mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To, co jsem vytučnila, je podle mě absolutní blbost. Proč přirovnávat antidepresiva k Ibalginu? Mimochodem, mariposo, tys nějaká antidepresiva brala, že tak dobře víš, že "lékama se deprese neléčí, jen se dá zjemnit"? Nebo na základě  čeho jsi dospěla k tomuto tvrzení?

Kdybych už měla k nějakým lékům antidepresiva přirovnat, já bych je přirovnala k antibiotikům při nějakém zánětu. Antibiotika zánět pomůžou rychle vyléčit (možná, že bez nich by se člověk vyléčil taky, ale zbytečně by se dlouho trápil...).

Deprese je především určitá chemická nerovnováha v mozku. Způsobená buď bez příčiny (endogenně) a nebo jako reakce na nějakou tíživou životní situaci. Ty netvořící se látky je tam třeba dodat zvenčí. Chemicky, jak vy říkáte. A já děkuju osudu, že žiju ve 21.století a antidepresiva máme. Mě z  toho vytáhly. A samozřejmě, - následně člověk musí pracovat na sobě, uskutečnit určité životní změny. U mě např. změnu životního stylu, konec s podnikáním, vstoupení do zaměstnaneckého poměru s mnohem menším balvanem zodpovědnosti.

Víš, Ametyst, Tvá otázka Jak bojovat s únavou je asi tak stejná, jako při neštovicích jak bojovat s pupínky. Nebo při zápalu plic jak bojovat s horečkou. Zkrátka - nebojuj s dílčími projevy, zatoč s tou depresí.  Píšeš, žes proto udělala takřka vše. není to pravda: S nászupem do nemocnice otálíš, a před  doktory se nechceš "práskat" svýma pořezanýma rukama - to znamená - toto jim zatajuješ, takto podstatnou věc jsi jim jak se zdá zamlčela. Jak ti mají pomoci, když si nechceš nechat dát pomoct, a říkáš jim jen část pravdy?

mariposa napsal(a):

Ivana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To není pravda. Leda, že by někdo bral na depresi lexaurin a podobná svinstva - ty opravdu léčí jen příznaky. Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Můj názor je ten, že prášek v sobě ten chybějící hormon serotonin neobsahuje. Vlastní serotonin totiž vytváří samo tělo. Takže pokud tělo tenhle hormon z nějakého důvodu začne vytvářet, není to díky prášku, ale díky tomu, že v těle došlo k nějaké zmeně. V myšlení. Posun v myšlení, které se projevilo do těla, do tvorby chybějícího hormonu.
A může to být třeba i tak, že na 100% uvěříš, že tě ten prášek uzdraví. Ta myšlenka je ten lék, prášek je zástupný, ve skutečnosti jsi uvěřila tomu, že tě něco dokáže uzdravit = chceš se uzdravit. Někdo se uzdraví i bez léků. Můj názor.

Můj názor, mariposo, a braním antidepresiv potvrzený, je to, že to co píšeš není pravda. Není to tak, že ten lék je zástupný - že jsi uvěřila tomu, že tě vyléčí.

Já věřila, že mi léky pomůžou, hodně silně u při prvních nasazených AD, a nezabraly mi.
A při druhých už jsem dokonce trochu pochybovala - Zaberou mi, když ty první nezabraly? Kolik jich budu muset vystřídat, než konečně zaberou?
No a vidíš, ty druhé AD mi sedly a už po pár dnech jsem se cítila výrazně líp.

A posun v myšlení? Ten nastal, až když mi ty druhé AD zabraly a já zas byla schopná vidět svět normálně, ne skrz černé brýle jako dřív. Pak už jsem byla schopná jet i po linii psychoterapií apod. Dřív to nešlo.

Upravil(a) Blossom (19. 7. 2011 19:09)

Jestli AD dodávají tělu serotonin, nebo zabraňují něčemu, aby přenos serotoninu blokoval?

Víte - mě je celkem jedno, jak ty procesy tam fungují. Jsem si vědomá, že mozek je nesmírně složitý, tak se neunavuju přesným studováním toho, co ty léky blokují nebo neblokují. Pro mě je podstatné jediné: FUNGUJÍ. MĚ POMOHLY.

A jelikož se  už cítím naprosto dobře, tak už nyní ve spolupráci s mým psychiatrem beru sníženou dávku, a na podzim hodláme to vysadit úplně.

PS: Ametyst, ptáš se, co se dá dělat s tou příčinou deprese, kterou v sobě máš. Rozumím tomu tak, že se něco stalo ve Tvé minulosti, co nejde teď změnit.

Víš, v nemocnici na doléčovacím oddělení jsem při skupinových psychoterapiích viděla několikrát podobné případy: měli depresi z věcí, které se staly v jejich dětství.
A když už byli stabilizováni pomocí antidepresiv, byli postupně schopní se o těch bolavých věcech z minulosti zmínit. A s pomocí nás ostatních a psychoterapeutky se s nimi postupně smiřovat.
Ano, co se stalo, nemlůže se odestát, "vyřešit". Ale můžeš se s tím smířit, a nebude tě to nadále zatěžovat.

A strašně může pomoct třeba i to, že se končně vybrečíš. jeden spolupacient ze svého životopisu přečetl 2 věty. Pak se nezadržitelně hlasitě rozplakal. Chlap asi 120 kilo, a plakal jak malé dítě. Psychoterapeutka ho v tom podpořila: nestyďte se, plačte. Vyplačte to.
A on když se asi po půlhodině uklidnil a byl schopen slova, tak řekl, že je to poprvé, kdy si dovolil takto plakat. A že se mu nesmírně ulevilo. A o příčinách svého pláče pak jednal individuelně s psycholožkou. Ale skupina mu pomohla, v tom, že jsme ho všichni podpořili, soucítili s ním, spoluprožili jsme to s ním. A to mu velmi pomohlo.

Takže - až budeš s pomocí AD stabilizovaná, budeš zřejmě schopná se ponořit do své minulosti a toho kostlivce ze skříně vytáhnout. Tak, aby tě nadále už nestresoval, abys dokázala dotyčným odpustit a možná i jejich chyby pochopit. Aby ses s tím smířila a mohla normálně dál žít.

Upravil(a) Blossom (19. 7. 2011 19:24)

Ametyst napsal(a):

až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.

Já vím, že Ty víš vo co de. Jenom to prostě z nějakýho důvodu ignoruješ.

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.

Já vím, že Ty víš vo co de. Jenom to prostě z nějakýho důvodu ignoruješ.

Nevím co myslíš. Ale jestli jde o to sebepřijetí, to nestačí vědět, jak víš.
To musím cítit, to musím žít.

Ametyst napsal(a):

Blossom napsal(a):

S nászupem do nemocnice otálíš, a před  doktory se nechceš "práskat" svýma pořezanýma rukama - to znamená - toto jim zatajuješ, takto podstatnou věc jsi jim jak se zdá zamlčela. Jak ti mají pomoci, když si nechceš nechat dát pomoct, a říkáš jim jen část pravdy?

Nechci se zase jen vymlouvat, ale to, proč nevybalím hned vše každému na počkání, k tomu mám své dobré důvody. Kdo to má vědět, tomu to řeknu. Psychiatři, terapeut.
Ale setřičce na přijmu odmítám povídat na chodbě o mém sebepoškozování, to se mi krutě vymstilo.
Nejsem malý hajzl, abych mohla být předváděna všem pro ostudu, tak jako mi to dělávali třeba ve školce, když jsem se ze stresu počůrala...

Takže kdo to má vědět, to ví, nezamlčuji nic zbytečně.

Je to podobné, jako když jdu ke gynekologovi s bolestí v podbřišku, ale nebudu na potkání kdekomu vykládat, že ta bolest se dostavuje jen při styku a jen při té a té poloze...chápeš?

Na psychiatrické pohotovosti jsem se právě také setkala s dost výraznou neprofesionalitou. Ze strany sester, ne lékařů.

Já neříkám, že to máš vyprávět lidem na potkání.
A že ses setkala s neprofesionalitou? Ano, i to se může stát. je ale jen Tvá škoda, když se pak uzavřeš a svůj problém dusíš v sobě.

A mimochodem, sebepřijetí, to bylo téma řady skupinových terapií. Překvapilo mě, kolik lidí (většina) s tím tam mělo problémy. Asi i proto, že toto bylo pro mě něco nového, se sebepřijetím jsem nikdy neměla problém....a možná i proto jsem se (ťukám o dřevo) tak rychle dala do kupy, protože u mě příčinou deprese  byla hlavně přetíženost organismu a jako spouštěč prožitá autohavárie...

A asi by ses divila, ale i to sebepřijetí tam v nemocnici  u mnohých postupně přicházelo, a bylo velmi zajímavé to postupné sebepřijímání u jednotlivých lidí pozorovat a podporovat...

Upravil(a) Blossom (19. 7. 2011 19:45)

mariposo, antidepresiva nejsou placebo.

*

Upravil(a) Ametyst (20. 7. 2011 19:00)

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Kdybych ji znala a uměla zrealizovat, dávno tady neskuhrám a jdu to dělat.
Moje jediná šance je sebrat se zamomenout na své potíže (=potlačit je, zasunout, ignorovat) a jet dál. Na nouzový režim. A čekaž, až mě to samo dostane.

právě se tak děje.

Pracuji. chodím, vařím, přemáhám se, bojuji.
A čím dál víc sil mě to stojí až jednoho dne nezbudou žádné a z té postele nevylezu.

Máš lepší nápad?

Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

To neni spatny napad Ame. (zvyraznena veta)

Ta odpoved Ame na tomhle vlakne uz lezi. Zajimalo me jestli jsi si ji vsimla.

Minulost nelze zmenit.To znamena ,ze odpovedi je- prijmout  ji takovou jak se stala.
S ni uz nelze nic jineho delat.Pritomnost je tady a na te jedine lze neco delat.

Spravne pises Ame podle mne ,ze Te to samo dostane.Protoze cokoli co se potlacuje,ignoruje,zasouva ,to pak drive ci pozdeji vyleza samo a pak tlaci a tlaci.

Mozna ze se Ame potrebujes proste dokonale nastvat az natolik aby jsi zmenila smer mysleni,smer cesty.
Nevim,pisu co mam na jazyku.

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Kdybych ji znala a uměla zrealizovat, dávno tady neskuhrám a jdu to dělat.
Moje jediná šance je sebrat se zamomenout na své potíže (=potlačit je, zasunout, ignorovat) a jet dál. Na nouzový režim. A čekaž, až mě to samo dostane.

právě se tak děje.

Pracuji. chodím, vařím, přemáhám se, bojuji.
A čím dál víc sil mě to stojí až jednoho dne nezbudou žádné a z té postele nevylezu.

Máš lepší nápad?
Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

Ametyst, fakt nechápu, proč pořád zkoušíš donekonečna  slepé uličky. Proč zkoušíš svůj zdravotní stav ignorovat, potlačit, zapomenout, A ČEKAT, AŽ TĚ TO SAMO DOSTANE.

Nerozumím tomu, proč se tady opakovaně ptáš na otázky, na které jsi odpovědi dostala už dávno.

Nechápu, proč nenastoupíš do nemocnice. To je (tedy podle mě) jediná cesta,která Tě někam dovede.

Víš,co se říká: Trp, nebo se braň.

Ty však z nějakého důvodu řešení (nemocnici) odmítáš a raděj chceš trpět.
Nu, je to Tvá volba. Ale pak nechápu, proč tu opakovaně voláš na různých vláknech o pomoc (Tvé příspěvky jsou voláním o pomoc), avšak navržené možnosti řešení ignoruješ a trpíš dál.

Nerozumím tomu, ale je to Tvá cesta.....

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Odmitam tomu verit (ano je to ale ma vec Ame)
Vsichni mame potencial,mnohny mnozi z nas ani netusili kolik jeste sil mame.
Je to o volbe Ame. Pokud zvolis neprijimani,pak takovy bude Tvuj smer. Pokud zvolis naopak prijimani ,pak takovy bude Tvuj smer a zivot.

K tomu vytučněnému:

...a v určitých situacích naopak ani netušíme, jak málo sil nám zbývá do celkového zhroucení. Jak je ten kolaps blízko, blíž, než tušíme..
Potvrzeno vlastní, půl roku starou zkušeností.
Taky jsem si pořád říkala - musím se přeci vzchopit, a ono to zas půjde. Nešlo.
Jde to však velmi dobře, skoro "samo" nyní, po vyléčení deprese.

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Odmitam tomu verit (ano je to ale ma vec Ame)
Vsichni mame potencial,mnohny mnozi z nas ani netusili kolik jeste sil mame.
Je to o volbe Ame. Pokud zvolis neprijimani,pak takovy bude Tvuj smer. Pokud zvolis naopak prijimani ,pak takovy bude Tvuj smer a zivot.

K tomu vytučněnému:

...a v určitých situacích naopak ani netušíme, jak málo sil nám zbývá do celkového zhroucení. Jak je ten kolaps blízko, blíž, než tušíme..
Potvrzeno vlastní, půl roku starou zkušeností.
Taky jsem si pořád říkala - musím se přeci vzchopit, a ono to zas půjde. Nešlo.
Jde to však velmi dobře, skoro "samo" nyní, po vyléčení deprese.

A to se stava tehdy kdy bytost uz dlouho ignoruje,potlacuje,potira,nenasloucha sobe (protoze se to neucila -nepotlacovat....neignorovat....atd. tak to proste neumi,nepozna a pak se pod tim tlakem zhrouti jako domecek z karet )

Casto se stava ze cesta ven na svobodu vede prave nevyhnutelne skrze kolabs- pad k zemi.
Protoze to clovek sam prave smeruje.