Já myslela písmenko, žes to už zkoušela a vlastně to děláš pořád - tedy mluvíš s matkou slušně, jak říkáš lidsky, akorát tedy já si myslím, že na vyřešení vás musí být více, tedy v tomto případě 2.
Nevím jak Ty, ale u mě poslední pokus k přání k svátku, tedy vloni před Vánoci probíhal tak, že jsem byla vyžádána k telefonu a následoval řev, jak si to představuju se ozvat až po půl roce. Také jsem reagovala lidsky a slušně. Druhá strana se ale slušně chovat neumí.
Přijde mi, že v Tvém případě je to obdobné. Co pořád od maminky čekáš? Že ji osvítí duch svatej a začne se chovat normálně, tak jak Ty chceš?
A potřebuješ to vlastně k čemu?
Jinak otce nelze navštěvovat jinak než za přítomnosti matky?
Zkus to přijmout, že ona už se nezmění a řešit sebe a ne ji.

Želvičko, to je moc prima, že to už máš v sobě takhle srovnané. Držím palce.

.

Upravil(a) písmenko (18. 8. 2011 10:53)

Želvička17 napsal(a):

Sahleb, trošku Ti budu oponovat. Ne, že ta matka nenávidí tu dceru, ona nenávidí hlavně sama sebe. A od toho odvozuje pak ten pohled (domnělý) ostatních na svou osobu.
A proto tak kope, proto je tak zlá.

Svým způsobem by se tak chovala k jakémukoliv jinému dítěti, které by se jí narodilo. Nemá to nic společného s Tebou, s tím jaká jsi. Je to její problém, který má sama se sebou, tu nenávist k sobě jen šíří dál a Ty jsi na mušce.
Můj názor je, že se člověk nemusí hned stěhovat do Austrálie, ale třeba může tu svoji matku zkusit pochopit - což není úplně tak snadné. Pak změní úhel pohledu z kterého ji dnes vidí. Já třeba to zkouším tímhle způsobem. Říkám si, že přeci nelze odsuzovat člověka, který nenávidí sám sebe (matka), takový člověk to má sám se sebou hodně těžké.

Želvička17 napsal(a):

Ona se nezmění, ale změnit se můžeš Ty

písmenko, tu teorii sis napsala hodně podle svého vidění. Takhle to není.
Pochopení že je jednoduché? Nu, zřejmě jsi nepochopila.

.

Upravil(a) písmenko (18. 8. 2011 10:54)

písmenko napsal(a):

majkafa: Můj pohled, jistě. Pro mě jednoduché bylo, možná proto mi to tak připadá. Ale tím se nic nemění..

Pokud říkáš, že jsi mámu pochopila, jak je možné, že ji nemáš ráda? Jak je možné, že potom co jí chápeš, ji odsuzuješ? Pochopit znamená vědět, proč dělala/dělá to co dělá a z jakého důvodu.

písmenko si bohužel zřejmě zatím jenom myslí, že pochopila.

písmenko, řeklas své mámě někdy, že ji máš ráda? Objalas ji někdy?
Myslím, že ti tady nikdo z přispívajících nepíše, že za ní máš chodit atd. To si jen ty tak vysvětluješ.
Řeklas jí někdy - mami, mám tě ráda, ale tvé chování mě bolí a ubližuje mi...

Přečti si dobře Źelvičku. S maminkou se nestýká. Ale ani s ní nebojuje. A to je důležité.

Upravil(a) majkafa (22. 7. 2011 17:38)

písmenko napsal(a):

Asi chci jen říct, že ji nemůžu mít ráda bezdůvodně - na to už jsem moc velká. Kdysi to tak bylo, ale ona to zničila a zpátky to nejde. Ne pokud by změna nepřišla od ní.

Když chceš změnit jiné, musíš změnit sama sebe.
A to není fráze. Fakt to funguje. Vyzkoušeno. I ve vztahu s mou mámou.

písmenko napsal(a):

mariposa: Otázkou je, čemu to pomůže. I když ho pochopíš, nezačneš ho proto mít rád. Pochopení je jednoduché.. Druhá věc je odpustit a třetí podat ruku. Proč také? Proč vycházet vstříc a pouštět si do života člověka, který ti zatím jenom ubližoval? Aby on byl spokojený a ty ses dál trápila? Ne, člověk by měl myslet především na sebe, na své štěstí.
- Tolik teorie. :-)

Pochopiť a odpustiť môže byť dôležité aj - alebo práve - preot, aby človek dokázal PREPUSTIŤ daného človeka, jav, vec tzo svojho života a už s ak otmu nevracať. Nemusí to znamenať vrúcny vzťah a intenzívny kontakt alebo cit - skôr naopak. Vyriešim to a odložím do zabudnutia...

Taky si myslím, že není naléhavé a nutné mít rád. Natož se k tomu nutit. Ale nebojovat. Přijmout, jak to je. Když to nemůžeme změnit, k čemu bojovat.