... ale ten zdravy odvar je muz, ktery je "milujicim a milovanym panem a vladcem" sve zeny...

Nemam zadny problem, naopak si myslim, ze ho mas ty, kdyz mas potrebu reagovat na neco, co ti "nesedi" a pritom "neocekavat" odpoved, jak sama uvadis.

Ale stejne ti odpovim... mnohe, a ty jsi jedna z nich, pisou sve reakce na zeny, ktere nejak naznaci, ze zavisle jsou a ze se jim to dokonce libi,  - v duchu opovrzeni, vysmechu, ponizovani a pod., se snahou "poucit ty chudinky" o tom, jak jsou trapne, smesne a zaostale...

Upravil(a) ViktorkaM (27. 7. 2011 11:47)

To neni zadny "preklad". To je MUJ NAZOR.

Zes je necetla neni dukazem toho, ze tady nejsou...

majkafa napsal(a):

[Nečetla jsem na babi ani jediný příspěvek, kde by některá žena psala, že nezávislá žena je něco víc, než "závislačka".
Můžeš mi, prosím, dokumentovat nějaký takový příspěvek? Dík.
Viktorko, tohle vidění některých příspěvků je totiž jen tvůj vlastní překlad ve tvé hlavě. Proč? Jaký máš problém? Mně nemusíš odpovídat.

jo a taky tendence všechny "škatulkovat" do jedné krabice  bez rozdílu stavu, světonázoru i reálného způsobu života

ViktorkaM napsal(a):

Jeste neco k tomuto:

dusička napsal(a):

...Protože je závislost a závislost. Když ženská neudělá krok bez chlapa, je na něm závislá, musí ho mít jak se říká - stále u pr... chlapovi se to nelíbí. Tomu já říkám závislost.

Tak ja nevim jak ty, ale ja znam spoustu chlapu, kteri pro sve male velke chlapske ego (ktere je dle mne tuuuze roztomile ) potrebujou zrovna tohle a imponuje jim to, ne-li dodava na jejich muznosti... Samozrejme ze nemluvim o prehaneni, o extremu, ze mu doslova "visi na krku jak chomout"... Ale mnozi muzi maji radi, kdyz se zena na svet diva skrze ne, jejich ocima, jakoby cokoliv, co udela, ci si mysli, necha obrazne "svemu panovi predzvejkat"... Vyhrocenym archetypem teto sorty muzu je tyran, ci notoricky zarlivec... ale ten zdravy odvar je muz, ktery je "milujicim a milovanym panem a vladcem" sve zeny...

Jo a já právě  myslím to viset na krku.
To je závislot. To fakt člověku ten druhý začne nudit. Může to být i obráceně. Mám ráda samotu, mám ráda si zalézt s knížkou, mám ráda spát sama. Chodit na procházky sama (každý to máme jinak)
Kdyby partner chtěl 24 hodin strávit se mnou, (být na mě závislý) dost by mi to vadilo. Připadala bych si, jako že ho mám uvázanýho na provázku.
To že se ženská snaží vidět očima chlapa, že to nechá obrazně  na mužovi - to přeci není závislost.
Ten zdravý odvaz je - "milovaný pána vládcem ženy." jo chlap hlavou,ženská krkem.
Ale i žena může být pro muže milovaná žena . Jaký vládce? Copak ve vztahu někdo vládne? žena musí poslouchat vládce?

Selima napsal(a):

...
Pre mňa je ale dôležitá iná vernosť, iná forma... Mám ráda   ...   telesná venrosť pre mňa nie je rozhodujúca. Moja, ani partnerova   ...   Dôležitejšie pre mňa je, aby sme pri sebe stáli, boli lojálni voči sebe, neohovárali sa pred druhými... proste "istili si chrbát". TO je pre mňa to podstatné, ten zásun je len taká banalita, väčšinou.

Ano, PRE TEBA banalita. Vytvorila si si "vlastne zakony", vsak ja nic proti tomu nemam... Zakon o rodine to zrejme za banalitu nepovazuje

Zamilovanosť inde - to je už prúser, to väčišnou práve úplne zničí tú druhú formu lojality, súdržnosti, spolupatričnosti, vzájomného citu...

Hm, na to by som sa tiez pozerala z ineho uhla: Ked sa moj partner zamiluje inde (tomu, ako vsetci vieme, sa zabranit neda), a je to slusny clovek, s tebou spominanou loajalitou, sudrznostou, spolupatricnostou, (ja by som este pridala zodpovednost...) a nehodla ma z manzeskeho zvazku prepustit, no tak to sa asi bude musiet s tym popasovat a "odmilovat", alebo nech si zostane pri platonickej (=nenaplnenej) zamilovanosti... a toto ja za porusenie vernosti nepovazujem. Vernost je "nezasuvat inde" a zostat spolu.

Tak to vidis ty.
- "buď si žena uvědomí svou hodnotu a začne se "cukat" a je zle..."
             +svoji hodnotu si uvedomuju aj skrze jeho oci a cukat se nemam zapotrebi...
- "nebo se stane domácím inventářem, pro muže na úrovni ledničky..."
             +co ty vis o me urovni? Treba me ma na urovni bohyne...

- "Představa, že se budu radostně ve všem podřizovat svému pánovi, plazit se u jeho nohou, a on to OCENÍ, je iluze, bohužel nakonec bolestná..."
             +Tohle sis zazila?

Rada se podridim. Plazit se u toho nemusim, oceneni je samozrejme a iluze? No, mela jsem je, po mnoho let. Naucila jsem se jim nepodlehat...

Daphné napsal(a):

...Neodpověděla jsi mi na první otázku, Viktorko.

Nebude potrebovat, jsem v tom dobra. A teoreticky? Premyslela jsem o tom. Divej, je to sluzba. Obchod. Kdyz si da u kosmeticky nalakovat nechty... nebudu se zlobit. Kdyz zaskoci do bordelu, mno, to je trochu divne, neumim si to predstavit. Ale z hlediska globalniho aspektu ( ) by to poruseni vernosti zrejme nebylo...

Viktorko - takže kdyby muž skočil do bordelu - tak by to podle Tebe nebyla nevěra?

dusička napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Milá mladá, statečná a /ne/rozumná bojovnice, až příjdeš na to , že život není jen boj, pak teprve bude "dobojováno". Zatím vidíš svět je úzkým průzorem tanku a je tak omezený ,jako tvůj osmělý rozum s absencí citů, intuice a empatie.
Možná by se lecos změnilo, kdybys dovolila své skutečné ženě v tobě, aby byla ženou a ne údernicí , co všechno zmákne. Věř mi, že muži to většinou ocení v mnoha ohledech a od takových většinou neutíkají jinam, pokud nejsou sami jen bábovky, co se vezou.

supr napsáno, souhlasím, funguje to - být skutečnou ženou

Něco vám dámy povím. Rozum, cit a intuici má každý v nás. Záleží jen na tom, do jaké míry tyto dary využívá. S tou empatií je to už trochu komlikovanější - jak se můžeš vcítit do něčí situace, když jsi ji sama nezažila a v podstatě ani nechápeš, co se ve člověku v této situaci odehrává. pak je nesmyslné někoho soudit. Nenapsala jsem zde proto, abych někoho soudila nebo s někým hrála slovní ping pong s vidinou vítězství.

Mám totiž drtivou většinu kamarádek, co se po nevěře rozvedly a chlap se na ně vykašlal! A byly z toho nešťastné, plakaly a dodnes říkají, že ho milovaly ještě dlouho po rozvodu...  chci jen říct, že takhle to pokaždé zkončit nemusí! Každý má údajně svobodnou vůli, údajně muž není můj majetek a mám ho nechat aby se rozhodl sám podle sebe, když už zblbnul do jiné. Jestliže dovolím, aby se svobodně zařídil a rozhodl sám podle sebe, nechám ho jít, kam ho srdce táhne, stejně mi zůstane pocit ublíženosti, smutku a trápení. Navíc tím splním pouze jeho vůli. Ulehčím mu to a dosáhne svého... Kdo se ale dívá na moji vůli a city!  Je nemožné nechat ho odejít jen tak bez trápení!

Co se chlapovi asi honí hlavou, když manželka začne hysterčit, když se o nevěře dozví? ..Však ona se vybrečí a zklidní... hlavně že já jsem teď zamilován, moje milenka je víc sexy, větší mrcha a svůdkyně, krásnější nebo ženštější nebo bůh ví co ho k ní tak táhne... a sobecky prostě odejde od rodiny, ikdyž tím způsobí ránu na duši manželce i dětem a rodině... jak k tomu přijde ta manželka, která se celý život pro něj snažila - prala mu, vařila, žehlila jeho trenky, starala se o něj v nemoci, utěšovala ho, porodila mu děti, práci si našla aby přispívala taky do rozpočtu... je jasné že takových žen je mnoho a prostě nemají ani čas věnovat se vlastním koníčkům, protože vždy je to na úkor něčeho - zajdu si na zumbu - halda špinavého nádobí se sama neumyje. A když je člověk po cvičení dobitý, už vidím jak ještě stíhá uklízet nebo vařit... právě z těchto hodných, obětavých a citlivých žen se stávají oběti nevěrného muže! Proč je to tak? Ze vztahu se vytratí vzrušení, když máte za zády stále děti, které si vyžadují pozornost, navíc finanční potíže, nemoci a starosti.. to je reálný život dnešního manželství.

Myslím, že chlapi prostě v nevěře hledají únik od denních starostí a povinností. Někdy jsou omámení novou ženskou natolik, že jsou schopní se rozvést, protože ta je třeba svobodná bezstarostná, mladší.. jenže každé auto se časem opotřebuje a většina žen chce mít dřív či později stejně děti.. takže odchodem za jinou se jen odsunou na později ty samé starosti, co měl předtím.  Ještě si pořád myslíte že nemám cit a empatii?

Když jsem se dozvěděla tu novinku, byl to pro mně šok. Zmítaly se mnou city, protože mě to strašně překvapilo. Hysterčila jsem brečela, řvala, fackovala atd... víte jak reagoval na to on? Samozřejmě že mě bral jako hysterickou krávu a svůj postoj neměnil, ani mu nedocházelo, že udělal něco špatně. Prostě viděl jenom ji.

A pak se ve mně něco zlomilo. Řekla jsem si: Kvůli nějaké mrchy, co se s ním vyspala po pár dnech, ztratím něco, na čem jsem pracovala a co jsem budovala 8 let? Ne! Budu o něj bojovat! Ale jak začít?.. Dám mu pocítit, že dělá špatně. Ať si zkusí, jaké to je žít bez nás, když o tom přemýšlí, že nás opustí! Vyhodila jsem ho z domu!

.. opravdu teprve po tomto se začalo vše měnit. Když je člověk jen sám se sebou, má čas přemýšlet nad svým životem, přijde na mnoho věcí. Možná zjistil, že mu chybím a že ta nová už nevypadá tak hezky jako zpočátku.. je pravda, že jsem ho doslova bombardovala ,, ROZUMOVÝMI SMS,, aby si to dobře rozmyslel, že už si zařizuji život samotářky a docela se mi to začíná líbit, že čekat dlouho nebudu až se rozhodne vrátit. Prostě jsem mu dala najevo že i bez něj dokážu žít v pohodě a navíc jsem ho provokovala tím, že jsem jezdila s dcerkou sama na výlety a pak mu psala, jak bylo na kolech krásně.. jak nám bylo skvěle v picerce nebo na bazéně, jak dcerka spokojeně usínala večer při čtení pohádky a že prostě žiju samostatně šťastně i bez něj! V tu dobu on byl odstěhován a už se trápil.. divil se jak rychle jsem se z toho dostala a štvalo ho to, protože on to zdaleka neměl tak růžové.

Trápil se bez nás. To všechno přispělo k tomu, že si vše uvědomil a chtěl se vrátit! Sám od sebe! Půl hodiny mě prosil po telefonu, ať mu odpustím, zoufale plakal, že mu moc chybím já i dcerka a že už chce být zase doma a žít normální život! Co taky může očekávat od svobodné mladé milenky bez dětí, co ještě nikdy nezažila pořádné starosti a jen si užívá života.. přecejen mě už dobře znal, něco jsme spolu zažili  -dobré i zlé, milovali jsme se i nesnášeli, tak jako v každém vztahu.

Nebyl si jistý tím, co od ní vlastně může očekávat a jak vlastně bude vypadat jejich společný život, kdežto u mně to míval přečtené.. teď už ne. Samostatné výlety i častější schůzky s kamarádkama mi zůstaly dodnes, aby si nemyslel, že jsem jen hodňoučká holka, kterou má v hrsti! A představte si - dokonce si mě více váží, nekřičí, umí se omluvit, vaří, pomáhá v domácnosti a aktivně plánuje společné akce a výlety!

Na milenku se úplně vykašlal a dokonce o ní mluví pohrdavě a říká: Jak jsem mohl být tak zaslepený, jsem tak rád, že jsme spolu! A zase nám to kvete - jen se musím vypořádat ještě se stínem na mé dušičce, který se občas vynoří do popředí a způsobí že si při jistých situacích na ni vzpomenu a občas mu něco vyčtu. On to ale chápe - ví že si zasloužil a trpělivě čeká až mu zcela odpustím.

Omlouvam se za svuj predchozi

A tobe, Bojovnice, preju hodne sil a klid v dusi do dalsich dni. Udelala jsi dobre, ze "ses prala", ze jsi to nevzdala bez boje, nakonec to jsem rikala hned od zacatku. A tech negativnich ohlasu se jiste nezaleknes..., vidis sama, co, a jakym zpusobem tady obhajuji. Ber to jako kurz toho, "co vsecko si take lide mohou myslet"...