Musíš bydlet ve stejném městě?

Jinak chápu, že se potřebuješ odstřihnout, mám s tím zkušenost a je to nejlepší, co jsem kdy vymyslela. Ad křičení apod. - jediné, co kdy fungovalo, bylo říct "Tohle nebudu snášet a buď hned přestaneš, nebo pokládám telefon/odcházím", a pak DŮSLEDNĚ položit telefon nebo odejít.

Někdo to pochopí a někdo ne, to se prostě nedá nic dělat. Chyba není u tebe a jsou věci, se kterými nic nenaděláš. Nemusíš se cítit zodpovědná za to, jestli to mezi vámi funguje, pokud rodiče nerespektují tvoje hranice. 

Písmenko, když jsem si četla tvůj příspěvek, naskočila mi RUŠ. Zkus se na to na internetu podívat a pokud by to pro tebe bylo přijatelné a mělas chuť, myslím, že by ti to mohlo pomoct.

Upravil(a) Bramborka (22. 7. 2011 11:54)

Já to mám s matkou úplně stejně jak popisuješ. Sice tedy bydlím v jiném městě, ale do toho jejího docela často jezdím.
Překvapuje mě, jak dlouho jsi s ní vydržela bydlet a proč vlastně.
Vzpomínám si, jak mě jednou hodně zabolelo, když jsem potkala v trolejbuse jejího otce, tedy mého dědu, tak jsem se k němu hrnula a on nic, reakce nula. Připadala jsem si jak idiot a bylo mi jasné, čí je to práce. Moje matka je tedy jednodušší, při vyprávění o mé osobě používá výrazivo jako ta svině apod., takže já si myslím, že ten kdo je aspoň trošku normální, si obrázek udělá sám. Každopádně si myslím, že Tvůj život rozhodně nestojí na tom, co si o Tobě myslí nějací lidé, u kterých ona Tě pomlouvá a tak bych se zamyslela, proč je pro Tebe vlastně tak důležité, aby ten obrázek o Tvé osobě byl jiný. Jistě máš kolem sebe "svoje" lidi, na kterých záleží jistě více.
Jinak moje řešení bylo změna telefonního čísla a naprostý nekontakt. Bez ohledu na to, že je to matka, má každý právo na klid a svůj spokojený život. Tvoje matka je nevyrovnaná, zřejmě asi nespokojená, tak škodí Tobě. A je na Tobě, jak moc si to necháš líbit a budeš jí nadbíhat.

Chci mít konečně v životě klid, ale aby mě lidi brali normálně, ne abych všude viděla ty pohledy a mluvili se mnou jako s malým spratkem, co se k rodičům chová nevděčně, nadává jim, ubližuje a kdo ví co jim namluvila.
Odpovídej "to je maminčina verze, já to vidím jinak" a víc nevysvětluj. Nakonec styky s příbznými a známými se dají omezit na slušné pozdravení.
Nevím, co dělat, jak se chovat, abychom se nemuseli stýkat, ale současně nebyli na kordy...
Prostě - tak jim to řekni a nevídej se s nimi. Jenže pak na mě pořád křičí, vyčítají.
Totéž - pozdravit, poptat se na zdraví a případnou potřebu pomoci a dost. Slušeně sdělit, že křik a výčitky nebudeš poslouchat a dodržet to. Klidně odejít nebo přerušit telefonování. Ale při příštím setkání nebo hovoru o tom nezačít mluvit, neomlouvat se - nemáš totiž za co.
něco oznamuju, protože na to coby rodiče mají právo
Nemají. Jsi zletilá a svéprávná, nebydlíš s nimi a neživí tě. Právo vědět mají jen to, co TY uznáš za vhodné jim sdělit.
Blbý je na tom to, že dokud budeš mít pocit, že musíš snášet všechno, protože jsou to rodiče (příbuzní, starší osoby), tak to holt snášet budeš.

písmenko, matčini příbuzní a matčini známí, čili "její" lidi budou vždycky na její straně a budou věřit jí.
S tím bohužel nic nenaděláš, protože s tímto faktem prostě nejde nic udělat: sama jsi viděla, že obcházením příbuzných a známých a vysvětlováním "jak se věci mají po pravdě" jsi absolutně nic nezískala. Jediná obrana proti tomu je vtlouct si do hlavy, že Ty víš sama nejlépe, jak to ve skutečnosti je a na mínění cizích, zmanipulovaných lidí Ti nemusí záležet.

Tvoje matka už jiná nebude, bohužel překrucování faktů a šíření různých nepravd bývá doménou některých lidí, kteří ve fantazírování a očerňování nejbližších spatřují hlavní smysl svého života Jediná obrana proti tomu je, jak psala Kubula: "Tohle nebudu snášet a buď hned přestaneš, nebo pokládám telefon/odcházím", a pak DŮSLEDNĚ položit telefon nebo odejít.

Proti pomluvám "za Tvými zády" existují dva způsoby obrany: buď si toho vůbec nevšímat a vůči narážkám a náznakům "jejích" lidí se stát naprosto otrlým jedincem, nebo - když už to překročí únosnou mez - pohrozit rodičům, že ještě jednou, a přerušíš s nimi veškeré styky: přestaneš je navštěvovat, telefonovat, psát a zařídíš se tak, aby o Tobě nic nevěděli a nemohli získávané informace používat proti Tobě. A pohrůžku opravdu splnit!!!

Opravdu Ti věřím, že Tvoje matka je taková, jaká je ... já jsem si s tou svojí taky zažila svoje, než jsem se odstěhovala 40 km daleko a moje matka "dostala rozum" až teprve ve vysokém věku, když je částečně odkázána na moji péči. A moje kamarádka neviděla svoji matku 13 roků, protože jí matka celý život ubližovala natolik, že jednoho krásného dne dcera definitivně přeťala všechny vztahy a o vlastní matce nechce slyšet jediné slovo

Mám s tím zkušenost a to dobrou. Ne jako terapeutka, ale jako klientka. Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu rozhoupala, proto píšu "kdybys měla chuť", protože si myslím, že k čemukoli, co má mít cenu, musí být člověk sám odhodlán, chtít to. Na té RUŠ mi přišlo dobré, že (podle mě) minimálně záleželo na osobě terapeuta. V podstatě, když tu techniku alespoň do jisté míry pochopíš, můžeš ji používat - na sobě. Mně to hodně pomohlo k získání  a dovršení "autonomie" ve vztahu k rodičům a potažmo i ostatním. Proto navrhuji toto. Ale dosti již, zahalme to pláštíkem mlčení, abych nesklouzla do reklamy ........ Jestli chceš, můžeme to probrat v mejlu, ale skutečně mohu nabídnout jen svou osobní zkušenost, čili nic přenosného.

Jo, mám taky takovou matku a bude to ještě horší. Já odešla z domu hned po skončení SŠ a pak se i preventivně odstěovala 700 km od ní a stejně! Kdybys viděla, jak jedovatá umí být do telefonu, že ten jed normálně z toho tel. kape! (PS: zrušila jsem pevnou....! a na mobil nevoláme).
Ano, jdi na metodu ruš. Já tam byla před 2 týdny a od té doby jsem šťastná, ačkoliv v reálném životě k tomu není žádný důvod. VIz jiná diskuse o depresích. Posílám nato i své dítě, to zas kvůli jejímu otci, neplatiči.

sahleb: stát se dobrovolně "sirotkem" za života rodičů není tak nemožné je to těžké, ale jde to. Už jsem tady psala o kamarádce, která svoji matku neviděla 13 let. Je to tvrdé rozhodnutí, ale bohužel někdy nemá člověk jinou možnost, než přerušit s psychickým tyranem všechny styky navzdory tomu, že se jedná o vlastní matku

sahleb napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Písmenko, když jsem si četla tvůj příspěvek, naskočila mi RUŠ. Zkus se na to na internetu podívat a pokud by to pro tebe bylo přijatelné a mělas chuť, myslím, že by ti to mohlo pomoct.

Se vsi uctou,neni to trochu instantnii reseni?

Me se jen nezda, ze clovek se nauci nejake terapii urcene pro psychicky nemocne za 15 dni v nejakem kurzu. Jak vyplyva z jeho stranek. Navic sam zakladatel RUS pise trochu "zvlastni" veci: "Proto když mi pak přítelkyně Míla Lukášová řekla, že v Indii žije avatar pro osvícení této planety a v lednu 2003 za ním letí první česká skupina, okamžitě jsem souhlasil, že se přidám."

tady mi blikaji cervena svetylka.....

Pismenko ma problem od zacatku zivota a myslim, ze vice nez 20 let. To co popsalal je jen povrch.

Ona ta RUŠ, řekla bych, NENÍ ŘEŠENÍ. Je to způsob náhledu na skutečnost a postavení se k ní.
Vůbec bych neodvozovala svůj vztah k této metodě od svého vztahu k autorovi. Jeho neznám a
to, co jsem si přečetla na jeho stránkách o jeho osobním duchovním hledání, se mi zdálo možná zvláštní, jako tobě. Proto mě zaujalo, že "to nefungovalo", a co "fungovalo".
Žila jsem a pracovala  na mnoha stavech před svou zkušeností s RUŠ, žiju a pracuju i po ní. Z nebe mi nic nespadlo, rozhodně nejsem tabula rasa, a pro mě to bylo dobré .

Mmch, VŠETKY metódy bohužiaľ niečo stoja, u nás už neexisutjú ani psychoterapeuti zadarmo ... Kamoška na invalidnom dôchodku a so ZŤP si musí sa terapiu platiť . Takže si asi fkat treba rozmyslieť, alebo resp. zistiť, ktorá metóda ti najviac vyhovuje, a za tú holt zaplatiť.

Selima napsal(a):

Aj RUŠ by mohla fungovať... Mám síce len krátku a náhodnú skúsensoť, ale prekvapivo sa mi uľavilo... Proste podľ amňa skúšja, kým neprídeš na niečo, čo bude TO TVOJE, čo ti sadne a pomôže. Lebo matku nevymeníš, nerozvedieš, nedáš do útulku, na adopciu... To sa dá len vyriešiť. Keď ju totálne odstrihneš, môže ťa to psychicky deptať - a práve TU by mohla neiktorá metóda pomôcť.

mě osobně nepomohla vůbec .

.

Upravil(a) písmenko (18. 8. 2011 10:52)