sahleb napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

zamilovaná,

pokud neví, zda je s tebou šťastný, může to být i o tom, že začaal vážně přemýšlet nad tím, co jsi mu řekla. To, co jsi na něj vychrlila, to jsou pochopitelně tvoje podvědomé pocity "křivdy", které ve vztahu s ním vnímáš, ale potlačilas je, potože ten muž má nejspíš pro tebe daleko víc kladných vlastností než těch zápo*ných. Kdybys mu tyhle věci řekla jinak a v jiné situaci, nejspíš by ho to tak neskolilo.

Osobně si myslím, že ta jeho formulace - nevím, zda jsem s tebou vůbec šťastný - je ta správná, je totiž značně manipulativní, říká v podstatě: to ty můžeš za to, že se teď tak špatně cítím.

Nu, každpoádně se teď uvidí, jak to ustojí. Zda je skutečně chlap a nebo chlapec.
Pochopitelně se s tebou i jako chlap může teď rozejít. Ovšem to na tebe nemůže hodit vinu za to, že si uvědomil některé svoje temné stránky.
Ty máme všichni, není třeba za ně činit zodpovědnými druhé.

Nesmysl.  Vyvozovat z vety "nevim zda jsem s tebou stastny" interpretovat jako JEHO MANIPULACI je proste spatne.  A ze na partnerku haze vinu???? Uplne vedle. Chlap =rozejit se na miste ??? Kravovina na entou, sorry....

Blossom to napala presne naopak a vyborne.

Děvče, já ale vůbec nemohu za to, že ty se ndokážeš podívat na situaci i z jiného úhlu, než z toho pro tebe jedině správného. A možná je správný, kdo ví? Ale také možná není, co pak?

zamilovana111 napsal(a):

Tak předně díky všem, jsem ráda, že nejsem jediná, podobnou zkušeností "postižená". S přítelem jsem už rok a půl, už před seznámením s ním jsme s manželem žili v podstatě každý po svém a věděli, že náš vztah dřív nebo později skončí, jen jsme k tomu hledali dlouho sílu. Můj nový vztah s rozpadem manželství nesouvisí.

Přítele jsem v afektu obvinila snad ze všeho že se mnou manipuluje, že není schopen sednout si se mnou na chvíli a vybrat dovolenou (což už by se v polovině července docela hodilo), že je nezodpovědný, že s ním nikdy nebudu mít to co dřív (kecy), že má tisíc jiných priorit než nás, že jsem v těžké finanční situaci a on má plný šuplík nepotřebné elektroniky (proč by neměl, to je jeho věc).....atd atd atd. Ten kýbl vody jak tu někdo řekl je slabý odvar. Prostě trubka. Šli jsme po hádce spát (každý zvlášť) a já si ráno sbalila věci že odjedu, tak jsem se styděla, jenže jsme se nějak usmířili, já vysvětlila, že svoje chování vlastně nechápu a zůstala. Jenže v něm ta křivda, to moje hnusné chování zůstalo a včera mi řekl, že vlastně neví, zda je se mnou šťastný. Což je pro mě horší, než kdyby mi nakopal zadek celý den jen koukal do zdi a bylo vidět jak se trápí, z jeho trápení se trápím já a dneska se úplně bojím večera, co bude..... přestože se na něj strašně těším. Pravdou je, že už v minulosti jsem na něj vylítla, ale myslím oprávněně, zkrátka něco jiného než tenhle příběh.....

Ahoj zamilovana
1. Že není schopen si s Tebou sednout a vybrat dovolenou? Jsi si jistá že Ty jsi byla schopna si sednout a řešit to těsně před posledním rozvodovým stáním? Třeba chtěl tu dovolenou vybrat až bude "po všem" a začít tak novou kapitolu vztahu
2. Že je nezodpovědný - to nám říkáte všechny, normálka
3. "Nikdy s ním nebudu mít co dřív" - no tak děvče tohle je tvrdej útok, i když jsi nespecifikovala co nebudeš mít, mohl to vzít tak že s ním už nikdy nebudeš šťastná jako jsi byla s manželem
4. Že má tisíc jiných priorit než vás - takže pokud je manipulace jeho vyjádření o tom že neví jestli je šťastný, tak tohle je manipulace na druhou, i když chlapi manipulace tolik neřeší
5. že má plný šuplík el. krámů - tohle je běžná výtkia kterou si ještě vyslechne mnohokrát a asi to s ním moc neudělá
6. ráno sis sbalila že odejdeš a pak jste se usmířili a ty vysvětlila že nechápeš svoje myšlení.
No, popravdě řečeno jsi mu vlasstně nic nevysvětlila. Představ si že on by Ti vyčetl že s Tebou nemůže být nikdy tak šťastný jako s tou předchozí a další věci, sbalil si, pak by se tedy zklidnil a řekl by ti jako omluvu že neví co to do něj vjelo.
BRALA BYS TO JAKO ŽE JE UŽ VŠECHNO V POŘÁDKU, ŽE SE TI OMLUVIL?

Večer si otevřte flašu vína a promluvte si o tom, byla by škoda zahazovat pěkný vztah kvůli hádce která dost souvisí s tím cos řešila. Hodně štěstí

Petře přesně tak, rozebral jsi jen trochu víc můj následující příspěvek viz

zamilovana111 napsal(a):
Nene Rejko, ten chlap je opravdu CHLAP a věř, že růžové brýle rozhodně nemám. Ano, je pravda, že to jsou všechno věci, nad kterýma jsem už v minulosti přemýšlela, je to ve skutečnosti jinak (mnohokrát mi chtěl finančně pomoct, ale já to odmítala, až jsem se v tom začala trochu topit, párkrát mi řekl, že se mu něco nelíbí, jestli bych to nezměnila - šlo o hovadiny - a já to teď vychrlila jako manipulaci, s dovolenou to není jen o sednutí si atd). Samozřejmě jsou i věci, které bych si představovala jinak, ale kdo je dokonalý? A jaký vztah je dokonalý? Cením si ho za spoustu věcí a vím, že s ním bych chtěla strávit zbytek života.....  a teď jsem to pěkně pos....a
__________

prostě jsem říkala velmi zákeřně věci, které jsou ve skutečnosti jinak, určitě toho bylo i víc, ani si všechno nepamatuju co jsem navykládala. Celé to je jen o mých pocitech, které vůbec nechápu kde se ve mně vzaly, afektu, po*né touze ublížit, fuj A rozhodně nečekám, že se otočí a hodí to hned za hlavu. Ublížilo mu to moc a jak už tu bylo napsáno, chce to čas. Rozhodně mi tato diskuze hodně pomohla a dodala trochu energie do dalších, snad už jen lepších dní

javena napsal(a):

Já trochu jo -  ta věta se dá interpretovat různě a z úhlu výkladu - kdyby jsi se trochu změnila, byl bych s tebou šťastný - by tam ta manipulace být vidět mohla.

No nevim, kdyby to byla prupovidka opakujici se casteji, tak ano. Ale pokud mu to vybehlo z ust jednou, kdyz byl rekneme prekvapen novou tvari sve pritelkyne, nedelala bych z toho dramu, ani centrum problemu. Pokud ovsem bude incident zpracovavat dalsich ctrnact dni, tak by bylo na miste se zamyslet, jestli skutecne chtit takto rozkladaveho cloveka.

Taky mě zaujalo, že můj muž ani vzhledem a oblečením nezářil spokojeností. Měl oblečené věci, které jsem mu kupovala ještě já, byl neoholený, s dlouhými řídkými vlasy, zpustlý. Jak říká dcerka - jako bezdomovec.
Normální by bylo, kdyby zářil štěstím, že může být konečně naplno se svou milenkou. Bych si myslela já.

Asi je to nějak naopak či co, o čemž svědčí i chování zamilované ke svému milovanému. Ale proč to tak je? To je asi hluboko v nás, nevyřešené záležitosti, zjištění, že to, co jsme si přáli, není tak krásné, jako když jsme o tom jenom snili, kdoví...

elena007 napsal(a):

Majko, to bude tim, ze jsme kazda jina. Muj muz u rozvodu nebyl, byl uz rok v zahranici, jak se tvari, jsem nevidela. Mne se rovnez ulevilo, ze uz to mam za sebou a byla jsem spokojena, ale jaksi "peitnejsi" nez ty.

Přestě tak. I u mě byla po rozvodu úleva,ale pak nastalo období,které považuji snad ještě za horší než poslední roky před rozvodem.Díky ex,který se s tím neuměl vyrovnat a ztěžoval mi to jak se dalo...brr . Je to už 9 let a upřímně říkám,že jsem ani jednou nezalitovala,že jsem se s ním rozvedla a  ani na chvíli nezapochybovala o svém rozhodnutí - rozvést se. Občas mi bylo jenom líto,že jsem si pro své děti nevybrala lepšího tátu se kterým by vyrostly.

Dost mozna, ze stanovovani hranic prave probiha a "trucovani" bylo zvoleno jako ne prilis stastna metoda.

Pandorraa napsal(a):

pecule napsal(a):

Ja to taky jako manipulativni nevnimam. Byt se snazim divat z ruznych uhlu.

Může být.
Třeba to prostě jennevidíš z toho, ze kterého se dívám já.
nakonec jsem řekla hned, že nabízím JINÝ pohld na věc než většina.

Osobně si myslím, že zamilovaná nezládla stres, který prožila - nastohované emoce vychrlila na přítele.
Jenže ani on to neustál - vzal si to osobně.
Obecně platí, že stejné přitahuje stejné - mohou si tedy tenhle ranec emocí teď přehazovat mezi sebou do nekonečna, až to zničí jejich vztah.
A nebo si každý z nich může vzít z toho rance to, co je jen jeho a vyřešit si to.
Jinak budou jen manipulovat jeden druhým.

Nikomu tenhle pohled nevnucuju. Nakonec je jen můj a mýlit se smozřejmě mohu

Tomu rikam hromosvod. I kdybych vedela, ze ja stim nemam co delat a vubec by me nedrtilo, co rika, partner, co takto resi stres a negativni emoce, by me casem prestal bavit. Ale je pravda, ze ne kazdeho jak jsem psala, kamaradka s takovym pokladem zije uz dvacet let a odkyva mu, i ze zpusobila Fukusimu a jedou dal.

sahleb napsal(a):

Ja osobne si neumim predstavit, ze bych si mela zjistovat , zda ten muj je opravdovej CHLAP touhle metodou, ze mu vyctu vsechno mozne a dokonce, ze muj byvaly byl lepsi a on na nej nema.

Sahleb - překrucuješ, nikdo tu nepsal,aby si tatkto chlapa zkoušela a zjištovala, co je v něm

mariposa napsal(a):

Podle mě by bylo moc fajn, kdyby si Tvůj partner vůči těmto Tvým výlevům stanovil vlastní hranice a nenechal Tě to už příště zopakovat - ale to záleží na tom jestli on sám sebe zná a jestli na tohle dokáže zdravě zareagovat.
Pokud Tě nechá mu to dále dělat, opakovat to až zase příjde tlak, tak se tohle Tvé chování může změnit v začarovaný kruh. Také vlastní zkušenost.
Nebo Ty sama s tím něco uděláš. To znamená, že se začneš zajímat, všímat si svých emocí.
Když Tě čtu, jakobych četla sama sebe. Můj přítel si ty hranice nestanovil, nechal mě mu to dělat po dlouhou dobu. Nakonec tím trpíme oba dva. Člověku se to vrátí zpět v podobě výčitek svědomí, studu, obviňování sebe sama. Ale to taky nikam nevede. Já to zatím nezvládám, ale už alespoň ty emoce dokážu zaregistrovat, pojmenovat.

A jak sis (si) nastavení těch hranic představuješ?

Ono to nejde lehce.
Nastane někdy další krizová situace a stres a člověk by se měl naučit kontrolovat a ne střílet a prskat na okolí.
Vím, není to jednoduchý, ale osvědčená rada - počítat do deseti. Hm, jen já někdy jak jsem v tom "amoku" rychlá, nestačím počítat.

Jo hromosvod, to je přesně ten správný výraz, k tomu bych přirovnala svojí hnusnou potřebu vylít svoje pocity na někoho, kdo vlastně za nic nemůže

Tak snad jen zmíním, jak náš příběh pokračuje. Včera ráno mi přítel poslal moc pěkný mail, že mě miluje, chápe v jak těžkém jsem období, že mi chce být oporou, jen ho moje zákeřné chování ranilo natolik, že potřebuje pár dní se srovnat. Večer jsme grilovali, všechno v pohodě a já myslela, že už bude jen lépe. Ráno jsem ale dostala hned po probuzení vynadáno a to dost ostře: jeho syn mě požádal, abych mu udělala fotku z dovolené (kde jsme se na něj byli podívat) a poslala mu jí do mailu, což jsem ráda udělala a slíbila, že fotku hned pošlu. Nějak mi to ale nešlo a přítel na mojí snahu reagoval slovy – prosím tě nic mu neposílej, ať tam pořád nesedí na compu. Já mu tu fotku ale poslala, protože jsem to slíbila! No a dnes ráno se ta fotka objevila na facebooku a za to jsem dostala za uši. Nerespektovala jsem přítelovo přání fotku neposílat. Z mého pohledu je to tak: jeho děti mám moc ráda a pyšná jsem hlavně na to, že dodržím vždy co jim slíbím, věnuju se jim vždy když se vidíme a vůbec máme moc hezký vztah. Kdyby přítel nechtěl, aby byl jeho syn na compu, nedával by mu ho sebou na dovolenou, moje fotka přeci nemůže být důvodem jeho vysedávání. Z přítelova pohledu: zase jsi udělala něco, co mi ublížilo, nechtěl jsem, abys fotku posílala.

Je toho už na mě moc, cítím se hrozně provinile snad už i u zavazování tkaniček a navrhla jsem, že na pár dní odjedu k sobě domů, trochu se oba srovnáme a uvidíme co dál. No jo, život je boj!!!!