|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek [b] vnima (popsala) [b] Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.
Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.Když jsi před několika dny poprvé napsala slovo spratek, tak jsem na to nechápavě koukala a ptala jsem se sama sebe proč jsi použila tohle slovo. Dodnes mi to není jasný. Nevím to a ani nevím proč to znovu píšeš. Prostě nechápu, i když bych ráda.
Pro mě je spratek rozmazlený malý dítě, s kterým se nedá žít. Nevím co to slovo znamená pro Tebe. Nemyslím si, že to slovo vnímáme s Lupinou stejně.
Já vím, že sama musím vědět všechno. Jenže když nevím tak se zeptám. Kdybych to věděla, tak se neptám.
Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? 
Jinak ohledne Lupiny-Lupina psala ze si mysli ze slovo spratek chape stejne jako Ty.
Tim slovem vnimat jsem v tomhle pripade mela na mysli -chapat. (ze si mysli ze ho chape stejne jako ty)
No kdyz nechapes tak nechapes,to neva preci. 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila
No...řekla bych, že sis ho vědomě nezvolila, že ti ho podstrčil tvůj Spratek, jak je v některé odborné literatuře nazýváno, podle mne velmi výstižně, Ego.
(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)
Pandora 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila
No...řekla bych, že sis ho vědomě nezvolila, že ti ho podstrčil tvůj Spratek, jak je v některé odborné literatuře nazýváno, podle mne velmi výstižně, Ego.
(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)
Aha, takže tedy spratek je ego.
Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.
Já toužila po příjetí, lásce, klidu, bezpečí, míru. A doma byl opak. Já nevěděla proč musí být doma tolik hádek, utrhaných věšáků, násilí a agrese. Často jsem slyšela, že je to kvůli mně. Vždycky když byl doma klid, mohla jsem se trochu uvolnit.
Není tady
Souhlasím s tebou Wiki 
Impulzy z okolí jsou pro každého stejné, ale každý je jinak zpracovává. Někdo se nějakou situací nechá položit, jiného tatáž situace posune kupředu.
Každý je za to, jak se cítí, plně zodpovědný sám, není kam podávat reklamace.
Je všeobecně známo, že v krizových situacích - např pobyt ve vězení, válečný konflikt, těžká nemoc, smrt blízkého člověka ap. se různí lidé chovají různě. Někteří té situaci zcela propadnou a vzdají svůj život, jiní ji zpracují natolik, že i za těchto okolností se ze života dovedou radovat.
Vnější okolnosti ani chování druhých lidí není možné činit zodpovědné za to, jak se konkretní člověk cítí. To je zcela na něm.
Není tady
mariposa napsal(a):
Souhlasím s tím, že jsem zodpovědná za to, že se nechám druhými ovlivnit, manipulovat a směrovat. Jsem zodpovědná za stav bezmoci, do kterého jsem se tímhle dostala. A teď jsem se rozhodla, že to změním, a i za tohle rozhodnutí zase ponesu svou zodpovědnost.
Moje máma za sebe nepřevzala zodpovědnost dodnes, a to jí je přes 60 let. Ty strašné pocity podřízenosti vůči druhým řeší alkoholem, otupením. Každý opravdu dělá co dokáže. Hodně se toho od ní učím, tím, že si uvědomuji, že nechci žít život, který žije ona.
Pamatuju si na svůj hodně silný zážitek z dětství. Bylo mi asi deset let. Doma me nevychovávali, neurčovali hranice, nechali mě dělat všechno co jsem chtěla. Jediné co jsem chtěla a čeho jsem nemohla dosáhnout, byla jejich láska. A tak jsem se je alespoň snažila mít pod kontrolou tím, že jsem všemožně přitahovala jejich pozornost - dělala jsem ublíženou, aby si mě alespoň tímhle způsobem všimli. Neměla jsem žádné povinnosti, nechodila jsem do žádných koníčků a do pozdních podvečerních hodin jsem bývala sama doma. Nedělala jsem nic, jen jsem ubíjela čas do té doby než rodiče přišli domů a mě skončila moje samota. Tohle všechno ze mě udělalo rozmazlené dítě.
No a když mi bylo deset let, mi máma v návalu rozčilení (na tátu, na mě, na sama sebe, na celý svět), vmetla do tváře, že jsem rozmazlenej fracek, hajzl, který neposlouchá a s kterým se nedá žít. Strašně jsem kvůli tomu pak o samotě brečela, protože desetiletý dítě jen chtělo, aby ho měl někdo rád. To dítě bylo naprosto zoufalý z toho, že ať dělá co dělá, stejně ho jeho rodiče nemají rádi, nepochválí ho, neobejmou ho. To dítě se nemělo vůbec čeho chytnout, neexistoval žádný pevný bod, žádná stabilita.
Dneska mi je třicet a začínám úplně od začátku, vůbec nevím kdo jsem a kam patřím.
Mari, já jsem to neměla stejně jako ty, ale podobné v tom, že jsem nebyla samostatná a zodpovědná za sebe.Od mala .. Vždycky jsem pěkně pohodlně nechala druhé, aby za mě rozhodli. I když třeba nevědomky. Prvně doma, rodiče, pak manžel..., jen převzal balík. A stálo mě to dost, naučit se zodpovědnosti za všechno své. Lítala jsem ode zdi ke zdi. Nemůžu se vymlouvat, že jsem k tomu nebyla vedena. Od nějakých 30ti už to prostě vím. A dětství - nedětství - už musím jet (a chci samozřejmě) jet jen podle tohoto mustru.
Ty máš vlastně obrovský kus práce za sebou. Ty tohle všechno víš, jen jsi ještě doposud, protože asi nevyděláváš, to nemohla vzít do svých rukou. Myslím všechno, od bydlení, auta..atd. Tato skutečnost- soběstačnost - (stačí jen ten pocit) - udělá strašně moc. Kdybys něco tu a tam vydělala, tak už víš, že se nikdy neztratíš, že si vydělat prostě dokážeš a uživit se také. Ale ty asi nějaké brigády děláš , ne?
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak jistě uznáš, nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.
A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.
To je sice pravda, ale myslím, že v této souvislosti to není totéž.
Rodová linie je jasně daná, je to součást vesmírného Řádu a není možné ji nijak měnit, obracet...
To je pak porušení Řádu, které se "trestá".
Dítě je stále dítě a nemůže bez následků pro sebe suplovat nebo přebírat roli svých rodičů. Pochopiteně se může o své rodiče například v jejich stáří postarat, ale vždycky energetocky jen z pozice jejich dítěte.
Fakticky, když dítě dospěje, stává se rovnocenným partnerem svých rodičů, má svůj život a přebírá za něj plně zodpovědnost, ale energeticky se stále opírá o rodovou linii - o své rodiče - ze které čerpá.
Když se to snaží "otočit", dostává se do vzduchoprázdna...
Rozumim Ti sice,ale sama se na to divam jinak.
Kdyz se do ditete rodicu vkrada spratek do popredi ,pak je vymalovano. Nicmene bez spratka to proste jde,nebot vem si ze ja muzu byt jaksi prababickou/dedeckem svych rodicu.
Ne tohle se Pan divam teda i z tohodle uhlu. Jsme si vsichni rovni na jine urovni byti (nikoli jako tady v teto dimenzi spratku ) 
Není tady
Arcanum napsal(a):
Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp.
Mnohokrát mi bylo řečeno, že věcem nerozumím. Když jsem jako dítě napsala úkol do školy a přinesla ho mámě ukázat, zmlátila mě hned na místě a celý jsem to musela přepsat. Druhý den jsem za úkol dostala pětku, protože správně byla ta moje první varianta, ne ta přepsaná podle mámy. Nevzpomínám si jestli se omluvila, jestli na to něco řekla, když to pak viděla.
Každý den se mi děje to, že mi lidé říkají, že dělám věci špatně. Pokaždé když jdu na poštu mě říkají jak má ten balík vypadat. Byla jsem předevčírem, to my bylo řečeno že oranžově se na balík nepíše. Byla jsem včera, bylo mi řečeno, že velikost balíku je moc malá nebo velká, nevím jak to má správně být. Když to ten chlap potom měřil, vyšlo najevo, že to bylo správně, ale nechtělo se mu to říct, tak jen něco zadrmolil.
Je to na palici 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Souhlasím s tebou Wiki
Impulzy z okolí jsou pro každého stejné, ale každý je jinak zpracovává. Někdo se nějakou situací nechá položit, jiného tatáž situace posune kupředu.
Každý je za to, jak se cítí, plně zodpovědný sám, není kam podávat reklamace.
Je všeobecně známo, že v krizových situacích - např pobyt ve vězení, válečný konflikt, těžká nemoc, smrt blízkého člověka ap. se různí lidé chovají různě. Někteří té situaci zcela propadnou a vzdají svůj život, jiní ji zpracují natolik, že i za těchto okolností se ze života dovedou radovat.
Vnější okolnosti ani chování druhých lidí není možné činit zodpovědné za to, jak se konkretní člověk cítí. To je zcela na něm.
Není tady
mariposa napsal(a):
Pandora napsal(a):
(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)
Aha, takže tedy spratek je ego.
Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.
Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?
Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.
Není tady
giorgino napsal(a):
Bramborka napsal(a):
Promiň, Mariposo, jestli jsem to nepostřehla dřív, ale máš starší sourozence?
A z jiného soudku: já jsem až v dost hluboké dospělosti (až přezrálosti) po mnoha nevyřčených a málo vyřčených výčitkách svým rodičům a všem okolo, kdy jsem dokola probírala, jak se co mohlo stát, kdo za to může, jak to vlastně je, co (všechno) mi chybí, chápala jsem jak divá, odpouštěla jsem jak divá ..... přišla na to, že i kdyby moji rodiče byli naprosto ideální, stejně by mi nedali víc, než tito mí vlastní opravdoví. Že všechno, co postrádám, co očekávám, čeho se mi nedostává, co jim vyčítám, to všechno mám v sobě. Že mi NIKDO nemůže nic z toho dát. Ani partner, ani manžel, ani dítě, NIKDO. Všechno si musím dát sama. Ostatní, to co není ode mne a moje, je náhražka, která je z velmi vachrlatého materiálu.A není to až takový problém, máš to všechno v sobě. Stačí to vytahovat, jak králíky z klobouku. Jediné , co ti může bránit je, že budeš věřit, až ti někdo bude nakukávat, že bez toho a tohodle nemůžeš žít a být šťastná .....Nakonec stejně člověk zůstane sám.
Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.
Chybějící rodičovská láska nebyla ani v deseti letech a prostě nebude ani ve třiceti a basta-fidli! Není to její chyba, přijde mi, že její rodiče jsou něco jako podle sebe soudím tebe, a kdyby na tom byli vnitřně lépe a neměli ego až k sousedům na zahradu (což je v dnešní době úplně normální), asi se svojí dcerunkou jednali lépe a nenadělali by ji takové emocionální problémy, které se nyní táhnou i ve třiceti. Když už tedy začíná odznova, chtělo by udělat i čáru za tímto a říci si - za to já nemůžu a prostě brát rodiče a tak jaký jsou, neboť není v naší moci je v něčem přesvědčovat, mají svojí hlavu, svůj úhel pohledu na věci, výchovu a podobně... U mě to bylo podobné - žádná rodičovská láska, nechali si mě dělat co chci, proto taky ještě nemám střední školu, jenže svůj rozum mám až nyní... otec jen pracoval, matka nikoho nepochválí, žádné rodičovské pohlazení se nekonalo. a co jako? co já s tím jako mám dělat? trápit se, mít na ně vztek a bůhvíco ještě - to si akorát přidělávám připoutanosti, jenže my se snažíme připoutaností zbavit, že?
mariposa psala, že by nyní nebyla schopna dát lásku svému dítěti. to si nemyslím. má v sobě hodně lásky a něhy, viděl jsem to na jejím webu, že až toho prcka uvidí, že to bude oukej. a pokud potřebuje lásku, pohlazení a obejmutí, tak na to má přítele a na tu lásku přátele. a hlavně PEJSKA!
P.S. Tu mateřskou lásku by to chtělo spíš hledat u toho opravdového rodiče, všudypřítomné energie, tu je třeba milovat a ona lásku opětuje. Sice nemluví, ale zase nenadává, neříká, jak jsi nešikovný a tak. Jenže nic není zadara, kámo. Proboha, vždyť tenhle fotr je jedinej smysl života, kua. Jen s tím, že ne se na něj zaměřovat, ale být jím, splynout v jedno, jinak je to dualita... Proč to píši, protože jsem těhlech duchovních písmenek tady četl již hafo a právě ten dotyčnej je teď potřebuje. Něco se sebou dělej, žij v míru a pohodě a uvolnění!!!
Jo !! Pejsek - můj universální lék - tedy láska - lék na všechny rány světa. !!
Není tady
Wiki, ano potřebuju vědět, že se o sebe dokážu postarat. Zatím to vypadá, že nedovedu.
Peníze, které si dnes vydělám nestačí na to, aby s tím člověk vyžil (nájem, jídlo, pes).
Není tady
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp.
Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani. (muj nazor,zkusenost)
Není tady
mariposa napsal(a):
To zvýrazněné mě nejvíce zaujalo. I přesto, že jsem tohle už mnohokrát četla a přesto, že to chápu a slyším na to, tak to nežiju. Já mám prostě stále v hlavě vsugerovánu svoji roli, kterou jsem přijala: jsem tu pro rodiče, abych jim zachraňovala jejich ne moc šťastné životy. Nejsem svobodná osoba, nejsem rovnocenný partner, jsem tu proto, abych byla hromosvodem, čističem energie. Táta před mámou miloval jednu ženu, ale ona nemohla mít děti, tak se s ní rozešel a šel za mámou, protože ona ho milovala tak, že i přesto, že žádné děti už nechtěla, tak svolila s tím, že bude mít dítě proto, aby ho dala svému muži. A tak jsem tu já. Já, která vždycky stála uprostřed mezi nima. Necítím vlastní hodnotu. Necítím se jako jejich rovnocený partner, jako svobodná bytost. Tohle všechno si teď začínám uvědomovat, jak to se sebou mám. Je mi třicet a uvědomuju si to až teď, že stále mě vidí a já se tak chovám, jako bych byla jejich malé dítě.
Ještě se vrátím ke staršímu příspěvku.
Tohle je, mariposo, velmi nebezpečné a bolestivé nastavení role, kterou jsi TY SAMA přijala.
Cítím v tom i hodně pýchy.
Rodiče na to nemají. To ty jsi tu od toho, abys jim zachraňovala jejich životy, ty jsi hromosvodem... 
Bez tebe oni by ne...
Upravil(a) majkafa (13. 7. 2011 13:30)
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?
Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku
Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises?
Není tady
mariposa napsal(a):
Pan, já tomuhle moc nerozumím. Píšeš, že se snažím něco obracet. Pokud by tomu tak mělo být (mluvím o té snaze obracet nějaký řád), tak jsem o tom tedy nevěděla, že něco obracím. Prostě jsem dělala co jsem uměla. Jestli je to karma a já si nějakou takovou snahu nesu z minulosti, tak právě teď o tom vědomě slyším poprvé. Já přeci jako dítě chtěla, aby mě milovali, aby se mezi sebou milovali, abysme byli normální rodina, kde funguje láska, bezpečí, důvěra. Pokud si mě táta vymodlil a máma mi celé dětství ukazalovala, že se kvůli mě musela obětovat, nevím jak jsem se s tím mohla vyrovnat, nevyrovala jsem se s tím dodnes. Příjde mi naprosto přirozený, že malé dítě touží po tom, aby byl doma klid a mír. Že si přeje, aby si rodiče dávali polibky místo facek.
Když dítě dospěje, stane se rovnocenným partnerem. To je ideál. A z obou stran (rodiče, dítě) to tak musí být cítěno a žito. Když ale dodnes slyším, že "tomu ještě vůbec nerozumíš", stejně jako my když mi bylo 10, tak nevím co s tím dělat. Chci odjet s přítelem do ciziny a od táty slyším, že si to nepřeje, protože tady pro mě připravil majetek. Jo, já z toho musím vyjít, z téhle klece.
Jak to myslíš, energeticky se stále opírat o rodovou linii? To znamená, že se člověk nikdy neosvobodí od té energie?
Mari,
moje zkušenost je taková, že od té energie, o které já mluvím, je nerozum se osvobozovat, protože ona ti pomáhá, vyživuje tě, je v ní soustředěna veškerá zkušenost, láska a podpora tvého rodu
Ty ji ale nejspíš zaměňuješ s energií, kterou vnímáš jako tu, kterou tě rodiče drží v závislosti na jejich rozhodnutích, která tě stále nutí být dítětem...
Já si ale myslím, že tohle je iluze, ve které tě drží tvoje Ego.
Proto se vlastně vzpíráš a chceš se osvobodi.
Máš naprostou pravdu v tom, jak nazíráš rodinu. Jenže stejně jako ty jsi dělala to nejlepší, co jsi uměla a považovala za spráné, totéž dělají tví rodiče. Chtějí pro tebe to nejlpeší, jako ty jsi vždycky pro ně i pro sebe chtěa to nejlepší... Jenže co je to to "nejlepší"? Oni už nejsou kompetentní k tomu, aby to určovali tobě, ty nejsi a nikdy jsi nebyla kompetentní k tomu, abys to určovala jim.
Ty taky nemáš vůči svým rodičům žádné dluhy, abys se jim musela zavděčit a plnit jejich sny o tom, jak rozmnožíš majetek, ktrý ti připravili. Ani otec s majetkem, ani matka svými lamantacemi, jak se obětovala a porodila tě, nejsou tvůj problém, pokud to jako svůj problém ty sama nepříjmeš.
Přes to všechno, co mezi vámi je, přes tu hořkost, kterou cítíš, jsou to jediní rodiče, které máš. A vybrala sis je sama k tomu, abys splnila záměr své duše. Oni vždycky byli, jsou a budou tím, o koho se mlůžeš opřít, pokud to tak příjměš.
Jen si zkus představit tu dlouhou řadu mužu, která ENERGETICKY stojí za tvým otcem...tu dlouhou řadu žen, které stojí za tvou matkou.... generace a generace lidí, jejichž neúspěchy, touhy, sny, ale i moudrost, životní sílu a zkušenosti máš ve svých genech, ve svých buňkách...oni, to jsi TY.
Pokud se od tohoto všeho sama odřízneš tím, že nepříjmeš svoje rodiče a budeš jim brát jejich důstojnost tím, že se je budeš snažít zachraňovat - budeš otáčet celý ten zástup a místo toho, aby tě energeticky podepřel, tak tě položí... a nebo se od něj zcela odstřihneš a zůstaneš vist bez podpory ve vzduchoprázdnu.
Už mi rozumíš?
Je jedno, jací jsou naši rodiče, i když pravda, pokud jsou úžasní a bez chyby, je to jednodušší - asi nejsi žádný vořezávátko, když sis to vybrala takhle - ale oni jsou VŽDYCKY milující - i když někdy pro nás nepochopitelným způsobem - a VŽDYCKY za nimi stojí celý náš sílný rod - prarodiče, prapra rodiče, prapraprarodiče......
To je obrovská síla. Ti lidé všechna ta staletí a tisíciletí složitých lidských dějin PŘEŽILI a nějak i PROŽILI. Nepřísluší nám je soudit. Nemusíme jim ale ani být vděčni, protože i my se zařadíme do té dlouhé "fronty", aby se o nás jednou zase mohly opřít naše děti.
Mari, mně trvalo desítky let, než jse to pochopila a přijala. Vím, co prožíváš, znám tu hořkost, sebelítost a vztek...moc dobře znám toho Spratka. Ale pokroť ho, nedej mu šanci. Škoda každého "protrucovaného" dne
Držím palce.
Není tady
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Pandora napsal(a):
(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)
Aha, takže tedy spratek je ego.
Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?
Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.
Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.
Není tady
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Pandora napsal(a):
(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)
Aha, takže tedy spratek je ego.
Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?
Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.
Přesně tak
Být k době upřímná, je tady moc důležité. Bez toho se nehneš dál.
Není tady
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp.
Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani. (muj nazor,zkusenost)
Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně. A já jim to uvěřím!
Není tady
mariposa napsal(a):
Wiki, ano potřebuju vědět, že se o sebe dokážu postarat. Zatím to vypadá, že nedovedu.
Peníze, které si dnes vydělám nestačí na to, aby s tím člověk vyžil (nájem, jídlo, pes).
To je jasný...ale víš, že lze vydělat peníze.., že to umíš! Víš, že kdybys tomu věnovala čas (než rozjedeš pasivní příjem - samozřejmě ), že to dokážeš - tak jako všichni ostatní. To je nejdůležitější.
Mari - když to takto budeš kompenzovat - částečným výdělkem, tak pak, jste -li s přítelem domluveni, že budeš studovat, že to potáhne, tak už to prostě víckrát neřeš a makej. Poděkovala bych a vrhla se s nadšením do práce.
A z těch osobních věcí - myslím, že není jiná cesta, než s láskou přijmout minulost, mámu, tátu, a uzavřít ji v sobě. Jen zvolit nějakou vyhovující techniku a jít do toho.
Není tady
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Aha, takže tedy spratek je ego.
Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?
Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.
Mari, tohleje moc moc citlivé.
Osobně neznám nikoho, kdo by to dokázal vidět a tedy rozklíčovat sám.
Najdi si terapeuta, který tě tím provede.
Postav si na to konstalaci.
Není tady
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp.Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani. (muj nazor,zkusenost)Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně.
Svět ti nic nebere to je zase jen iluze toho, kdo podléhá vnějším vlivům a netvoří své TADY a TEĎ aktivně sám...
Neboj se 
Není tady
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázkuNenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises?
Ne, nenapadlo mě zabývat se tím, že místo Já použiju slovo člověk. Nenapadlo. Nevšimla jsem si toho.
Někdy si prostě nevšimnu mnoha věcí. Jednou jsme byli s přítelem na vyhlídce a dívali se na jeden dům a přítel mi najednou "ukázal", že ten dům má úplně jinak postavené okno než je běžné, prostě to okno bylo našikmo, nebylo v rovině. Bilo to přímo do očí! A já si toho předtím vůbec nevšimla, přesto že jsem se na ten dům dívala.
Není tady
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp.Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani. (muj nazor,zkusenost)Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně.
Divej mari,nikdy nic na co si clovek sam prijde svym zijicim poznanim (nikoli tim ze se na to (na cokoli co nevi) nekde nekoho zepta a to pro nej prave nema hodnotu) nelze sebrat,proste nelze.
Nic takoveho neznam.
Pouze teorie je ukradnutelna,ale skutecne poznani nikoli.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Mari, mně trvalo desítky let, než jse to pochopila a přijala. Vím, co prožíváš, znám tu hořkost, sebelítost a vztek...moc dobře znám toho Spratka. Ale pokroť ho, nedej mu šanci. Škoda každého "protrucovaného" dne
Držím palce.
Už rozumím lépe o čem mluvíš, Pan o které energii.
Škoda každého protrucovaného dne
Není tady
Arcanum napsal(a):
mariposa napsal(a):
Arcanum napsal(a):
Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu?
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani. (muj nazor,zkusenost)Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně.
Divej mari,nikdy nic na co si clovek sam prijde svym zijicim poznanim (nikoli tim ze se na to (na cokoli co nevi) nekde nekoho zepta a to pro nej prave nema hodnotu) nelze sebrat,proste nelze.
Nic takoveho neznam.
Pouze teorie je ukradnutelna,ale skutecne poznani nikoli.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
