..ještě musím dodat.. od té doby tak nějak postrádám radost ze života, ano, nemám chuť se smát a ikdyž mám pocit, že je to už za náma, cítím se vnitřně prázdná a vyhořelá duše..

dobojováno jest napsal(a):

Ahojky.
Můj manžel mě po 8 letech podvedl. Mám s ním 7-mi letou dceru a poznamenalo mě to zřejmě na celý život... odjel na školení do zahraničí a tam se zamiloval do jedné ženy / toto milé oslovení pro ni musím psát s velkým překonáním sama sebe, nejraději bych ji oslovila děv... však víte, jaká je to nenávist holky...) již po prvním týdnu, kdy přijel na víkend domů, byl úplně jiný.. kromě sarkastických keců, že se domů vůbec netěšil a že si tam užil spoustu legrace, byl jako vyměněný... tak nějak mi to z jeho chování docvaklo.. vlastně ani sex moc nechtěl a při líbání se díval do stěn.. prostě jako tělo bez duše.. tak jsem na něj uhodila: ,, JE V TOM ŽENSKÁ? ,, V TOM ŠOKU ODPOVĚDĚL: ,,jo, je,, a už to bylo. Vypila jsem flašku hruškovice před ním úplně sama a tahala z něho všechny detaily.. uvažoval, jestli nás opustí a začne život jinde.. já se zhroutila. Když odjížděl po víkendu opět na školení, dokonce jsem je spolu nachytala u vlaku, když jsem šla vyzvednout auto... vypadala úplně jinak než já - můj pravý opak.. narozená ve stejný den jako můj muž.. Bože, to byly muka. Zhroutil se mi celý svět. Nezmohla jsem se na jediné normální slovo, jen jsem mu řekla, že mu to sluší a bolestně se mu podívala do očí a odešla... cestou domů jsem měla 100 chutí vrátit se tam a vykrákat ji za vlasy, zmlátit ji a dobít.. ach Bože. Bylo to hrozné. Dokonce ji vezl naším autem kufry a ku**** se už cestou ve vlaku.. prostě prý oboustranná láska na první pohled. Úplně zapomněl, že má rodinu. na školení se cítil najednou volný jak ptáček - stalo se to po pár dnech, jak se opili a zkončili spolu na pokoji u ní a tam se vyspali.. další víkend jsem opět plakala, dělala hysterické scény a prosila ho ať neodchází, že ho miluju... byl rozpolcený a nevěděl, co má dělat.. byla jsem totální troska a chudák, v práci si toho taky všimli..  až mě začlo bolet u srdce z představy že teď zrovna je s ní ubytován v hotelu s bandou kluků a užívajíí si... 3 dny jsem plakala a bolelo to strašně moc... v nouzi jsem si vzpomněla na jednu moc hodnou paní, co má kontakty na léčitele a ta mě poslala k fyzioterapeutce... po 2 hodinové masáži mi pomocí reiiki a akupresury odbourala stres a navíc mi moc psychicky pomohla, byla to pro mně cizí paní a prostě jsem si jí vylila srdce.. moc mi poradila i psychicky a tak nějak se vše ve mně vzbouřilo a řekla jsem si: TAK UŽ DOST HOLKA! tO TEDA NE, TAKHLE SE MNOU NIKDO ZAMETAT NEBUDE!! Trpěla totiž i dcera a mamka a všichni! Začla jsem si tvořit svůj vlastní život a pověsila jsem mu nůž na krk: Buď já nebo ona! Nejsem přece bigamistka a o tebe se s žádnou dělit nehodlám! A jsetli tě srdce táhne k ní, běž si! Ten poslední víkend před posledním týdnem jeho pobytu v zahraničí jsem se chovala zcela chladnokrevně, reálně a drsně. Řekla jsem mu na rovinu, co ho čeká. Vyhodila jsem ho z domu se slovy budeš trpět. Musel se vrátit zpět ke tchánům protože na nájem neměl. Ukázalo se že ona má přítele a k sobě na byt ho tudíž nevezme. Po 3 dnech mi brečel v telefonu, že mě miluje a chce se vrátit. Nevěřila jsem mu ale kvůli dcery jsem ho vzala zpět. Krávě jsem pohrozila a vynadala přes facebook, donutila ho ukončit s ní vztah přes mobil - musel jí napsat a zavolat - před mými zraky - že se rozhodl pro svou rodinu a že vztah s ní končí. Ač nelibě, udělal to.... teď s odstupem času cca 1.5 měsíce manžel tvrdí, že nechápe jakk to mohl udělat, že je rád že zůstal se mnou a že už nikdy nechce zažít tak hnusnou situaci... kéž by mu to vydrželo, dal se převelet na jinou směnu, aby s ní nemusel pracovat. přesto mu nevěřím, nejsem šťastná a stále mám obavy z toho, že se při střídaní směn stále spolu vídavají. Zatím se snaží, ikdyž v sexu mám psychický blok a nevím jak to odbourat. Stále se mi vrací vzpomínky, pořád ji vidím před očima jako noční můru a představuji s i jak to spolu dělají... dá se to nějak odstranit? Je to pro mně opravdu velký problém a při každé hádce už mám pocit, že k sobě vůbec nepatříme, ikdyž se pak omlouvá a říká že mě miluje... ach jo je to těžké a nevím jak odpustit a přestat na to myslet.. dá se to vůbec?

Hm. Člověk, který se takhle choval, by už nebyl mým partnerem.
Dobojováno jest, ámen.
No, hlavně, žes zvítězila. Je vidět, že tě tvé vítězství opravdu těší a stálo za to. SI.
(SI = s ironií)
Miluješ ho, nebo ho chceš jenom vlastnit? Přemýšlej.
Odpověz sobě.

Upravil(a) majkafa (24. 7. 2011 8:28)

ViktorkaM napsal(a):

Drzim palec, at se ti "neprijemno v dusi" brzo rozplyne a zameni za radost z toho, ze "ses statecne prala", a zvitezila = zachranila vztah a rodinu...

Statečně prala s kým?
Zvítězila nad kým?
Teprve teď nastane čas, kdy se bude "prát" sama se sebou, jak už je z jejího psaní i patrné. To je to nejtěžší.
A jestli "zachránila vztah a rodinu"?
Nu, to se uvidí až na smrtelné posteli.

Upravil(a) majkafa (24. 7. 2011 12:20)

Mylsím, že to je Pyrrhovo víťazstvo... že ty sama cítiš, že si dostala ankoniec niečo iné, ako to, o čo si objovala . Otázka znie: čo teraz s tým? Buď sa začenš sústrďovať na to dobré, čo ostalo - a čo zrejme vždy bolo - alebo už naždy bdue pre teba najdôležitejšie len to, že ťa podviedol, že s azamiloval, že chcel odísť... Je to vlastne na tebe. On len robí, čo vie a čo dokáže...

Upravil(a) Daphné (25. 7. 2011 4:22)

Daphné napsal(a):

"Nandat to fuchli" - to spíš vypovídá o tvém způsobu myšlení a soužití se spoluobčany, Viktorko. Vztah se tímhle nezachraňuje, ani nedá. Je to jen výkřik vlastní bolesti, pochopitelný, ale nic neřešící.

No jasne, ty bys asi za ni sla a v pratelskem souziti s ni ji sladkym hlaskem podekovala, ze ti zneuzila manzela a je tak hodna, ze ti ho vraci zpatky... A ze je to vykrik bolesti? Ano. Ona ma pravo kricet. A ta druha si pravem a vlastni vinouzaslouzi to slyset...

Ja nemluvila o "trucovani" a "davani sezrat i s chlupama"..., ja mluvila o tom, JAK se ona s tim, co ji zranilo, srovna. Z chvile na chvilu to zrejme nejde... a tu dobu on MUSI preckat, ten cas srovnavani se s tim, je jeji... Jak dlouho to bude trvat, a jak to bude probihat, je na nich. On ale rozhodne nema pravo rict: A dost, uz me to neba...
Opakuji, ze nemluvim o letech vycitek a podezirani. Mluvim o "dozvucich"...

Upravil(a) Daphné (25. 7. 2011 4:23)

Upravil(a) Daphné (25. 7. 2011 4:23)

Dobojováno jest
za prvé se mi strašně špatně čtou takto dlouhé příspěvky, který nemaj alespon odstavce.
Fajn, bojovala si, chtěla si ho zpět.
Chtěla si manžela zpět jen kvůli dceři? Nebo i kvůli sobě, když píšeš,že ho miluješ.
Manžel se vrátil domů.
Co mu necháváš sežrat? že se zamiloval někde a že ted chce tebe, vás?
Zamyslela bych se, jestli Tě to baví neradovat se ze života. Psala si,že sis udělala život podle sebe.
Miluješ svého manžela. JEstliže ano, ukaž mu to, dej mu pusu.
V lásce přece nejde bojovat.

Krevetko - napsala si to moc hezky.
Ale i když by to bylo to,že mám pocity a nedokážu se s tím srovnat, že on byl někde jinde, tak proč ho brala zpátky.
Komunikace - vždyt manžel není její majetek, nevím, říkat o svých pocitech,že se cítím strašně při představě, že se někde jinde miloval. Vždyt to už bylo.
Já bych udělala tlustou čáru a pořídila bych si doma boxovací pytel a mlátila do něho ,když bych si představila, že ten můj chlap se zamiloval do někoho jiného. Ale nemluvila bych s ním už o tom. Proč mu to připomínat
Asi už udělali tlustou čáru a jedou od nuly.

Krevetko, nejsi divná
Je fakt, že záleží na tom, jak se co řekne, jakým tonem.
Já si spíš představila, že ho nechá dusit, že se na ten druhý bok odkulí, žije ve svým světě a užírá se, že s ním nemůže spát, protože vidí ruce té jeho milenky. A že se dostavují výčitky.
Já osobně nevím, jak bych se zachovala, ono se to druhému kecá.