Blossom napsal(a):

Tak se mi to jeví z jeho reakce, jak ji zamilovaná popisuje.
Myslím, že to není žádná jeho nedospělost či ne-chlapskost, jak tady bývá popisováno, ale prostě jeho vnitřní uvědomnění si toho, že v takovémto vztahu s výlevy žít nechce.

Vlastně mu rozumím, na jeho místě bych reagovala asi stejně. Já taky italský typ vztahu nemám ráda, sama si na partnerovi své negativní emoce nevylívám, a nemám ani zájem, aby si je partner vylíval takovýmto způsobem na mě.

Myslíš, Blossom, že si toho předtím nevšiml?ˇŽe se mu zčistajasna otevřely oči, že si začal s hádavou?
Siločáry se s rozvodem skutečně změnily. A je docela dobře možné, že zamilované scénka na to vrhla světlo až reflektorové. Ale dělat tu scénku a "hádavost" důvodem k rozchodu je phodlné, ale ne pravdivé, řekla bych.

Neřekla bych, že jsem hádavá, spíš co na srdci, to na jazyku. Když mě něco naštve nebo se nakupí emoce, bouchnu, ale ne nijak často a obvykle z nějakého pro mě zásadního důvodu. To "převzetí zodpovědnosti" nevím, nejsem pipinka, která potřebuje, aby se o ní někdo postaral, spíš naopak, ale přiznávám, že společný život bych si přála. Možná také vyprchala zamilovanost, fakt nevím a nechám tomu čas, po dovolené budu vědět lépe.....

z nějakého pro mě zásadního důvodu
No právě... tvůj zásadní důvod může být pro druhé(ho) nepochopitelný, malicherný atd.
nejsem pipinka, která potřebuje, aby se o ní někdo postaral
To neříkám ani si to nemyslím - ale pokud s někým žiju dohromady, určitá zodpovědnost tu je ať chci nebo ne a ten druhý si to přeje, případně i nepřeje.
Úplně triviální příklad (obecný, ne, že je to tak u vás) - když mi bude blbě, zalezu do svýho pelíšku ve svým bytě a s přítelem budu udržovat nanejvejš telefonickej kontakt. Když budeme bydlet spolu, je to "starost navíc". Pro oba - jeden má dojem, že by se měl postarat, druhý může mít pocit, že mu přidělává práci. To nemá s pipinkou či nemožným chlapem nic společnýho, to prostě vyplyne ze situace.

zamilovana111 napsal(a):

no jo, Heleno na tom něco bude, samozřejmě něco očekávám, posunutí vztahu do společného žití, nicméně přítel mě vždy ujišťoval v tom, že to samé čeká on, včera jsem se ptala, zda se něco ve společných plánech změnilo a řekl, že nic, přesto cítím, že něco jinak je.......

vlastně je dost i na tom, co píše Bloss, já procházela poslední půlrok opravdu hodně emočně těžkým obdobím a přítel byl vždy se mnou, podporoval mě a podporuje stále jak to jen jde. To samé myslím dělám já a někdy bouchnu, to je pravda, ovšem taková jsem, přítel má také několik vlastností, na které jsem si zpočátku těžce zvykala, ale miluji ho a naučila jsem se ho brát jaký je, to samé čekám od něj.... uvidíme, jak to bude/nebude dál...

možná tvé očekávání je pro něj problém
víš, vždy , když slyším větu ....jsem prostě taková .....blikají mi varovné kontrolky. je to o tom, že dotyčný je s tímto spokojený, měnit se nechce a nevidí důvod.Téměř vždy je to řečeno , když ten druhý mu dotyčnou věc vytýká.
Co když to tvému příteli nestačí? Ty chceš , aby se choval jinak, třeba i on očekává totéž od tebe.

Tak je to tady..... "blbý pocit". Včera jsme byli venku a přítel byl takový bez nálady, ploužil se, koukal do blba, večer jsme pak seděli v restauraci na večeři a nevím proč jsme se dostali k tomu, na kolik vypdáme. Chtěla jsem se blýsknout tím, jak mi lidi hádají míň, zkrátka si myslím vypadám dobře. Přítel mi řekl, že mu nějací jeho kamarádi řekli, že vypadám o pár let starší. Docela se mě to dotklo, ani ne tak fakt, že mi někdo hádá víc, ale že mi to přítel s takovou celkem radostí oznamuje, trochu netaktní mi přijde. Cestou domů ticho, divno. Nakonec jsme si promluvili, řekla jsem, že by své holce takové věci asi říkat neměl, jenže přítel na mě z ničeho nic vytáhnul nějaké sto let staré historky o tom, jak jsem mu kdy něco hnusného řekla já. Ve finále, že v něm z té události zůstal "blbý pocit". V tu chvíli jsem si přehrála celou dobu od té mé scénky a můžu to shrnout v jediné. "Odhání" mě od té doby od sebe tím, že ve mě vyvolává špatné pocity z mého chování a jednání, nic si pořádně neužije, nesměje se věcem jako dřív, nedá spontánně pusu, neobejme, jen vyvolává další a další "blbé pocity"..... a já vnímám jak rychle se od sebe vzdalujeme. Zřejmě jím ta událost popsaná v tématu hodně zamávala a já s tím nemůžu vůbec nic udělat. Bohužel to vypadá opravdu tak, že tady happy end nebude

Jo to je fakt, docela povzbuzení nechci se topit v blbých pocitech a omýlat staré historky, chci si život užívat a byla do včera přesvědčená, že s tímhle klukem, teď už si tak jistá nejsem.......

Heleno asi jo, asi mu to podsouvám a víš co je nejsmutnější? Že ještě před měsícem bych se tomu zasmála a přešla to. Hovadina. Jenže mezi námi je to teď tak, že se nedokážeme spolu uvolnit, být v pohodě, šťastní a s tím tak trochu souvisí i moje reakce na Tvou druhou poznámku. Mám pořád pocit viny z toho co jsem provedla, zahlazuju a zahlazuju a už to pomalu ani nejsem já

PetrHl napsal(a):

zamilovana111 napsal(a):

Heleno asi jo, asi mu to podsouvám a víš co je nejsmutnější? Že ještě před měsícem bych se tomu zasmála a přešla to. Hovadina. Jenže mezi námi je to teď tak, že se nedokážeme spolu uvolnit, být v pohodě, šťastní a s tím tak trochu souvisí i moje reakce na Tvou druhou poznámku. Mám pořád pocit viny z toho co jsem provedla, zahlazuju a zahlazuju a už to pomalu ani nejsem já

i kdyby on ti to odpustil, ty sis to asi sama neodpustila, stále na to myslíš, chováš se upjatě, v čemkoliv co on řekne hledáš spojistost s tím problémem a on to zřejmě cítí, ani jeden pak nemůžete být spontánní, stále je mezi vámi to "dusno"
Nic ve zlém, jen můj názor

Jo Petře, to máš recht!!! Ale jak na to, aby se všechno obrátilo v lepší zítřky, zmizely "blbé pocity" hmmm :lyssna

Ahoj lidi, takže jsem tu s pokračováním příběhu, už je to spíš námět na telenovelu, hustý

Den před odletem na dovolenou jsem příteli řekla, že s blbými pocity nikam jet nechci, že zkrátka buď za tou událostí udělá čáru a užijeme si dovolenou, nebo nikam nejedeme, protože jeho problém společně vyřešit zřejmě neumíme a tím pádem nemá smysl, abychom spolu byli dále a jen na sebe blbě čuměli….. Čekala jsem variantu první, ovšem odpověď byla studená sprcha. Na dovolenou že nepojede a je mezi námi konec. Kupodivu mě tahle odpověď ani nijak nezasáhla a řekla jsem, že tedy pojedu sama, sbalila si věci a odjela chystat se na dovolenou. Pořád mi bylo divné jak to, že i když ho miluju, nemám žádné depky, výčitky, návaly smutku. Zřejmě i já jsem podvědomě všechno brala jako řešení. Nic, dovolenou jsem si užívala co to jde, nicméně druhý den začaly od přítele chodit zprávy ve smyslu, že rozchodu i jeho rozhodnutí nejet se mnou lituje, že si mě chce vzít, žít se mnou, že mě miluje a chtěl by všechno vrátit zpátky. Bylo mi ho až líto, protože některé zprávy byly opravdu zoufalým voláním a nepochybovala jsem o jejich pravdivosti ani vteřinu. Bylo jich nespočet a já jen odpovídala, že si chci užít dovolenou a o všem si promluvit až se vrátím, v klidu. Včera jsem se vrátila, s přítelem setkala a shodli jsme se, že spolu chceme být, u něj jsou blbé pocity pryč (přetloukly ho daleko silnější pocity – z rozchodu) a já ho miluju opravdu tolik, že si život bez něj nechci ani představit. Celou noc jsme na sobě byli nalepení…..a celkový dojem? I přes to, že jsme dovolenou společně neužili, zřejmě ten oddělený týden byl zásadní pro to, abychom si ujasnili, co opravdu chceme….a naštěstí oba to samé, být spolu……a já udělám všechno pro to, aby nám bylo dobře jako dřív, před tou mojí nešťastnou scénkou….

Selima napsal(a):

Šeherezáda hadr...

Jo, ale má to, zdá se, happy-end. Což je dobře.
Tak snad jste si to už jeden i druhý v sobě ujasnili a taky trochu odžili a tak držím palce, ať dál neopakujete dosavadní chyby a ať je vám spolu fajn.