3. července : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěný start letních grilovaček! 3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na nae tipy! |
|
|
Tak zkusím před večeří něco napsat, a pak vracím přístroj. Neměla jsem na Net pomylení, u mě je úspěch u jen to, e zas chci komunikovat, by je to zase závislost.
A krom několika mailů je Babinet kupodivu první adresou, na kterou jsem zamířila,
protoe byla i poslední, kde jsem komunikovala před mým odchodem.
Předevím moc děkuji za podporu vech tady.
Vím, e se mnou to není lehké komunikovat.
Situace mě donutila udělat co jsem udělala. No, vypadalo to, e se zboří svět, můj mu docela vyiloval, vlastně to bral jako podraz, ale bylo to jen jeho zoufalství, co z něj mluvilo. Co on si počne s dětmi sám...nae vztahy jsou naruené, chová se trochu odměřeně, chladně, ale plní "povinnosti", tak jak má, nebo jak se od něj společností očekává. A pomalinku si zvyká. Co mu zbývá.
Byl za mnou v nemocnici, přijede i sem s dětmi (jsem daleko od domova).
Natěstí má prázdniny, tak zatím není problém.
Co se netu týče, tak tu nehrozí, e bych chodila nějak častěji (Bramborko), protoe spolubydlící půjde domů a já na svém noasu nemám mobilní net.
Ale teď mám záchvěv aktivity, tak to chci vyuít ke komunikaci.
Vlastně to je asi i známka zlepení, e jsem na Babinci.
Zaznělo tu cosi, e si nemůu odpustit, a co si nemůu odpustit.
Já svůj problém mám racionálně zvládnutý, já si nemůu odpustit pouze to, jaká jsem.
Nikoho jsem nezabila, neukradla, nepotratila, apod. Nic tak velkého.
Trpím jakýmsi perfekcionalismem, a nikdy se nedorovnám tomu, co po sobě poaduji. To toti není moné.
To vím.
Mám těkou volbu, kterou je-brát léky a netrápit se, nebo nebrat a přijmout se s tím, e jsem takto citlivá.
Protoe to nevypadá, e bych měla nějakou nemoc, ale deprese je jen důsledkem ztráty sebeúcty. Věci, co se dají ovlivnit, vůlí, snahou, terapií, okolnostmi.
Léky mohou být v tomto kontraproduktivní, ale v akutní fázi nutné. Kvůli hrozící suicidě.
I kdy tvrdím, e bych se nezabila, neustále nad tím přemýlím, jak a kolik by to mue stálo, apod.
Není tady
majkafa napsal(a):
Damila napsal(a):
V depresi je nejhorí, jak je člověk sám. Moc sám, tak nesdělitelně sám, e i kdy ostatní říkají, jak budou stát při nemocném, neví do čeho jdou, do jaké temnoty nahlédnou, jak moc bezmocní zůstanou.
Ano. Tohle se mě hluboce dotklo.
Tak to u deprese je.
Jj, taky to tak vnímám.
Nyní, kdy mi doznívají somatické projevy deprese. Protoe moje emoce byly léky dlouhodobě potlačeny, po vysazení AD se vrátily emoce s celou parádou, a já se topím v slzách-ale nejen slzách bolesti, já se dokáu i pořádně smát
Fakt silně.
Ve je silnějí. Ostřejí. Bolestivějí, ale i barevnějí.
Tohle jsem já. Takhle se musím vzít. I s tou přecitlivělostí.
Obávám se, e je to úkol na celý ivot. Ale třeba tu jsem právě od toho, abych se toto naučila.
Není tady
Damila napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Ametyst napsal(a):
Jo, kdy se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, kdy se hroutí i manel, a děti leí se střevní chřipkou.
Chlap u se natval, e u na mě bral ohledy dlouho, no, hold, kadý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk vechno vydrí!
To je s podivem.
Opět se blíím ke 40 kg, asi budu muset přeít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...Tohle je trapny prispevek Ame. (jen muj nazor)
A proč tak soudí?
e se tu vypisuje?
Obtěuje Tě to? Nebo myslí, e jen touí po porornosti a vůbec nic jí není?
Protoe jestli píe pravdu, tak je pěkně v kelu, a nemyslím, e by jí tohle pohrdání nějak mohlo prospět. Jakkoliv.
Někdy je lepí nereagovat, ví. Je těko říct, co za tím je. Já mám pocit, e enská je obvykle vychována v tom, e tu musí vdy a při čemkoliv stát a přeít.
Do padnutí. e se hroutit nesmí. A kdy jí to jetě vichni říkají a okolnosti k tomu přispívají-zůstala sama na děti, mu prchnul z té situace...
Nemyslím, e je to jednoduchá situace na to, aby utíkala za doktorem a nechala se hospitalizovat.
Má děti?
Pro ně se máma dokáe hodně obětovat. A někdy jede, i kdy u vlastně má nádr prázdnou.
Nezlehčovala bych to.
A vůbec neviděla tak jednoznačně.
Nemám jak poradit, snad jen popřát Ame hodně sil.
Asi jo, jsem narcisek, co touí po pozornosti...fakt, to nepřeháním.
Ale nehraju, to ne. Jen silně proívám.
Není tady
Prijmout se takova jaka jsi.
Není tady
Arcanum napsal(a):
Prijmout se takova jaka jsi.
![]()
Ano ano, to je mým cílem, ale u se o to snaím dlouho, proto ty relapsy. Nahoru dolů.
Momentálně se tu učím normálně jíst.
Take jsem u asi dvě kila stihla přibrat. Vím, e to je pro mé tělo i psychiku dobře...vím to.
Vědět je fajn, ale víme, jak to je.
Trochu se zlobí moje tělo, kdy prostě dělám něco proti svému pocitu.
Take somatika zaívání se ozývá.
Nicméně je nutné setrvat a vydret.
Není tady
Ametyst, co se toho jídla týče, ono to fakt úzce souvisí s tím sebepřijetím. Jestli si můe dopřát tolik jídla, kolik si dopřává a jak snese své nabývající tělo.
Jasně e hlava ví, e má podváhu a přibrat potřebuje.
Ale co dělat s tím pocitem, e jo.
Tomuhle u nepomůe jen nemocnice, klid na lůku, nebo naopak aktivity, které Tě odvedou od mylenek.
Na to jídlo je bohuel potřeba nahlédnout důrazněji, v terapii, opravdu to vybalit a zabývat se tím.
Má čas, jasně, teď se dej do kupy energeticky, pak to můe řeit.
Zajímá mě, jestli téma jídla v terapii řeíte?
Jak dlouho tam jetě bude, myslím v té ozdravovně nebo v lázních či kde to jsi?
Není tady
Ametyst, to jsem ráda, e u i nabírá, a es tam vůbec la. Myslím, e Ti to pomůe.
Hlavně se zkus zcela otevřít při psychoterapiích to by Ti myslím mohlo dost pomoct.
Jsi na dobré cestě. Posílám hodně síly k uzdravení
Ametyst napsal(a):
Nyní, kdy mi doznívají somatické projevy deprese. Protoe moje emoce byly léky dlouhodobě potlačeny, po vysazení AD se vrátily emoce s celou parádou, a já se topím v slzách-ale nejen slzách bolesti, já se dokáu i pořádně smát
Fakt silně.
Ve je silnějí. Ostřejí. Bolestivějí, ale i barevnějí.
Tohle jsem já. Takhle se musím vzít. I s tou přecitlivělostí.
Obávám se, e je to úkol na celý ivot. Ale třeba tu jsem právě od toho, abych se toto naučila.
Ty barvy! Poslední dva roky vidím tolik barev, tolik ávy v přírodě! A vidím i skutečně trojrozměrně, co ale nelze slovy popsat, ten pocit je monumentální Vím, e dřív jsem tak neviděla.
Ametyst ano! mám to stejně a vnímám to tak, e to co bylo dlouho potlačeno, se začíná projevovat. A předevím je potřeba, aby se projevilo! Jsem také velice citlivá, ale učím se jako takovou sama sebe přijímat, přijmout (vím, e jsem jiná ne jakou jsem si sebe v představě vysnila ), měním mylení o sobě sama a vnímám to tak, e být citlivý je obrovskou předností pro toho kdo chce ivot opravdu proít (a ne přeít)
Ametyst drím Ti ze vech sil palce, mám radoooooooooooost!
Upravil(a) mariposa (10. 8. 2011 23:28)
Není tady
Ametyst napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Prijmout se takova jaka jsi.
![]()
Ano ano, to je mým cílem, ale u se o to snaím dlouho, proto ty relapsy. Nahoru dolů.
Nicméně je nutné setrvat a vydret.
Drzuim Ti pesti.
Není tady
Tak tohle je asi můj poslední záznam zas na pár dní, týdnů.
Můj stav se zhoril po jedné meditační katarzní terapii.
Opět leím, a plahočím se na jídlo, aktivity v přírodě budu muset přeruit.
Spolubydlící s noasem jede domů a tak tu zas budu bojovat sama.
Já nevím, jak dlouho se mi ty stavy můou vracet, ale do úplného vyléčení tu nemůu zůstat, to by bylo n měsíce, roky...a ta pálka pak za pobyt, to by ná fakt zrujnovalo.
U tak jsem z pojistky vytáhla 5 tisíc.
Tohle mě trápí. a pak mjetě to, e mu to doma těce nese, děti začínají být z něho neurotičtí víc ne ze mně a dokonce i mladí pubo chce abch u se uzdravila.
Jetě vydrím. Nejpozději do konce prázdnin ale musím domů. To tu budu 5 týnů. Snad mi to něco dá. Dnes jsem tedy mimo, rozhozená, a znovu mi dali uklidňující léky.
Sakra práce...
Pa
A děkuji vem, co se mnou sdílejí můj příběh. Pomáhá mi to sem psát.
Není tady
Ametyst, proč jsi v zařízení, kde pobyt nehradí zdravotní pojiovna?
Já bych neriskovala ve stavu, v jakém se nachází, být v nějakém soukromém zařízení, obzvlátě kdy píe, e se tvůj stav zhoril po katarzní meditační terapii. Bála bych se neprofesionálů.
Určitě bych se svěřila do rukou nějaké "státní" psychiatrické léčebny, určitě takové, kterou hradí pojiovna.
Příbuznými a jejich reakcemi se teď netrap. Zaměř se na zlepení svého stavu.
Drím ti palce a myslím na tebe.
Majko, ale kdy si vezme, e za pobyt vPL se taky platí (teď nevím, jestli jetě 60 nebo u 100 Kč denně, tak to za měsíc pěkně naskočí.
Navíc Ame asi nebude mezi neprofesionály, kdy jí naordinovali léky, to by jen tak nemohli, jistě tam má lékaře, odborníky, toho
bych se nebála.
Rozhodně si nemyslím, e v PL v Opavě, kam spadá, je péče lepí, ne tam kde je (snad v Jeseníku???).
Nevím, za co ve si platí, ale za 3 týdny 5 tisíc mi nepřijde tak moc.
Není tady
majkafo, i pobyt ve státní PL něco stojí, je to nemocnice jako kadá jiná a za měsíc pobytu zde vyplázne cca 3.000,- Kč, jen to hvízdne. Osvobozena od poplatku můe být pouze tehdy, prokáe-li, e se nachází ve stavu hmotné nouze
Take podle mě vyjde úplně nastejno, je-li Ametyst v některém z nestátních zdravotnických zařízení nebo zda by se léčila ve státní PL, ani tady u to dnes není bohuel zadarmo ...
Není tady
Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci moností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.
Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, e je to moje vlákno
, protoe řeilo potíe s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, take omlouvám se.
Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.
Terapeut mě dnes viděl a byl naden. Málem mě přesvědčil, e je to O.K., kdy jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci moností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.
Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, e je to moje vlákno
, protoe řeilo potíe s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, take omlouvám se.
Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.
Terapeut mě dnes viděl a byl naden. Málem mě přesvědčil, e je to O.K., kdy jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.
Ametyst, mám velkou radost z obratu k lepímu u Tebe. I kdy jsi pořád asi teprv na půli cesty, má rozhodně dobře nakročeno. Jen tak dál!
Ametyst napsal(a):
Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci moností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.
Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, e je to moje vlákno
, protoe řeilo potíe s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, take omlouvám se.
Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.
Terapeut mě dnes viděl a byl naden. Málem mě přesvědčil, e je to O.K., kdy jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.
Ahoj, Ametyst.
Jak se tedy cítíč Ty?
Píe, e terapeut byl naden, ale co Ty? Jak to vnímá Ty?
Co znamená, e návrat byl rozpačitý a hledá se?
Já po návratu z nemocnice. Měla pěknou krizi...dostat se z chráněného prostoru do toho íleného světa. Klidně to napi, jestli to není O.K., není povinnost být okamitě po hospitalizaci fit.
Hodnotí to celkově jak, ten pobyt? Pomohl?
Asi je jetě brzy na závěry, co?
Není tady
Dam ahoj moc ráda Tě vidím, to je dost, e se tu ukáe
Není tady
Obávám se, e jsi odela ze skleníku příli brzy zase, Ametyst. Řekla bych, e to není poprvé.
Ké bych se mýlila.
majkafa napsal(a):
Obávám se, e jsi odela ze skleníku příli brzy zase, Ametyst. Řekla bych, e to není poprvé.
Ké bych se mýlila.
Neodelajsem na vlastnínádost.
Pobyt byl limitován a prostě skončit.
Trochu mi to tady přijde, e si vdy někdo najde něco, co jsem udělala patně nebo málo, a "proto" se nemůu uzdravit.
Já mám naopak pocit, e jsem pro sebe udělala úplné maximum. V mé situaci a přepych.
Ve skleníku nemůu být celý ivot. Měsíc je kus ivota.
ivot musím ít, ne se před ním zavírat...to jsem se tam taky mj. naučila.
e deprese není nepřítel.
e divné by spíe bylo kdybych ji v takové situaci neměla.
Připomněla jsem si tam nové techniky terapie, sugesce, meditace.
Celkově to pro mě bylo přínosné. Tedy předevím proto, e jsem opravdu nela do klasické PL, ale naskytla se mi tato monost regenerační léčby.
Ale je to jako kdy se vrátí člověk z daleké ciziny. Musí si znovu zvykat na obyčejné věci, problémy, třeba jsem zjistila, kolik nevyřízené poty tu mám...to za m nikdo nevyřídí, e jo.
Děti a mu jedli velijak, těili se, a jim uvařím, taky jsem do toho musela vpadnout.
Take kdy se člověk vrátí do prostředí, kde byl, vrací se i staré symptomy. Ale snad jsem posílena, snad...
Není tady
Ametyst napsal(a):
Trochu mi to tady? přijde, e si vdy někdo najde něco, co jsem udělala patně nebo málo, a "proto" se nemůu uzdravit.
Já mám naopak pocit, e jsem pro sebe udělala úplné maximum. V mé situaci a přepych..
Není tady
Lupí, moc jsem nepochopila cos myslela tím vytučněným písmem.
Já před pár dny mluvila se dvěma chlapíky, z nich jeden byl začínající psychoterapeut.
A ten mě tak "nakazil" svou pozitivitou...
ne e by to člověk nevěděl. Někdy si něco ale připomenout je dobrá věc. Vzpomenout si, kdo jsem a jaké mám monosti, schopnosti.
Je to jako rozpomenutí ze zapomnění.
Vytáhla jsem staré knihy a nacházím v nich ty moudrosti, co jsem vlivem deprese pozapomněla.
Mám dojem, e pravé lidi potkávám v pravou chvíli.
Není tady
Myslela jsem tím, čeho si vímá a co má pro tebe větí váhu: podpora (která je vysoce větinová) nebo kritika?
Vypadalo to, e ta jedna "kritika", která valstně ani nebyla kritika.
Program "nikdy nedělá dost" je straně rozířenej, moná kdysi dávno přispěl k neuvěřitelný pracovitosti a tím i vzestupu naí civilizace; jene dneska nás spíe hubí a proto se jej kdekdo snaí zbavit.
Mně připadlo, e tobě se aktivuje na uknutí - co moná myslela Majka tím, es "odela příli brzy".
Jestlie ti toti stačí takovejhle malej podnět k tomu, aby ses zase cítila jako lenoch a flákač.....
Napadá mě k tomu jedna věc - co deprese člověka bezpodmínečně donutí dělat?
Dethleffsen má jednoduchou a účinnou radu: zamyslete se nad tím, co vám nemoc nedovolí a k čemu vás naopak donutí - a máte směr, kudy dál.
To nevypadá jako "přepych", ejo?
Není tady
e potkává pravé lidi v pravou chvíli mi ale připadá jako báječné znamení...on je člověk toti potkává takhle furt, jen je větinou nerozezná. Kdy rozezná, je jasný, e se začíná stávat řidičem svého osudu
Není tady
lupina montana napsal(a):
Myslela jsem tím, čeho si vímá a co má pro tebe větí váhu: podpora (která je vysoce větinová) nebo kritika?
Vypadalo to, e ta jedna "kritika", která valstně ani nebyla kritika.
Program "nikdy nedělá dost" je straně rozířenej, moná kdysi dávno přispěl k neuvěřitelný pracovitosti a tím i vzestupu naí civilizace; jene dneska nás spíe hubí a proto se jej kdekdo snaí zbavit.
Mně připadlo, e tobě se aktivuje na uknutí - co moná myslela Majka tím, es "odela příli brzy".Jestlie ti toti stačí takovejhle malej podnět k tomu, aby ses zase cítila jako lenoch a flákač.....
Napadá mě k tomu jedna věc - co deprese člověka bezpodmínečně donutí dělat?
Dethleffsen má jednoduchou a účinnou radu: zamyslete se nad tím, co vám nemoc nedovolí a k čemu vás naopak donutí - a máte směr, kudy dál.
To nevypadá jako "přepych", ejo?
Upravil(a) majkafa (26. 8. 2011 13:09)
Ametyst, prosímtě: aby sis nevysvětlal jako kritiku i mně - domnívám se, e bys naopak měla víc myslet na sebe, svoje potřeby a pocity, na svoje zdraví a na to, co SE ti chce.
A snait se naopak zbavit toho biče v hlavě.
Není tady