Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

V příspěvku 96 jsem to brala jako, že je řeč o mém dětském věku. Chápala jsem to tak, že Pandorra mluví o tom, že jsem se tímhle nastavením už narodila, že jsem tohle přesvědčení v sobě měla odjakživa.

Unikaji ti podle mne souvislosti. 
Co se tyka rozhovoru se mnou tak urcite.

V příspěvku 136 jsem napsala, že jsem si "vzpomněla", že ty tendence mám. Že to dělám.

mariposa napsal(a):

V příspěvku 136 jsem napsala, že jsem si "vzpomněla", že ty tendence mám. Že to dělám.

Ja vim. Ja mluvila jeste o predchozi domnence ohledne me.

Mariposo, prosím, neomlouvej se! To, jak se prezentuješ a prezentovala ses, do toho mně prd a z prdu kulička, kdo si to jak přebral, to je jeho věc. Stejně jako to, co jsi dělala, děláš a dělat budeš je čistě tvoje.
Když tě ti, co teď mají rádi "tebe falešnou" přestanou mít rádi, až se vyjevíš jako skutečná ty, co se stane? Zhroutíš se? Umřeš? Ztratíš smysl existence? Propadneš se studem nebo zoufalstvím, nebo  co ?!?

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A proc jsi falesna ? Na tuhle otazku uz take znas odpved?

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

Jakože se nezalíbím egu ? Pěknej prů.er! To sis teda naběhla děvenko! To si koleduješ!
Taky jsem se bávala (a abych nekecala, občas se zabojím). I když teď už jsem spíš zvědavá.

Upravil(a) Bramborka (13. 7. 2011 17:29)

mariposa napsal(a):

Takže byla jsem se před chvílí projít... a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo. Ale došlo mi, že si to myslím teď. Na podzim jsem neplánovaně přijela k našim. Zrovna obědvali. A mě totálně překvapilo, že i když tam nejsem, tak že spolu obědvají. Že si spolu dokázali (i beze mě!) sednout společně ke stolu a úplně normálně spolu jíst a dokonce se spolu i bavili (!). Já si do tý doby myslela, že to dělají jen když tam jsem. Že beze mě by to nešlo To je bláhovost jak barák, to je strašná nabubřelost

Došlo mi to.

A taky to, že svým rodičům stále v duchu vyčítám, že mě k sobě připoutávají a přitom, jsem to vlastně já, kdo se od nich nechce trhnout

Už jsem ti psala jako reakci na to, že máš zachraňovat své rodiče, o pýše. O povyšování se. Kdo jsi, že si osobuješ své rodiče zachraňovat? Najdi cestu k sebelásce a taky ke své pokoře.

Ono je jednodušší řešit jiné, než sama sebe, viď? Taková skvělá schovávačka sama před sebou.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

Já myslím, že to funguje už v dětském věku, ale na zcela nevědomé bázi - je to volba osobnosti pod vlivem ega. Nejspíš až v dospělosti je možné to rozklíčovat a málokdo to umí sám bez pomoci.
Dítě to žije nevědomě pod vlivem Strachu, že ho nikdo nebude mít rád, když....
V dospělosti si to dovede vytáhnout z nevědomí do vědomí a něco s tím udělat.

Jako starý pošťák s vystudovanou VŠ Pošt a několikaletou praxí jako vedoucí pošt a doručovatelka neznám nikoho, komu by se ztratil obyčejný dopis. Radím, po konzultacích a výměnách názorů na srazech se spolužáky, kteří jsou na různých postech u České i Slovenské pošty, včetně těch nejvyšších, žádné doporučené zásilky. To akorát zdržuje jejich dodání. Pokud ovšem není nezbytně nutné mít potvrzené převzetí. Ale jinak POUZE obyčejně, žádné pojišťování balíků, žádná cenná psaní. Akorát to na sebe zbytečně upozorňuje.
Jo, a když už doporučená, tak jedině s dodejkou. Pak je všem jasno.

Upravil(a) majkafa (13. 7. 2011 18:16)

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

Já myslím, že to funguje už v dětském věku, ale na zcela nevědomé bázi - je to volba osobnosti pod vlivem ega. Nejspíš až v dospělosti je možné to rozklíčovat a málokdo to umí sám bez pomoci.
Dítě to žije nevědomě pod vlivem Strachu, že ho nikdo nebude mít rád, když....
V dospělosti si to dovede vytáhnout z nevědomí do vědomí a něco s tím udělat.

Ano, v dospelosti si clovicek dokaze na ceste sebepoznavani uvedomovat to co si jeste jako dite neuvedomovalo.

Podle mne: Pokud jsi se mariposo pokousela ve svych vzpominkach z detstvi uvedomit jestli jsi to delala uz jako dite,pak to vlastne ona detska vzpominak nedokaze.
Pouze dnesni prozreni v Tvem nynejsim veku. Detska vzpominaka je tedy nevedoma.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

No jasne vzdyt se to jednou kazdy musel,musi naucit.

Me se libilo jak nekde Pan psala ze sebe prijima i jako andela i jako dabla. (nechci kecat,jen si tak nejak zhruba pamatuju tu myslenku)  a ja rikam super!
Prijmout se,prijmout svoji slabou stranku,prijmout svoji negativni stranku,prijmout svuj stin a ja nevim jak jeste to nazvat je vyzva k pokroku,zadouci a jasna vec.
Jinak to nepujde pac to obejit nejde.Potlacovani zpusobuje vybuchy a zmatek a ja nevim jak jeste to nazvat.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

NO A CO?
Hlavně se měj ráda. Proč se chceš líbit? "Stačí" se přijímat. Taková, jaká jsi.

Líbit se chci právě proto, aby mě druzí přijali a skrze ně bych se přijala sama. Když už u mámy v břiše jsem byla nepřijímaná. - Zase píšu co mě první napadlo, tak to mám nastavený. A chci to změnit.
Kdyby to bylo tak snadné to cítit tak lehce, jako se to napíše na obrazovku

Pandorraa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

mariposa napsal(a):

Majkafo, já tu teorii znám. Vím, že až se budu mít ráda, tak...

A chci to změnit.

Tak na co jeste cekas?  
Mluvit tady teoreticky k sobe na skle (jak jsi tvrdila ze tady mluvis k sobe) ti k necemu je?
K cemu?