Myslíš, že za to může deprese? Ale únavu přece nemají mjen lidé s depresí, resp, i když jsem depresi měla, bývala jsem hyperaktivní.

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

majkafa napsal(a):

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Původ znám. Je neřešitelný. Některé věci nejdou změnit. Musím pracovat s tím co je, nejde vrátit čas. Takže te´d řešiím nedostatek energie, abych mohla žít s těmi následky.

Je to kruh, ale někde je to spojení dvou konců. Tam začni. Podívej, je to jednoduchý, prostě  - najdu si práci, bude víc peněz, ubude finančních starostí a tím pádem pomine i hlavní důvod k depresím. Prostě se seber, seber zbytek sil, co máš a něco s tím dělej, to, že zobeš vitamíny v pilulkách, to nestačí, to ti nepomůže. Když budeš mít práci, tak krom více financí do rodinného rozpočtu tě donutí každý den vylézt ven, upravit se a dostaneš se mezi lidi. To jsou kousky, který se ti spojí ve větší bič na depresi. Prostě to tak je a je jen na tobě, jestli s tím budeš bojovat nebo budeš jen pasivně čekat, až tě pohltí úplně. Nevím, kolik ti je let, ale nepřijde mi, že bys měla v životě složit zbraně a vzdát se, poddat se tomu. Život je boj a musíš bojovat. Jinak to nejde. Je to o tom, co chceš.

Modroočka napsal(a):

Je to kruh, ale někde je to spojení dvou konců. Tam začni. Podívej, je to jednoduchý, prostě  - najdu si práci, bude víc peněz, ubude finančních starostí a tím pádem pomine i hlavní důvod k depresím. Prostě se seber, seber zbytek sil, co máš a něco s tím dělej, to, že zobeš vitamíny v pilulkách, to nestačí, to ti nepomůže. Když budeš mít práci, tak krom více financí do rodinného rozpočtu tě donutí každý den vylézt ven, upravit se a dostaneš se mezi lidi. To jsou kousky, který se ti spojí ve větší bič na depresi. Prostě to tak je a je jen na tobě, jestli s tím budeš bojovat nebo budeš jen pasivně čekat, až tě pohltí úplně. Nevím, kolik ti je let, ale nepřijde mi, že bys měla v životě složit zbraně a vzdát se, poddat se tomu. Život je boj a musíš bojovat. Jinak to nejde. Je to o tom, co chceš.

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání životopisůů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Upravil(a) Ametyst (11. 3. 2012 9:55)

Jakýkoliv boj, proti čemukoliv, ubírá sílu.

Ametyst napsal(a):

Majkafo, máš na mysli smíření? Pomůže to v tom, abych přestala cítit únavu?

Neznám důvod tvé deprese, takže nevím, co potřebuješ. Ale psycholog by tě určitě k tomu dovedl, když mu to dovolíš. Když to sobě dovolíš.

Ametyst napsal(a):

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání horoskopů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Ametyst, neznám chození po konkurzech, to mě čeká ve velice blízké budoucnosti, protože je jen otázka času, kdy se moje místo přesune z Brna do Českých Budějovic. Mám dvě možnosti, buď se postěhuju za prací se svým místem a nebo budu absolvovat hledání práce.
Chápu, že chození po konkurzech a pohovorech a bůhví kolikáté odmítnutí člověku sebevědomí nezvedne.
Ale Ametyst, bohužel, žádný univerzální životabudič neexistuje. Jak píšu, život je boj, vždycky byl.
Únava pramení z frustrace a neutěšeného pohledu na vlastní život, to vyvolá depresi a už se to veze.
Ametyst, co tvoje sebevědomí, sebedůvěra, věříš si? Myslím, že moc ne, zkus si víc věřit, to dělá hodně, jak působíš na lidi. A na potencionálního zaměstnavatele. Prostě pořád je to o tom, že bojuješ, ale bojuj tak, abys vyhrávala, do začátku stačí malý vítězství. I to je vítězství, když si budeš víc věřit.
Člověk dokáže všechno, co od sebe očekává.

Modroočka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání horoskopů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Ametyst, neznám chození po konkurzech, to mě čeká ve velice blízké budoucnosti, protože je jen otázka času, kdy se moje místo přesune z Brna do Českých Budějovic. Mám dvě možnosti, buď se postěhuju za prací se svým místem a nebo budu absolvovat hledání práce.
Chápu, že chození po konkurzech a pohovorech a bůhví kolikáté odmítnutí člověku sebevědomí nezvedne.
Ale Ametyst, bohužel, žádný univerzální životabudič neexistuje. Jak píšu, život je boj, vždycky byl.
Únava pramení z frustrace a neutěšeného pohledu na vlastní život, to vyvolá depresi a už se to veze.
Ametyst, co tvoje sebevědomí, sebedůvěra, věříš si? Myslím, že moc ne, zkus si víc věřit, to dělá hodně, jak působíš na lidi. A na potencionálního zaměstnavatele. Prostě pořád je to o tom, že bojuješ, ale bojuj tak, abys vyhrávala, do začátku stačí malý vítězství. I to je vítězství, když si budeš víc věřit.
Člověk dokáže všechno, co od sebe očekává.

Víš, můj základní "problém" je, že jsem ve svém oboru byla fakt dobrá. Zvykla jsem si na to být fakt dobrá, možná jsem byla příliš hrdá a pyšná, i když myslím, že právem.
Ale už tuhle práci dělat nemůžu a najednou nejsem nic. Všichni na mě zapomněli, moje bublina splaskla, jsou tu jiní dobří, a mladší, a po Ametyst neštěk pes.
Ametyst nechce dokazovat, co v ní je, vždyť je to přece tak jasné.

Ve svém oboru už dělat nemohu a ve všem ostatním jsem začátečník.
Bude mi 40 a začínám od nuly. A síla není, motivace ne ní, chuť žít není, a hlavně došly prachy.

Upravil(a) Ametyst (18. 7. 2011 21:50)

Ametyst, prachy jsou silná motivace, bez peněz se žít nedá. A promiň, kdyby ti opravdu, ale opravdu chyběly, vzepřela by ses a bojovala. Máš muže, vydělává, takže aspoň nějaký příjmy, jestli ty něco pobíráš, to nevím. Ale já jsem tenkrát měla jedinou motivaci, prachy, abych uživila kluky a nepřišla o střechu nad hlavou. A i když bych bývala s raději někde ležela, nehýbala se a třeba i shnila, MUSELA jsem, musela. Nic jinýho mi totiž nezbylo. Věděla jsem, že s AD by mi bylo dočasně líp, ale podvědomě jsem věděla i to, že kdybych se tomu poddala, ten boj o to vzepření se tomu, by asi byl tvrdší a pro mě s nejistým výsledkem. Nemohla jsem si dovolit zůstat doma, nemohla jsem si dovolit ani neschopenku. Já jsem fakt musela. Je mi 42 a vím, že je těžký začít v tomto věku z ničeho, ale nejsi jediná, nejsi ani první, ani poslední a moje máti musela začít od nuly a bylo jí 51, byla sama, musela. Když člověk musí, bojuje, když říká, že nemá sílu, pak je pořád ještě v situaci, kdy nemusí. Až bude muset, bude bojovat. Nebo to vzdá, úplně a definitivně. A to je konec. Vím, že je to těžký a vím jak moc je to těžký.

Modroočka napsal(a):

Ametyst, prachy jsou silná motivace, bez peněz se žít nedá. A promiň, kdyby ti opravdu, ale opravdu chyběly, vzepřela by ses a bojovala. Máš muže, vydělává, takže aspoň nějaký příjmy, jestli ty něco pobíráš, to nevím. Ale já jsem tenkrát měla jedinou motivaci, prachy, abych uživila kluky a nepřišla o střechu nad hlavou. A i když bych bývala s raději někde ležela, nehýbala se a třeba i shnila, MUSELA jsem, musela. Nic jinýho mi totiž nezbylo. Věděla jsem, že s AD by mi bylo dočasně líp, ale podvědomě jsem věděla i to, že kdybych se tomu poddala, ten boj o to vzepření se tomu, by asi byl tvrdší a pro mě s nejistým výsledkem. Nemohla jsem si dovolit zůstat doma, nemohla jsem si dovolit ani neschopenku. Já jsem fakt musela. Je mi 42 a vím, že je těžký začít v tomto věku z ničeho, ale nejsi jediná, nejsi ani první, ani poslední a moje máti musela začít od nuly a bylo jí 51, byla sama, musela. Když člověk musí, bojuje, když říká, že nemá sílu, pak je pořád ještě v situaci, kdy nemusí. Až bude muset, bude bojovat. Nebo to vzdá, úplně a definitivně. A to je konec. Vím, že je to těžký a vím jak moc je to těžký.

Ano, vstala bych a šla dělat, kdyby bylo kam a co.
Tvé děti ti byly motivací, já mám tu výhodu, že neumřou hlady aspoň oni.
Mají tátu.
I za sebe bych šla bojovat, kdybych opravdu měla tu šichtu kde odpracovat.

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...